Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Normální období vzdoru? Tříletý syn a jeho názory
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.5.25 17:45
Mně to připomíná jednu radu pro matky malých dětí - moc se jim s tím jídlem nevyvářejte, nebude vás tolik mrzet, když to nebudou jíst 
víš houby, co je katastrofa…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.25 17:46
Jako jo, dost často je to taková nátura. Ve třech letech je ještě malý, může dospět a porovná se to… Na druhou stranu mi to trochu připomíná takové to - a prostě udělám všecko, abys bylšťastný, ať chceš nebo ne. Já bych dítě do herničky nepřemlouvala. Nechceš? Neva, ušetříme. Taky jsou ty děti v tomhle věku často prostě přetažené a pak už to není o nějaké rozumné domluvě. Když už je toho moc, může se člověk na hlavu stavět a nepomůže to. Ona představa, že teď musí být protistrana šťastná, protože mně přijde, že by měla, je kolikrát mimo i u dospělých, natož u takových mrňat, zvlášť, když mají svou hlavu. Já už dávno s dětmi nebojuju a k ničemu je nutím jen tehdy, když jsou ve stádiu „nechci vůbec nic“ - tehdy pak vybírám, co chci já, a oni holt prskají za všech okolností. Ale u nás už je starší v pubertě a když se nafoukne, taky to stojí za to. Ale je to jednoduché? Chceš zmrzlinu? Grrr, nechci (a čeká přemlouvání). OK, přece tě nebudu přemlouvat, abych ti směla milostivě koupit zmrzlinu, koupím ji jen tomu, kdo chce, a nazdar.
Jo a nesrovnávej své dítě s ostatními. Některé jsou prostě bezúdržbovjší, no. A některé, které tak navenek vypadají, zase mají doma jiné libůstky, že bys to ani neřekla, když je vidíš nadšeně křepčit na školkové besídce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.25 17:52
Nic bych mu nedala. Šla bych hned domů, žádné herny. Vše v klidu a s popovidáním..Ty chceš, aby on plnil vaše přání a on sí to nemyslí. Tak ať nese důsledky svých rozhodnutí v míře přiměřené. Nechce dárečky? Zbudou na jindy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.25 17:54
Mozna uz to trochu pletu, protoze nasi je ted 5, ale bylo to velmi podobne 
Jedno obdobi to bylo silene, fakt hrozne. Vztekaly jsme se kvuli necemu kazdej, fakt kazdej, den. Pak mi hned doslo, ze je to zbytecne, mrzelo me, ze jsem na ni protivna a kricim. A ona zaridila zase dalsi scenu a tak porad dokola.
Asi po 14 dnech toho kolotoce jsem prehodnotila situaci a nejak se naucila nelpet na tech vecech/akcich. Ted uz nevim jak. Ale proste kdyz nabihalo na nejakou scenu, zvazila jsem jak moc je to pro me dulezity (stihnou doktorku apod) nebo je to fuk a proste jen budu cekat na miste nebo polevim ze svych pozadavku.
A ono to pak nejak samo preslo, ani to netrvalo tak dlouho.
Ted uz na to mam jinej nadhled. Dite nechape, ze dneska jsou Vanoce a delame si peknej den nebo ze tohle je fajn hernicka a my jsme sem cilene jeli.
Taky ji nechavame docela dost veci rozhodovat…co si oblece, co bude veceret, jestli pojedeme busem nebo autem (v ramci moznosti situace samozrejme). A potom kdyz, potrebujeme rozhodovat my a nekam ji proste smerovat, ona spolupracuje, protoze si to svoje „veleni“ taky uzila.
Jako nechci ted rozdavat rady, nase mladsi se ted blizi do vztekaciho obdobi 2.5 roku, takze si nejspis taky jeste uzijeme
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.25 18:09
Děkuji za odpovědi. No s tou hernou třeba zrovna to bylo tak ze ji máme celkem daleko a už byla koupena vstupenka, tak prostě se manžel snažil, jinak by se asi na to taky vykašlal. No ale ani to necítím tak že „teď pojďme být stastni“ ale prostě když jsem půl dne v práci, tak chci taky s ním trávit nějaký fajn čas a prostě vždycky to skončí nějak takhle. Možná kdybych ho posadila před televizí tak udělám lépe.
