Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Věříte na duše zemřelých?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Qwentin
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Qwentin
3.11.17 18:38
@vokishka píše:
Spíš z toho byl nesvůj a proto špatně spal.
No on byl jako náměsíčný a usmíval se, a jak mne obejmul, hned usnul.
- Citovat
- Upravit
3.11.17 18:49
Já na duše zemřelých nevěřím. Můj otec byl odtažitý a chladný člověk, hodně uzavřený do sebe. Dost jsem tím trpěla. Když zemřel na rakovinu, asi tak tři roky poté se mi v noci zdálo, že za mnou v pyžamu přišel (tak jsem ho viděla naposled), krátce mě objal a řekl mi, že mě měl rád. Mohla bych si myslet, že se vrátil, aby mi to mohl sdělit, ale je to pitomost. To si s námi jen mozek zahrává… Toužila jsem po tom, aby mi to alespoň jednou v životě pověděl, tak mi to splnilo alespoň vlastní tělo. 
A s tím tvým klučíkem je to buď náhoda, nebo mohl být po návštěvě hřbitova rozrušený a potřeboval se ujistit, že tě má nablízku. Objala jsi ho, tím jsi ho uklidnila, a on pak hezky usnul. Toť vše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 18:53
@JJJO píše:
Já na duše zemřelých nevěřím. Můj otec byl odtažitý a chladný člověk, hodně uzavřený do sebe. Dost jsem tím trpěla. Když zemřel na rakovinu, asi tak tři roky poté se mi v noci zdálo, že za mnou v pyžamu přišel (tak jsem ho viděla naposled), krátce mě objal a řekl mi, že mě měl rád. Mohla bych si myslet, že se vrátil, aby mi to mohl sdělit, ale je to pitomost. To si s námi jen mozek zahrává… Toužila jsem po tom, aby mi to alespoň jednou v životě pověděl, tak mi to splnilo alespoň vlastní tělo.
Proč myslíš, že je to pitomost? Nebylo by pro tebe úlevnější připustit si i druhou variantu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 18:59
@pe-terka Ani ne. Já prostě nevěřím ani na boha, ani na anděly, ani na duše. Zemřeš, a staneš se součástí vesmíru. Nechci si nic nalhávat. Možná mě otec rád měl, ale nejraději měl rozhodně sám sebe. Tak to je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Qwentin
3.11.17 19:02
@Markykula píše:
Ja rozhodně věřím a mam k tomu hned několik důvodů. A deti jsou na tohle daleko citlivější než děti
No právě, také jsem slyšela, že děti jsou k takovým jevům hodně vnímaví.
- Citovat
- Upravit
3.11.17 19:06
Když umřela moje milovaná babička, byla jsem v cizině a nebyla na pohřbu. Nemohla jsem se s tím smířit, že jsem se s ní nerozloučila. Několik let se mi o ní zdálo. Vždy jsme se ve snu objímaly a byla jsem šťastná i když jsem v tom snu věděla, že nežije. Nevěřím tomu, že by za mnou ona chodila ve snech tolik let. Byť na duchy svým způsobem věřím.
Obě moje děti i když ji neznají, mluvilx zhruba ve stejném věku, že moji babičku mají rádi, že je hodná. Těžko říct, co si o tom myslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 19:13
@JJJO píše:
@pe-terka Ani ne. Já prostě nevěřím ani na boha, ani na anděly, ani na duše. Zemřeš, a staneš se součástí vesmíru. Nechci si nic nalhávat. Možná mě otec rád měl, ale nejraději měl rozhodně sám sebe. Tak to je.
Ahoj,
a necítíš se někdy ochuzená, nebo sama, když v nic nevěříš? Ptám se subjektivně mimo patronku, sama za sebe. Většinou lidi, kteří nevěří mají sklony k pesimismu, necítíš to na sobě? Mě to příjde hrozně holé pak ten život, když v nic nevěříš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 19:32
Já věřím, byť jsem k těmto věcem velice nevnímavá a nikdy se mi nestalo nic, co by o existenci duší svědčilo. Jediné - měla jsem sen, že jsem na pohřbu svého otce, který se zabil v autě, sen byl velmi živý, asi za tři týdny jsem byla na tom pohřbu podruhé, protože otec se opravdu zabil, respektive byl zabit při autonehodě.(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 19:38
@JJJO píše:
@pe-terka Ani ne. Já prostě nevěřím ani na boha, ani na anděly, ani na duše. Zemřeš, a staneš se součástí vesmíru. Nechci si nic nalhávat. Možná mě otec rád měl, ale nejraději měl rozhodně sám sebe. Tak to je.
