Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vlastní táta...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.9.16 00:22
Smutný příběh, ber to tak, že teď máš svou novou rodinu, té věnuj všechno a nedovol, aby se to opakovalo.
Situace, kdy nová manželka bere předchozí dítě jako nebezpečnou a nenáviděnou konkurenci je bohužel daleko častější jev než by se mohlo zdát. Já to taky vůbec nechápu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.9.16 00:50
Je mi to líto, ale bohužel to není jen u macech. Já svojí babi neznám, neměla nikdy zájem jak o mě, tak o mojí mámu (i když je to její vlastní dcera). Přišla k nám jen jednou, když něco potřebovala. Teď když jí někde potkám, otočí hlavu a dělá, že mě nevidí. Smířila jsem se s tím a mám svou rodinu. Je to těžké, ale snaž se to neřešit. Neuděláš s tím stejně nic, ona bude tátovi říkat čert ví co a když jí bude věřit, tak prostě nejde nic dělat.
- Citovat
- Upravit
18.9.16 00:59
Je mi líto jaké máte vztahy. Ale opravdu nejste jediní. Když se chovají, jak popisuješ, tak se na ně vykašlete a užívejte si svůj krásný život. 
Já ze se svými rodiči nevídám ani nekomunikuji od 17 let. Nikdy jsem s nimi neměla dobré vtahy, byl to podobný teror, jak píšeš o sobě, neustále jsem dělala vše špatně. Já ani oni po těch letech nemáme potřebu se vidět ani komunikovat. Je nám takto odděleně dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.16 01:13
Vykasli se na to a buduj vlastni rodinu a pevne zazemi pro sve dite 
on toho bude jednou litovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
18.9.16 02:18
Nebyla to ta macecha, co tvému dítěti dávala do jídla magi a pepř a ty jsi pak musela k lékaři? A nebo jak mu macechy děti berou flašku a skáčou kolem něj na gauči, kam jsi ho položila? Už tenkrát bylo jasné, že na tebe otec kašle a ty ho neustále pronásleduješ. Jestli se pletu, tak se omlouvám, ale myslím si, že je to opět dokola.
- Citovat
- Upravit
18.9.16 05:17
Neuznavam nazor „rodice mas jedny“apod. Toto je zarny priklad, ze ty jediny, co by meli byt nejblize, umi nejvice ranit.
Mas rodinu, zrejme velkou podporu v manzelovi a z toho udelej zaklad a stredobod sveho zivota.
Pokud je tata slaboch, ktery zije nazory a postoji nove zeny, ktery si neumi prosadit sve, tak co zmuzes. Podle vi, ze ona je ten rozvracec, ale nechce jit proti ni i za cenu, ze prijde o tebe a sve vnouce. Ale s tim se musi poprat on, neni to tvuj problem ani vina.
To, ze se s vami prestali bavit nekteri znami-neni o co stat, pokud veri pomluvam a kecum zahorkle zenske.
Prestan se jakkoli vinit, trapit, litovat. Nicis si tim svuj zivot.