- Citovat
- Upravit
21.5.25 18:12
Proč s ním do té vany nechodíte? Má tam hračky? Pěnu, šumivé koule? Když nikam nechce, tak s ním nikam nechoďte, nebo mu nevysvětlujte a běžte tam. Když víš, že si něco nakonec stejně užije, tak jeho negativismus ignoruj a jen řekni hmmm 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.25 18:19
Syn byl takový ještě v 7 letech 🥴 Vzteklý, náladový, tvrdohlavý…nedal si říct, vše všem okolo kazil, i byl na nás zlý. S všemi se hádal, měl svou pravdu přes kterou nejel vlak. V první třídě jsme s ním měli velké problémy a to měl už odklad. Nedokázal si vysvětlit, že si tím škodí hlavně sobě…no byli jsme školou posláni k psychologovi a ten poradil s ním jednat citlivě, ale mít pevné hranice a přes ty ho nepustit. V době záchvatu a ním nijak nediskutovat, jen mu oznámit a nechat ho být nejlépe samotného to zpracovat. Vždycky pak přišel už uklidněný a jakoby se nic nestalo. Navázal tam, kde skončil před tím záchvatem. Rozhodně bych ho nepřemlouvala, aby šel do herny nebo slavil narozeniny. Nechceš, dobře, jak chceš, půjdeme jindy, narozeniny oslavíme později. Věci, co jsou potřeba udělat na sílu. Třeba odchod někam. Jen mu oznámit, že se prostě jde, teď hned, ať chce nebo ne. Zase klidně, bez emocí a debat. Protože nějaké rozčilování se, přemlouvání ani motivace jakoby v tu chvíli nevnímal. A rozhodně nemá cenu ho nějak trestat nebo po něm křičet. Chce to hooodně pevné nervy, pochopení a pořád si opakovat, že to nedělá schválně.
Mě psycholog řekl, že většinou takové děti neumí projevovat různé emoce (smutek, strach, nervozita,…) a vše řeší jen jednou a to vztekem. Trénovali jsme tedy různé pocity podle obrázků…ale spíš z toho asi vyrostl
Držte se. U nás už je to 2,5 roku zpátky, ale jako by to bylo včera, brrrr 😆 Teď už je z něj moc fajn kluk ☺️
Prosím raději anonym… píšu o synovi, ne sobě.
- Citovat
- Upravit
21.5.25 18:28
Tak ono to bude nejspis kombinace, jeste ma narok i na obdobi vzdoru a asi bude z tech tvrdohlavejsich…Mno, jo, taky mám dítě, které řvalo na celou cukrárnu, že v žádném případě nechce zmrzlinu, jen proto, že jsem si to dovolila to navrhnout…a to je jen taková bezvyznamna vtipná historka, když se mi snažil vyskočit z auta pac nejde do školky, to bylo horší…a jo, byly dny, kdy to bylo neskutečně únavné. Já už googlila, že to je i nějaký odmítací syndrom…ale je mu 6 a i když pořád prudi, už to není tak intenzivní. Takže balansujeme mezi tím, aby v přiměřenych situacích měl I autonomii na nějakou vlastní realizaci (a jako druhé dítě se musí přizpůsobovat dost), ale aby nám neskakal po hlavě. Zmrzlinu mu nenutím, ale hygiena je povinna, pokud máme plánovaný výlet tak se prostě jede, pokud máme pozvane hosty tak přijdou, ale může sedět naštvaný v koutě, pokud chce. No, občas to je dobře divoké, ale časem se učí- třeba tuhle nechtěl do bazénu, tak jel jen manžel se starším, a pak po půl hodině si to rozmyslel a začal řešit, že chce taky…no, musel pochopit, že smůla, že teď už to nejde..apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.5.25 18:32
