Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Ať manžel požádá přes soud o svěření dětí do své výhradní péče
Je potřeba se do toho montovat, je možné že vidíš věci správně. a pokud to pro „klid v rodině“ necháte být, tak byste se v případě, že by tam skutečně bylo týrání, vlastně byli spolupachatelé. Protože jste tušili, ale raději nic nedělali.
Těch varovných signálu je skutečně hodně a zjevně to graduje…
Mají soudem určený styk? Protože rozhodně chcete aby mohli chodit k vám. Potřebujete vytvořit dostatečně bezpečné zázemí, pak snad něco řeknou.
Zároveň se kdykoliv můžete obrátit pro radu, či zorientování se v situaci třeba na rodičovskou linku důvěry
Bude potřeba prozkoumat co se děje, dát ideálně dohromady nějaké důkazy a pak to řešit. Plán co a jak dělat vám pomůžou dát dohromady třeba právě na té lince.
V tomto případě bych to určitě řešila. To není montování se do cizích, týká se to dětí tvého muže a to, co jsi mi napsala se mi bohužel vůbec nelíbí ![]()
Soudem mají střídavou péči, od pondělí do pondělí. V pondělí je vyzvedává ze školy a další pondělí je veze do školy. Tím se eliminovala příležitost aby se rodiče potkávali. Matka to tak chtěla, nechce se s otcem děti vůbec vidět. Komunikuje jen v krajních případech buď SMS nebo mailem. Mluvit s ním nechce ani po telefonu, takže jakákoli komunikace je hrozně těžká.
Zakl.
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za kategorii tématu, nevím zda jsem zvolila správně. I za anonym, ale dotyčná tady má profil a nechci ji dávat podnět ke konfliktu. Děkuji za respektování.
Potřebuju poradit, pomoct, ať nenadělám víc škody než užitku.
Manžel má dvě děti z předchozího manželství ve střídavé péči, s dětmi máme hezky vztah, nikdy nebyl problém, vždy se k nám těšily. Děti jsou 7 a 8 let. Starší je aktivní, hodně sportuje, hodně otlučený bývá často, to jen pro pořádek.
V poslední době pozoruji s mužem změny v jejich chování, nechtějí k nám jít, přitom je u nás vše ok, chováme se k nim pořád stejně, chcene aby se u nás cítily dobře a v bezpečí, aby měly domácí pohodu. Nekřičíme, domlouváme, mají své povinnosti, ty vyžadujeme, ale netrestáme, spíš vysvětlujeme. Mám s nimi celkem dobry vztah, občas se svěří mě, jindy tatínkovi. Občas tedy je potřeba zakročit rázněji, ale vše v mezích normy, fyzické tresty u nás nikdy nebyly. Tatínek je spíš flegmatik, dost jejich prohřešků věcí neřeší, já se zapojuji jen do určitých mezí, nejsem rodič.
Máme dojem, že dochází k určitým manipulacím ze strany matky, na mladším je to dost poznat. Řekl, že chce bydlet u nás (sám od sebe, z ničeho nic), ale že k nám nemůže chtít chodit. Tak jsme to přešli, že to byl nejspíš nějaký zkrat, nebo špatné interpretoval své myšlenky. Poslední dobou jsou obě děti nesvé, tiché, hodné, bázlivé, přehnaně poslušné, jsou lekavé. Nechtějí zpátky k matce a přitom, nám říkají že nechtějí k nám, připadají mi psychicky zdeptané. Starší měl modřínu na bradě na kterou si nenechal sáhnout, jindy si bolístky nechá ošetřit bez problémů. Měl i čerstvý šrám s otokem na paži, když jsem mu to chtěla namazat a zchladit, nenechal na sebe sáhnout a utekl. Jindy s tím neměl problém a to mívá mnohem bolestivější úrazy.
S jejich matkou se mluvit nedá, nezkoušejte že mi prosím psát ať to řeší otec, on to řešit chce, ale nechceme udělat chybu a ublížit dětem. Já to řeším taky, protože mě to trápí, mám děti ráda. Otec si chce být jistý, že opravdu je co řešit, než to začne řešit. Nemáme s tím ani jeden zkušenosti. Oba jsme z harmonického rodinného prostředí.
