V manželství kvůli dětem ?

Anonymní
19.1.23 07:41

V manželství kvůli dětem ?

Zdravím, potřebuju se vypovídat. Máme s manželem ročního chlapečka. Byl chtěný a plánovaný. Nevím, zda jsem se po porodu změnila já anebo manžel, ale jsem z našeho vztahu poslední dobou zoufalá a nevím, co dělat. Když jsme byli jen dva, automaticky mi pomáhal doma, nemusela jsem mu o nic říkat, když bylo potřeba nakoupil, uklidil, když jsem přišla později z práce já, měl nachystanou večeři atd. Zkrátka vše bylo fajn. Syn se narodil s několika zdravotními problémy, takže je to pořád lítání po doktorech, rehabilitace, stres atd. Byl a ještě do určité míry je nespave, náročné dítko, takže byly dny a noci, kdy jsem ho z rukou nesložila. Mateřskou jsem si představovala naivně jako pohodičku, doma uklizeno, uvařeno a usměvavé dítě, takže to byl celkem tvrdý náraz reality. Každopádně, první 2,3 měsíce syna, když manžel viděl, že je to celkem mazec, tak se snažil mi pomáhat, ale teď mám pocit, že mám doma prostě dvě děti. Co mu neřeknu, to neudělá, sám od sebe prostě nehne prstem, ikdyz vidí, že například uspávam syna, bývá to někdy fakt na dlouho, když je blbý den hodinu ho houpu na rukou a když se vrátím z ložnice, v obýváku všude hračky, linka plná nádobi a manžel sedí celou dobu u PC a ani ho nenapadne, že by třeba mohl něco poklidit nebo tak, ze začátku jsem byla ticho, přišla jsem a vše jsem udělala já, nachystala večeři, vše uklidnila a pak mu jen řekla, že můžeme jít jíst, říkala jsem si, jo je v práci, pak s náma, chce mít taky chvíli klid…ok. Jenže ono se to stupňuje a tak jsme o tom už několikrát mluvili, že mě to nebaví říkat mu jak malému déčku, aby narovnal nádobí do myčky atd., atd. Je to k ničemu, několik debat a nedělá stejně nic, já věčně naštvaná, vše si raději udělám sama, když chci, aby si vzal syna, když přijde z práce musím mu rict :,(. Mám poslední dobou depky, jakého neschopného…jsem si to vzala, že se na něj nemůžu spolehnout, kdybych byla nemocná nebo něco, ani nevím, zda by byl schopný syna obstarat. Syn je na mě teda dost závislý, takže například, že by ho muž uspal to neexistuje. Někdy už toho mám fakt dost, mám pocit, že všechno dělám já, nic nestíhám, doma věčně binec… Babičky máme daleko, hlídání žádné…Syna miluju a je to nejvíc, co mám. Ale poslední měsíce mi několikrát proletělo hlavou, že být bezdětní, tak už spolu nejsme… Nechci se rozvádět, vím, že nemám doma žádného chlapa, co pije, chodí za ženskýma atd., ale přesto mi manžel svým přístupem leze opravdu má nervy, mám doma prostě jedno větší a jedno menší dítě…Omlouvám se za román, natě to některá stejně? :(

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9757
19.1.23 07:48

My třeba máme práci rozdělenou, víme, kdo bude co dělat - pokuď je změna, domluvíme se. Manžel má na starosti psa a vše kolem, nákupy, po práci luxuje a večer umyje nádobí, pohraje si se synem, čte pohádky. O víkendu je to jinak. Každý ví, co má dělat, nemusíme si to říkat, ale museli jsme se domluvit co a jak. Pokud máš hlídání 0 a roční dítě, tak bych neodcházela. Bez hlídání je to těžké.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
34322
19.1.23 07:52

Sednete si a praci si rozdelte predem, at mu nemusis nic rikat. Stanovte si vecery a odpoledne, kdy ma syna on.
A kdyz bude laxni, budes muset byt hodne razna a udelat trochj tajfun.
Vypnout wifinu by taky obcas nezaskodilo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22614
19.1.23 07:54

