Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tvrdohlave dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
1.1.22 12:25
Ano, přejde to. Ale je to náročné. Chce to jen vytrvat (nenechat se odradit třeba od toho stříhání) a na procházku holt s kočárkem a vyndat až na hřišti.
Opravdu je to jen období.
- Citovat
- Upravit
Janli
1.1.22 12:29
Normální dítě, který si vytyčuje hranice. Vysvětlování nemá smysl, pokud jsi neporodila génia, tak ti nerozumí a z vysvětlování si vezme jen to, že na ni přívětivě mluvíš. Ona není tvrdohlavá, ona ti hen nerozumí, co jí říkáš. Zkus starý dobrý vyjádření citů, který je pro ni čitelný a srozumitelný. Prostě a jednoduše jí vynadej a ukaž, že se zlobíš.
- Citovat
- Upravit
1.1.22 12:38
Mám syna 2 a půl roku a je to to samé 
nesmím se rozčilovat, zvedat hlas, nedej bože ho placnout, to se pak sekne a nehne s ním vůbec nic. Musím ho většinou na něco nalákat, něco ve smyslu když hezky půjde, tak koupíme něco dobrého, nebo jdeme domů a lakam ho, že pustíme pohádku apod poslední dobou třeba nechce chodit do schodů. Někdy se nechá prekecat a někdy holt musím použít sílu, spacifikovat ho a třeba odnést, nebo narvat do kočárku a jít i přes protesty. Záleží jestli mám čas ho přemlouvat a jít případně pár metrů hodinu, nebo chvátám a musím se někam dostat na čas. Za ruku taky chodit nechce, máme i batůžek s vodítkem, ten mám po starším synovi, který utíkal do silnice, ale tenhle tvrdohlavý menší nechce ani to, jak vidí že ho člověk drží na vodítku nebo třeba jen přidržuje třeba za kapuci, tak začne ječet a lehá si na zem 
tak se snažím chodit kde není moc provoz nebo musím být neustále ve střehu. Teď sem před porodem, takže nějaké reakce a rychlost není nic moc, tak ho většinou strčím do kočárku a vypustím jen tam, kde je to bezpečné, nebo když jde někdo další s námi, aby ho kdyžtak chytil Ale aspoň doma je s ním celkem domluva, akorát ho musím nechat vše dělat samotného, teď má třeba kašel a neexistuje, abych mu podala léky já, musím mu to dát do stříkačky a on si to vezme sám, to samé s krmením, oblékáním atd, všechno musí sám, jak začnu asistovat, tak se sekne, pere se a nedosáhnu ničeho. Chce to prostě pevně nervy 
jestli je to období nevím, u nás už to trvá skoro rok, se starším srovnání nemám, ten je sice beránek, ale dost tvárný a žádné velké období vzdoru nikdy neměl, s tím se dalo vždy domluvit v klidu a v 99% případů poslechl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 12:41
Hlavně neocekavej, že děti budou dělat, cítit a chtit to samé, co rodiče.
Vztek a emoce u takových těch nutných věci uznat, ale pak odignorot. Když to nejde po dobrem, půjde to holt nasilim (nechce za ruku přes silnici, nechce se obout, ostříhat nehty, vyčistit zuby- prostě bafnu a konam).
Kde to jde, nechat nést následky svého chování. Nechceš boty, fajn, jdeš ven bosa, ale upozorňuji té, že je tam snih a velká zima. A pak být důsledná.
Základní pravidla hry určuje rodič, i když s ohledem na povahu, vývojové stádium a potřeby svého dítěte.
Nechat dítěti volnou ruku u věcí, kde jde o prd (jestli si vezme červené nebo růžice tři mi a nesu chce na svačinu banán nebo jablko).
A bitim/placanim u tvrdohlavých děti stejně nic nezmuzes. Ty půjdou akorát do většího vzdoru. Placání „funguje“ maximálně u vztahové orientovaných, bojacnych nebo submisivnich děti. Ale funguje i se všemi negativními důsledky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.22 13:09
Mam taky 20m holcicku, zcela jine znameni a dela to same co ta tvoje… jen ja ji proste kecnutou na zemi nenecham, proste vytahnu za ruku a jde se… vytrhnout ruku a bezet na druhou stranu, dobehnu a otocim a jde se, ruku uz nenecham vytrhnout… vysvetlovani jednoduse stroze,,ne, tam nejdeme,, vic to dite stejne nepobere… takze duslednost duslednost, ono to prejde a jake si to vychovame, takove to budeme mit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
1.1.22 13:10
Naprosto normální. Doporučuji netrvat na nesmyslech a v čem můžeš, tak klidně ustoupit. Např. když nechce stříhat nehty, řeknu, dobře, teď stříhat nebudeme. A zkusím to třeba za půl dne. To dítě „ocení“, když je něco podle něj a ne jen vše podle rodičů. Čím víc budeš na něčem trvat, tím víc bude dítě pociťovat svou bezmoc a vzdorovat. Naopak čím méně zákazů a příkazů, tím lepší spolupráce.
