Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Výživné pro studenta VŠ
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
30.10.22 22:19
- Citovat
- Upravit
30.10.22 22:36
Těžko se to posuzuje. Moje děti se taky pořád srovnávají. Je to tak, že nejstarší musel déle čekat než dostane kapesné, než dostane PC hru, ten mladší to má vždycky věkově dřív. Mladší závidí mobil staršímu (dostal ho např. v 
mobil. Takže x let dohadů, že starší sourozenec má mobil a mladší nic. Mladší dostane mobil třeba v 7 letech a to zase prudí starší, že on sám dostal mobil až v 8 letech a že je to nefér.
Férové to nemůže být, dovedu si to představit leda u dvojčat.
Každopádně z celé situace mám pocit, že se máte všichni hodně hooodně dobře. Neřeš blbosti a trochu se uskromni. Až bude sestra v práci, je starší, tak si bude dříve vydělávat sama, a třeba ti pak rodiče koně zaplatí. Nebo taky ne, život se vyvíjí všelijak. Měli byste stavět na vlastní nohy. A ne čekat, co dostanete od rodičů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.10.22 22:45
@Anonymní píše:
S tím soudem jsem to asi přehnala, jo. Jenom mně to napadlo jako třeba varianta, protože mi přijde že nevím kudy kam. Stejně bych to k soudu asi nedala ani tak. Ale prostě já už nevím jak bych to s nima měla komunikovat, a hlavně mě taky není příjemný se pořád doprošovat peněz. Ale mám teď zkoušky, práci teď nemám tak pořád hledám, a do toho pak počítám peníze, jestli si můžu jít jednou ven na večeři s kamarády, nebo bych pak už neměla co jíst. A taky nechci být pořád zalezlá doma a s nikým se nebavit když jsem si konečně našla někoho s kým si rozumím. Jenom prostě nevím jestli je jiná cesta, nebo co mám dělat, nebo jak se teda smířit s tím že fakt nikdy nic víc mít nebudu.
Ty vůbec netušíš, jak to chodí u běžných studentů, co? Já jsem dělala 2 VŠ v různých městech, bydlela jsem na kolejích. Téměř všichni moji spolužáci museli počítat. Spousta z nich si fakt vařila čínské polívky a špagety s kečupem, aby měli večer na pivo. Když se nás sešlo večer 20, tak jídlo si dala maximálně čtvrtina. Místo ve fitku s trenérem jsme se odpoledne potkávali v kancelářích personálních agentur a běžně jsme chodili makat i do fabriky, do obchodů na noční inventury apod.
Kde studuješ a jak se stravuješ, že ti 400Eur nestačí na jídlo pro jednoho? Přestaň se porovnávat s těmi, kdo mají víc, a uvědom si, že se máš jako prase v žitě. Kdybys byla moje dcera a žadonila o peníze, s tím, že nemáš na jídlo, a já věděla, že ti platím ubytování v zahraničí a 400Eur k tomu, byla bych neskutečně zklamaná a přemýšlela bych, kde jsem udělala chybu.
Mám kamarádku z dětství, která měla nadaného bratra (hra na hudební nástroj) a vychovávala je mamka sama. Celé dětství se podřizovalo koncertům, prachy na soukromé učitele (když už dosáhl brácha na úroveň, že by se jinak neposunul), stáže apod. Maminka do něj rvala statisíce, ale pochopitelně už neměla peníze na to, aby to samé třeba odkládala i dceři. Kamarádku to štvalo v tom blbém věku cca 13-16let, to žárlila a nadávala, že nemá nové hadry kvůli bráchovu fidlání. Jakmile dospěla, všechna zášť šla stranou a začala být na bráchu hrdá. On teď hraje po celém světě a je velmi úspěšný. V dospělosti sestře nabídl, že by jí dal nějaké peníze, které ona nedostala pro sebe v době dospívání, ona to odmítla s tím, že ona ten talent a vůli neměla a musela by se stydět si od něj něco vzít. Tak jí alespoň třeba koupil letenku, když někde byl. Podstata ale je, že spravedlnost najít nejde. Nikdy nemůžeš dávat dětem stejně. Když bude mít jedno dítě oční vadu a bude potřebovat speciální drahé brýle, tak jeho sourozencům odložíš stejnou částku? Ne, to je blbost. Když jedno dítě promarodí lyžák, dáš mu jen tak pár tisíc, které bys jinak za něj zaplatila a sourozenci to placené měli? Ne, blbost. Když sestra byla na závodech, měli by rodiče výši startovného dát sourozencům? Ne, blbost.
