Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vyhořelá ve vztahu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.10.23 16:37
Jo holka, jak sis nastavila hranice na začátku, tak takhle to bude pořád. Tvůj partner, tedy spíše mamánek byl zvyklý na servis. Měla jsi mu od začátku jasně říct že chceš parťáka, a ne že budeš kolem něho skákat, a snášet jeho nálady když není po jeho… Když máš nervy z toho že se chlap má vrátit, tak je to fakt špatně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.23 16:42
@Anonymní píše:
Hezké nedělní odpoledne, možná se jdu jen vypsat, protože to nemám s kým probrat… možná si jdu i pro radu, jestli třeba nezažil někdo z vás něco podobného…
S partnerem spolu jsme 8 let a máme spolu dvě malé děti. hezký byl snad jen začátek, kdy jsem měla na očích růžové brýle a spoustu věcí se snažila omluvit…
No a co je za problém? Řekla bych, ze už snad vše…
Ale došla jsem do bodu, kdy si říkám a dost, mám to zapotřebí? Nebude mi lip a dětem jinde? Sice partner nepije, nebije mě a finančně se o rodinu postará, ale to je tak vse. Asi jsem pořad s něčím nespokojená a začínám se ozývat, což jsem donedávna nedělala.
Přítel je docela sobec, zvyklý na to, ze jeho věci jsou hlavní a kolem nej se vše točí. Velký vliv na tom má jeho výchova. Rodiče mu doteď(40+)vše zarizuji, do všeho mluví, čas dělí mezi mě a děti a své rodiče, kteří bydlí kousek a do jeho života stále dost zasahují, je jedenácti.
navíc mě jeho rodiče moc nemuseli od začátku, i když důvod neznám.. dlouho jsem se snažila nějak závdecit, ale teď už ne a vztah s nimi mam neutrální. Občas se jim něco nelíbí a bohužel partner vždy stojí na jejich straně a mě se nezastane… když máme mezi sebou nějakou hádku, hned se jim jde svěřit, když jsem někde s dětmi a není navařeno, jde k nim… proste mi přijde, ze ziju s nedospelym chlapem, kterému by stačilo žít jen s nimi.
Kdybych věděla, ze je aspoň skvělý táta… ale o děti se nonstop starám sama, když je doma z práce, řeší jen své veci, s dětmi si hrát nechce, protože jeho rodiče si s nim taky nehráli. Na výlet taky nejezdili a vyrostl. S námi na výlet jede z donucení, až kdy uz vidí, ze jsem naštvaná. Ale stejně se tam dětem taky věnuji sama a je vidět, ze ho to nebaví..
Doma taky moc nefunguje, jen o co ho poprosím, tak udělá. Do toho je velký bordelar, ktery byl zvyklý, ze jeho máma po něm vse uklizela. Já mu vysvětluji, ze to tak dělat nechci a rada bych vedle sebe parťáka. Ale to je mu jedno.
Tak se ozývám, denně hádky, protože se vždycky nějak vymluví a shodí mě, ze jsem náročná. není mi to příjemné, zvlášť před dětmi a taky jsem nikdy nebyla hadací typ…
Teď začal jezdit na turnusy pracovat a vrací se třeba po týdnu a doma je nám nadherne, fakt si to užívám. :/ i když jsem na deti sama, tak je tu lepší vzduch.
Ale zároveň je mi to líto, chybí mi chlap, na kterého bych se těšila a on na nás. Který by mi byl oporou, se kterým bychom měli společné plány.
On řeší jen své koníčky, svou práci a je rad, když ho ostatní poslouchají, ale vnímat druhé to ne…
No a teď, když se má pokaždé vracet po delší době, tak mi je už dopředu nedobře, netěším se na nej. Když přijde, je mi najednou do breku, dětem chystám program, ať není konflikt..
Proste vím, ze toto neni vztah. Mluvím s nim o tom, ze to vede jen k rozchodu, ale moc to nechce slyšet. Ze nevím, co mám doma a vymýšlíš. Pak ze to napraví, ale snaží se maximálně den…
Dá se žít život bez lásky a vedle někoho, na koho už mate alergii?