Nemůže to být i tím, že se cítí na druhé koleji? Snažíte se ještě věnovat se sami sobě? Aspoň chvilku?
Může mít pocit, že do rodiny už nepatří a tak vždy i péči o ní. Viděla jsem to několikrát v okolí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19377
19.1.23 07:58
@Anonymní píše:
Zdravím, potřebuju se vypovídat. Máme s manželem ročního chlapečka. Byl chtěný a plánovaný. Nevím, zda jsem se po porodu změnila já anebo manžel, ale jsem z našeho vztahu poslední dobou zoufalá a nevím, co dělat. Když jsme byli jen dva, automaticky mi pomáhal doma, nemusela jsem mu o nic říkat, když bylo potřeba nakoupil, uklidil, když jsem přišla později z práce já, měl nachystanou večeři atd. Zkrátka vše bylo fajn. Syn se narodil s několika zdravotními problémy, takže je to pořád lítání po doktorech, rehabilitace, stres atd. Byl a ještě do určité míry je nespave, náročné dítko, takže byly dny a noci, kdy jsem ho z rukou nesložila. Mateřskou jsem si představovala naivně jako pohodičku, doma uklizeno, uvařeno a usměvavé dítě, takže to byl celkem tvrdý náraz reality. Každopádně, první 2,3 měsíce syna, když manžel viděl, že je to celkem mazec, tak se snažil mi pomáhat, ale teď mám pocit, že mám doma prostě dvě děti. Co mu neřeknu, to neudělá, sám od sebe prostě nehne prstem, ikdyz vidí, že například uspávam syna, bývá to někdy fakt na dlouho, když je blbý den hodinu ho houpu na rukou a když se vrátím z ložnice, v obýváku všude hračky, linka plná nádobi a manžel sedí celou dobu u PC a ani ho nenapadne, že by třeba mohl něco poklidit nebo tak, ze začátku jsem byla ticho, přišla jsem a vše jsem udělala já, nachystala večeři, vše uklidnila a pak mu jen řekla, že můžeme jít jíst, říkala jsem si, jo je v práci, pak s náma, chce mít taky chvíli klid…ok. Jenže ono se to stupňuje a tak jsme o tom už několikrát mluvili, že mě to nebaví říkat mu jak malému déčku, aby narovnal nádobí do myčky atd., atd. Je to k ničemu, několik debat a nedělá stejně nic, já věčně naštvaná, vše si raději udělám sama, když chci, aby si vzal syna, když přijde z práce musím mu rict :,(. Mám poslední dobou depky, jakého neschopného…jsem si to vzala, že se na něj nemůžu spolehnout, kdybych byla nemocná nebo něco, ani nevím, zda by byl schopný syna obstarat. Syn je na mě teda dost závislý, takže například, že by ho muž uspal to neexistuje. Někdy už toho mám fakt dost, mám pocit, že všechno dělám já, nic nestíhám, doma věčně binec… Babičky máme daleko, hlídání žádné…Syna miluju a je to nejvíc, co mám. Ale poslední měsíce mi několikrát proletělo hlavou, že být bezdětní, tak už spolu nejsme… Nechci se rozvádět, vím, že nemám doma žádného chlapa, co pije, chodí za ženskýma atd., ale přesto mi manžel svým přístupem leze opravdu má nervy, mám doma prostě jedno větší a jedno menší dítě…Omlouvám se za román, natě to některá stejně? :(

Jo, mam to podobne. S tema hrackama a myckou vidím úplně přesně vcerejsi večer a dokáže klidně hodinu sedět vedle kupy prádla na slozeni. U nás to přišlo taky klasicky s mateřskou, kdy přes den poklidila uděláš základní práce a on se vrací do čistého a nic nemusí. Jsem celkem perfekcionista, takže pro me je i těžké delegovat práci, protože by ji udelal blbě… po roce a čtvrt jsem se vracela do práce akorát ta domácnost mi zustala cela :roll: ale učím se s tím pracovat -o víkendu ho pošlu ven s detma alespoň na hodinu, když si jde hrát se starším, tak jim do pokoje vrznu i mimino, když skládal pradlo, tak mu jeho nechávám at si ho uklidi sám i kdyby tam mělo ležet týden a kupit se s každou další prackou, občas ho pošlu koupat decka, kdyz jde na firmu, tak vezme staršího do školky (driv jsem se oblikala já a hodila ikdyz prakticky chodil okolo). On sám od sebe nejde, ale par vážných rozmluv a ze se snazim i já mu dávat prostor a předávat odpovědnost, tak se to pomalu mění.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19377
19.1.23 08:01
@Lucie_Sx píše:
Sednete si a praci si rozdelte predem, at mu nemusis nic rikat. Stanovte si vecery a odpoledne, kdy ma syna on.
A kdyz bude laxni, budes muset byt hodne razna a udelat trochj tajfun.
Vypnout wifinu by taky obcas nezaskodilo.

