Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Umíte přijímat komplimenty?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
24.10.12 09:49
Umíte přijímat komplimenty?
Já totiž ne, tak mě zajímá, jestli je na tom někdo stejně…
Nejdřív jsem chtěla anonymně, ale je to fuk 
Vím, to už dlouho, ale včera mi to nějak víc došlo, když mi polichotil někdo pro mě docela důležitý.
Potkala jsem dlouholetého kamaráda, zmáme se věky. Kdysi jsme spolu měli cosi nezávazného (jen chvíli). Nejsme kamarádi ve smyslu, že bychom se cíleně vídali, ale když se potkáme, vždycky dobře popovídáme, semeleme rodiny (on má svou a já taky), děti, partnery (i ti se znají). Tak mi teda včera pochválil děti, jak máme krásné. To jsem ještě zvládla, poděkovala a řekla něco ve smyslu, že se nám povedly a že jsem ráda. A pak mi řekl, že mi to sluší, že vypadám se dvěma dětma dobře a odpočatě, a že mi to vyloženě svědčí. A já? Zapíchla oči do země a „no, to nevím…“ byla moje reakce 
A takhle to prostě mám. I když mi kamarádka řekne, že mi to sluší, že mám hezké boty/kabát/šálu, reaguji podobně. Zpravidla ze mě vypadne „ále, to je jen takový hadr“ nebo něco podobnýho 
. Pak mě to štve, protože vím, že nejsem žádná zoufalka a mohla bych si víc věřit a s grácií kompliment přijmout. No, jsem magor…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
novo123
24.10.12 09:55
Neumím nikdy nevím co říct, jak se pak chovat, nutno dodat, že po prvním dítku a časem těch komplimentů ubylo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
novo123
24.10.12 09:58
Lukresia - já jsem byla vždycky šeredka, mě se komplimenty týkají pracovně 
Pokud mi někdo chválí boty, tak přemýšlím, jestli si ze mě nedělá srandu 
- Citovat
- Upravit
24.10.12 10:01
Ti, kteří ti vyjadřují kompliment, se mnohdy cítí trapně, když ten dotyčný se buď shazuje (tvůj případ) nebo zase naopak pochválenou věc (vlastnost, čin..) začne ještě víc zdůrazňovat a rozebírat…
Takže já se na dotyčného vždycky pěkně usměju a řeknu jen díky/děkuji. Dál se v tom nepitvám.
Snadné. Pro tebe i pro toho, kdo tě pochválil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.12 10:02
Me skladaji komplimenty nejvic zensky, obcas si nejsem jista, zda to mysli uprimne 
ale jo, snad je prijimat umim, je to prijemne, vetsinou taky neco pochvalim B-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Rozárková
24.10.12 10:02
@novo123 No tááák! Takhle se pohanit. Určitě to tak není.
Jinak komplimenty taky neumím přijímat.
- Citovat
- Upravit
24.10.12 10:04
@novo123 tak vidím, že jsem tuto diskusi pojala dost povrchně, práce mi na mysl v souvislosti s komplimety vůbec nepřišla 
a taky je rozdíl v tom kdo kompliment skládá, muž to myslí většinou upřímně a bezelstně, ovšem když mě pochválí žena ke které nemám nějak blízko je načase se zamyslet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.12 10:06
Holky, kompliment je součást společenského chování… tak jako se pouští ženská první do dveří, kdo komu nabízí ruku, kdo se představuje jako první… tak i kompliment - ať už vyřčený či přijímaný.
Jiná reakce než „usměvavé díky“ prostě není.
To není z mé hlavy, to je Špaček a „jeho“ Etiketa..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.12 10:08
@lukresia tak zase malokterej chlap pochvali nove boty, svetr, sperky, uces me sklada komplimenty jen ten muj, ostatni muzi tak za vuni a vystrih takove ty spolecenske komplimenty jsou bezne, tady v zahranici se porad vsichni chvali
Příspěvek upraven 24.10.12 v 10:10
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.12 10:08
U mě záleží, jaký komliment to je a jak je podaný - když vám instruktor v autoškole řekne, že by vás chtěl vidět bez břicha (byla jsem v 5. měsíci) a že mám určitě hezký nohy a nosím v létě minisukně - tak to teda nevím, co na to říct - tyhle „komplimenty“ jsou mi trapný Na druhou stranu, když mi někdo pochválí malou atd., tak taky poděkuju a jsem ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.12 10:10
@Black_Orchids píše:
Ti, kteří ti vyjadřují kompliment, se mnohdy cítí trapně, když ten dotyčný se buď shazuje (tvůj případ) nebo zase naopak pochválenou věc (vlastnost, čin..) začne ještě víc zdůrazňovat a rozebírat…Takže já se na dotyčného vždycky pěkně usměju a řeknu jen díky/děkuji. Dál se v tom nepitvám.
Snadné. Pro tebe i pro toho, kdo tě pochválil.
To já ale vím a vždycky si to uvědomím za pět minut. Prostě v tu chvíli zareaguji blbě. Vím, že stačí poděkovat, taky to nepotřebuju rozebírat do detailů. A sama nevím, proč mi to nejde.
Přitom moje nejlepší kamarádka mi vždycky říká, jak ze mě vyzařuje sebevědomí (já nevím, myslím, že tak normálně průměrně), ale jak dojde na kompliment, propadám se metr do země
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.12 10:18
No tak já většinou prostě jen s úsměvem poděkuju, už to říkám tak nějak automaticky, ani moc nepřemýšlím, co mi to vlastně chválí… Prostě neřeš, řekni díky a hotovo 
A pokud mi teda skládá kompliment přítel a říká jak mi to sluší apod. tak s humorem odpovídám „Já vím.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
