Více dětí a dluhy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
O práci může přijít i ředitel banky. Myslím si, že je důležité, jak děti vychováváme a ne to, jestli jim kupujeme všemožné vymoženosti. Já si jako dítě stejně nejradši hrála s dřevenýma kostičkama. Když jsem se v roce 1990 poprvé setkala se svou babičkou, která za komunistů utekla do Německa, a dostala jsem od ní Barbie, hrála jsem si s ní jenom chvíli. Oproti všeobecně rozšířenému názoru, šťastné děti pochází ze šťastných rodin, ať chudých či bohatých. Nedávno mi moje kolegyně v práci vyčetla, že moje děti nebudou mít hezké dětství, když je nevezmu někam nejlépe do exotické země k moři (bojím se lítat, a to opravdu hodně). Já si to nemyslím. S našimi jsem byla u moře dvakrát v předškolním věku. Z celé dovolené si pamatuju jenom útržky. Ale vzpomínám na krásné prázdniny u dědy v západních čechách. Stejně krásné chvíle jsem zažívala, když jsme o víkendu večer rozložily Dostihy a sázky, mamka udělala langoše a hráli jsme až do noci celá rodina.
Moje mamka si ve 30ti zlomila páteř, dnes je invalidní důchodce. Taťka se měl co otáčet, aby to utáhl a zvládli to.
Je pravda, že se v této době máme jako prasata v žitě a i ti, co nepracují, jsou zajištěni alepoň částečně státem. Dříve to nebylo a dětí bylo více. Moje prababička pocházela z pěti dětí a měli 10 korun na celý týden, což jim stačilo akorát na máslo a chleba. Zbytek si pěstovali sami na záhumence. Nějaká podpora v nezaměstnanosti, mateřská či sociální dávky bylo sci-fi. Žijeme v hrozné době, jsme rozežraní, děti si ničeho neváží, úcta k cizímu majetku se vytrácí, řešíme, že je všechno drahé, ale zahraniční dovolenou si mnoho z nás neodpustí. To samozřejmě neplatí paušálně na všechny, jsou lidé, co opravdu žíjí „z ruky do huby“, ale je dost lidí, co si stěžují neoprávněně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ano skoro všichni si žijou jak zebry v baru a to doopravdy, opravdu je málo hladu spíš hladových, jíme každý den
- Citovat
- Upravit
@Ijaa píše:
O práci může přijít i ředitel banky. Myslím si, že je důležité, jak děti vychováváme a ne to, jestli jim kupujeme všemožné vymoženosti. Já si jako dítě stejně nejradši hrála s dřevenýma kostičkama. Když jsem se v roce 1990 poprvé setkala se svou babičkou, která za komunistů utekla do Německa, a dostala jsem od ní Barbie, hrála jsem si s ní jenom chvíli. Oproti všeobecně rozšířenému názoru, šťastné děti pochází ze šťastných rodin, ať chudých či bohatých. Nedávno mi moje kolegyně v práci vyčetla, že moje děti nebudou mít hezké dětství, když je nevezmu někam nejlépe do exotické země k moři (bojím se lítat, a to opravdu hodně). Já si to nemyslím. S našimi jsem byla u moře dvakrát v předškolním věku. Z celé dovolené si pamatuju jenom útržky. Ale vzpomínám na krásné prázdniny u dědy v západních čechách. Stejně krásné chvíle jsem zažívala, když jsme o víkendu večer rozložily Dostihy a sázky, mamka udělala langoše a hráli jsme až do noci celá rodina.
Moje mamka si ve 30ti zlomila páteř, dnes je invalidní důchodce. Taťka se měl co otáčet, aby to utáhl a zvládli to.
Je pravda, že se v této době máme jako prasata v žitě a i ti, co nepracují, jsou zajištěni alepoň částečně státem. Dříve to nebylo a dětí bylo více. Moje prababička pocházela z pěti dětí a měli 10 korun na celý týden, což jim stačilo akorát na máslo a chleba. Zbytek si pěstovali sami na záhumence. Nějaká podpora v nezaměstnanosti, mateřská či sociální dávky bylo sci-fi. Žijeme v hrozné době, jsme rozežraní, děti si ničeho neváží, úcta k cizímu majetku se vytrácí, řešíme, že je všechno drahé, ale zahraniční dovolenou si mnoho z nás neodpustí. To samozřejmě neplatí paušálně na všechny, jsou lidé, co opravdu žíjí „z ruky do huby“, ale je dost lidí, co si stěžují neoprávněně.
Přesně tak, naprosto souhlasím!