Moje kamarádka co ma deti tři mi tluče od porodu do hlavy „hlavně nemějte očekávání, s dětmi nemůžeš mít očekávání, prizpusobuj se situaci“. Ma neskonalou pravdu. Dokud jsem se dítě snažila takhle někam tlačit, že teď jsou narozky, teď se slaví atd, byly to vždycky katastrofy přesně jak píšeš. Nedělám to, mám taky triletaka. Jo, jsou vánoce. Výzdobu jsem udělala pro sebe protože já ji chci a líbí se mi tak, aby ji nemohl zničit. Ten den jsme pojali hodně lezerne, jasně, ryba k večeři, ale když syn že to jist nebude, dala jsem mu normálně nakej zbytek těstovin co tam byl, co jsem věděla že jist bude. Nehrotila jsem jako že dneska je speciální den a budou dárky. Prostě se dárky zjevily, pochopitelně ho zajímaly, rozbalovat chtěl. Pres den jsme byli normálně venku. Na víkendy, výlety plánujeme vzdycky víc variant co jsou pro nás ok. Když se sprajcne že něco ne, tak ok, budem dělat něco jinyho. No když je to hrabání v písku před domem, tak s manželem aspon pokecáme a dojdem si pro zmrzku a kafe. Některý deti se prostě neumi ještě nastavit na takový to těším se na nakej konkrétní den a pak musím plnit očekávání, stresuje je to, cítí se pod tlakem a jsou horší. Jinak ho honim a řve se s nim taky xkrat denně kvůli blbostem typu prevlikani, čištění zubů, teď se zrovna nebudu myt… jo, je poradne svehlavej. Ale lepší se to v tom, že ty nutný činnost si postupně automatizuje a bojuje čím dál min. Zas k ty svehlavosti je moc sikovnej, samostatej, komunikativní…kazdej máme dobrý a spatny vlastnosti
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.5.25 18:36
Heh, teď zrovna nas čeká to koupání. Me funguje že může vzít hračku kterou zrovna chce a která to přežije a jde jí umejt, jakože jdeme myt tu hračku 😀 zrovna to jdu aplikovat protože dobrovolně to dneska taky nevypadá
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.5.25 18:51
První normální Vánoce jsme měli loni, kdy bylo synovi 10 let, do té doby každoročně katastrofa. Pamatuji Vánoce, kdy mu bylo 8, těšila jsem se, že už by to mohlo jít a nešlo to. Půl odpoledne někde brečel, u večeře seděl pod stolem a brečel, dárky ho nezajímaly, nakonec byl tak vybzikany, že nespal ještě ve tři ráno 
.
S babičkami jsme se pak smály tak, že jsme až brečely. Podobné Vánoce byly i ty předtím.
Koupání je v klidu jen díky tomu, že ví, že mu nic jiného nezbývá. Hlavu si myje jen když už není zbytí.
Nebrala bych si to osobně a nečekala bych nic. To nenuceni do ničeho, jak tu někdo radí nevím, jestli není cesta do pekla. My jednu dobu nedělali nic a nikam nechodili a dítě bylo nejšťastnější, ale bylo to na budku. To musíte přijít sami, jestli mu to bude nebo nebude vadit. Nebo to omezit aspoň na čas. Triletaci a čtyřletaci jsou ještě náročná prtata.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.5.25 18:53
Ted jsem dočetla druhý příspěvek. Máme to stejně, taky chodim na pul dne do práce. A přesně jsem na to sla stejně, že jsem si odpoledne chtěla hrozne užívat, mela velký plány. Ale to dítě není zvědavý na to že ty si ho chceš zrovna užívat. Musela jsem se naučit nebrat jako zklamání že někdy nikam nechce venku krásně a chce se plasma doma s 90hrackama a jdeme třeba jen na chvíli kolem baráku. Vstupenky vázaný na konkrétní den nakupujeme. Taky nám udělal to ze cestou do dinoparku se zasekl v obchoďáku na houpací letadle. Tak co no, hlavně ať jsme v pohodě a nerve se. Samozřejmě to kam je nutný dojít, tam se dojde, ale když je to miminum veci kam ho tlacime, neni to pak takovej problém.
