Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj, měla jste některá trauma z průběhu porodu? Nemyslím teď fyzickou bolest, ale psychické trauma z komplikací? Mému synovi je tři a půl roku, u porodu chybělo málo, aby se stalo něco příšerného a já to v sobě pořád mám. Když o tom mluvím, pláču i teď po tolika letech. Noční můry jsem měla cca rok po porodu a trauma pořád přetrvává. Jenom bych se chtěla zeptat, jestli to má někdo podobně? U psychologa jsem nebyla, ale kdybych znovu otěhotněla, musela bych ho vyhledat. Díky za reakce
Tak za prvé: Fajn nick ![]()
Za druhé: Proč si k nějakému psychologovi nezajít rovnou? Nebylo by lepší, aby ti s tím pomohl teď, než to v sobě pořád dusit?
@smradoch chápu tě. Synovi je rok a s porodem jsem se pořád nevyrovnala. Mám pocit, že za to mohou zásahy od personálu. Nejvíc mě dodnes deptá, že jsem ho prvně chovala až 24 hodin po porodu, ležela jsem na JIP a nikdo mě o synovi neinformoval…
Na jaře chceme začít pracovat na druhém a já mám strach, že se to bude opakovat, ale jedináčka nechci ani za nic. Mluvit nemám s kým. Když jsem chtěla s mamkou, tak mě sjela, co se v tom pořád pitvám, že za chvíli budu mít trauma i z mytí nádobí a že to přežili všichni a ať jsem ráda, že mám zdravé dítě (ona o 3 děti přišla). U mě to bohužel taky přiživila rodina, kdy mi bylo nepřímo vyčteno, že neumím porodit dítě a že veškeré jeho potencionální problémy, padají na mou hlavu…
Tak jsem moc ráda, že nejsem sama, jsem po porodu čerstvě 5týdnů. Byl to můj třetí porod první dva přirozeně a třetí císařem. Mám z toho trauma a neumím otom s nikým mluvit
Když se mě manžel zeptá co mi je rozbrečím se a nedokážu mu nic říct nakonec se vymluvím na bolest zad, jizvy atd. Taky si říkám jestli to není vše vlivem hormonů a postupně to přejde, ale neumím se stím pořád vyrovnat, brečím, v noci nespím, při usínání se mi vrací vše co se dělo ![]()
Tedy to je blbě napsané, že jsem ráda, že nejsem sama…to zas ne je to smutný a děsí mě, že to hormonama nebude! Jen jsem ráda, že je někdo kdo mě pochopí i když určitě by bylo lepší aby jsme byli v pohodě a tohle téma nemuselo být ![]()
SMRADOCH Pochopí Tě každá holka, co si zažila strach o život a zdraví svého dítěte. abych byla upřímná, šokuje mě, jak rychle jste holky reagovaly. Upřímně, úplně se toho nezbavíš, ale časem trochu otupíš a nebudeš plakat tolik.
Moje máma to chápe, sama z toho dodnes nemá dobrý pocit. Tento týden mi přiznala, že ani malýho nezapíjela, jaký měla strach, co bude ![]()
Taky jsem měla trauma a brečela jsem… manžel mi nedal pokoj a všechno jsem mu řekla, co si vyčítám a že se obviňuju a blabla. No a on mi řekl, že jsem dělala to nevíc co šlo, a že je na mě hrdý, že jsem to tak zvládla a ať se tím netrápím, dopadlo to nakonec dobře (malého ze mně vytáhli a oživili, já se zahojila po 2 měsících) tak abych se spíš radovala! Tak to tak beru. Moc mi pomohlo to slyšet od jiné osoby ![]()
No já to měla, překonala jsem to až po víc jak 10 letech
A já se teda měla čeho bát no. Ale mě při prvním porodu málem dcerka umřela, 14 dnů byla na hranici života a smrti. 14 dnů stále doktoři dávali prognózu 50/50
V těhotenství jsem měla šílenej strach, další porod skončil taky s komplikacema a já bych víc nerodila. Ale zase tě může „uklidnit“ že teď v dalším těhotenství tě budou víc hlídat. Já než rodila, tak jsem poprosila o testy na to, nač málem umřela dcera, u té na to přišli náhodou jen díky tomu, že jsem měla dlouhý porod a proto jsem si ji nevzala na pokoj a skončila u sester, jinak by to neměla šanci nejspíš přežít. A malého testovali 3 dny stále a byl v pořádku. Ale díky tomu, že mě víc hlídali, tak jsme to zvládli relativně dobře. Další těhotenství a porod můžeš mít tak stran´šně klidný. Ale za psychologem bych se vůbec nebalá zajít, může ti to pomoci
![]()
Ahoj, mám trauma z porodu. Měla jsem patnáct hodin kontrakce po 3-5 minutách, přes noc a v poledne druhý den se kolem mě začalo běhat, že syn musí být do půl hodiny venku, že nastala hypoxie, nedovedu popsat, jaký to byl stres, jestli bude v pořádku, co s ním je, že se ve mně dusí a já nemůžu nic dělat…hrozný zážitek, porod skončil akutní sekcí. Teď má syn 15 měsíců, příští rok bychom se chtěli pokusit o druhé, ale jen pokud budu vědět, že druhý porod už bude plánovaným císařem. Hrozné sny ohledně porodu mívám doteď.