A u opravdu podstatných a důležitých věcech (kterých ale upřímně řečeno vlastně moc není) trvat na nich, trpělivě, pevně, laskavě. I za cenu, že se vztekne.
- Citovat
- Upravit
1.1.22 22:07
U nas to same, oblekani, sezeni u stolu pri jidle, prebaleni, chozeni venku atd, neni to vzdy, jsou i svetle chvilky, ale je to husty, mam nervy nadranc, celkem casto se zlobim, ma takove destrukcni obdobi, kouse do hracek nebo na nich neco olanuje a to ja vidim pak rude, protoze to nesnasim a myslim, ze uz dobre vi, co dela (30 mesicu, cili jsme na mile pred vami a zlepseni v nedohlednu podle me to asi neni nejhorsi vzdor, co by mohl byt, hodne pomaha si k nemu drepnout a v klidu se zkusit domluvit, ale zas maly je starsi nez tva dcera a moc pekne mluvi a domluvit se uz da, rekne, co potrebuje. Ale casto je to k nicemu, sekne se, ze jdeme tudy a ne tamtudy, coz nemuzu vzdy respektovat, kdyt nekam fakt potrebuju dojit, ale ty male bitvy uz nechavam byt, nechce tohle obleceni - fajn, at si vybere v supliku sam a vezme si to. Pred jidlem se ho ptam, co chce jist a mute si vybrat (vi, co smi a co ne, treba sldke atd k jidlu apod), kdyz to pak neji, i kdyz si to vybral, nic jineho neni, nechavam to v kuchyni a kdyz ma hlad, dostane zase to. Na pohadku nastavim vecer budicek, zvoni za 30 minut, vypina, odchazi do vany. Ale vse jsme trenovali a trva to dlouho a zdaleka ne vzdy to jde hladce. Vse chce delat sam a dost casto to fakt jeste neumi a to by me vzdy kleplo take si rikam, ze je to obdobi, ale hodne se da toho natrenovat, mit rezim a delat veci porad stejne, pak mame mene konfliktu, protoze nejsou prekvapka a vse jede tak, jak je zvykem. Ale je to obdobi na budku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.1.22 22:22
Mám dvě děti. Starší, tříleté, bych řekla, že je hodně tvrdohlavé. A projevovalo se to už od narození, nepřišlo to s obdobím vzdoru. Syn od narození jasně věděl, co chce a tvrdě se toho dožadoval, dokud toho nedosáhl. Když něco chtěl, tak už jako malé miminko spustil strašný jekot a nepomohlo žádné uklidňování. Prostě přestal až v okamžiku, kdy se domohl přesně toho, co chtěl. Má takovou tu povahu, že když něco chce, tak to chce a ostatní se můžou klidně stavět na hlavu, ale on to jen tak vyžadovat nepřestane. Že se na něj někdo třeba zlobí, to ho moc nebere. Věkem se to zlepšuje. Od asi devíti měsíců sice přibyly k řevu takové ty klasické vztekací scény, ale v zásadě se to spíš tím, jak dostává rozum a učí se ovládat své emoce, zlepšuje. Ale je to s tím náročné, spousta věcí zabere neskutečně moc času, protože teď uklízet nebude, ani se se mnou nebude o tom bavit, protože chce lízátko a o nic jiného ho v tu chvíli nezajímá. Došla jsem k závěru, že jediná cesta je se to snažit přežít. A bavit se s ním v klidu o emocích, o chování, vysvětlovat mu stále dokolečka, jak se chovat v některých situacích. V situacích, kdy si jede tu svou a není s ním domluva, tak toho nechám a jednám z pozice síly. Co jiného s ním 
. Přece nebudu každou maličkost řešit hodinu. Řekla bych, že dost pomáhá mít určitý znak pro to, že už se opravdu hodně zlobím, že to gesto často vnímá lépe, než když mu to říkám. A vysvětlovat a ukazovat si spoustu věcí v klidu. Někdo tu psal, že dítěti se v tomhle věku nic vysvětlit nedá, já mám jinou zkušenost, v 21 měsících se toho synovi dalo vysvětlit dost, akorát si ve spoustě věcí trval na svém. Ale rozuměl, jen byl přesvědčený, že nemám pravdu. A že zvládne věci, které jsem nechtěla, aby dělal. Tam, kde to nějak šlo, jsem mu nakonec i ustoupila a danou věc ho raději pořádně naučila tak, aby danou činnost vykonával co nejbezpečněji.
