Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vůbec nevím, co teď se životem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
9.12.21 23:05
Jestli ti chybějí, tak si přátele najdi, je ti 21, máš mraky příležitostí. 
Já jsem si opravdové přátele taky našla až během VŠ (ne nutně na škole), do té doby to byli fakt maximálně kamarádi, spolužáci, se kterými jsem občas popovídala, ale jakmile nás životní cesty rozdělily, tak jsme se vídat přestali…
Jaké je tvé trávení volného času? Co třeba zkusit nějaký klub deskových her (jestli míváš čas po večerech), nějaký sport, tanec, nebo jezdit na zážitkové nebo dobrovolnické akce (třeba Brontosaura), jestli máš čas spíš o víkendech… V létě jet na workcamp, zkusit třeba vyjet na Erasmus, na škole, jestli máte, hodně jezdit na terénka, exkurze, kurzy… zkrátka tam, kde se člověk míchá i s jinými studijními kruhy… A věřím, že na nějakou spřízněnou duši narazíš. A jestli ne, aspoň budeš mít spoustu nových zážitků.
- Citovat
- Upravit
9.12.21 23:06
Ahoj, tak předně bych ti doporučila, pokud chodíš na psychoterapii, držet se terapie a nehledat pomoc tady ani na jiných podobných fórech. Když už si se rozhodla pro odbornou pomoc, tak jí využij naplno. Tyhle diskuze většinou v takových případech zmatek ještě zvýší.
Každý jsme jiný, máme jiné prožívání a jiné životní zkušenosti. Proto máme i jiné reakce na různé problémy. Takže i zdánlivě malý problém pro jednoho, může být pro jiného velkou překážkou. Takže žádný problém, který tě tíží není malý. Všechno to, co si tu napsala, řekni terapeutovi.
Chce to čas, ale určitě bude líp. Jsi mladá, vše můžeš změnit.
Držím pěsti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 23:09
Pokud chodis na psychoterapii, tak v tom pokracuj. Po nejake dobe se to zlepsi 
a pracovat nemusis nutne v oboru, ktery vystudujes. Drzim ti palce, at je co nejdriv lepe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 23:24
Hledej sama sebe. Je to cesta plná dobrodruzstvi, zkouseni. Jako když si vybírás nove boty. Nektere se Ti libi, ale tlaci. Jiné jsou super, ale drahe. Musíš projít víc obchodu, získat zkusenosti. Stejně je to s muzi, s prateli, s obory… Na téhle cestě se vlastně nenudis. Až se poznáš, budeš si na sebe zvykat. A budeš se učit mit se ráda. Je to proces a plno úkolů, co vlastně právě teď se životem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.12.21 23:47
A nejsi spíš znuděná životem? Já si myslím že je to tou dobou, nikam se nesmí, negativní zprávy a všude kyselé obličeje. Máš přitom hodně možností, jsi na začátku. Školu můžeš změnit. Je fajn když zjistíš že se to neshoduje s povahou dřív než pozdě jako u mě 
. Můžeš taky toho studovat víc najednou. Zkusila bych rozbít budu, zkoušet nové věci a třeba se ti něco zalíbí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.21 00:00
Pokračuj v terapii a uč se navazovat a udržovat vztahy - stačí kamarádské. Je to těžké a dá to práci. A začni se kamarádit i sama se sebou. Ne za výkon, ne za to když si dobrá. Ale prostě buď i vůči sobě kamarádka i když ti je mizerně a jsi slabá a děláš chyby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, momentálně mám v hlavě hrozný zmatek. Je mi 21 a studuju svůj vysněný obor. Vždycky jsem byla hrozně tvrdohlavá a šla jsem si za tím, co jsem chtěla a neposlouchala ostatní. Teď jsem si uvědomila, že jsem možná měla. Moje osobnost se úplně neshoduje s pozicí, kterou můžu po škole dělat a ani jsem si na škole neudělala žádný kamarády. Taky mě teď mrzí, že kluk, který se se mnou před nějakou dobou odešel z toho důvodu, že vlastně nehledá vztah po několika měsícovém vídání se, sexu, atd. Do toho „vztahu“ jsem dala tolik energie a naděje, zamilovala se a i když mi ostatní říkali, že to není láska, neposlouchala jsem to. Pak jsem strávila dlouhé období tím, snažit se ho získat z5, protože jsem věřila, že k sobě patříme, asi jsem na něm byla i dost závislá. Uvědomila jsem si to a odstřihla ho úplně ze svého života a je to tak lepší. Akorát teď jsem ve fázi, kdy absolutně nemám pro co žít. Nedokážu se pro nic nadchnout a moje sebevědomí kleslo hodně dolů. Momentálně si připadám vyčerpaná životem, bezcenná… nemám jediného kamaráda, přidám si hrozně sama. Začala jsem chodit na psychoterapie a mám hrozný pocit, jakože můj problém není dost „velký“ a tak mám nutkání to možná i sama sobě dokazovat, i jemu, ale připadám si jako idiot. Žárlím na jeho další pacientky. Nemám ráda svou povahu, ale nedokážu se ovládat. Mám pocit selhání a vůbec nevím, co mám teď dělat. Mám hrozný zmatek v hlavě…