Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Anonymní píše:
@mikoy
zoloft je to samé co Asentra, jen jiný výrobce. Vysazení bez problému.
no kéééž by ![]()
@mikoy Pokud jsi to brala kvůli nějakýmu aktuálnímu stresu, který už pominul, tak si myslím, že by s tím tvůj doktor mohl souhlasit a že by to mohlo být v pohodě. Ale rozhodně je rozumný to nechat na to jaro, teď v tom šedivým počasí by asi AD potřebovali i ti, kteří je normálně nepotřebují…
@mikoy Budeš muset pomaličku a bude to ok. Co jsi to prosím tě viděla na tom videu, že tě to tak vyděsilo? Horší je to s vysazením např. Lexaurinu, pokud je na něm už někdo závislý, to jsou pak normální absťáky. Tohle není nic strašnýho a zvládneš to bez problémů.
@Pajanka http://www.youtube.com/watch?… jukni já už raději nééé
@Pajanka píše:
To je krásně řečeno. Že s léky člověk pozná, že mu může být i krásně. To je přesně moje zkušenost. S léky jsem všechno prožívala mnohem plněji, šťastněji. Bez nich je všechno šedivější a obyčejnější. Prostě ta radost ze života není taková. Je mi líto, že zrovna patřím k těm, kteří k plnému prožívání života potřebuje léky
Víš, když se tak podívám zpět, tak depresemi jsem trpěla už snad na prvním stupni ZŠ, ale dítě neví o co jde, brala jsem to, že tak to asi je normální. Na střední se to dostalo až do fáze plánování ukončení mého působení na tomto světě, ale zaprvé nebyla příletost a zadruhé jsem pak potkala současného partnera. Na čas se to dejme tomu zlepšilo. Bohužel maraton mezi studiem na VŠ, vlastní domácností, fin. situací a pracovní vytížeností partnera mě dohnal opět ke stejným myšlenkám. Následovala touha po miminku (možná podvědomá snaha o útěk z dané situace) a z toho důvodu i AD, protože bych jinak se svými děsy nezvládla porod a následný stres ze změny. A když AD zabrala, tak jsem poprvé v životě měla čistou hlavu a těšila se že života. Těď mám už skoro vysazeno (cca asi poslední 3 prášky=9 dní)a ano, není to tak super jako s léky, ale „odvikačku“ už mám asi za sebou a je mi dejme tomu na to co teď prožívám naprosto přijatejně. Před rokem bych to co se děje teď nezvládla. Natož pak s úsměvem a odhodláním to zvládnout. Teď už mohu řici, že miminko chci pro to, že opravdu chci. Bohužel i tak počítám s tím, že porod, i přes výběr pečlivý výběr porodnice, mi přihraje další krabičku AD.
Mikoy, je to hodně dlouhý, jen jsem to proběhla. Tak na takový věci nekoukej a je to. A neboj se, vysazení zvládneš levou zadní. Jen nedělej nic bez vědomí lékaře.
Příspěvek upraven 20.02.13 v 21:26
@Ticha.Anah píše:
Víš, když se tak podívám zpět, tak depresemi jsem trpěla už snad na prvním stupni ZŠ, ale dítě neví o co jde, brala jsem to, že tak to asi je normální. Na střední se to dostalo až do fáze plánování ukončení mého působení na tomto světě, ale zaprvé nebyla příletost a zadruhé jsem pak potkala současného partnera. Na čas se to dejme tomu zlepšilo. Bohužel maraton mezi studiem na VŠ, vlastní domácností, fin. situací a pracovní vytížeností partnera mě dohnal opět ke stejným myšlenkám. Následovala touha po miminku (možná podvědomá snaha o útěk z dané situace) a z toho důvodu i AD, protože bych jinak se svými děsy nezvládla porod a následný stres ze změny. A když AD zabrala, tak jsem poprvé v životě měla čistou hlavu a těšila se že života. Těď mám už skoro vysazeno (cca asi poslední 3 prášky=9 dní)a ano, není to tak super jako s léky, ale „odvikačku“ už mám asi za sebou a je mi dejme tomu na to co teď prožívám naprosto přijatejně. Před rokem bych to co se děje teď nezvládla. Natož pak s úsměvem a odhodláním to zvládnout. Teď už mohu řici, že miminko chci pro to, že opravdu chci. Bohužel i tak počítám s tím, že porod, i přes výběr pečlivý výběr porodnice, mi přihraje další krabičku AD.