Je mi to tak líto, jak to mám, myslím hlavně na deti, jak by pochopily odchod, aby partner je nezačal poštvávat pak proti mě…
Přeci jen tu deti mají kamarády, zázemi,
Bojím se, abych odchodem situaci ještě nezhorsila… achjo…
no tak je to člověk kterej si nese blbou vychovu od rodičů ale to ůsí chtít on sám to předělat ale to se mu asi moc nechce jak vidím když mu to vydrží den myslím že zívot je krátkej na to jen sdílet s někým domácnost kde už nic není a zůstavat kvuli dětem? divej ono tě to stejně jednoho dne donutí konat nic neřeší je mu to očividně jedno tak budeš muset řešit sama ty svůj život vzít to do vlastních rukou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.23 16:52
@Anonymní píše:
Hezké nedělní odpoledne, možná se jdu jen vypsat, protože to nemám s kým probrat… možná si jdu i pro radu, jestli třeba nezažil někdo z vás něco podobného…
S partnerem spolu jsme 8 let a máme spolu dvě malé děti. hezký byl snad jen začátek, kdy jsem měla na očích růžové brýle a spoustu věcí se snažila omluvit…
No a co je za problém? Řekla bych, ze už snad vše…
Ale došla jsem do bodu, kdy si říkám a dost, mám to zapotřebí? Nebude mi lip a dětem jinde? Sice partner nepije, nebije mě a finančně se o rodinu postará, ale to je tak vse. Asi jsem pořad s něčím nespokojená a začínám se ozývat, což jsem donedávna nedělala.
Přítel je docela sobec, zvyklý na to, ze jeho věci jsou hlavní a kolem nej se vše točí. Velký vliv na tom má jeho výchova. Rodiče mu doteď(40+)vše zarizuji, do všeho mluví, čas dělí mezi mě a děti a své rodiče, kteří bydlí kousek a do jeho života stále dost zasahují, je jedenácti.
navíc mě jeho rodiče moc nemuseli od začátku, i když důvod neznám.. dlouho jsem se snažila nějak závdecit, ale teď už ne a vztah s nimi mam neutrální. Občas se jim něco nelíbí a bohužel partner vždy stojí na jejich straně a mě se nezastane… když máme mezi sebou nějakou hádku, hned se jim jde svěřit, když jsem někde s dětmi a není navařeno, jde k nim… proste mi přijde, ze ziju s nedospelym chlapem, kterému by stačilo žít jen s nimi.
Kdybych věděla, ze je aspoň skvělý táta… ale o děti se nonstop starám sama, když je doma z práce, řeší jen své veci, s dětmi si hrát nechce, protože jeho rodiče si s nim taky nehráli. Na výlet taky nejezdili a vyrostl. S námi na výlet jede z donucení, až kdy uz vidí, ze jsem naštvaná. Ale stejně se tam dětem taky věnuji sama a je vidět, ze ho to nebaví..
Doma taky moc nefunguje, jen o co ho poprosím, tak udělá. Do toho je velký bordelar, ktery byl zvyklý, ze jeho máma po něm vse uklizela. Já mu vysvětluji, ze to tak dělat nechci a rada bych vedle sebe parťáka. Ale to je mu jedno.
Tak se ozývám, denně hádky, protože se vždycky nějak vymluví a shodí mě, ze jsem náročná. není mi to příjemné, zvlášť před dětmi a taky jsem nikdy nebyla hadací typ…
Teď začal jezdit na turnusy pracovat a vrací se třeba po týdnu a doma je nám nadherne, fakt si to užívám. :/ i když jsem na deti sama, tak je tu lepší vzduch.
Ale zároveň je mi to líto, chybí mi chlap, na kterého bych se těšila a on na nás. Který by mi byl oporou, se kterým bychom měli společné plány.
On řeší jen své koníčky, svou práci a je rad, když ho ostatní poslouchají, ale vnímat druhé to ne…
No a teď, když se má pokaždé vracet po delší době, tak mi je už dopředu nedobře, netěším se na nej. Když přijde, je mi najednou do breku, dětem chystám program, ať není konflikt..