Nevíme co se u nich doma děje a nemáme moc šancí to ani zjistit. Matka je svéráz, bez ochoty přijmout názor jiného člověka a bez schopnosti přijmout jakýkoli kompromis, to prostě víme. Víme taky, že si toho jejich matka bere na sebe hodně a nestíhá. Nevíme však jestli si svůj vztek a frustraci vybíjí na dětech, to říct nemůžeme. Víme že péče o děti není její priorita, to není pomluva, to je věc, kterou o sobě veřejně prohlašuje ona sama. Tím ji nechci křivdit, děti miluje, jen prostě pro ni nejsou střed vesmíru a jsou pro ni omezením v kariéře. Víme že jsou věčně samy doma, že nevaří a že děti chodí tři dny v jednom triku, protože ona nerada pere, že na špínu ještě nikdo neumřel a posiluje imunitu. Jedí co si nachystají, nemusí se mýt, nedělají úkoly. Učitelka muži řekla, ať si to pohlídá, že když jsou děti u matky chodí zanedbané do školy a nemají pomůcky ani úkoly. Muž se snažil s ní mluvit, nabídl že můžou děti po škole každý den k nám a úkoly s nimi udělá, ona to nechce slyšet, prý není negramotná a zvládne s dětmi úkoly, ale nic se nezměnilo. Sama řekla, že děti miluje, ale starat se o ně bude jen tolik kolik musí, aby ji společnost neodsoudila (vesnice). Přistoupit na to, aby je měl v péči otec nechce, protože co by si řekli lidi (vesnice).
Máme s mužem společně dceru, děti mají fajn vztah. Starší dítě posledně vypustilo, že sestřička se má, že může být pořád u nás, že u nás je klid a dobře se vyspí.
Možná mě budete mít za kravku, že se do toho montuju, ale žiju v tom a je mi to líto. Že jsem hloupá, když se musím ptát na emiminu, ale prostě jsou to děti a člověk nechce ublížit, tím že udělá chybu, protože vidí věci jinak, jednostranně.
Děkuji za rady a zkušenosti a promiňte ta ten román.Zakl.
Tvůj manžel s ni ještě před necelými osmi lety spal a vytvářel dítě. Měl by vědět, jak na ni. Řešit by to měl on. Prostě se zeptat, co se děje. Že jsou najednou jiné. Ne před dětmi.
Hodím jen první, co mě tak napadne, když to čtu. Co se zkusit třeba opatrně zeptat učitelky, jestli také nepozoruje na dětech nějaké změny. Obzvlášť proto, že je vídá každý den v týdnu, i když jsou u matky. Pokud říkal chlapec něco o spaní, jestli nejsou unavené nebo tak…
Nema ta matka nejakeho noveho chlapa treba? Protoze pokud byly deti doted tak nejak v pohide a najednou takovy zlom? Musi to mit nejaky duvod…
@Russet píše:
Tvůj manžel s ni ještě před necelými osmi lety spal a vytvářel dítě. Měl by vědět, jak na ni. Řešit by to měl on. Prostě se zeptat, co se děje. Že jsou najednou jiné. Ne před dětmi.
Nemluví s ním, vůbec, na dotazy nereaguje. Komuniké jen v krajínich případech (úraz, změna v předání dětí), pouze SMS nebo e-mail. Telefon nezvedne. Ano žil s ní a vytvářel dítě, ale za ty roky co spolu nejsou se dost věcí změnilo a to i přístup jednoho k druhému.
Zakl.
@Anonymní píše:
Nemluví s ním, vůbec, na dotazy nereaguje. Komuniké jen v krajínich případech (úraz, změna v předání dětí), pouze SMS nebo e-mail. Telefon nezvedne. Ano žil s ní a vytvářel dítě, ale za ty roky co spolu nejsou se dost věcí změnilo a to i přístup jednoho k druhému.Zakl.
Tak ať manžel vezme kluka na ryby nebo na nějakou jinou chlapskou zábavu a pokusí se zjistit, co se děje. Je to pár let, píšeš o tom, jako by to bylo čtvrt století.