Tak to jsme na tom dost podobně, já mám takový to šedivý vnímání světa odjakživa, jen s léky bylo všechno hezčí. Takže když je vysazuju, tak už v podstatě předem vím, že se zase vrátím k té „šedi“. Nevím, jak jinak to nazvat. Asi mě pochopíš. Já jsem teď těhotná a AD neberu, ale jsem přesvědčená, že bych si to těhotenství užila mnohem víc s léky, ale riskovat to nebudu. Stejně jako ty se ale bojím, že po porodu to bez léků nezvládnu. Ale můj doktor si myslí opak. Od mého těhotenství si naopak slibuje, že se depresí zbavím. Říkal mi, že dost žen má v mládí deprese, které zmizí po porodu. Myslí si, že i já budu ten případ. Je taky pravda, že moje máma měla podobný problémy a časem se „uklidnila“. Teď je v přechodu, přišla o práci a skončila na AD. Babička je na AD taky, začala mít deprese po smrti dědy. Ale sklony k nim měla taky asi vždycky. Máme to v rodině.
@mikoy píše:
Ano ale chtěla bych vysazovat na jaře v květnu to bude pul roku a počítám to vysazovaní nějakej ten pátek. Já beru zoloft a doktorka mi ho napsala protože sem procházela docela špatnym období plným stresu a já sem holt citlivější povahy. Chtěla bych být bez prášku a žít v pohodě. je fakt že sem brala cipralex a to mi neuroložka napsala 1 krát denně 1 tabletu a to semnou tak zamávalo. Bylo mi na umřenífuj nerada na to vzpomínám..pak sem brala pulku přes měsíc a pořád mi bylo divně a pak změna na zoloft a paráda…ted spim jak dudek a je mm fajn. Mám dobrou náládu a sem plná energie. Akorád se mi zdají každou noc sny a docela živý že s je pamatuju ještě den na to
Tak léto na to bude asi nejlepší. Já vysazuji dost netradičně takhle, protože pak mě čeká dokončování bakalářky a státnice, takže jsem využila pokud možno letos výjimečně klidné zkouškové období. A i tak jsem občas litovala.
@Pajanka píše:
Tak to jsme na tom dost podobně, já mám takový to šedivý vnímání světa odjakživa, jen s léky bylo všechno hezčí. Takže když je vysazuju, tak už v podstatě předem vím, že se zase vrátím k té „šedi“. Nevím, jak jinak to nazvat. Asi mě pochopíš. Já jsem teď těhotná a AD neberu, ale jsem přesvědčená, že bych si to těhotenství užila mnohem víc s léky, ale riskovat to nebudu. Stejně jako ty se ale bojím, že po porodu to bez léků nezvládnu. Ale můj doktor si myslí opak. Od mého těhotenství si naopak slibuje, že se depresí zbavím. Říkal mi, že dost žen má v mládí deprese, které zmizí po porodu. Myslí si, že i já budu ten případ. Je taky pravda, že moje máma měla podobný problémy a časem se „uklidnila“. Teď je v přechodu, přišla o práci a skončila na AD. Babička je na AD taky, začala mít deprese po smrti dědy. Ale sklony k nim měla taky asi vždycky. Máme to v rodině.
Jo jo taky to mám jako takové rodinné dědictví. Ale mamka nic nebere a nikam nepůjde, není přece blázen!!! V souvislosti s prodem se spíš bojím bolesti, injekcí a nejvíce jakéhokoliv řezání a šití. Moje noční můry už od útlého věku spočívají často ve snech, kde do mě někdo něco zabodává či do mě řeže, takže i po běžném očkování jsem měla vždy dost špatné období a návaly úzkosti a takové té vnitřní bolesti, jak se mi to pořád dokola všechno vracelo. Bolest prostě nezapomínám.
Já jsem brala AD sedm let, a vysadila jsem se v pohodě. Bylo to dokonce nárazové, prostě jsem je přestala brát jak jsem otěhotněla. Psychiatrička proti tomu nic neměla - vzhledem k těm letem dokáži objektivně posoudit svůj stav dřív než dojde do nejhoršího
Takže kdyby byl problém tak ho začnu řešit, ale nebyl a už jsem víc jak rok bez a bez problémů
@Pajanka tak jak jsi na tom s depresemi? mám taky syna Ondráška, nar. 2013. napiš, jak ti je?