Psychologa jsem nevyhledala, spoléhám na doktory, že podruhé mě nebudou nutit rodit normálně.
Sice to vyzní blbě, ale aky jsem ráda, že nejsem sama. Synovi je 10 měsíců a pořád musím myslet na to, „že Pán Bůh nechtěl, aby se narodil“. Málem se ve mě udusil. Prvních pár měsíců jsem ho neustále kontrolovala, jestli dýchá. První noci, co se nebudil, jsem zažívala hrozné stavy. Probouzela jsem se několikrát do noci a jen poslouchala jeho dech. Chůvičku nepoužívám, to ho raději kontroluju sama.
Pořád se mi v hlavě rojí vzpomínky z porodu a myšlenky typu - „co kdyby“. Připadám si tak paranoidní.
Taky si o tom nemám s kým promluvit a když už si s myšlenkami neporadím, tak si vezmu něco na uklidnění, samotného problému mě to ale nezbaví.
Mému synovi taky naměřily nulovou saturaci kyslíku v krvi.
Bylo to hrozné, 17 hodin porodu a pak tohle. Začali lítat doktoři a já věděla, že je fakt zle. Přežili jsme to naštěstí oba, ale dodnes jsem se z toho nevzpamatovala
Dopadlo to tak, že jsem jela na akutní sekci. Když jsem ležela na JIPU, řekla mi dětská sestra, že malej má něco s hlavou a bude muset na vyšetření. Pediatr se tam ani neukázal a já nemohla nic dělat, připojená na přístrojích. Naštěstí se vše obešlo bez následků a mám kluka jako buka.
Bohužel to trauma tu je pořád a tím je způsobena i poněkud nadměrná péče a strach o syna ![]()
Nejhorší na tom ovšem je, že moje gynekoložka mi řekla, že syna nemohu porodit normálně, že prostě neprojde ven. a Ti blbci ve špitále mi pak do papírů napsali, že jsem psychicky alternována z informace mé lékařky. IDIOTI
Ty jo holky, když to tady tak čtu, tak si říkám, jak jsou některý doktoři v porodnicích fakt úplně na ho…no!… Já trauma nemám, ale myslím, že je to jen tím, že jsem u akutního císaře po 7mi hodinách kontrakcí po vyvolávačce 11 dní po termínu měla výborného pana doktora od Apolináře. vůbec jsem se neotevírala, plodovka už píchnutá, malý už neměl dobré srdeční ozvy. Doktor byl absolutně v klidu a řekl, že by to bylo vhodné ukončit sekcí, že mě nechce trápit a malému že to tam trochu lítá. Mohl to říct stokrát jinak, plašit jako jiní doktoři, nebo mě mučit do rána a nechat rodit normálně. To bych pak asi měla trauma taky. Ale on ještě i na sále, když mi dali epidural a bral skalpel do ruky, tak vtipkoval, navodil skvělou atmosféru, i ostatní personál co tam byl. Sice malého trochu řízli do hlavičky (prý jsem strašně krvácela), ale bylo to jen povrchové a není to vůbec vidět teď. Tak jsem si dělala ještě legraci já, že máme malého Harryho Pottera
Jen jsem chtěla napsat, že si myslím, že trauma matky z porodu je většinou kvůli personálu porodnice
Všem maminkám co mají trauma a plánují další miminko přeju klidné a vtipné doktory, kteří navodí dobrou atmosféru a i akutní situace zvládnou s úsměvem na rtech, aby nevyděsili rodičku ![]()
@slunicko83 já jsem odhodlaná si vydupat císaře a pokusit se zjistit, jestli je v této zemi nemocnice, kde by po porodu nechali po ošetření třeba 1-2 hodiny dítě s otcem (na západ od nás prý nic neobvyklého). Prostě se mi příčí nechat novorozeně ležet anonymně v boxu, když může být se svým rodičem.
INKO1