Přestaň svádět svůj život na to, jak moc jsi ublížená chudinka v rohu a začni žít život sama za sebe. Chceš mít víc peněz na večeře s kamarády? Tak buď navrhni večeři u sebe doma a uvař za suroviny (většina dovalí víno apod. a ušetříš), nebo prostě mákni. Natáhnout ruku k mamince je ostudné a nedůstojné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.10.22 23:00
Já vím že to co mám není samozřejmost. Já bych klidně něco oželela. Jenomže všechno to je jako „když starším platíme drahý sporty, tak tobě teda něco málo taky ať to není blbý, ale jen levně“. S tou školou to samý. „Když teda jsme to nabídli oběma starším sourozencům, tak teda taky jako můžeš jít jestli jinak nedáš. Ale kdybys nešla bylo by to fajn, peníze nejsou neomezený.“ Já jsem za to vděčná, fakt. Ale prostě bylo to stylem „když to teda fakt jako musí být“ a pak mi to předhazují. Na druhou stranu ale prostě v dětství se sourozenci trávili čas podle jejich zájmu. A mně pak jako teda něco koupili aby to vypadalo. Spostu věcí co jsem třeba dostala, a i patřily k těm dražším, mě prostě nezajímaly, neměla jsem k tomu nikdy vztah. Ale nikdo se vlastně neptal co já chci. Vždycky já jsem ten poslední. I třeba s těma koňma, sestra chtěla, tak jí to všechno platili na závody. „Ty chceš taky? No když to musí být, ale závody ti nikdy platit nebudeme.“ Tak jsem si docházela pracovat do stáje zatímco sestra byla na mezinárodních závodech s vlastním koněm. Pak s bratrem jezdili na výlety na motorkách když ho to bavilo. A mně místo toho dali peníze ať si koupím oběd a zábavu. Tak já nevím, možná jsem si jen zvykla že se všechno řeší penězma. Takže jo, možná jsem rozmazlená. Třeba je všechno chyba u mně. Asi jsem si zvykla na moc vysoké peníze. Nebo bych jen chtěla aby se o mně jednou rodiče zajímali. Díky všem za zprávy, i za ty co tak milé nebyly. Já si nějak poradím, tak jako vždycky. (K soudu to nepůjde, to jsem plácla ze zoufalství).
- Citovat
- Upravit
30.10.22 23:14
Vezmi to jako vyzvu. Tohle mam, protoze jsem si na to vydelala sama. Dvoji radost. Zadna detska zavislost a cekani na neci blahovuli. Drzim moc palce! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 06:50
@Anonymní píše:
Já vím že to co mám není samozřejmost. Já bych klidně něco oželela. Jenomže všechno to je jako „když starším platíme drahý sporty, tak tobě teda něco málo taky ať to není blbý, ale jen levně“. S tou školou to samý. „Když teda jsme to nabídli oběma starším sourozencům, tak teda taky jako můžeš jít jestli jinak nedáš. Ale kdybys nešla bylo by to fajn, peníze nejsou neomezený.“ Já jsem za to vděčná, fakt. Ale prostě bylo to stylem „když to teda fakt jako musí být“ a pak mi to předhazují. Na druhou stranu ale prostě v dětství se sourozenci trávili čas podle jejich zájmu. A mně pak jako teda něco koupili aby to vypadalo. Spostu věcí co jsem třeba dostala, a i patřily k těm dražším, mě prostě nezajímaly, neměla jsem k tomu nikdy vztah. Ale nikdo se vlastně neptal co já chci. Vždycky já jsem ten poslední. I třeba s těma koňma, sestra chtěla, tak jí to všechno platili na závody. „Ty chceš taky? No když to musí být, ale závody ti nikdy platit nebudeme.“ Tak jsem si docházela pracovat do stáje zatímco sestra byla na mezinárodních závodech s vlastním koněm. Pak s bratrem jezdili na výlety na motorkách když ho to bavilo. A mně místo toho dali peníze ať si koupím oběd a zábavu. Tak já nevím, možná jsem si jen zvykla že se všechno řeší penězma. Takže jo, možná jsem rozmazlená. Třeba je všechno chyba u mně. Asi jsem si zvykla na moc vysoké peníze. Nebo bych jen chtěla aby se o mně jednou rodiče zajímali. Díky všem za zprávy, i za ty co tak milé nebyly. Já si nějak poradím, tak jako vždycky. (K soudu to nepůjde, to jsem plácla ze zoufalství).
