Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,myslím,že vzhledem k věku by mohlo jít o klasickou krizi středního věku…
@flowerrose píše:
Ahoj,myslím,že vzhledem k věku by mohlo jít o klasickou krizi středního věku…
o tom jsem četla, má přicházet až později, ale i kdyby, co s tím jako mám dělat? Fakt je očistec s ním být doma. Snažím se být milá, aby doma byla příjemná atmosféra, ale není to nic platné. Vždycky jsme měli harmonický klidný vztah, teď je to hrozné, buď jsem milá, hrozně se přemáhám, už mám tak natrénováno zůstat v klidu, že bych to mohla vyučovat, pak je doma jen normální bručoun a normální dusno. Nebo to nevydržím, bouchnu, pak je doma uražený mrzout, který mě ignoruje třeba tři dny. Co se to stalo z milujícího manžela? Když ho poprosím, jestli by neudělal se starší něco do školy, že já zatím s mladší to či ono, pěkně prosím slovy zlato prosím tě nekoukl bys na ten zeměpis, tak po mně vyjede, že co mu stále poroučím. Když se zeptám, co by si dal k obědu, na co má chuť, že bych udělala, tak mi odpoví, co po něm stále vyžaduju, aby vymýšlel jídelníček. Dokola. Už fakt nemůžu.
máme to doma podobné, manželovi je 50, doma marný,ALE cestuje,koupil si motorku, valí prachy do focení… No, asi mu došlo,co všechno už v životě nestihne. Hodně mě to štve, hormony zdechaj, asi nezbývá než počkat ![]()
@matkabagristy hele u nás nic, prostě absolutně nic, kdyby alespoň něco dělal, chodí do práce a dál prostě nic. S dětmi nic, letos je nevzal ani na kolo, dříve s nimi nadšeně jezdil, nebyl s námi lyžovat, dříve nadšený lyžař. Na dovolenou nechtěl, nakonec jsem ho doslova uprosila, tam to bylo fajn, byl takový super, jako dřív. Doma do týdne ve starých kolejích. V práci není nadšený, je to práce jeho snů, kterou si 20 let budoval. Tak já jako nevím. Se ti přiznám, že toho mám plné zuby. Dlabu Bachovky, abych zvládala být v klidu, ale moc to nepomáhá. Jsem fakt zoufalá. Tohle prostě dlouhodobě už nevydržím.
@Anonymní píše:
o tom jsem četla, má přicházet až později, ale i kdyby, co s tím jako mám dělat? Fakt je očistec s ním být doma. Snažím se být milá, aby doma byla příjemná atmosféra, ale není to nic platné. Vždycky jsme měli harmonický klidný vztah, teď je to hrozné, buď jsem milá, hrozně se přemáhám, už mám tak natrénováno zůstat v klidu, že bych to mohla vyučovat, pak je doma jen normální bručoun a normální dusno. Nebo to nevydržím, bouchnu, pak je doma uražený mrzout, který mě ignoruje třeba tři dny. Co se to stalo z milujícího manžela? Když ho poprosím, jestli by neudělal se starší něco do školy, že já zatím s mladší to či ono, pěkně prosím slovy zlato prosím tě nekoukl bys na ten zeměpis, tak po mně vyjede, že co mu stále poroučím. Když se zeptám, co by si dal k obědu, na co má chuť, že bych udělala, tak mi odpoví, co po něm stále vyžaduju, aby vymýšlel jídelníček. Dokola. Už fakt nemůžu.
Můj manžel byl v tom věku taky takový, na zabití. Mužský přechod, prostě. Ale nepodceňovala bych ani sklon k depresi. Promluv si o tom s vaším lékařem, jestli máte stejného. Ať ho proklepne. ![]()
@Akinee píše:
Můj manžel byl v tom věku taky takový, na zabití. Mužský přechod, prostě. Ale nepodceňovala bych ani sklon k depresi. Promluv si o tom s vaším lékařem, jestli máte stejného. Ať ho proklepne.
To nemáme, jeho doktora neznám Respektive vím, ke komu chodí, ale to je vše. A on mi tvrdí, že je naprosto v pořádku a že já jen něco stále vidím. Co ti pomohlo?
@Anonymní píše:
@matkabagristy hele u nás nic, prostě absolutně nic, kdyby alespoň něco dělal, chodí do práce a dál prostě nic. S dětmi nic, letos je nevzal ani na kolo, dříve s nimi nadšeně jezdil, nebyl s námi lyžovat, dříve nadšený lyžař. Na dovolenou nechtěl, nakonec jsem ho doslova uprosila, tam to bylo fajn, byl takový super, jako dřív. Doma do týdne ve starých kolejích. V práci není nadšený, je to práce jeho snů, kterou si 20 let budoval. Tak já jako nevím. Se ti přiznám, že toho mám plné zuby. Dlabu Bachovky, abych zvládala být v klidu, ale moc to nepomáhá. Jsem fakt zoufalá. Tohle prostě dlouhodobě už nevydržím.