@AndulkaMa píše:
Hodím jen první, co mě tak napadne, když to čtu. Co se zkusit třeba opatrně zeptat učitelky, jestli také nepozoruje na dětech nějaké změny. Obzvlášť proto, že je vídá každý den v týdnu, i když jsou u matky. Pokud říkal chlapec něco o spaní, jestli nejsou unavené nebo tak…
Taky mě jako první napadlo, probrat to s učitelkou. Pokud si všímá rozdílů, když jsou děti u otce a u matky, mohla by vědět. Děti jsou ještě malé, chodí fo družiny? Tam by mohli taky vědět. Děti tam jsou uvolněnější, je čas na povídání, víc se otevřou. Ale určitě to řeš, signály, že se něco děje tam jsou.
@AndulkaMa píše:
Hodím jen první, co mě tak napadne, když to čtu. Co se zkusit třeba opatrně zeptat učitelky, jestli také nepozoruje na dětech nějaké změny. Obzvlášť proto, že je vídá každý den v týdnu, i když jsou u matky. Pokud říkal chlapec něco o spaní, jestli nejsou unavené nebo tak…
Učitelka říkala, že když jsou děti u matky jsou zanedbané, nánosů pomůcky ani úkoly, nemají svačinu. Že jsou unavené taky říkala. Nevíme co se u nich po nocích děje. Z nich nic nevýmačknene, připadá mi, že vědí, že je nich doma něco špatně, ale nic neřeknou, protože nechci ublíží mamince, jsou zmanipulování, teda asi. Poslední se starší prořekl, že mamka se pořezala když uklízela rozbité nádobí, ale potom mu to došlo a snažil se to zamluvit nějakou lží.
Zakl.
Varovných signálů je bohužel více jak dost, začněte tím, že si modřiny budete fotit (dítku vysvětlit, že je to jen pro jistotu, např. pro pana doktora) a zajdete do školy, třídní učitelé či učitelé, co učí děti nejvíce, budou vědět dost..pokud by vyslovili stejná podezření, tak sepsat na OSPOD a domluvit se, zda byste děti nevzali do výhradní péče a určit styk s matkou jen na každý druhý víkend..
evidentně není v zájmu dětí takováhle výchova a prostředí.
Je ale otázka, zda bys tenhle model zvládla..
pro děti by to zřejmě lepší bylo.
@Russet píše:
Tak ať manžel vezme kluka na ryby nebo na nějakou jinou chlapskou zábavu a pokusí se zjistit, co se děje. Je to pár let, píšeš o tom, jako by to bylo čtvrt století.
Manžel není hloupý, jistě že se o to snažil, z dětí něco vytáhnout. Se starším pravidelně sportují, chodí sami dva. Ale nic z něho nevytáhl. Jediné co řekne je, že by rád byl u nás, ale víc mu neřekne, potom začne natahovat, tak toho muž nechá a nepáčí to z něj.
Zakl.
@Anonymní píše:
Manžel není hloupý, jistě že se o to snažil, z dětí něco vytáhnout. Se starším pravidelně sportují, chodí sami dva. Ale nic z něho nevytáhl. Jediné co řekne je, že by rád byl u nás, ale víc mu neřekne, potom začne natahovat, tak toho muž nechá a nepáčí to z něj.Zakl.
Tak ař jde na OSPOD, doloží to, že děti nemají svačiny a úkoly a ať zažádá o péči.
Ahoj, omlouvám se za kategorii tématu, nevím zda jsem zvolila správně. I za anonym, ale dotyčná tady má profil a nechci ji dávat podnět ke konfliktu. Děkuji za respektování.
Potřebuju poradit, pomoct, ať nenadělám víc škody než užitku.
Manžel má dvě děti z předchozího manželství ve střídavé péči, s dětmi máme hezky vztah, nikdy nebyl problém, vždy se k nám těšily. Děti jsou 7 a 8 let. Starší je aktivní, hodně sportuje, hodně otlučený bývá často, to jen pro pořádek.
