Vážně nemocná babička

Anonymní
6.2.21 07:54

Vazne nemocna babicka

Ahoj, je mi 22 let. Bohuzel nas ted trapi takova situace, cela rodina jsme si prosli covidem, coz o to. Nase babi covid asi nepomohl, nebot ma nejspis nejakou rakovinu k lekari nechce… jen lezi je mi hrozne jako vnucce nehledne na to, ze ji asi ten covid moc nepomohl. Nejspi uz drive mela bolesti bricha o kterych nikdo nevedel, podle lekarky ma nejspi rakovinu, umira. Je mi hrozne smutno, maminku u babicky spi… ja se staram o baracek s tatkou, tatinek tomu vsemu taky neprida (nebot ma milenku). Kdyz umirali tatovy rodice, moje maminka mu byla nablizku. Ted je mamka na vsechno sama (uplne ne, ma me a brachu a sourozence). Bohuzel nezvladam byt babicce na blizu. Jsem strasne ubrecena, vyrizena. Nemohu se koukat jak se trapi a koukat se na ni, ackoliv bych si to moc prala, mam si nechat napsat prasky na psychiku? Napise mi to obvodak, co v takove situaci delat. Vzdy jen babicku pozdravim, na vic se nezmuzu… :,(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2115
6.2.21 08:39
@Anonymní píše:
Ahoj, je mi 22 let. Bohuzel nas ted trapi takova situace, cela rodina jsme si prosli covidem, coz o to. Nase babi covid asi nepomohl, nebot ma nejspis nejakou rakovinu k lekari nechce… jen lezi je mi hrozne jako vnucce nehledne na to, ze ji asi ten covid moc nepomohl. Nejspi uz drive mela bolesti bricha o kterych nikdo nevedel, podle lekarky ma nejspi rakovinu, umira. Je mi hrozne smutno, maminku u babicky spi… ja se staram o baracek s tatkou, tatinek tomu vsemu taky neprida (nebot ma milenku). Kdyz umirali tatovy rodice, moje maminka mu byla nablizku. Ted je mamka na vsechno sama (uplne ne, ma me a brachu a sourozence). Bohuzel nezvladam byt babicce na blizu. Jsem strasne ubrecena, vyrizena. Nemohu se koukat jak se trapi a koukat se na ni, ackoliv bych si to moc prala, mam si nechat napsat prasky na psychiku? Napise mi to obvodak, co v takove situaci delat. Vzdy jen babicku pozdravim, na vic se nezmuzu… :,(
:srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

Dřív se lidé v takovýchto situacích modlili. Tak to také zkus. Je to lepší, než brát prášky. A to, že brečíš, to je v této situaci úplně normální. Když se člověk loučí s člověkem, kterého má rád, tak je to normální, že pláče. Klidně plač, ulevuje to v zármutku. Prášky tě udělají necitlivou, a to přece není normální, být v této situaci bez citu. Také můžeš vzpomínat na to všechno hezké, co jsi s babičkou zažila, můžeš o tom třeba napsat nějakou povídku, anebo i knihu. Anebo můžeš namalovat obrázky, jestli ráda maluješ. Můžeš si rozpomenout písničky, jestli jsi nějaké spolu s babičkou jako malá zpívala a můžeš si je teď zazpívat. Drž se, zkus to bez prášků, zatím. Třeba to zvládneš bez prášků.

Příspěvek upraven 06.02.21 v 08:49

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
elibro
6.2.21 08:47

Co kontaktovat nejbližší hospic, aby vám s péčí o babičku doma pomáhali? Nevím, jak jiné, ale taková Cesta domů má i psychologa, mohli byste si s někým takovým promluvit. Ty, máma a kdo by to ještě z rodiny potřeboval.

  • Citovat
  • Nahlásit
1084
6.2.21 09:19

Myslím, že ti holky poradily skvěle. Modlila bych se a nějaký hospic požádala o pomoc.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4591
6.2.21 09:33

Jsi ještě mladá, já se s tím v tvých letech taky strašně těžko a dlouho vyrovnávala, o 15 let později už to bylo mnohem „lepší“. Na druhou stranu, za a) péče o takového člověka velmi náročná (moje maminka se o babičku starala několik let, takže vím) a každá ruka tvojí mamince přijde vhod, měla bys být silná a pomáhat jí aspoň trochu. A za b) z pohledu babičky… jak se asi cítí ona, když její vnučka se jen občas staví ji pozdravit a tím to končí? Jsou situace, kdy člověk musí být silný kvůli slabším a zranitelnějším, až už jde o děti nebo seniory a tohle je ten okamžik. Prášky nejsou řešení, spíš bych si popovídala s psychologem nebo tak, protože už jsi dospělá a potřebuje tě jak maminka, tak babička a měla bys tam být a této role se aspoň v rámci možností zhostit, ač chápu, že je to těžké.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1531
6.2.21 16:16

Řeknu ti z pohledu, když jsem se starala o otce v posledním týdnu, co byl doma. Ač jsem tam byla týden i s dětmi (byly hodné) a on většinu času prospal, tak byl rád i za rychlou či delší návštěvu dalších lidí.
Posadit se, dát si kávu, čaj, povykládat, co je kde nového. Podržet za ruku i beze slov - což mě třeba u otce překvapilo, nepamatuji si nikdy něco podobného.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat