Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj sice jsem muž, ale věřím že to trápí více lidí. Jsem ted aktuálně 3 roky single, i bez jinak sexuálně kamarádských vztahů. Problémy v rodině, řešení jiných věcí (práce), atd. No prostě to nějak rychle uteklo a já se cítím čím dál více sám. Chodím občas do společnosti, oběd, kino, výlety atd, ale čím dál víc mám pocit že mi něco chybí, že jsem sám. Chybí mi s někým hovořit o zážitku na kterém jsem sám, chybí mi jen prosté objetí od holky, nebo takové malicherné věci. Chci to změnit, snažím se ale nějak se nedaří na seznamkách, nebo někoho potkat. Někdy je mi to jedno, a jindy z toho šílím jak moc bych si to přál…máte to někdo podobně? jak s tím pracovat?
Neznám, ale podle mě jediné řešení je, si někoho najít. Jsou lidi, co prostě nemůžou být sami. Asi patříš k nim.
Jestli nemáš děti, tak pak už mě napadá jedině nějaké zvíře, ideálně asi pes.
Můžeš zkusit nějakou pravidelnou aktivitu, kde budeš více mezi lidmi (i ženami). Nebo si pořídit psa, kočku? Ti ti ženu nenahradí, ale bude na tebe doma někdo vždy čekat, nebudeš úplně sám.
Taky to na mě dneska nějak dolehlo.. No prostě mám pořád rozjetý nějaký projekt, který nestíhám (ideálně dva tři najednou) do toho dítě, kroužky, moje kamarádky, návštěvy, pes, kočka.. Uvařila jsem odpoledne čtyři jídla, nakrabičkovala do mrazáku.. snažím se tomu nepodléhat. Někdy si říkám, že mi snad i víc než láska chybí péče, podpora. Nikoho nemám.
Jsem na tom stejně..jsem single a taky mi to chybí…když máme čas sleduji videa na tiktok a jiné sociální sítě a jak vidím že všichni někoho mají tak mě to vydepta ještě víc… neříkám, hodně můžu by mělo zájem ale žádný není podle mých představ, mám vysoke nároky..občas si s jedním píšu, je hodný, hezky píše zajímá se, myslím na něho a i se mi o něj zdálo ale jak napíše abych s ním někde šla tak mám jakýsi blok a mám z toho stres ale zároveň ho mám ráda..a jeho zájem už trva víc než rok a pořád se snaží…ale já nevím
takže nevím co s tím a do společnosti nechodím
Ja mam muze a deti, a presto taky nekdy na me padne takova tiziva samota, protoze mi chybi fungujici rodice a jejich zajem, rameno na vyplakani, jejich podpora ci objeti. Resit to hodlam cestou psychologa, sama to nezvladam. Tobe bych navrhla najit si konicek, kde budes ve spolecnosti a muzes potkat nekoho tobe podobneho a zabit tak dve mouchy jednou ranou.
@Anonymní píše:
Jsem na tom stejně..jsem single a taky mi to chybí…když máme čas sleduji videa na tiktok a jiné sociální sítě a jak vidím že všichni někoho mají tak mě to vydepta ještě víc… neříkám, hodně můžu by mělo zájem ale žádný není podle mých představ, mám vysoke nároky..občas si s jedním píšu, je hodný, hezky píše zajímá se, myslím na něho a i se mi o něj zdálo ale jak napíše abych s ním někde šla tak mám jakýsi blok a mám z toho stres ale zároveň ho mám ráda..a jeho zájem už trva víc než rok a pořád se snaží…ale já nevímtakže nevím co s tím a do společnosti nechodím
Tak to nemá řešení. Vysoké nároky máš možná ve snech, ale v reálu nejdeš ani ven. To je jako chtít vyhrát ve sportce, ale nevsadit si.
@Kfětoslava nemám s kým nikde chodit..a když už někdo chce tak zas já mám problém kvůli dostupnosti takže je to těžké.
Tak dá se. Večer před spaním si pojmenuj pár věcí, který jsou pozitivní. Třeba to, že máš klid, střechu nad hlavou, dobrý zdraví, dobrou práci, stálý příjem, pár kamarádů…
No a přes den, kdyby tě napadaly koniny, tak si otevři emimino a pročti si co tu řeší ostatní - třeba holky, co by měly odejít z toxickýho vztahu, jenže jednak nemají kam, a pak mají děti. No nemáš se královsky? Zkoušej tenhle mentální trénink a až budeš v pohodě (nebudeš cítit, že ti něco chybí), tak potom teprve se po někom poohlídni.
A 3 roky samoty není tolik. A na vykecávání stačí kamarádi/kamarádky, nějaký starosti máme každej, je dobrý si radit navzájem.
A nevím jakou máš práci - jestli „dobrovolné“ HO, pak je lepší se ráno sbalit vyrazit do kanclu.
Pozor taky na jídlo. Třeba zrovna kafe může způsobovat depku (třeba u mě s železnou jistotou). Snaž se jíst zdravě a neponocovat.
A taky by to chtělo nějakého koníčka. Chlap bez koníčků a kamarádů je podezřelý ![]()
@Andymo píše:
Ja mam muze a deti, a presto taky nekdy na me padne takova tiziva samota, protoze mi chybi fungujici rodice a jejich zajem, rameno na vyplakani, jejich podpora ci objeti. Resit to hodlam cestou psychologa, sama to nezvladam. Tobe bych navrhla najit si konicek, kde budes ve spolecnosti a muzes potkat nekoho tobe podobneho a zabit tak dve mouchy jednou ranou.
Mám něco podobného, sice mám děti a manžela + pár kamarádek, ale tchýně bydlí daleko a mí rodiče nefungovali ani v mém dětství, natož teď. A mě chybí vzájemná starost, opora, pomoc apod. někoho staršího. Snažím se najít si náhradní babičku a dědečka, protože i dětem chybí prarodiče, ale zatím se nedaří.
@Andymo píše:
Ja mam muze a deti, a presto taky nekdy na me padne takova tiziva samota, protoze mi chybi fungujici rodice a jejich zajem, rameno na vyplakani, jejich podpora ci objeti. Resit to hodlam cestou psychologa, sama to nezvladam. Tobe bych navrhla najit si konicek, kde budes ve spolecnosti a muzes potkat nekoho tobe podobneho a zabit tak dve mouchy jednou ranou.
Tady je něco špatně
Ahoj sice jsem muž, ale věřím že to trápí více lidí. Jsem ted aktuálně 3 roky single, i bez jinak sexuálně kamarádských vztahů. Problémy v rodině, řešení jiných věcí (práce), atd. No prostě to nějak rychle uteklo a já se cítím čím dál více sám. Chodím občas do společnosti, oběd, kino, výlety atd, ale čím dál víc mám pocit že mi něco chybí, že jsem sám. Chybí mi s někým hovořit o zážitku na kterém jsem sám, chybí mi jen prosté objetí od holky, nebo takové malicherné věci. Chci to změnit, snažím se ale nějak se nedaří na seznamkách, nebo někoho potkat. Někdy je mi to jedno, a jindy z toho šílím jak moc bych si to přál…máte to někdo podobně? jak s tím pracovat?