Proste vím, ze toto neni vztah. Mluvím s nim o tom, ze to vede jen k rozchodu, ale moc to nechce slyšet. Ze nevím, co mám doma a vymýšlíš. Pak ze to napraví, ale snaží se maximálně den…
Dá se žít život bez lásky a vedle někoho, na koho už mate alergii?
Je mi to tak líto, jak to mám, myslím hlavně na deti, jak by pochopily odchod, aby partner je nezačal poštvávat pak proti mě…
Přeci jen tu deti mají kamarády, zázemi,
Bojím se, abych odchodem situaci ještě nezhorsila… achjo…
Jak konkrétně myslíš, že bys situaci odchodem ještě víc zhoršila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.23 16:52
Mamánek zvyklý na servis maminky. Ten je pak spokojený jen tehdy, když mu stejný servis dělá manželka a také skáče kolem něho, jako skákala maminka. Většinou tady radím ženám, aby rodinu nerozbíjely kvůli dětem, ale tady to nemá řešení. On se již ve čtyřiceti nezmění, a proč bys s ním měla trpět zbytek života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.23 17:14
Ach jo, celkem dost věcí jsi musela vidět už v době před manželstvím a dětmi, už v té době to pro tebe měl být varovný signál. Nebo sis myslela, že ho převychovás/změníš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.23 17:20
Dokážeš se o sebe a děti finančně postarat? Pokud ano, tak není moc co řešit. Bohužel ho nezměníš. Pokud ho čas s dětmi nebaví a děti už nejsou úplně malé, asi se jim sám od sebe nezačne věnovat. A nutit ho… to se akorát ještě zhorší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.23 17:30
Ty děti vidí a cítí to dusno a stres. Jakkoli si můžeš myslet, že je před tím chráníš. Odešla bych. Respektive v zájmu toho, že ty děti jsou, bych mu dala poslední šanci, navrhla poradnu a společný čas ve dvou. Když to shodí, aspoň mu můžeš s čistým svědomím dát sbohem. Však můžeš zkusit najít něco poblíž, aby dětem zůstalo co nejvíc zázemí, ale i kdyby ne, ono je to nezabije, ohromné množství dětí se v životě aspoň jednou přestěhují a kamarády tam mohou vídat u otce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.23 18:26
@Lu66 děkuji za názor, se vším souhlasím. Bohužel člověk jinak vidí svobodný ve dvaceti a jinak po třicítce s detma…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
1.10.23 18:30
@roba18 zhoršení myslím tím, že bych deti vytrhla z místa bydliště, od kamarádů, změna školky… plus se obavám, ze by mi odchod partner jen tak neodpustil a začal by se o deti najednou zajímat a proti mě lanařit :/ v jeho rodině jsou dosti konfliktní, když dojde na věc
- Citovat
- Upravit
1.10.23 18:30
Tohle jiné nebude a myslím si, že nikdy ani nebylo. Ta chyba, žes to tolerovala a šla do vztahus dětmi už se stala. Teď už je jedinná relevantní otázka, zda to zvládneš finančně a jak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.10.23 18:31
@Da12 děkuji za názor, toto si poslední dobou začínám také říkat… že život je krátkej a to, co mám teď nemusí být napořád a muzu se mít třeba někdy s někým i hezky… kdo bude mít rad i mě, nejen sebe
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.10.23 18:36
@izabe to je pravda. Ale v kombinaci s nic moc sebevědomím, malými zkušenostmi ve vztahu a po dlouhé době, kdy jsem konečně někoho našla… jsem byla rada aspoň za toto:) a jeho bordelářství a až moc blízký vztah s rodiči jsem brala s úsměvem. Jen když to nikam nevede, vysvětlování na nic a do toho se to jeho jakankovství projevuje všude… v určitých věcech mě dost zklamal, kdy jsem nestačila koukat, že opravdu od nej podporu nedostanu…
Nejsem buhvijaká krasavice, tak jsem byla rada, ze někdo má o mne zájem 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.10.23 18:41
@umedobry no životní standard by nám dost klesl, museli bychom do najmu… ale s tím se počítá. Nic svého nemám.