Mladší dítě má 18 měsíců. A je proti synovi klidnější, co se týče vztekání a prosazování se. Je mnohem více orientováná na vztahy, takže na ni mnohem víc platí, že se zlobíme. Stačí třeba použít jen základní tvar jména místo zdrobněliny a ona kolikrát přestane s tím, co nemá dělat. Ani jí to člověk nemusí říkat, že má přestat, nějak jí to samo docvakne. Ale v poslední době se také začíná více prosazovat a začíná neposlouchat a více se vztekat. Ale myslím, že tu povahu má jinou a je to u ní jen období vzdoru. Vzhledem k tomu, že je orientovaná hodně na ty vztahy, tak na ni spíš platí projevovat nelibost s chováním. A nebo po ní chtít takové ty neoblíbené činnosti stylem jako by to byla děsná zábava, protože když jsem v dobré náladě já, tak ona ji často převezme ode mne. A nebo tu činnost propojit s něčím, co se jí líbí. U oblékání třeba básničky, lechtání, zatleskání za to, že se sama svlékne a pomáhá u oblékání, to na ni platí.
Myslím si, že u tvé dcery to také asi bude jen období vzdoru. Ale kdyby ne, tak bych hlavně doporučila tu tvrdohlavost nebrat jen jako špatnou vlastnost. Ale vidět v tom i ta pozitiva. Já musím říct, že u syna se projevuje pozitivně i v tom, že něco jen tak nevzdá. Když chce něco třeba umět, tak u toho dokáže vytrvale sedět a zkoušet to znova a znova. Nedávno se vydržel asi hodinu učit dělat mašličku. Nebavilo ho to, ale vzal si do hlavy, že musí zabalit sám dárek. Jinak to chce hodně důslednost, ale opravdu i hodně toho vysvětlování, pořád dokolečka, mám takový pocit, že na tyhle děti to nakonec funguje ze všeho nejlíp. A to vysvětlení ale musí být v souladu s jejich zkušeností. Kluk v jedné době věčně lezl u našich na konferenční stolek. Naši z toho na nervy a věčně domlouvání, že spadne a bude ho to bolet, bude mít úraz. No, stůl nižší než gauč u nás doma, ze kterého spadl několikrát, takže se tomu jen smál a snažil se dokázat, že nemají pravdu. Já přišla, řekla jsem mu, že se na stůl neleze, protože se tím může stůl poškrábat a bude ošklivý a byl klid (naši teda nadávali, že o stůl přece nejde, ale pro syna tohle bylo pochopitelné, jejich vysvětlení ne).
- Citovat
- Upravit
pet p
2.1.22 10:28
Někde jsem četla, že v tomhle období mají děti silný názor a nízké vyjednávací schopnosti. To je myslím dost přesné 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Zdravím maminky. Mám první dítko. Holčička 21 měsíců. Je to malý beránek, a už se to začíná pěkně projevovat. Poradíte jak pracujete s tvrdohlavymi dětmi.? My se snažíme hodně komunikovat a vysvětlovat, ale teď je to samé NE, NE, NE…
Je to naše zlatíčko, je šikovná a Chapavá. Teď nám ale začala u všeho protestovat. Krásně chodila za ruku a teď jsou procházky peklo. Chodíme zase s kočárkem, ale jakmile vyndáme aby se trošku proběhla, tak se sekne a nejde. Dělá si z nás srandu. Placne sebou o chodník a ne a ne se zvednout. Pak začne utíkat na druhou stranu. Když ji chytim, tak se začne vztekat. Vysvětluji, že tu jezdí auta, že musí za ručičku. NE, vytrhava se, vzteka. Tak ji dám zase zpět do kočárku, to se zase vzteka… Musím ji na něco ukecat.. Nevím, jak na ni 
je to jen období, že by vzdoru už tak brzy? Do nedávna se krásně prebalovala, nechala si stříhat nehtiky.. Teď katastrofa. Nenechá na sebe sáhnout. Zase vztek. Kroucení.. Zase vysvětluji ale nepomáhá to. Poradíte přejde to? Mlátit ji nechci. 
Děkuji za rady zkušenějších. 