Já tě chápu, rozumím jak to myslíš…jestli je to tak od dětství, tak to prostě nějak zpracuj a smiř se s tím…nic jiného s tím neuděláš, rodiče nepředěláš a vysvětlit jim to nelze…ani jim nejde vysvětlit, že nejde ani tak o peníze, ale o ten zájem…budou tvrdit, že obojího máš dost…už jsi dospělá, musíš prostě žít svůj život a přestat se trápit tím, že je to tak jak to je…v některých rodinách to tak je…znám to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 08:20
@Anonymní píše:
Já jsem se ptala, vždycky mi řeknou že to tak rozhodně není, že mi to jen přijde. Jenže nepřijde. Jen to nechtějí přiznat. Já na ně neútočím, jen jsem se zeptala, že mi to tak přijde a že mně to mrzí. A jen řeknou že ne, že to je jen můj pocit. Ale přitom přeci vidím co oni mají a co ne. A i když jsem jim to chtěla říct fakt jen s tím že je to můj pocit že to tak je, tak se naštvou, ani se nesnaží říct že by to bylo jinak. Že by mi třeba řekli „ne, ten dostává tolik a jídlo ho stojí tolik, ta dostává tolik a potřebuje tolik“. To neřeknou, nevysvětlí. Jen se pak začnou ohánět že to určitě není pravda že by dostávali víc. Jenže já vidím že je. Že dostávají drahé dárky a já jsem na tom nejhůř. Já nechci znít jako nevděčná mrcha, ale sedět každý rok u Vánočního stromečku s nějakým oblečením a pár knížkama (které miluju, to si nestěžuju), zatímco sourozenci si sourozenci rozbalují drahé dárky… mně prostě vadí i kromě těch peněz že mi přijde že mně vůbec neposlouchají když jim něco říkám, zas tak moc se o mně nezajímají. Prostě jsem poslední a už na mě nezbylo. Ani peníze, ani čas, energie, pozornost.
Konečně jsi zmínila taky něco jiného než materiálno. Jak to máte doma s láskou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 08:22
@Anonymní píše:
S tím soudem jsem to asi přehnala, jo. Jenom mně to napadlo jako třeba varianta, protože mi přijde že nevím kudy kam. Stejně bych to k soudu asi nedala ani tak. Ale prostě já už nevím jak bych to s nima měla komunikovat, a hlavně mě taky není příjemný se pořád doprošovat peněz. Ale mám teď zkoušky, práci teď nemám tak pořád hledám, a do toho pak počítám peníze, jestli si můžu jít jednou ven na večeři s kamarády, nebo bych pak už neměla co jíst. A taky nechci být pořád zalezlá doma a s nikým se nebavit když jsem si konečně našla někoho s kým si rozumím. Jenom prostě nevím jestli je jiná cesta, nebo co mám dělat, nebo jak se teda smířit s tím že fakt nikdy nic víc mít nebudu.