Nechápu tu občas ty příspěvky - víc než jedno dítě nechceme, protože mu chceme dopřát úplně vše. Ale co je to dopřát dítěti vše? Tohle je šílená doba. Dát dítěti vše pro mnohé znamená jezdit k moři, několik kroužků, tablet a podobné vymoženosti už od tří let… Honění se pořád za něčím, abychom se měli dle nově nastavených norem „dobře“. Ale je tohle vážně všechno? Těžko.
Proč jezdit s prckem k moři? Bez kamarádů, bez zážitků… Osobně nejraději vzpomínám na prázdniny u babičky, kde jsem si našla nové kamarády, na skautské tábory, kde bylo plno dobrodružství. Proč dítě zahrnovat několika drahými kroužky? Protože je to pro něj dobré? Nebylo by lepší, aby si vybralo jeden, dva, díky kterým bude rozvíjet svůj talent? Proč si půjčovat na Vánoce, na dovolené… Tato doba je hodně špatně nastavená. Pak je každý druhý zadlužený, nebo si stěžuje, že nemá peníze, ale už nevidí, co všechno si měsíčně dopřeje, o čem by si dříve lidé mohli jen zdát. Je to těmi nově nastavenými měřítky. A špatnými. O generaci, možná dvě, později to poznáme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Máma02 Ty to dost zevšeobecńuješ, moje děti mají po jednom kroužku, ale dovolenou u moře jim dopřejeme každý rok a ne, abychom ukázali, že na to máme, ale máme to prostě rádi, koupání ve vlnách, procházky při západu slunce, i cesta je zážitek, každý jsme prostě jiný, tablet např. nemají a jsou to puboši, ale poletěj do hotelu u moře, no a?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A každé dítě na tábory není, ty moje tam nechtěj, tak je tam nebudu cpát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo a nemáme žádnou půjčku, dáváme měsíčně na spořící účet a z toho platíma vánoce, dovolené atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lenka002 Nemyslela jsem to všeobecně, ačkoliv to tak zřejmě vyznělo. Samozřejmě že ne každý to tak má nastaveno. Narážela jsem spíš na to, jak to tu některéuživatelky mají. Ve společnosti začínají být ty hranice nastavené jinak, vídám to čím dál častěji i v mém okolí. Je dobře, že například zrovna u vás to je ještě (jak to napsat?) „správně“. Ale bohužel se velmi často setkávám s tím, že aby děti, dle rodičů, měly vše, tak je zahlcují. A na ty, co nemají dovolenou několikrát ročně, nedopřávají dětem hory hraček, technické vymoženosti, spousty kroužků, denně sladkosti… se dívají shora.
Za zevšeobecňování se omlouvám.
Co se týče dluhů, tak při dvou dětech nějaké máme, ovšem jen a pouze na bydlení - a ty budeme splácet naštěstí už jen pět let. Potom už nechci žádné půjčky ani vidět (ačkoliv člověk míní, pán bůh mění…).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lenka002 píše:
@Máma02 Ty to dost zevšeobecńuješ, moje děti mají po jednom kroužku, ale dovolenou u moře jim dopřejeme každý rok a ne, abychom ukázali, že na to máme, ale máme to prostě rádi, koupání ve vlnách, procházky při západu slunce, i cesta je zážitek, každý jsme prostě jiný, tablet např. nemají a jsou to puboši, ale poletěj do hotelu u moře, no a?
Aby se tu člověk pomalu styděl, že jede na dovolenou, že? 
A ano, věřím, že se pisatelkám líbila dovolená u babičky (když nic jinýho nebylo, žejo), ale proč to plivání na zahraniční dovolený a jejich popisování jako „nudné a bez kamarádů a bez zážitků“? Bohajeho 
! My jezdili s partou rodin, lezli po památkách, koupali se, užívali hory srandy, poznávali cizí země, ochutnávali jejich speciality, přátelili se s místními…
No, možná právě proto je mi teď cizí ten zaprděnej čecháčkovskej negativismus a sedění na prdeli a tyhle příspěvky moc nechápu 
.
A svým dětem hodlám dopřát totéž. Proto víc než dvě nechceme a to, že nemáme hlad, nás zas až tak neuklidňuje a neukolébává a dobu a její dávky a vymoženosti zas až tak nevelebíme , protože máme pocit, že se musíme dost otáčet, abychom se měli aspoň tak nějak slušně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kristina_Gill píše:
Aby se tu člověk pomalu styděl, že jede na dovolenou, že?
