Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Velký stres v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.6.11 09:55
Natvojí otázku- měla jsem obr stres do 6tého měsíce a mimi bylo naprosto zdravé,akorát hodně plačtivé a nespavé 
A jinak?Jinak by jsi asi měla někam do porodu odjet,třeba k rodičům a užívat si poslední zybtky klidu než se mimi narodí.Nebudu soudit ani tebe ani přítele,ale měla by jsi mít klid a odpočívat.Jestli se hádáte tak často tak byjsi měla promyslet zda to má cenu,ale jak píšu,lepší bude když budeš bez něj,alespoň na nějaký čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 09:58
To je mi moc líto, že musíš žít v takovém stresu!
Sice ti na tvou otázku neodpovím, ale spíše bych ti poradila řešit ten problém samotný, tj. Váš vztah, píšeš sice, že nedokážeš odejít, ale zkus si představit, že bude tak zlý i na mimíska až se narodí 
, a že ta situace bude dlouhodobě taková.
Já bych tedy odešla, i za cenu, že budu na dítě sama.
Nemůžeš na čas alespoň k rodičům, než porodíš 
Každopádně přeji, ať je miminko zdravé 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 10:01
Tomu strachu úplně rozumím, taky, když máme nepohodu ve vztahu (nekteré věci mi vadí dlouhodobě a mám pochybnosti), tak řeším, jak na to asi reaguje dítě v břiše, ale nemám obr stres.
Znám víc případů, kdy po vážném stresu se narodilo zdravé dítě. Ale jak jistě tušíš, nezarušíme ti to tady. Ráda bych tě nějak uklidnila.
Myslím, že není náhoda, že si holčička vybrala zrovna vás jako rodiče ve zrovna takové situaci, v jaké se nacházíte a věřím, že si z toho všichni máte odnést nějaké zkušenosti a něco se na tom naučit.
Přeju ti, ať se o sebe i miminko umíš dobře postarat a nemusíš se zatěžovat ničím dalším.
Hodně sil a zdravé dítě přeju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 10:21
Byla jsem v dost velkém stresu během těhotenství, už jsme se s manželem, tenkrát ještě přítelem málem rozešli, já měla sbalené věci, ale ustála jsem to.. A že jsem fakt přemýšlela nad tím nejhorším.. Stres je hold stres, ale neboj, tím miminku nijak neublížíš.. Ne nadarmo se říká, že miminko cítí s mámou, to znamená že ono cítí, že se nezlobíš na něj, a dává ti sílu to všechno zvládnout. Tak se neboj
Jo, a já mám zdravé miminko, takže buď úplně v klidu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 10:27
Ahoj, já si bohužel taky užila stres v těhotenství - když jsem byla asi ve 3 měsíci, umřel mi náhle táta. Byl to šok, byli jsme si hodně blízcí. Moje máma se totálně zhroutila, takže starosti ještě o ní, plus starosti o pozůstalost, úřady, no hrůza. Měla jsem taky hrozný strach, co mimčo, bála jsem se , že bude uřvaný atd. Teď bude malý 6 měsíců, od narození je strašně hodná, nebrečící, krásně spinká, no je to zlatíčko! 
Určitě to bude v pořádku i u tebe!!! Moc ti držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 10:34
Ahoj Anonyme..tvoje situace je mi velkmi blizka…vlastne jsem zazila jedno a to same.
Se synem jsem otehotnela v tu nejhorsi moznou dobu…nas vztah byl pred krachem. Vlastne od zacatku tehotenstvy jsem zila v permanentnim stresu…ex byl chronicky zarlivy (napr. stacilo zvednout hlavu pze jsem slisela nekde vrznout dvere a nahodou z nich vylezl chlap a uz jsem po nem koukala) 
Proste extremni zarlivost. Odejit jsem nedokazala…nemela jsem kam. Zila jsem v cizine…mama a segra se mi vratily zpet do CR a ja tam byla uplne sama. Hadali jsme se kazdy den..ja uz jsem pak ustupovala jen pro to aby jsem byla alespon trochu v klidu. Pomohlo mi ze jsem se seznamila s kolegovou dcerou…stejne stara holcina ktera mi moc pomohla…diky ni nevim kde bych byla.
Nicmene jsem si naivne myslela ze kdyz se mu narodi syn ze se zmeni…ale naopak…dite pro nej nebylo dulezite…on musel byt na prvnim miste a jeste pred tim nez se malej narodil jsem podvedomky vedela ze jeho narozeni bude i konecna naseho uz tak rozpadleho vztahu.
Kdyz se malemu zarizoval pokojicek tak mi pomohl akorat tak vystehovat nabytek ktery tam byl pred tim…malovani..pokladani koberce…kupovani vybavicky a detskeho nabytku vcetne skladani to zustalo na me 
a ze jsem byla v 7mem tes. tehu mu vubec nevadilo.
Jak jsem predpokladala tak s narozenim se nic nezmenilo…maly byl nespavec…pres den spinkal hodne ale v noci to bylo peklo…nechtel spinkat a byl plactivy… 
Kdyz byly malemu 2 tydny tak se za nama prijela kouknout moje mama a okamzite mi nabidla ze muzu jet sni…i tak jsem to jeste nedokazala.