Takže chceš napsat, že všichni Tví kamarádi na škole jsou financne za vodou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 08:27
@Anonymní píše:
Já vím že to co mám není samozřejmost. Já bych klidně něco oželela. Jenomže všechno to je jako „když starším platíme drahý sporty, tak tobě teda něco málo taky ať to není blbý, ale jen levně“. S tou školou to samý. „Když teda jsme to nabídli oběma starším sourozencům, tak teda taky jako můžeš jít jestli jinak nedáš. Ale kdybys nešla bylo by to fajn, peníze nejsou neomezený.“ Já jsem za to vděčná, fakt. Ale prostě bylo to stylem „když to teda fakt jako musí být“ a pak mi to předhazují. Na druhou stranu ale prostě v dětství se sourozenci trávili čas podle jejich zájmu. A mně pak jako teda něco koupili aby to vypadalo. Spostu věcí co jsem třeba dostala, a i patřily k těm dražším, mě prostě nezajímaly, neměla jsem k tomu nikdy vztah. Ale nikdo se vlastně neptal co já chci. Vždycky já jsem ten poslední. I třeba s těma koňma, sestra chtěla, tak jí to všechno platili na závody. „Ty chceš taky? No když to musí být, ale závody ti nikdy platit nebudeme.“ Tak jsem si docházela pracovat do stáje zatímco sestra byla na mezinárodních závodech s vlastním koněm. Pak s bratrem jezdili na výlety na motorkách když ho to bavilo. A mně místo toho dali peníze ať si koupím oběd a zábavu. Tak já nevím, možná jsem si jen zvykla že se všechno řeší penězma. Takže jo, možná jsem rozmazlená. Třeba je všechno chyba u mně. Asi jsem si zvykla na moc vysoké peníze. Nebo bych jen chtěla aby se o mně jednou rodiče zajímali. Díky všem za zprávy, i za ty co tak milé nebyly. Já si nějak poradím, tak jako vždycky. (K soudu to nepůjde, to jsem plácla ze zoufalství).
Mohla by ses osamostatnit a mít aspoň v tomhle nad sourozenci výhodu. Svoboda, samostatnost, soběstačnost. Co to vyváží?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.22 11:00
Zakladatelko, nemůžeš být pro rodiče čistě jenom nečitelná? na jednu stranu tady fňukáš, jak sourozenci dostávají drahé dárky a jenom čekáš na zbytečky a rozbaluješ knížky a oblečení… na druhou stranu tady píšeš, že i ty dostáváš drahé dárky, ale že tě vlastně nezajímají… rodiče tvé stěžování si mohou vnímat tak, že chceš to, co vidíš u starších sourozenců, ale když ti to dopřejí, tak o to vlastně ani nestojíš. tomu by odpovídalo třeba i to, že tvojí sestře platí koně, ve kterých je úspěšná, ale u tebe stejný zájem mohou brát už jenom jako rozmar, kdy se snažíš „dohonit“ sestru, a proto do tebe nejsou ochotni tolik peněz vrazit (a co si budeme povídat, moje holky vždycky patřily k těm, co si jízdy na koních musely odpracovat ve stájích a i tak mě to stálo peníze, koně nejsou levná sranda).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.10.22 15:28
@Takco píše:
Takže chceš napsat, že všichni Tví kamarádi na škole jsou financne za vodou?
To jsem neřekla, nevím jak to jak to mají s pěnězi ostatní, a nic mi do toho asi není. Co se týče toho vyjadřování lásky, nevím, myslím že se to u nás vyjadřovalo tím že se o ostatní zajímáme, trávíme s nimi čas, dárky jim dáváme osobní… aspoň tak mi to vždycky přišlo u ostatních a i já jsem se tak snažila. Jenže pro mě ty dárky třeba už osobní nebyly. V podstatě jsem dostala třeba to co sourozenci přestože mě to nezajímalo. A kdykoli se něco řešilo, kam byste chtěli na dovolenou? Sourozenci dali spoustu návrh a mě pak už nikdo neposlouchal.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.10.22 15:33
@sagina píše:Já nevím, já si myslím že jsem jim několikrát říkala co bych chtěla, ale stejně mě pak nikdo neposlouchá. Něco jim řeknu, pak se na to ptají znova jak kdybych to neřekla. Nevím jestli se sestru snažím dohonit, možná jo. Ale zase, ona chtěla na závody tak všechno uděláme podle toho. Já jsem chtěla zkusit jinou disciplínu, zkusit si v ní závody třeba jen malé. Ale to už ne, sestra chce tamto, takže tomu všechno přizpúsobíme, stáj, koně, trenéry. Tak jestli chceš taky tak se přizpůsob nebo smůla. Zase na druhou stranu i když jsem mladší tak jsme s ježděním začínaly ve stejnou dobu, take vyloženě „ona má tak já chci taky“ to není. Je starší jen o 2 roky, takže to taky není tak že by ona závodila když jsem já ještě byla malá, nebo tak něco.