U nás zabralo, že jsem oznámila rozvod a vzala jsem si půl roku na rozmyšlenou. Ale myslela jsem to vážně, ne jako planou výhrůžku. Rychle se vzpamatoval. Změnila jsem přístup. Čím jsem byla milejší, tim byl horší, takže jsem naopak přitvrdila a od té doby se ohrazuji okamžitě, jakmile se mi něco nelíbí. Ubrala jsem na toleranci.
@Anonymní píše:..
To nemáme, jeho doktora neznám Respektive vím, ke komu chodí, ale to je vše. A on mi tvrdí, že je naprosto v pořádku a že já jen něco stále vidím. Co ti pomohlo?
Nemusí mít přímo milenku, ale může být do nějaké jen „zakoukaný“.
V takovém případě je typické, že je furt nabručený, na partnerce vidí jen chyby, rodina ho „dusí“, brání mu být s tou pravou…
@Akinee píše:
U nás zabralo, že jsem oznámila rozvod a vzala jsem si půl roku na rozmyšlenou. Ale myslela jsem to vážně, ne jako planou výhrůžku. Rychle se vzpamatoval. Změnila jsem přístup. Čím jsem byla milejší, tim byl horší, takže jsem naopak přitvrdila a od té doby se ohrazuji okamžitě, jakmile se mi něco nelíbí. Ubrala jsem na toleranci.
To je drsná metoda, rozvádět se nechci, miluju ho. Ale jsem z něj vyčerpaná. To už jsem zkoušela, že jako budu drsná, jenže to jsme měli takové dusno, že to bylo děsné. To jaksi nefungovalo, to se zatvrzoval ještě víc. Dneska ráno jsem si před něj stoupla, obejmula ho a on zůstal stát, ani nezvedl ruce. Tak mu říkám taky mě trošku obejmi, tak na vteřinu zvedl ruku a otočil a se a šel, tak mu říkám to je všechno? A odpověď co bys chtěla víc. Jako ještě před rokem jsme se vodili za ruce. Prostě se to jeho hnusáctví strašně stupňuje a rychle. Nevím, jak dlouho to zvládnu vydržet.
@Bábrdl píše:
Nemusí mít přímo milenku, ale může být do nějaké jen „zakoukaný“.
V takovém případě je typické, že je furt nabručený, na partnerce vidí jen chyby, rodina ho „dusí“, brání mu být s tou pravou…
Promiň, tohle ne, to není verze, se kterou chci pracovat. Jsem si jistá, že jiná v tom není. Můžu ho štvát, to jistě ano, ale ne kvůli jiné ženě.
@Anonymní píše:
To je drsná metoda, rozvádět se nechci, miluju ho. Ale jsem z něj vyčerpaná. To už jsem zkoušela, že jako budu drsná, jenže to jsme měli takové dusno, že to bylo děsné. To jaksi nefungovalo, to se zatvrzoval ještě víc. Dneska ráno jsem si před něj stoupla, obejmula ho a on zůstal stát, ani nezvedl ruce. Tak mu říkám taky mě trošku obejmi, tak na vteřinu zvedl ruku a otočil a se a šel, tak mu říkám to je všechno? A odpověď co bys chtěla víc. Jako ještě před rokem jsme se vodili za ruce. Prostě se to jeho hnusáctví strašně stupňuje a rychle. Nevím, jak dlouho to zvládnu vydržet.
Tak to si fakt myslím, že se zakoukal jinde.
Milenku mít nemusí, ona to ani vědět nemusí, ale on je zamilovaný.
Prosím o zachování anonymu. Nevím, jestli je na to rada, ale jdu se alespoň vypovídat. Mám manžel 47 let a poslední dobou je stále nabroušený. Už tak asi dva roky, ale je to prostě stále horší. Už si nepamatuju, kdy by měl dobrou náladu, kde se usmál, kdy to vypadalo, že ho prostě jen těší den. Stále kouká tak zlým pohledem. Začal mluvit takovým hlasem, jako když nadává, hlubokým a hrubým. Na jakoukoliv otázku, kdykoliv promluví, tak je to prostě takový nadávací hlas. Když mu řeknu, proč takhle na mě zvyšuje hlas, tak se zlobí, že mluví normálně. Když mu řeknu, aby se na mě jen trochu usmál, odpoví mi, že co po něm stále chci. Nejraději má, když to nevydržím a naštvu se a nemluvím s ním, to má klid, nic nemusí, nic se po něm nechce, jen si leží na gauči a kouká na televizi nebo si hraje s mobilem. Z veselého milého pozorného manžela je prostě mrzutý umračený člověk bez zájmu. Doma už neudělá nic, obtěžuje ho i když za ním přijde jedno z dětí, že chce poradit něco do školy, z 99% to dělám já. On prostě nemá zájem, o nic. Prosím, vím že se to bude psát, ale neuvažujme o situaci, že má milenku. Nemá. V práci se taky nic neděje, jasně, někdy je to náročnější, ale je svým šéfem a všechno klape naprosto bez problémů, zakázky má na rok dopředu, že si vybírá jen ty zajímavé. Nemoc nepozoruji, na nic si nestěžuje. Jen je prostě mrzout, větší a větší. Už to nemůžu vydržet to dusno.