Ja mam tchyni naprosto silenou, musela jsem v zajmu sveho zdravi utnout styky. Nicmene nijak nebranim vztahu dcery a ji. Jenze protoze jsem dcery matka ja, ktera ji neliba paty a neni v kazde minute vdecna, dceru, svou vnucku prehlizi. Protoze existuji. Nepochopitelne, ale realita. A kdybych mela litovat, ze mala nema babicku, tak z litosti nevylezu. Proste rodinu si clovek nevybira a pokud to nejde, jsou ty vztahy tak naruseny, ze to nejde prekonat, vyresit, tak se neda nic delat. Protoze je hloupe, aby jeden ve vztahu trpel, musel se podrizovat nebo popirat sam sebe jen proto, aby nejaky vztah byl. To je absurdni…
Na tvem miste bych jeste jako posledni moznost zkusila odchytit tatu na miste, kde je sam a nechtela bych po nem nic, jen bych mu rekla, ze ho mam rada. Zadne obvinovani at sebe nebo jeho. Jen rict toto a jit. Treba mu to da silu se postavit a udelat neco podle sebe. A kdyz ne, tak se s tim musi poprat on, protoze ty nemuzes cely svuj zivot resit problem druhych. To bys taky potom promarnila cas, ktery muzes prozit v pohode a klidu se SVOU rodinou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jahuhudka
18.9.16 07:51
To je ta macecha, co ti krmila dítě nevhodným jídlem? Jinak chápu, že tě to mrzí, ale asi nezbude, než se s tím smířit. Udělali jste všechno, co se dalo, teď už je to případně na nich. A co se známých a příbuzných týče, aspoň se vám to pěkně protřídilo- ti, co za něco stojí, by vás neškrtli kvůli něčemu, co jim někdo nakuká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.16 08:43
@Kobliha51 take mam pocit, ze tento prispevek je zde po nekolikate.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.16 08:58
No, kdybys nenapsala, že ses to snažila urovnat, tak bych ti napsala, ať se snažíš, i když to nebyla tvoje vina. Ale takhle bych se na to, aspoň na na pár let, vykašlala. Aspoň budete mít míň starostí, i když chápu, že to zamrzí. Já lidi, co se urazej, ani neřeknou proč tím nedávají prostor k vysvětlení, nedávám, žere mi to moc energie, to samý se vztahovačnýma, co se jim nedá říct pravda, ani se jim nedá vysvětlit, co se mi nelíbí. A jestli si někdo nechá něco od třetí osoby nakukat věci a věří tomu jako písmu svatýmu, ani si to neověří, tak to nechápu už vůbec, to musí být s prominutím hodně hloupej. 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.9.16 10:34
@Ráďa81 píše:
@Kobliha51 take mam pocit, ze tento prispevek je zde po nekolikate.
Urcite 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.9.16 10:59
Jako je mi to hodně líto, nevím co ho tak mohlo naštvat. Zřejmě nemohli překousnout to, že jsem prostě řekla, že podle nich nic dělat nebudu. Už mě to i hodně psychicky vyčerpávalo poslouchat jaká jsem špatná máma. Dítě jsem měla zdravé, čisté a přospívající, ale vše špatně. Jestli jsem překážela jí dokážu to pochopit, vlastní je vlastní vidím to sama jak já miluju svoje dítě k zblazneni, ale nepochopim toho tátu. Nechtěl tak nechtěl nevnucovala jsem se, ale víte jak já čekala? Že třeba na narozeniny vnoucete nebo aspoň na vánoce pošle aspoň sms. A ani teď když jsme zkusili po takové době ho kontaktovat a on vůbec nezareagoval, teď i ta babička.. nechápu a mrzí mě to 
@Kobliha51 ne to si asi pletes, žádný magi mojemu dítěti nikdo nedal a ani nikoho fakt neprobasleduju. Při pokusu o kontakt neměl zájem tak jsem to nechala být i když mě to mrzelo a když jsme se potkali dělali, že nás nevidí. Tátu potkal jen jednou manžel, více štěstí jsme měli na ní.