Zakladatelko, nemůžeš být pro rodiče čistě jenom nečitelná? na jednu stranu tady fňukáš, jak sourozenci dostávají drahé dárky a jenom čekáš na zbytečky a rozbaluješ knížky a oblečení… na druhou stranu tady píšeš, že i ty dostáváš drahé dárky, ale že tě vlastně nezajímají… rodiče tvé stěžování si mohou vnímat tak, že chceš to, co vidíš u starších sourozenců, ale když ti to dopřejí, tak o to vlastně ani nestojíš. tomu by odpovídalo třeba i to, že tvojí sestře platí koně, ve kterých je úspěšná, ale u tebe stejný zájem mohou brát už jenom jako rozmar, kdy se snažíš „dohonit“ sestru, a proto do tebe nejsou ochotni tolik peněz vrazit (a co si budeme povídat, moje holky vždycky patřily k těm, co si jízdy na koních musely odpracovat ve stájích a i tak mě to stálo peníze, koně nejsou levná sranda).
- Citovat
- Upravit
Danka48
2.11.22 11:00
Dostuduj a šetři, patrně koníček budeš muset obětovat. Na eMimino chci i osoby, které neví, co obnáší studium, porovnávají to s chlastačkou na SOU a prodlužováním dětství. (Sic!)
- Citovat
- Upravit
19.11.22 10:36
Vy máte v rodině těch problémů víc. Snažila bych se co nejvíc osamostatnit a omezila bych kontakt. Jasně, že by mě to hodně mrzelo, ale co tě nezabije, to tě posílí. Spousta studentů dostává od rodičů jen minimum a musí se postarat jinak. Kdysi jsem taky studovala celou VŠ v zahraničí a všechno mi platil táta. V předposledním ročníku zemřel a musela jsem nastoupit do práce, abych se uživila. Kvůli tomu jsem studovala o rok déle. Ale naučilo mě to samostatnosti a odpovědnosti pro další život. Dnes 15 let zpětně vidím, že jsem byla tak trochu pohodlná a nemusela jsem tolik zatěžovat rodinný rozpočet ještě ve věku 23 let, protože možnosti výdělku byly a pouze jsem měla vstřícného tátu. Dnes dělám druhou VŠ a vidím, že všichni mí spolužáci pracují na půl úvazku a normálně se samostatně živí. Je to teda Praha a VŠE.
S rodičema bych se nehádala a šla bych vlastní cestou. Je to jejich rozhodnutí, které bych respektovala, i když s ním nesouhlasím. Taky je pak na nich, jak se s tím vypořádají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.11.22 09:34
@Anonymní píše:
Jak říkám, jsem vděčná za to co mám, ale když mi to pak stejně předhazují že kvůli mně musí prodat auto přestože já jsem ten kdo má nejmíň, tak mi to prostě taky už vadí. Na brigády chodím normálně a s prací problém fakt nemám. Ale já se pak dřu a stejně z toho skoro nic nemám, ještě mi všechno vyčítají, a sourozenci skoro nic nedělají a dostanou všechno. Ale na to už se nikdo nedívá, to jen já sjem ta nevděčná mrcha.
Oni " kvuli tobe" prodali auto?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
Jak říkám, jsem vděčná za to co mám, ale když mi to pak stejně předhazují že kvůli mně musí prodat auto přestože já jsem ten kdo má nejmíň, tak mi to prostě taky už vadí. Na brigády chodím normálně a s prací problém fakt nemám. Ale já se pak dřu a stejně z toho skoro nic nemám, ještě mi všechno vyčítají, a sourozenci skoro nic nedělají a dostanou všechno. Ale na to už se nikdo nedívá, to jen já sjem ta nevděčná mrcha.