- Citovat
- Upravit
21.5.25 18:56
Možná je to povaha, možná je to jen období. Nejspíš děláte ze všeho událost a o on to očividně nestojí. Tak to zbytečně od rána neprobírej, že má narozeni, že bude besídka..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.5.25 19:06
Mě přijde, ze on to bere jako velký tlak, nebo když se na neco má těšit, je toho na něj moc a odmítá tu situaci. Možná se za něj az moc těšíte
Ono to jde si na ty situace zvykat, můj třeba odmítá jakékoliv převlečení za něco, nejake besídky vůbec, ale já mám "speciální dítě ". Letos na karneval do školky ani dovnitř nešel, jsme šli radši domu a to se on nevzteká, nic. Navíc ve 3 letech jsou ty děti takové, ze sami ještě neumí zvladat emoce.
Spíš nebuď zklamaná, ze neni nějaký jak chceš, prostě on to ma jinak. Neni to zatim žádná tragédie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahojte holky, chtěla jsem se zeptat jestli jsou následující situace normální období vzdoru nebo má syn prostě takovou tvrdohlavou povahu? Potřebuji se asi vypsat, protože mi to už je všechno tak nějak líto. Vždy když se s manželem snažíme udělat něco pěkného tak to skončí katastrofou. Dám příklad.. byly vánoce, všechno jsme chystali těšili se, synovi jsme říkali že dostane dárečky… ten den dopadl úplně hrozně. Syn byl protivný, urvany, nedalo se s ním nic domluvit, dělal scény. Další příklad, manžel ho chtěl vzít do jedné hernicky, on tam prostě nepůjde, před dveřmi dostal záchvat vzteku a prostě ne. Nakonec po dlouhém přemlouvání se syn uracil zvednout a jít dovnitř a tak zas pak nechtěl ven. Každý den bojujeme s koupáním. On prostě do vany nepůjde i když má nohy černé. Hlavu umýt? To když už je to nevyhnutelné tak o tom ví cely barák. Já nevím přijde mi že když to zkouším hezky, tak to nejde, když zvednu hlas, tak to taky nejde, když to zkouším hravou formou, tak to funguje třeba 2 dny než ho to přestane bavit a zase je problém. Když měl narozeniny, tak opět ráno hned začal že narozeniny mít nechce, že nechce dárečky, nechce oslavu ani dort. Takže opět jsem s tím měla práce a on řekl že to nechce a dělal scény i kdyz si to nakonec uzil. Úplně už jsem z něho unavená a nemám už nějak náladu se snažit pro něho něco dělat, když to stejně vždy skončí katastrofou. No a dneska to byla asi poslední kapka, měli besidku ve školce a on si prostě nechtěl obléct to obleceni co měl, spustil zas hysterak a mě už ruply nervy, rvala jsem po něm, že to není normální, že má pokaždé se vším problém, že nemůže něco proběhnout v klidu. Když se mě manžel snažil uklidnit tak ze mě ještě vypadlo, že nemá žádné období vzdoru, ale že má prostě takovou povahu. Pak když jsme tam konečně došli, samozřejmě už bylo pozdě a jak jsem viděla celou tu třídu jak to mají hezké jak se všechny děti snaží a zapojují tak mi začalo být strašně líto, že prostě se nemohl taky normálně zapojit. Doma jsem to obrecela. Já nevím prostě mi přijde s ním všechno náročné a to si s ním chci jen užít hezky den a pokaždé je prostě nějaký problém. Vypsala jsem jen pár situaci, ale stává se to pořád a já už jsme prostě unavenáa hlavně když vidím ostatní tak mi je to proste strašně líto. Díky za vaše rady a zkušenosti.