V poslední době pozoruji s mužem změny v jejich chování, nechtějí k nám jít, přitom je u nás vše ok, chováme se k nim pořád stejně, chcene aby se u nás cítily dobře a v bezpečí, aby měly domácí pohodu. Nekřičíme, domlouváme, mají své povinnosti, ty vyžadujeme, ale netrestáme, spíš vysvětlujeme. Mám s nimi celkem dobry vztah, občas se svěří mě, jindy tatínkovi. Občas tedy je potřeba zakročit rázněji, ale vše v mezích normy, fyzické tresty u nás nikdy nebyly. Tatínek je spíš flegmatik, dost jejich prohřešků věcí neřeší, já se zapojuji jen do určitých mezí, nejsem rodič.
Máme dojem, že dochází k určitým manipulacím ze strany matky, na mladším je to dost poznat. Řekl, že chce bydlet u nás (sám od sebe, z ničeho nic), ale že k nám nemůže chtít chodit. Tak jsme to přešli, že to byl nejspíš nějaký zkrat, nebo špatné interpretoval své myšlenky. Poslední dobou jsou obě děti nesvé, tiché, hodné, bázlivé, přehnaně poslušné, jsou lekavé. Nechtějí zpátky k matce a přitom, nám říkají že nechtějí k nám, připadají mi psychicky zdeptané. Starší měl modřínu na bradě na kterou si nenechal sáhnout, jindy si bolístky nechá ošetřit bez problémů. Měl i čerstvý šrám s otokem na paži, když jsem mu to chtěla namazat a zchladit, nenechal na sebe sáhnout a utekl. Jindy s tím neměl problém a to mívá mnohem bolestivější úrazy.
S jejich matkou se mluvit nedá, nezkoušejte že mi prosím psát ať to řeší otec, on to řešit chce, ale nechceme udělat chybu a ublížit dětem. Já to řeším taky, protože mě to trápí, mám děti ráda. Otec si chce být jistý, že opravdu je co řešit, než to začne řešit. Nemáme s tím ani jeden zkušenosti. Oba jsme z harmonického rodinného prostředí.
Nevíme co se u nich doma děje a nemáme moc šancí to ani zjistit. Matka je svéráz, bez ochoty přijmout názor jiného člověka a bez schopnosti přijmout jakýkoli kompromis, to prostě víme. Víme taky, že si toho jejich matka bere na sebe hodně a nestíhá. Nevíme však jestli si svůj vztek a frustraci vybíjí na dětech, to říct nemůžeme. Víme že péče o děti není její priorita, to není pomluva, to je věc, kterou o sobě veřejně prohlašuje ona sama. Tím ji nechci křivdit, děti miluje, jen prostě pro ni nejsou střed vesmíru a jsou pro ni omezením v kariéře. Víme že jsou věčně samy doma, že nevaří a že děti chodí tři dny v jednom triku, protože ona nerada pere, že na špínu ještě nikdo neumřel a posiluje imunitu. Jedí co si nachystají, nemusí se mýt, nedělají úkoly. Učitelka muži řekla, ať si to pohlídá, že když jsou děti u matky chodí zanedbané do školy a nemají pomůcky ani úkoly. Muž se snažil s ní mluvit, nabídl že můžou děti po škole každý den k nám a úkoly s nimi udělá, ona to nechce slyšet, prý není negramotná a zvládne s dětmi úkoly, ale nic se nezměnilo. Sama řekla, že děti miluje, ale starat se o ně bude jen tolik kolik musí, aby ji společnost neodsoudila (vesnice). Přistoupit na to, aby je měl v péči otec nechce, protože co by si řekli lidi (vesnice).
Máme s mužem společně dceru, děti mají fajn vztah. Starší dítě posledně vypustilo, že sestřička se má, že může být pořád u nás, že u nás je klid a dobře se vyspí.
Možná mě budete mít za kravku, že se do toho montuju, ale žiju v tom a je mi to líto. Že jsem hloupá, když se musím ptát na emiminu, ale prostě jsou to děti a člověk nechce ublížit, tím že udělá chybu, protože vidí věci jinak, jednostranně.
Děkuji za rady a zkušenosti a promiňte ta ten román.
Zakl.