Jak píšete, nutit ho smysl nemá, akorát je doma větší dusno… funguje teď jenom, když říkám, ze půjdeme pryč už…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Hezké nedělní odpoledne, možná se jdu jen vypsat, protože to nemám s kým probrat… možná si jdu i pro radu, jestli třeba nezažil někdo z vás něco podobného…
S partnerem spolu jsme 8 let a máme spolu dvě malé děti. hezký byl snad jen začátek, kdy jsem měla na očích růžové brýle a spoustu věcí se snažila omluvit…
No a co je za problém? Řekla bych, ze už snad vše…
Ale došla jsem do bodu, kdy si říkám a dost, mám to zapotřebí? Nebude mi lip a dětem jinde? Sice partner nepije, nebije mě a finančně se o rodinu postará, ale to je tak vse. Asi jsem pořad s něčím nespokojená a začínám se ozývat, což jsem donedávna nedělala.
Přítel je docela sobec, zvyklý na to, ze jeho věci jsou hlavní a kolem nej se vše točí. Velký vliv na tom má jeho výchova. Rodiče mu doteď(40+)vše zarizuji, do všeho mluví, čas dělí mezi mě a děti a své rodiče, kteří bydlí kousek a do jeho života stále dost zasahují, je jedenácti.
navíc mě jeho rodiče moc nemuseli od začátku, i když důvod neznám.. dlouho jsem se snažila nějak závdecit, ale teď už ne a vztah s nimi mam neutrální. Občas se jim něco nelíbí a bohužel partner vždy stojí na jejich straně a mě se nezastane… když máme mezi sebou nějakou hádku, hned se jim jde svěřit, když jsem někde s dětmi a není navařeno, jde k nim… proste mi přijde, ze ziju s nedospelym chlapem, kterému by stačilo žít jen s nimi.
Kdybych věděla, ze je aspoň skvělý táta… ale o děti se nonstop starám sama, když je doma z práce, řeší jen své veci, s dětmi si hrát nechce, protože jeho rodiče si s nim taky nehráli. Na výlet taky nejezdili a vyrostl. S námi na výlet jede z donucení, až kdy uz vidí, ze jsem naštvaná. Ale stejně se tam dětem taky věnuji sama a je vidět, ze ho to nebaví..
Doma taky moc nefunguje, jen o co ho poprosím, tak udělá. Do toho je velký bordelar, ktery byl zvyklý, ze jeho máma po něm vse uklizela. Já mu vysvětluji, ze to tak dělat nechci a rada bych vedle sebe parťáka. Ale to je mu jedno.
Tak se ozývám, denně hádky, protože se vždycky nějak vymluví a shodí mě, ze jsem náročná. není mi to příjemné, zvlášť před dětmi a taky jsem nikdy nebyla hadací typ…
Teď začal jezdit na turnusy pracovat a vrací se třeba po týdnu a doma je nám nadherne, fakt si to užívám. :/ i když jsem na deti sama, tak je tu lepší vzduch.
Ale zároveň je mi to líto, chybí mi chlap, na kterého bych se těšila a on na nás. Který by mi byl oporou, se kterým bychom měli společné plány.
On řeší jen své koníčky, svou práci a je rad, když ho ostatní poslouchají, ale vnímat druhé to ne…
No a teď, když se má pokaždé vracet po delší době, tak mi je už dopředu nedobře, netěším se na nej. Když přijde, je mi najednou do breku, dětem chystám program, ať není konflikt..
Proste vím, ze toto neni vztah. Mluvím s nim o tom, ze to vede jen k rozchodu, ale moc to nechce slyšet. Ze nevím, co mám doma a vymýšlíš. Pak ze to napraví, ale snaží se maximálně den…
Dá se žít život bez lásky a vedle někoho, na koho už mate alergii?
Je mi to tak líto, jak to mám, myslím hlavně na deti, jak by pochopily odchod, aby partner je nezačal poštvávat pak proti mě…
Přeci jen tu deti mají kamarády, zázemi,
Bojím se, abych odchodem situaci ještě nezhorsila… achjo…