Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahojda,tápeme,jak naučit takto malé mimi, které už leze,že něco nesmí - např. lézt číče do žrádla,záchůdku,do květináčů a trhat listy kytkám…Zatím zkoušíme důrazné oslovení se slůvkem ne!,na což samo ještě vůbec nereaguje a směje se na nás, a pak plácnutí přes ručičku, když už dojde na čin.Snažíme se tak týden,ale zatím to moc nechápe,5 min po protestním fňukání tam leze znovu
Jak vychováváte děti v tomhle věku vy? S čím máte dobré zkušenosti?
Některé děti na slovo „NE“ neslyší ani v pozdějším věku (jedno z nich mám doma).
Moc dobře ví, že „NE“ znamená, že to udělat nesmí, právě proto to vždy naschvál udělá a ještě se na mě šibalsky dívá, co mu na to jako řeknu ![]()
To plácnutí po ruce podle mě ve vašem případě ještě nemá význam, kolikrát pak ty děti vůbec nechápou, proč přes ruce dostaly.
Univerzální rada je - odstranit ty nejžádanější věci z dosahu nebo prostě dítě vždy vzít, odnést pryč a nenásilně říkat ono „NE“ - třeba se to časem poddá ![]()
Souhlasím s Cappy,my vše nebezpečné dali pryč,pokud přece jen dělá něco co nechci,tak jí vezmu pryč,řeku ne,ale snažím se zabavit něčím jiným.Docela to zabírá,už nám neleze na tv.
ahoj doporučuji všechny věci odstranit, buď uzamknout, nebo dát zábranu, takto malé děti prostě nenaučíš, aby něco nedělali. tzn. přes počítač dát nějakou dřevěnou desku, záchůdek dát někam, kde se dá zamykat, třeba na WC a kočce udělat průlez skrz dveře, kytky dát výš, vyklidit spodní šuplíky, nebo tam dát alespoň něco, co není nebezpečné. Jo a pokud si myslíš, že se jinak nikdy nenaučí, coje ne, tak se neboj, ve třech letech už bude přesně vědět, že prostě něco nesmí (-: a taky už se vyhne většině nebezpečných situací. Jinak pro tvé nervy doporučuji opravdu všechno na zámky (-: teď u dvojčat mám větší klid, vím, že už mám všechno zabezpečené a to co nemám jim neublíží ((-: takže hodně zdaru.
Jak říkají holky, minimalizovat množství zakázaných předmětů.
A u těch, co nejdou odstranit, pokračuj stejným způsobem. Důrazné „ne“, k tomu chytnout za ručičku a zamračit se, dítě odtáhnout „do bezpečí“, v nejhorším případě plácnout přes ručičku - pořád dokola jako kolovrátek.
Ale každé dítě je jiné, na každého platí něco jiného. Každopádně dítěti bude nějakou dobu trvat, než začne poslouchat. U nás to trvalo asi měsíc.
To je vtip? Výchova kojence?
Prostě jsme odstranili všechny problematické věci a počkali, až dítko zmoudří.
Lasicka, nemyslím si, že nastavení určitých hranic i v takhle útlém věku by mohlo být na škodu … Třeba moje dítě je vochalebné už od narození, už od narození si dost vymýšlí (samozřejmě jsem to prokoukla dost pozdě) a zkouší mě. Kdybych čekala, až dítě zmoudří, nedočkala bych se … Kdy myslíš, že je dobré začít s výchovou dítěte, k něčemu ho vést, stanovit hranice?
Hned jsem od věci nebezpečné nebo takové,na kterou nesměl odnesla a říkala nene,tam nesmíš,tam se neleze a odvedla nebo odnesla matese jinam a zabavila jinou věcí…§
Dnes si kytek nevšimne,šuplík sice otevře,ale jen proto,aby ho zase zavřel.
Plácání po ručičce–nedělala jsem,nechci,aby to jednou považoval za „normální“ a plácal třeba on mě ![]()
Ywett píše:
Lasicka, nemyslím si, že nastavení určitých hranic i v takhle útlém věku by mohlo být na škodu … Třeba moje dítě je vochalebné už od narození, už od narození si dost vymýšlí (samozřejmě jsem to prokoukla dost pozdě) a zkouší mě. Kdybych čekala, až dítě zmoudří, nedočkala bych se … Kdy myslíš, že je dobré začít s výchovou dítěte, k něčemu ho vést, stanovit hranice?