Zvrat prisel kdyz mel malej mesic…byla uz jsem z probdelich noci uplne na dne to bylo 9.ledna a ja jsem zapomela z lednicky vyhodit salat ktery se nedojedl…nedovedes si predstavit co nastalo za coro kdyz se ex vratil z prace…nase hadka byla tak velika ze jsem dostala facku (syna jsem mela v naruci)se slovy ze uz snama nechce mit nic spolecneho…v tu chvily se ve me vsechno zlomilo a bylo mi vsechno jedno. Vzala jsem si telefon a zavolala kamaradce jesli by pro me nemohla dojet…pak jsem zabalila pat nejdulezitejsich veci pro maleho a jela k ni. Od ni jsem zavolala mame jestli by nebyla tak hodna a neprijela pro nas (cesta 1000km). Noc jsem preckala u ni…rano mama prijela..my jsme jeste zajeli do bytu kde jsme byly a ja tam zabalila osobni veci a co se dalo a veslo do auta pro maleho. Cesta zpet do CR byla zdrcujici a stresujici zaroven, maly nemel pas a ani jsem ho nemela zapsaneho v pase…v tu dobu byly hranice jeste zavrene takze jsem ho doslova pasovali do CR. Muzu dekovat nepozornosti jak DE tak CZ celnikum kteri nemeli naladu kontrolovat auto ani nijka zvlast nahlizet do nasich pasu.
Ze stresu jsem ztratila na skoro tyden vsechno mleko takze jsem maleho musela zacit prikmovat ale oba jsme to prezily.
Se synovo otcem jsem mluvila jeste parkrat…to kdyz mi volal na moje CZ cislo ale i to jsem po case zmenila…ted uz jsou to 3 roky co jsem o nem nic neslisela…jelikoz neni zapsanej v RL tak nema ani zadne vyzivovaci povinosti…a ani o to nestojim..vim jak se k nam zachoval a taky vim ze bez nej je nam lip.
Syn se narodil 15 dni pred terminem ale uplne zdravy a to je do dneska je to muj pokladek 
takze jesli muzu poradit…dej si vse dohromady…vim ze to neni jednoduche a rozhodovani uz vubec ne…ale podle toho co pises soudim ze stastna nejsi a bez otce by vam asi bylo lepe.
Ja jsem nikdy nelitovala kroku co jsem udelala…i kdyz jsem se synem byla do jeho 3 let uplne sama a myslela jsem ze normalni nebo svobodni chlapy vymrely..ale nakonec jsem potkala toho nejbajecnejsiho chlapa na svete…za mesic se nam ma narodit dcera..na pristi rok planujeme svatbu a tim i sjednoceni vsech prijmeni..pritel se rozhodl maleho osvojit.
Drzim palce at vse dobre dopadne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 10:43
V prvním těhu jsme vztah vlastně zakládali na těhu, no byla mezi náma určitá sympatie, abych nekecala. Takže stresem jsem si procházela celý těhu. Přítel je cizinec, tzn. jiná mentalita a jiné pohledy na věc, docházelo k hromadě nedorozumění. Hádky o blbostech jsme kolikrát hrotili do extrémů, že jsem si balila kufry. Já neměla kam jít, rodinu nemám téměř žádnou, pak do toho přibyla ještě starost o bratra, kterého měl v pěstounské péči strýc a já si ho brala do péče.
NO co budu povídat, malá se narodila den před termínem a byla a je zdravé čilé dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 11:07
Měla jsem od cca 4. měs. fakt dost velký denodenní stres a dítko je v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.11 11:21
Děkuju moc za odpovědi, to jsem přesně potřebovala slyšet. Že jste to takhle zvládli a že máte maličké v pořádku. Ani nevíte, jak se mi hrozně ulevilo. Já si vždycky říkám, že tentokrát se nenechám vystresovat, že musím myslet na malou. Jenže to prostě nejde se nestresovat, i když se snažím. To by prostě musel on. On se třeba uklidní a když o tom mluvím, tak mi řekne, že nebude dělat scény, když mu řeknu, že musí myslet na malou atd., jenže stejně o den později zase něco je. Jenže to jsou vážně hádky o věci, které nejsou normální. Prostě se ho třeba zeptám, co dělá na počítači a to ho nekontroluji nebo tak, prostě jen se zajímám, co dělá a už startuje, že křičí, ani nevím proč. Nerozumím mu. A teď přes 3 měsíce je u počítače a hraje hry do 5té do rána. Budí mě to (máme garsonku, máme se stěhovat až porodím do našeho) a ho to nezajímá. Sice se neopíjí, nepodvádí mě nebo tak, ale je hrozně zlý a vznětlivý a já mu můžu říkat, co chci. Třeba to odkejve, ale za den dva je to to samý. 
Mě šlo teda hlavně tady o malou. Nechtěla jsem, aby kvůli nám jí něco bylo. Když bude třeba plačivá atd., tak ať je, já to nějak zvládnu, ale kdyby měla nějakou zdravotní vadu, v životě bych si to neodpustila.