Ta Wi-Fi je vtipná… možná pro ty kdo nemá doma ITaka, který jedním klikem přes apku vypne všechno v bytě vc robovysavace :lol: já jsem pro klidnou a raznou domluvu, pak případě tajfun, ale detinske vypínání Wi-Fi atp… to je zbytecne

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5757
19.1.23 08:02
@atominnka píše:
Nemůže to být i tím, že se cítí na druhé koleji? Snažíte se ještě věnovat se sami sobě? Aspoň chvilku?
Může mít pocit, že do rodiny už nepatří a tak vždy i péči o ní. Viděla jsem to několikrát v okolí.

Ano klasika, je chudáček na druhé koleji…Kdyby pomáhal, tak by třeba nebyl…když je holt náročné nemocné dítě tak dospělý člověk musí pochopit, že je na prvním místě dítě a má být oporou ne fňukat, že jemu se není věnováno…A ještě ženskou kritizovat za to, že se mu nevěnuje…problém je on…protože řeší své sobecké já…když bude uklízet hračky po svém dítěti, mýt nádobí rpo svou rodinu, bude její součástí.

Příspěvek upraven 19.01.23 v 09:32

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
34473
19.1.23 08:08

A jak reaguje, když o tom mluvíte? Dítě je pro vztah mazec, je dost párů, které to neustojí. Pecujete o váš vztah nebo jen o dítě?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
19377
19.1.23 08:09
@Aglája75 píše:
Ano klasika, je chudáček na druhé koleji…Kdyby pomáhal, tak by třeba nebyl…když je holt náročné nemocné dítě tak dospělý člověk musí pochopit, že je na prvním místě dítě a má být oporou ne fňukat, že jemu se není věnováno…A ještě ženskou kritizovat za to, že se mu nevěnuje…problém je on…protože řeší své sobecké já…když bude uklízet hračky po svém dítěti, mít nádobí rpo svou rodinu, bude její součástí.

Krásne. Mám v okolí par, kde mají hodně nemocne dítě vc takových těch vzácných genetických mutaci (v těhotenství vše Ok) a tatínek funguje perfektně. Když jsou v nemocnici (cca čtvrtinu roku) tak přes týden chodí do práce a o víkendu vystřídá maminku v péči aby si odpocinula.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22614
19.1.23 08:10

@Aglája75 tohle je právě začarovaný kruh. Rozhodně paní nenadavam. Jen jsem nabídla i jiný uhelnpohledu na to, proč by se to mohlo dít. Umocňuje se to i tím, že pak ženská vyleze od ditete a nadává, že ne uklidil (obecně vzato, neříkám, že je to tenhle případ). Což na jednu stranu chápu, na druhou to ale není řešení problémů.
Kazdy vydrží chvíli být na druhé koleji. Ale. Když to trvá moc dlouho, tak kolikrát člověk rezignuje. A tady je to celkem dobře vidět. Dítě závislé na matxe (logické), matka v běhu kolem dítěte, domácností, lékařů atd (taky logické). Jenže ten chlap už to vidí tak, že matka a dítě mají svou malou rodinu a na něj nemá čas a dítě ho nechce. Což prostě slabší kusy nemusí ustát. Kdyby byl chlap, Automaticky pomůže a udělá, aby pak na sebe měli spolu cas.. Slabší kus ne. Ten bude ublizeny.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3958
19.1.23 08:14