Záleží na dítěti. Některému lze i v těch 9 měsících vysvětlit, že kytky se prostě neškubou. Neteř to pochopila rychle, stačilo jedno plácnutí přes ručičku a kytek si nevšímala.
To náš malý je jiný kalibr, dělá přesně to, co píše Cappy. Ví, že to nesmí. Nicméně taky ví, že když to udělá, vytočí nás a dělá si z toho srandu ![]()
U nás odstranit tyhle předměty nepřichází v úvahu, bydlíme dočasně u rodičů a ti to nechtějí ![]()
Nicméně vím tutově, že až se přestěhujeme do svého, přizpůsobíme vybavení bytu malému tak, aby k těmto věcem prostě přístup neměl ![]()
u nas byla sestrenice na prazdinach s 10ti mesicnim chlapeckem,nez prijeli,tak jsem si rikala,jaky to bude, co bude tahat,a jake prekvapeni, jemu rekla NE kdyz lezl do koreni,ktere jsem mela na stojanku,nebo na jine sosky,a uz tam nesel.nebo se priblizil,prislo dalsi NE,a odcouval. tak jsem nemusela nic davat pryc.takze to jde dite naucit,ale asi se mu to proste musi rikat porad,a nebude stacit asi tyden.za par mesicu to budu zkouset i ja,protoze jsem vcera mela na navsteve synovce a NE na nej neplatilo a to mu budou 3roky,takze jsem musela vsechno pozamykat,schovat a stejne jsem trnula,kdy nam rozbije okno micem
ja si myslim,ze nejaka disciplina by mela byt uz kdyz dite vystrkujuje ruzky.
Tak jediná rada je vydržet,postup máš dobrý,upozornit slůvkem ne,okřiknout a popřídpadě dát přes ručičku,ale hned tak to nebude a musím vytrvat a nepolevovat to je nejdůležitější.
také nejsem zastáncem odstraňování věcí,ano nože,horké hrnce,hrnečky,apod. čím by si mohl opravdu uškodit je něco jiného,ale kytky,šuplíky,zvířecí granulky,apod bych neodstraňovala v žádném případě dítko se musí naučit,že jsou věci které nesmí a oni to jsou hlavičky a brzy pochopí,co po nich chceme.
otázka,kdy zmoudří je těžká,pro mě dítě zmoudřelo v roce,kdy chápalo co po něm chci a nechci,ale v 90% se tím neřídilo,dnes už je to i o domluvě a tudíž o trochu jednodušší ale stejně bojujeme s trénováním maminčiných nervů dál to nás neomrzelo
takže vydržet,obrnět se a vydržet a ..... ![]()
Nechci se nijak chlubit, ale mému synovi je 8,5 měsíce a docela na NE slyší. Začla jsem s tím hned jak začal lézt, od 6.m. Nejdřív nechápal, smál se. Teď moc dobře reaguje. Začla jsem s hodně zvýšeným hlasem a důrazným NE!, asi 10× jsem ho od oné zakázané věci odsunula a pořád opakovala to NE NE NE. Teď když na něco chce sáhnout, na co nesmí, řeknu ne a hned ruku ztáhne zpátky.
Funguje to teda jen když jsem poblíž. Pokud jsem v jiné místnosti, tak mi přijde, že naschvál na to zakázané leze. Ale přijdu, řeknu ne a jde od toho.
Není to ještě nějak extra velká disciplína, ale v tomhle věku po něm ani víc chtít nemůžu.
madi píše:U nás odstranit tyhle předměty nepřichází v úvahu, bydlíme dočasně u rodičů a ti to nechtějí
Nicméně vím tutově, že až se přestěhujeme do svého, přizpůsobíme vybavení bytu malému tak, aby k těmto věcem prostě přístup neměl
Nápodobně ![]()
Díky za tipy,budem pokračovat v důsledném „NE“říkání a odtahování. Jinak já si myslím,že dítě se dá naučit některým věcem už takhle malé. Když se naučil tahat za šňůrku,aby medvídek hrál a paci paci pacičky,tak určo zvládneme časem pochopit i zákazy.Jen se snažím najít ten správný způsob, protože nebezpečné věci jsme sice dali pryč,ale všechno odstranit nejde…