Nevím asi to fakt už nechám být i když mě to mrzí. Stejně se mi jako dítěti nikdy moc nevěnoval…si pamatuji jak jsem byla s babičkou a dědou na dovolené a on tam s ní za náma přijel… pořád jsem za ním chodila tati tati pojď se mnou do vody, protože děda mě učil plavat a já mu to chtěla ukázat. Ne nejdu mě se teď nechce, ale pět minut po mě přišla ona ať jsou si zaplavat zvedl se a hned šel. Tenkrát mě to strašně mrzelo. Až si ho babička vzala bokem a řekla mu tak se svM dítětem nejdes že se ti nechce a s ní jdeš hned není ti to blbý tak pak šel. K moři taky jezdil jen s ní mě vzal jednou když mu na to dala peníze babička. Mamka jak se to dozvěděla tak vzteky malém vyletěla z kůže…potom v dospělosti zase vše co jsem udělala bylo špatně. Nevím možná je to tak i lepší…
- Citovat
- Upravit
18.9.16 11:09
@Anonymní píše:
Jako je mi to hodně líto, nevím co ho tak mohlo naštvat. Zřejmě nemohli překousnout to, že jsem prostě řekla, že podle nich nic dělat nebudu. Už mě to i hodně psychicky vyčerpávalo poslouchat jaká jsem špatná máma. Dítě jsem měla zdravé, čisté a přospívající, ale vše špatně. Jestli jsem překážela jí dokážu to pochopit, vlastní je vlastní vidím to sama jak já miluju svoje dítě k zblazneni, ale nepochopim toho tátu. Nechtěl tak nechtěl nevnucovala jsem se, ale víte jak já čekala? Že třeba na narozeniny vnoucete nebo aspoň na vánoce pošle aspoň sms. A ani teď když jsme zkusili po takové době ho kontaktovat a on vůbec nezareagoval, teď i ta babička.. nechápu a mrzí mě to
Nevím asi to fakt už nechám být i když mě to mrzí. Stejně se mi jako dítěti nikdy moc nevěnoval…si pamatuji jak jsem byla s babičkou a dědou na dovolené a on tam s ní za náma přijel… pořád jsem za ním chodila tati tati pojď se mnou do vody, protože děda mě učil plavat a já mu to chtěla ukázat. Ne nejdu mě se teď nechce, ale pět minut po mě přišla ona ať jsou si zaplavat zvedl se a hned šel. Tenkrát mě to strašně mrzelo. Až si ho babička vzala bokem a řekla mu tak se svM dítětem nejdes že se ti nechce a s ní jdeš hned není ti to blbý tak pak šel. K moři taky jezdil jen s ní mě vzal jednou když mu na to dala peníze babička. Mamka jak se to dozvěděla tak vzteky malém vyletěla z kůže…potom v dospělosti zase vše co jsem udělala bylo špatně. Nevím možná je to tak i lepší…
S takovým člověkem nemá cenu vůbec ztrácet čas. Vykašli se na něj, neřeš ho. Kdyby se chtěl usmířit, tak už tě kontaktoval, ale takhle je to vážně plýtvání časem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Prosím o anonym, je to pro mě citlivé.
Můj otec se před mnoha lety znovu oženil a založil rodinu. Měl mě rád to ano, ale že bych měla na co z dětství s ním vzpomínat to ne. To mám více vzpomínek na dědečka, on byl ten co si se mnou hrál, chodil na hřiště, lítal se mnou po lese a v zimě sáňkoval. Táta si mě sice bral, ale jeho žena se ke mě sice vždy chovala slušně, ale bylo vždy vidět, že její velká láska nejsem, hlavně když se narodili jejich děti. Vždy si dávala hodně velký pozor, abych od táty nedostala více než je nutné. Nicméně vztahy byly dobré.
Pak jsem se vdala a s manželem jsme se dostali do nesnází, ale nikdy jsme od nich nic nežádali. Ale oba, jak ona tak táta do nás začali rejpat, všechno co jsme řekli či co jsme udělali shazovat, za každý problém co přišel i když nebyl naší vinou (tchyně, manželova ex, manželova nemoc, já přišla o práci) jsme si mohli sami. Když jsme někam jeli tak to jenom no já bych tam nejela, no a na co vám bude tam jed nebo na co jste si koupili to a to. No prostě jsme na to měli tak jsme to koupili nebo tam jeli. Vše bylo špatně. Pak jsem otěhotněla a po narození miminka jsem byla nejhorší matka na světě. Tedy hlavně vše bylo z jejích úst, táta jen papouškoval. Špatné kyčle kvůli mě, že jsme museli chodit na neurologii, protože mimčo mělo divné záškubové záchvaty také kvůli mě, dávám blbé um (přitom mimčo na něm krásně prospívalo a má ho dodnes skoro dva roky), no prostě všechno špatně. Jednou jsem se dokonce i dozvěděla jak se mimčo oprudilo, že to už je na sociálku. Říkala jsem si je to táta, ona do něj stejně bude hustit pořád tak jsem je pouštěla jedním uchem tam a druhým ven a dělala jsem si vše podle sebe a navíc jsem měla k ruce manžela, který už dítě měl a mnohé mi ukázal nebo naučil právě on. Jen jsem prostě řekla, že si to budu dělat tak a tak a více se o tom nebavila. Jenže jednou už toho prostě bylo moc a při dalším jejím výstupu alá snídala jsem Šalamounovo h…jsem se už ozvala. Kdybych věděla, že to všechno myslí dobře a chce mi jen poradit tak je to jiné, ale ona vyloženě shazovala vše co jsem udělala i před rodinou na oslavách a to co mi radila jak jsem řekla paní doktorce tak ta kroutila hlavou. Nebudu tu vše vypisovat to není podstatné. Podstatné je to, že jednou po pár měsících jsem to už nevydržela. Tak jsem jí řekla svoje. V klidu bez emocí, ale tvrdě, protože na ne tak to dělat nebudu nereagovala, ale pořád si říkám je to její a tátovo vnouče. Prostě jí říkám jasně, ty víš všechno nejlíp a já jsem matka na ho…ale prostě to dítě je moje.