Rozumim Tvemu pristupu, ze si nechces nic nalhavat. Jsem taky takova, zrovna ted se zabyvam necim podobnym. Ale zaroven jsem otevrena i mene pragmatickym postojum. Nevylucuji, ze bych si myslela, ze to byl tata nebo ze bych to interpretovala tak, ze mi me podvedomi, ktere je napojeno na nejaky “vyssi system”, sdeluje, ze me mel rad. To prece nelze vyloucit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Qwentin
3.11.17 19:40
@eva valoi píše:
Já věřím, byť jsem k těmto věcem velice nevnímavá a nikdy se mi nestalo nic, co by o existenci duší svědčilo. Jediné - měla jsem sen, že jsem na pohřbu svého otce, který se zabil v autě, sen byl velmi živý, asi za tři týdny jsem byla na tom pohřbu podruhé, protože otec se opravdu zabil, respektive byl zabit při autonehodě.(
Můj bývalý měl také velmi živý sen: jeho tetu vykradli, vzbudil se, musel na to myslet.Do měsíce jeho tetu v Čechách vykradli.
Můj případ: zdálo se mi v červenci, že můj táta umřel, byla jsem tak rozrušená, že jsem hned ráno volala sousedce, ať ho jde zkontrolovat. Řekla, že je prý v pořádku. Jako důchodce stále chodil na vycházky, takže ho viděli až 3× denně jít ven. Jednou v září mi kladl do telefonu otázky jako kolik je hodin.Tak jsem se divila a říkám mu, že má hodiny na stěně, proč se ptá. On pořád, že chce vědět, kolik je hodin, tak jsem mu podle mobilu řekla čas. Pak zavěsil. Hovor se mi zdál divný, takže jsem ho po pár hodinách kontaktovala. Nebral to ani později, ani následující den, takže jsem opět kontaktovala sousedku, ať se jde na něj podívat, že se mi to nezdá. Řekla, že neotvírá. Tak jsem jí požádala, ať jde pro hasiče (bydlela jsem tehdy daleko od něj),když otevřeli, byl po smrti.
Mám od té doby poučení, že když se mi zdá o něčí smrti nebo o nějaké tragédii, neřeknu jméno toho, o koho se jedná, bojím se, že to přináší neštěstí.
- Citovat
- Upravit
3.11.17 19:45
@chs.jasmin Ahoj, děkuju. Osaměle se občas cítím, ale není to tím, že „na nic nevěřím“. Já jsem prostě skeptik 
Věřím třeba na hodné lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.11.17 19:46
Já bych mu věřila, jasně, že může hrát i fantazie, ale vím, že děti jsou velmi citlivé a vidí více než my dospělí mají otevřený energetický kanál… já bych řekla, že se nemá čeho bát, že když má otevřené srdce,(milující vnímavý človíček) tak je chráněn láskou před vším zlým a není se čeho bát, nic ošklivého se k němu nepřiblíží… pokud by se o to zajímal podrobněji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Včera jsme byli navštívit hřbitov, syn je malý (6 let),vysvětlovala jsem mu, že v hrobech „odpočívají“ ti, kteří byli kdysi živí (to znamená i část naší rodiny).V noci na dnešek ke mně přišel a řekl, že chce obejmout, nikdy to nedělá, když usne, spí tvrdě až do rána. Kamarádka mi řekla, že prý to byly duše rodinných zemřelých, kteří se přes něj přišli pozdravit. Protože se mi po smrti otce stávaly nevysvětlitelné věci, jsem náchylná věřit názoru kamarádky. Setkali jste se s něčím podobným?