Dítě je zkouška vztahu, říká se :) my měli před dětmi taky harmonický vztah, byla snad jen 1 malá hádka za x let. Po prvním dítěti taky ok, ale s druhým se to zhoršilo. Teď už je to zase fajn, je dobré si v klidu bez emocí sednout a vše si vyříkat. Vyslechni manžela, co mu chybí, s čím je nespokojený, a sama mu v klidu bez výčitek sděl, co vadí tobě, a jak by sis to představovala. Pokud jste oba rozumní a máte se rádi, věřím, že společný kompromis ke spokojenosti obou najdete :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14113
19.1.23 08:22

Rozdělit si práci a na tom striktně trvat. Takže praní. Jeden z nás to nachází do pračky, manžel vyndava a věší, ja uklízim. Ja vařím, on častěji uklizi kuchyň. Mamsvuj systém v mycce :roll: :lol:. U děti se stará o večerní hygienu, ja o ranní. Děti na uspavani máme rozdelene(výhoda dvou) :lol:. Dcera chce číst pohádky, syna to ruší.. když ja vařím (třeba o víkendu) tak on se stará o děti. Co je důležitý, tak večery se snažíme mít fakt pro sebe jako partneři. Jo a ještě v roce dcery jsem šla na 2 nebo 3 večery na brigádu. Manžel se musel o vše postarat a ja se vracela, když dcera spala. Třeba by ti to pro začátek pomohlo. Stačí na mesic ;)..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
577
19.1.23 08:33

Pokud se nezapoji o peci ditete, tezko ho bude to dite akceptovat. Na nejaky uklid atd bych se vykaslala a dala bych mu do naruci dite(nejlepe aby koupal, nebo uspaval). Urcite to nepujde hned, ale s prodluzovanim intervalu se to oba nauci. Tobe pak zbyde cas a energie na jine veci.
Taky je dobre udelat seznam cinnosti, ktere kdo dela. Uplne do podrobnosti(prace, papirovani, pece,…) k tomu priradit narocnost, prioritu a rozdelit se. Muze z toho nakonec vyjit, ze dela vsechny narocnejsi a dulezitejsi ukoly on…nebo ty. Pak se vzdy jenom muzete vratit k papiru a upravit kompetence…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3388
19.1.23 08:36
@Thomassss píše:
Dítě je zkouška vztahu, říká se :) my měli před dětmi taky harmonický vztah, byla snad jen 1 malá hádka za x let. Po prvním dítěti taky ok, ale s druhým se to zhoršilo. Teď už je to zase fajn, je dobré si v klidu bez emocí sednout a vše si vyříkat. Vyslechni manžela, co mu chybí, s čím je nespokojený, a sama mu v klidu bez výčitek sděl, co vadí tobě, a jak by sis to představovala. Pokud jste oba rozumní a máte se rádi, věřím, že společný kompromis ke spokojenosti obou najdete :kytka:

Tohle je dobrá rada. „Pokud se máte rádi“ je klíčové. Z jejího textu je ona dost frustrovaná. Komunikace by měla probíhat v klidu bez obviňování a útočení. Žádná hádka ke skutečným změnám nepomáhá.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
24138
19.1.23 08:37

Hele popisuješ celkem běžnou manželskou krizi, kdy se nepodaří se z páru proměnit na rodinu.

To je něco, co jde překonat, pokud budete oba hledat řešení.

Potřebujete se dohodnout, že takhle jste oba jen frustrovaní a potřebujete hledat jinou cestu jak fungovat, což znamená změnit postoje na obou stranách.

Ideální je vzít si na to pomoc - určitě v poradně pro rodinu (klidně tam můžeš zajít sama, pokud se pan otec bude vzpečovat, mít chvíli podpůrný a bezpečný prostor jen pro sebe taky není marné)

Zároveň potřebujete využívat pomoc o péči o dítě co jen jde, aby tě to úplně nesemlelo. V případě závažnějšího postižení jsou v okolí nejspíš nějaké organizace, co nabízí odlehčovací služby, stejně tak pokud na tom nejste úplně blbě fnančmě, tak zaplatit si někoho na pomoc s úklidem je základní cesta jak se nezbláznit, není to selhání, je to řešení…

Jinak tedy pokud nechceš aby se partner choval jako malý kluk, tak prostě nesmíš spadnout do chování trestající matky, no..

Příspěvek upraven 19.01.23 v 09:13

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová