Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojte, momentalne prechadzam sialenym obdobim a mozno mi tu niekto poradite ako ist spravnym smerom. Mala som takmer 4 roky vztah, zili sme dlhsiu dobu v zahranici, byvali sme spolu 2 roky, zili sme istu chvilu obaja mimo v zahranici koli praci a teraz sme sa vratili domov ze sa usadime. Boli sme uz aj zasnubeni, dalsi rok mala byt svadba, snubenec kupil byt, snazil sa nam pripravit spolocnu buducnost. Pocas vztahu sme si dost ublizili ale aj sa neskutocne milovali. Obaja sme dost tazke a cholericke povahy, vieme sa neskutocne milovat a v zapati pohadat na malickosti. Obaja sme tvrdohllavci co maju veci radi po svojom. Priatel je taky ze viem ze ma miluje, vzdy ma podrzal, podal mi pomocnu ruku ale zaroven vedel sa obcas rozculit, obcas som mala pocit ze na mna kasle, bral ma ako samozrejmost podla mna. Je typ ze nikdy prenho ziadna ina neexistovala, mna uz povazoval za svoju zienku, mozno casom uz trosku aj ako samozrejmost. On vsak sa snazil o tu nasu buducnost a pritom akoby zabudol na tu podstatu vztahu. Obcas mi slubil ze niekam so mnou pojde a potkm to zrusil, pripadne da menili plany a ja som bola nasrata ze zase nic z toho. Obaja sme dost aktivne typy, ja viac… kedysi sme vyletovali takmer kazdy vikend ale teraz uz pomalicky sme sami nechodili nikam. Malo sme spolu travili cas osamote, vacsinou sme vzdy boli s nasimi rodinkami, alebo kamaratmi a nebolo poriadne sa ani kedy porozpravat. V case najvacsich hadok sme si vedeli aj vulgarnejsie vynadat, ja som sa samozrejme rozplakala alebo som sa hadala tiez..vzdy sme to nejak dali dokopy. Hoci tych tazkych chvil bolo asi milion. Ja som si pocas vztahu obcas vypisovala s cudzimi chlapmi, nikdy som sa s nikym nestrwtla ale malaa som pocit ze mozno je niekto niekde co by sa vedel ku mne spravat krajsie. Bohuzial padla raz aj facka, uplne ako reflex z priatelovej strany, strasne sa mi za to ospravedlnoval, uz to nikdy neurobi. Napriek vsetkym nezhodam si super rozumieme, mame vlastny svet a ked som zrusila zasnuby ah vztah tak som si myslela ako mi bude super ale mala som coraz vacsie depky. Ubedomovala som si co vsetko sme mohli mat, co vsetko sme spolu planovali a uz sa to nikdy nestane a citila som sa hrozne.. Priatel sa o mna snazil, vsetky problemy sme si vyrozpravali, vela som plakala, bolo to strasne obdobie ale povedala som si ze stacilo a musim mat svoju hrdost. Mesiac sme rozideny a moj priatel tym ze chodil za mnou ako kamarat a sme sa rozpravali. smiali bolo mi s nim uzasne, milujem byt v jeho objati, tak sme sa zacali znova stretavat a vyzera to tak ze priatel si vsetko uvedomil a velmi mu zalezi na tom aby sme tocdali dokopy. Zmenil sa, strasne sa snazi aby som mu opet verila ze to vsetko zvladneme a ze nas spolu caka krasna buducnost…ja mam vsak trosku obavy ci by to bola trvala zmena a ci to pojde dat vsetko dokopy.. lubit ho lubim velmi, zalezi mi na nom, je mi s im supet ale bojim sa aby som o 5 rokov nelutovala ze som mu dala sancu a je to zas naprd.. jemu vsak verim ze to mysli smrtelne vazne. Problem bol ze nehcel socmnou travit cas na vyletoch ako sme kedysi zvykli, bola som casto podrazdena, nervozna, Vzdy som sa len stazovala, robila z komara somara, vkuse som ccela rozoberat nas vztah a jemu to uz liezlo na nervy. Sama mam s tym velky problem, to iste som mala s byvalym ale ten to vzdal a nemal chut na tom pracovat.. tento ma so mnou bozsku trpezlivost, ma ma fakt rad a vzdy ma chcel mat po svojom boku, vzdy ma bral medzi kamosov a rodinku.. ale zaroven ked som mala svoje stavy tak sa mi kus vzdaloval. Ja som proste robila vsetko co som mu na ociach videla, nevazila som si samu seba, robila som kopec veci na ukor aj svojho pohodlia len aby sme spolu boli, aby bolo vsetko prrfektne a potom ked to take prfektne nebolo tak som sa stazovala plakala a bola nespokojna. On bol ten co sa pre mna rozhodol a chcel byt so mnou hoc som bola odporna. Ale xase aj on ma svoje muchy a casto sa vedel rozculit a potom bol odporny, ale vzdy to bolo iba chvilkove vzplanutie a bolo dobre. Sam si uznal ze uz sa nasmu vztahu nevenoval ako mal, vsetko sme si vyrozpravali, chce aby som mu verila ze to mozme dat este dokopy. Co myslite, bolo by yo este realne? Ma niekto podobnu skusenost?
Za mě v tomhle připadě ano, ale budete na sobě muset zapracovat oba ![]()
Spíše ne, ale malou naději vidím i v ano, hodně by pomohlo, kdybys méně plakala a byla více spokojná.
Ja viem ze chyby su na oboh stranach a museli by sme sa velmi snazit aby to zase bolo funkcne a chvilku by to trvalo…ale stale nas to k sebe taha.. ked sme sa po rozhode videli vzdy sme sa mali potrebu objimat a byt k sebe uzasni. Priatel vraj dostal facku od zivota a zistil ze si ma malo vazil a chcel by mi to vsetko vynahradit. Verim ze to mysli vazne, ale bojim sa ze sa to casom zase zmeni na to co bolo. Viem ze aj ja mam na tom obrovsky pocit viny a keby som neustale neriesila hluposti, mohli sme mat spokojny vztah
Rozchodem jste se oba potřebovali najít a uvědomit si, co jeden pro druhého znamenáte. Není nic na tom, zkusit to ještě jednou, sice se říká, dvakrát do jedné řeky nevkročíš, ale co se vztahů týká, jsem spíš názoru, že 3× do jedné řeky nevstoupíš neb když člověk chce a má zájem, dokáže se sebou udělat i „nemožné“, takže vám moc fandím a přeju, ať žijete společný a šťastný život. ![]()
Připadá mi, že je to přes čáru – a to fandím návratům, ne že ne. Vezmi si, že jste spolu byli jen 4 roky a stihli jste to takto pohnojit. Vybírám z Tvého příspěvku.
Ten návrat by Vás jen brzdil v tom, najít si každý někoho jiného, kde ve vztahu budete spokojeni oba.
Je to jen můj názor a naprosto chápu, protože i Auguste Comte řekl: Milovat a zachovat si při tom všech pět smyslů pohromadě, přesahuje schopnosti jedince.
To uz nikto dalsi mi nenapise svoj uhol pohladu? Viac hlav- viac rozumu
hoc rozhodnut sa musim sama ![]()
Myslím, že vztah je především o kompromisech. Znám ze svého okolí jeden případ, kdy je to vyloženě italská domácnost, kdy si jednou za měsíc pomalu rozbíjí talíře o hlavu, ale protože jsou oba cholerici, tak to chápou a ta bouřka jenom pročistí vzduch. Je to podle mě daleko lepší, než kdyby žili každý s někým jiným, kdo by byl třeba nějaká slabší povaha
Z toho co píšeš jde vidět, že se oba máte moc rádi. Pokud chlap bere slečnu jako svou ženu, tak je to (aspoň za mě) ta absolutně nejlepší varianta. A on ten určitý stereotyp se vloudí do každýho vztahu. Můžu s velkou jistotou říct, že i teď se to vrátí do starých kolejí, ale jak jsem psala vztah je o kompromisech, takže se s tím musí počítat a nebo to pomocí kompromisu i vyřešit ![]()
@Petka005
postřehla jsem informaci, že tady fungují nějaké poradkyně - i psycholožka. Adminky ( nebo zkušenější uživatelky ) by určitě poradily, jak je oslovit. Třeba by ti pomohl odborný pohled.
Nebo se rovnou objednat na párovou terapii.
Můj pohled :
Chybí mi ve všem vztahu ( omluva, nenapadá mě lepší slovo) úcta. Respekt k sobě navzájem.
Neuměla bych v takové „itálii“, kterou popisuješ, žít.
Co je ještě důležitější - nechtěla bych v tomhle vychovávat děti.
Kolik je ti let? Podle toho bych se rozhodla. Kdyby mi bylo lehce nad dvacet, dala bych tomu ještě jednu šanci. Na dobu určitou ![]()
Abych měla jasno a do budoucna se vyhnula tématu : " Kdybych to tenkrát ještě zkusila, tak by třeba…"
Ale může se stát, že tě to semele znovu a víc, s tím bys měla počítat při rozhodování.
Jestli jsi přesvědčená, že jste si OBA uvědomili, kde jste dělali chyby, zkus to navrhnout.
Pokud by tě (vás) k návratu vedl jen zvyk / závislost, většinou se to vrátí do původních kolejí rychle a to byste poznali.
Příspěvek upraven 20.07.18 v 19:13
@Petka005 píše:
To uz nikto dalsi mi nenapise svoj uhol pohladu? Viac hlav- viac rozumuhoc rozhodnut sa musim sama
to musíš vědět ty. Ale zase z nějakého důvodu jste se rozešli. Vzpomeň i na ty horší věci ne jen to co bylo hezké ![]()
Mnoo, tak už jste se vyfackovali, tak teď máte možnost jít o level výš, tzn. zapracovat na sobě a také se naučit dělat kompromisy. A nebo se smířit s tím, že budete mít občas Itálii. ![]()
Dakujem za vase komenty.ano, chybala nam vzajomna ucta, to sme si obaja priznsli. Chyba tam aj vzsjomna dovera a je mi hrozne, mam pocit ze aj keby sme sa neviem ako snazili tak by to uz nikdy nebolo 100%. Neviem si bex neho predstavit svoj zivot a zaroven si neviem predstavit aby sme takto zili cely zivot. Jr nam tesne pod 30rokov, nechcem sa tskto schadzat a rozchadzat… neviem si k sebe predstavit niekoho ineho ale zaroven ak sme spolu tak citim ze to nieje to prave… uprimne si uz pripadam ako taky blazon
ex to chce vsetko zachranit, spravil by prve aj posledne aby sme boli spolu, chodi a pise mi nonstop a fskt sa snazi