A ano, věřím, že se pisatelkám líbila dovolená u babičky (když nic jinýho nebylo, žejo), ale proč to plivání na zahraniční dovolený a jejich popisování jako „nudné a bez kamarádů a bez zážitků“? BohajehoNo, možná právě proto je mi teď cizí ten zaprděnej čecháčkovskej negativismus a sedění na prdeli a tyhle příspěvky moc nechápu
A svým dětem hodlám dopřát totéž. Proto víc než dvě nechceme a to, že nemáme hlad, nás zas až tak neuklidňuje a neukolébává a dobu a její dávky a vymoženosti zas až tak nevelebíme
To je čirá závist .O zaprděném čecháčkovství by se dal vyprávět román. Pokud máte na mysli prázdniny u babičky ve stylu Honzíkova cesta 
Zase takový odvaz pro děti, zejména starší, to není. Jak mohu, mířím na dovolenou ven a daleko, určitě ne na chorvatskou deku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kristina_Gill píše:
Aby se tu člověk pomalu styděl, že jede na dovolenou, že?
A ano, věřím, že se pisatelkám líbila dovolená u babičky (když nic jinýho nebylo, žejo), ale proč to plivání na zahraniční dovolený a jejich popisování jako „nudné a bez kamarádů a bez zážitků“? Bohajeho
A proč by se někomu nemohla líbit dovolená u babičky více než dovolená u moře? Jestli to nebude tím, že každý má jinou náturu, jiný styl života, takže někdo upřednostňuje válení se u moře, jiný dovolenou v Alpách, jiný zase cykloturistiku, další sjíždění řeky a spaní v kempu . Jde i o to, jak ta rodina žije, jak tráví svůj volný čas atd. Neodsuzuju ani jedno, ani když někdo preferuje zahraniční dovolené, ani ty, co jezdí na dovolenou na chatu v ČR. Akorát moc nechápu, proč by dovolená u moře měla být nějaká známka luxusu, jak je tady někdy popisováno 
.
Mmch. jeden rok jsme byli u moře i v Rakousku na kolech a spali jsme v kempu a pro našeho syna byla mnohem zábavnější dovolená v Rakousku v kempu . Stejně tak oceňuje prázdniny na chatě s babičkou a dědou a neustále o tom vykládá. Nám prostě momentálně vyhovují více dovolené v ČR s partou kamarádů se stejně starýma dětma než válení se u moře (to by moje děti stejně nevydržely), ale chápu, že pro puberťáky zase bude to moře lukrativnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
NIkde nikdo neřekl, ž eje dovolená u moře špatně. Rozpor je jen v tom principu. Moc se těším, ale budeme mít víc peněz a ukážu dětem moře. Strašně se na to těším, co budou říkat. Ale kdyby mi dal někdo vybrat- buď čtvrté dítě a nikdy v životě dovolená u moře, anebo dovča dvakrát do roka do konce života, tak zcela bez váhání hlasuju pro čtvrté dítě.
My už nevnímáme dobře, co je běžný standart a co je luxus. A většína žije v tom luxusu. I moje rodina, byť nás pokládám za docela chudé. Ale jsme chudí na tomto kontinentu. V celosvětovém měřítku jsme velcí boháči. Rodí se děti v chudé Indii, v hlasovějící Africe, v zemích žijících ve válce, ale u nás na ně nemáme peníze
Kolik z vás, jezdilo jako děti běžně každý rok na zahraniční dovolené. Kdo jste měl auto ( často víc aut do jedné domácnosti), telefon v domě, chodili jste na několik kroužků, nosili vesměs nové oblečení, dostávali spousty dárků, hraček. občas chodili do restaurace na jídlo atd.? Tohle přece nebylo vůbec běžné. Vím, doba se změnila, ale stejně náš životní standart nesmírně vzrostl. Když jsem začala chodit s mým mužem ( jsme spolu 13 let), málem jsem omdlela úžasem, že mají doma už několik let myčku. Tehdy si ji mohl dovolit jen málokdo. Dnes je moje rodina jediná z mých známých, kteří myčku nemáme a i my ji nemáme z přesvědčení, než že bysme na ni neměli peníze.
Všichni naši známí mají hezky zařízené vlastní domy a byty - byť třeba na krutou hypotéku, většina bydlí sama. Tohle taky nebylo normální. Před pár lety bysme bydlel ve starý hnusným nábytku po babičce, vařili s tchýní v jedné kuchyni a s děwtma bydleli v jednom pokoji. Desátým rokem bysme svépomocí stavěli barák, protože o penězích na firmu by se nám ani nezdálo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych brala to moře:-).
Ale taky proto, že 4.dítě znamená větší auto a na to nemáme.
- Citovat
- Upravit