Nevím co řekla tátovi, nevím co řekla zbytku rodiny, ale od té doby s námi přerušili veškerý kontakt. Když táta potkal manžela dělal, že ho nevidí. Když jsme potkali jí otočila hlavu, že nás nevidí. Akorát, že jejich děti za mnou přišli. Když jsme na ní narazili na jednom místě kde bylo hodně lidí a ona tam s našima společnýma známýma tak ona s naštvaným výrazem odešla dál když já se s nimi bavila a přitom po očku sledovala naše dítě. Plno známých se od nás odvrátilo, nevíme proč přestali s námi komunikovat nebo se chovali odměřeně. Babička nás k nim přestala zvát na pravidelné rodinné,,schůze,,. Tak jsem tam občas tedy zašla sama kdy jsem se vlastně pozvala sama jen se dopředu ohlásila. Ale teď přes léto jsem tam nebyla. Už to jsou dva roky. Když tátu potkala jedna mě blízká osoba a zeptala se jen tak na mě, tak se jí dostalo odpovědi, že na mě se**…Moje tchyně se s tátovou ženou baví, občas pokecají. Teď přišla tchyně s tím, že spolu mluvili a že ona říkala, že se jí po našem prckovi strašně stýská a táta že se strašně trápí a že by byla šťastná kdyby jste se aspoň já s tátou usmířili (přitom já mu nic neudělala, přestal se mnou komunikovat po té menší výměně názorů s ní). Tak tu do mě tchyně hustila napiš mu, usmiřte se, tátu máš jen jednoho…tak jí říkám, ale já mu nic neudělala, nevím co mu ona řekla a prostě odmítali se mnou komunikovat a já se s tím už smířila. Navíc její číslo nemám ani na tátu (nesmazala jsem je, ale mám nový mobil a všechna čísla mi zůstala ve starém mobilu co se mi rozbil)a ona mě i na sociálních sítích zablokovala. Pak se přidal i manžel s tím, že ví, že já za nic nemůžu, ale že je mu líto prcka, že nezná dědu. Nakonec šel a napsal tátovi sám jakože za mě, že se mi stýská a že bych byla ráda kdyby se ozval.Jeho v bloku neměli, protože se ani dříve neměli v přátelích. Uběhl týden, dva…jenže jak se neměli v přátelích zpráva spadla do dalších. Tak pak manžel napsal babičce, zda táta něco třeba neříkal, že jsem psala a ona odpověděla, že ne a proč by měl něco říkat nebo se mi ozývat. Zůstala jsem koukat s otevřenou pusou. Nicméně když jsme se podívali na tu zprávu byla přečtená, ale odpověď žádná a ani se neozvali. I když vím, že jsem nic špatného neudělala tak nakonec ta,,přátelská ruka,, přišla z naší strany, ale zase na nás ani nezareagovali. Hlavně, že ona tchyni nakukala takové lži. Mrzí mě to, bolí mě to, chtěla jsem se usmířit, chtěla jsem ať mé dítě pozná dědu, ale když ona nemá zájem vnucovat ho nebudu. Omlouvám se za dlouhý text potřebovala jsem se někde vypsat. Nevím jak teď dál. Prostě nemají zájem jak o mě tak o vnouče. Zkusili jsme to, ale když nemají zájem vnucovat se nemám v povaze…I když to hodně bolí, je to můj táta…