Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trápí mě úzkosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.10.26 07:25
Zkus nějakou skupinu na Facebooku - je až neuvěřitelné kolik takové skupiny mají členů- fakt zjistíš, že v tom nejsi sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.26 07:51
Ahoj, chapu jak se citis, na uzkosti taky trpim, leky jsem teda nikdy nebrala, ale nemela jsem k tomu daleko, asi ti neporadim nic, protoze vse co delas, uz delas spravne. Ale vim jake to je, neznam horsi pocit, nez uzkost, u me se taky projevuje tim stazenym hrudnikem, je to hrozne. A pokud je nejhur, doporucuju jit ven, prochazky, slunicko, opravdu pobyt venku dokaze divy, doma mi vzdycky bylo priserne, hlava jede na plne obratky a jakmile vypadnes, telo se dost uklidni.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.10.26 08:40
Ahoj, zkus na fcb najít Eli Pospíšilová nebo skvělá je Mirka ze zotavenizuzkosti. Tu najdeš normálně na webu.
Mě to dost pomohlo, nejsem z toho ještě venku, ale vysadila jsem AD a dává mi to neskutečnou naději, že jednou budu úplně v pořádku. Obě tyhle ženy si tím samy prošly.
- Citovat
- Upravit
11.10.26 08:44
@Anonymní píše: Více
Ty kurzy jsou placené pokud se nepletu a platí se měsíčně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.26 09:01
Při vypořádávání se s psychickými obtíži, ale třeba i při seberozvoji, je normální, že máte pocit, že něco už je vyřešené a ono se to najednou vrátí. Většinou to nefunguje tak, že se kontinuálně zlepšujete, ale probíhá to spíš ve formě vzestupů a propadů. To není selhání, tak to prostě je… Děláte, co můžete a měla byste v tom pokračovat i ve chvíli, kdy vám přijde, že to už nezabírá. Protože za dva tři týdny se to může zase zvednout. Ale ano, neseknout s tím, když to vypadá, že to nenese ovoce, je velmi těžké. Vyžaduje to dost víry a trpělivosti… Jinak úzkost je pocit. Úzkost není myšlenka. To, že přerušíte spojení myšlenky a toho pocitu, je skvělá věc. Ale samozřejmě to neznamená, že díky tomu pocit zmizí. Prvotní je vždycky pocit. Nikdy ne myšlenka. Ačkoliv se to jeví přesně naopak. To člověku tak přijde, protože časem už jedno spouští druhé… Úzkostí trpí hrozně moc lidí. Taky jsem jí trpěla. A samozřejmě se občas trochu nějaké té úzkosti objevuje stále. To je ale normální. Absolutně každý na téhle planetě občas cítí úzkost. Tak jako cítí strach, vztek, radost… Cílem není už nikdy necítit úzkost. Cílem je, aby se z ní stal jen další přirozený pocit, který se občas objeví, ale nijak nelimituje váš život… Určitě konzultujte s lékařem i terapeutem vaše dojmy z léčby, zkuste klidně nějaké změny, ale určitě nepřestávejte. Není to beznadějné. Jenom se to tak občas bude jevit. A někdy to občas bude trvat dýl, než by člověk chtěl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.26 11:04
@Hanča1234 -Eli má spoustu obsahu zdarma na YouTube, ve fb skupině je dost aktivní i zdarma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.26 14:33
@Králičice píše: Více
Byla jsem kdysi v jedné skupině, několik desítek tisíc členů, ale lidi tam psali takové nesmysly třeba ohledně léků a léčby, bohužel dost se jich na to chytalo. Když jsem třeba něco ohledně toho uvedla na pravou míru, tak se akorát naváželi a dost lidí tam na sebe bylo hnusných. Spíš když už, tak setkání s nějakým proškoleným peer konzultantem, který procházel něčím podobným a může svoji zkušenost sdílet a má pravidelné supervize a tak a ne lidi ve skupinách, kteří můžou i uškodit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.26 16:47
Z mé zkušenosti jsou úzkosti často jen symptom. Chce to opravdu upřímně se zamyslet, jestli nežiju v něčem, co mi škodí. A co můžu změnit. Jinými slovy, řešit to režimovým opatřením. Změnit práci, partnera, adresu….podle situace. Samozřejmě ne vždy je to možné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.26 20:49
@brisco píše: Více
Nemusí to tak být. Mě se úzkoati spustily za Covidu a od té doby bojuju. Na konkrétní příčinu jsem nepřišla.
- Citovat
- Upravit
12.10.26 04:57
@Anonymní píše: Více
Me Covid (+ tezky rok pred tim ) rozjel agorafobii. Bojuju 3 roky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Tuhle diskuzi zakládám asi jen protože to s někým teď potřebuji sdílet, vypovídat se.
Již nějakou dobu se léčím s psychiatrickou diagnózou úzkostmi.
Užívám léky, na terapie chodím, byli mi doporučeny techniky zvládání.
Tento rok je pro mě těžké období. Vše řeším na terapii, užívám léky, pravidelně docházím k psychiatrovi. Nyní už se zdálo vše na dobré cestě - léky fungovaly, cítila jsem se dobře a dokonce dlouhou dobu bez úzkosti. Na terapii zpracovala s psycholožkou události které mě trápily. I když jsem si o sobě vždy myslela jen že jsem slabá a veci si moc beru… i když mi to bylo vyvraceno..
Jsem poslední týdny ale psychicky skoro tam kde jsem byla. Ráno se budím s úzkostí, ačkoliv nad ničím nepřemýšlím, mám bušení srdce, staženy hrudník. Vecer me to přepadá také. Znám techniky na uklidnění, dýchání, jakkoliv zaměstnat hlavu, nebo fyzicky neco dělat. Posledni dobou mi nic z toho nezabírá, naopak mě trápí ze léky které mi pomohly tak nyní mi připadá jakoby pomáhaly mnohem méně. Spis si připadám taková bez života, ani nevim co by mi udělalo radost.
Asi nečekám ani nejakou radu, jen pochopeni, musela jsem se někde vyzpovídat. Prijde mi ze uz mi nic nepomáhá. Na terapii jsem probrala vše, lékaře zajímá jen zda léky zabírají nebo ne, případně vymění. Je to slepá ulička