- Citovat
- Upravit
20.6.11 11:33
Anonymní píše:
Děkuju moc za odpovědi, to jsem přesně potřebovala slyšet. Že jste to takhle zvládli a že máte maličké v pořádku. Ani nevíte, jak se mi hrozně ulevilo. Já si vždycky říkám, že tentokrát se nenechám vystresovat, že musím myslet na malou. Jenže to prostě nejde se nestresovat, i když se snažím. To by prostě musel on. On se třeba uklidní a když o tom mluvím, tak mi řekne, že nebude dělat scény, když mu řeknu, že musí myslet na malou atd., jenže stejně o den později zase něco je. Jenže to jsou vážně hádky o věci, které nejsou normální. Prostě se ho třeba zeptám, co dělá na počítači a to ho nekontroluji nebo tak, prostě jen se zajímám, co dělá a už startuje, že křičí, ani nevím proč. Nerozumím mu. A teď přes 3 měsíce je u počítače a hraje hry do 5té do rána. Budí mě to (máme garsonku, máme se stěhovat až porodím do našeho) a ho to nezajímá. Sice se neopíjí, nepodvádí mě nebo tak, ale je hrozně zlý a vznětlivý a já mu můžu říkat, co chci. Třeba to odkejve, ale za den dva je to to samý.
Zdravotní vada se může vyskytnout zcela nezávisle na tom, jestli stres je nebo ne, prostě jako náhodná chyba. Doufám, že nás to všechny mine.
Moc ti přeju, ať je zdravé!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.11 11:49
Nechci tě strašit, ale já jsem prožívala něco podobného a syn se sice narodil fyzicky v naprostém pořádku, ale trpí od narození lehkou mozkovou disfunkcí. Neuroložka mi řekla, že to může být zapříčiněno i stresem v těhotenství. Takže bych ti radila utíkej od toho chlapa dokud je čas a snaž se zbytek těhotenství prožít v klidu.
Bonny
Anonymní píše:
Dobrý den,předem se omlouvám za anonym, je to pro mě bohužel velmi citlivé téma.
Jsem v 7.měsíci těhotenství. Otěhotněla jsem, když nastala v našem vztahu velká krize, chtěla jsem si jít po prášky ke gynekologovi, ale už bylo pozdě. Po roce snažení se malinká chytla v ten nejhorší čas.
Ač toho velmi lituji a je mi to strašně moc líto, mám v očích slzy jen když si vzpomenu, že jsem nad něčím takovým přemýšlela, ale přemýšlela jsem dokonce o potratu, protože mezi mnou a přítelem to začalo být zlý a nesnesitelný. Od té doby je každý den na mě zlý. Já už ani nepamatuji pro co ho miluji. Každý den se mu něco nelíbí a když se mu něco nelíbí, tak je hrozně podrážděný, každý den se hádá, klidně i vícekrát denně. Já už z toho stresu nemůžu, je toho na mě hodně. Každý den brečí, nezajímá ho to. Až 10% hádek dokonce dochází do takových mezí, že si říkám, že odejdu, ale nakonec to nedokážu. Nedokážu odejít.
Ale moje otázka je: Je tu někdo, kdo žil ve velkým stresu a má zdravé miminko?
Předem děkuji za odpovědi.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
- Maliník ze zahrádky
- Opožděná MS, test negativní
- Kolapsový stav
- Jaká vyšetření na konci těhotenství?
- Bolí mě v podbřišku ve 29. týdnu těhotenství?
Užitečné odkazy
Zkušenosti a hodnocení
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Dobrý den,
předem se omlouvám za anonym, je to pro mě bohužel velmi citlivé téma.
Jsem v 7.měsíci těhotenství. Otěhotněla jsem, když nastala v našem vztahu velká krize, chtěla jsem si jít po prášky ke gynekologovi, ale už bylo pozdě. Po roce snažení se malinká chytla v ten nejhorší čas.
Ač toho velmi lituji a je mi to strašně moc líto, mám v očích slzy jen když si vzpomenu, že jsem nad něčím takovým přemýšlela, ale přemýšlela jsem dokonce o potratu, protože mezi mnou a přítelem to začalo být zlý a nesnesitelný. Od té doby je každý den na mě zlý. Já už ani nepamatuji pro co ho miluji. Každý den se mu něco nelíbí a když se mu něco nelíbí, tak je hrozně podrážděný, každý den se hádá, klidně i vícekrát denně. Já už z toho stresu nemůžu, je toho na mě hodně. Každý den brečí, nezajímá ho to. Až 10% hádek dokonce dochází do takových mezí, že si říkám, že odejdu, ale nakonec to nedokážu. Nedokážu odejít.
Ale moje otázka je: Je tu někdo, kdo žil ve velkým stresu a má zdravé miminko?
Mám hrozný strach, že se něco malé stane, že bude nemocná třeba mentálně… Prosím, uklidněte mě, je tu někdo, kdo byl ve velkým stresu a má zdravé miminko? Je mi jedno, jestli bude plačivé, to asi bude, jen chci aby byla zdravá, je nějaká šance, když jsem na tom takhle v těhotenství? 
Předem děkuji za odpovědi.