Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já když už někoho dobrého totiž potkám, tak si ho časem začnu vážit natolik, až to možná hraničí se strachem ze samoty nebo že o něj přijdu.
A pak se tak taky stane a mně se potvrdí to, že jsem se nenaučila anebo jsem ztratila tu sebelásku. Jenomže zase kdo chce být věčně sám? Když se podívám kolem sebe, většina jsou v páru, ale samozřejmě nevím jestli jim to správně funguje. Možná to osud se mnou nakonec pak myslí dobře. ![]()
@Anonymní píše: Více
To je totiž přesně to, co ženský pořád nechápou. Nezájem není sexy a žádnej chlap nepůjde po ženský, která se tak prezentuje. Pořád je ještě zažitej mýtus, že chlap chce dobývat a ženská má vypadat nedostupně. No tak s tím hodně štěstí. Není nic snažšího než projevit zájem, stačí se třeba jen usmát a ne pořád hrát nedostupnou fiflenu.
@prvnidruhej píše: Více
Je to možné a ano říká se to. Nicméně já jsem myslím projev zájmu udělala, tak jak jsem to cítila, nepřetvařovala jsem se. Jenže jak píšeš, pak už jsem ten zájem projevovala asi až moc a sklouzla jsem do toho a dopadlo to jak to dopadlo. ![]()
@Anonymní píše: Více
Hele budu upřímnej. Jednou jsem randil taky s ženskou, která „na to šla pomalu“. Vídali jsme se 4 měsíce, snad na každým rande mi říkala, jak na to nechce spěchat a podobný nesmysly. Jenže hlava chlapa funguje tak (v dnešní době soc. sítích a seznamek), že jsem si pořád říkal, že jí to trvá jen se mnou, že má ještě další a že těm ostatním vykouřila už na 3. rande a podobný věci. Prostě není to dobrý. Pak ten skok z nezájmu do závislosti je hrozně poznat.
Chovej se tak, jak bys chtela, aby se k tobe choval i dotycny. A udrzuj si svoje konicky, at kluk nema pocit, ze jsi jeho koule u nohy a on tvuj zivotni program.
@Afrikana píše: Více
O to jsem se snažila a hlavně ze začátku, když jsem měla domluvený program s kamarádkama, tak on měl pocit, že budu radši s nima atak a že on taky tolik neplánuje s klukama kvůli mně. Takže jsem se snažila to udělat dobře, ale on to pobral úplně jinak
Přitom jsem si taky myslela, že naopak bude rád.
Přitom jsem se věnovala i jemu, ale s holkama jsem měla program vymyšlený dřív atak. Jinak 4 měsíce už je moc zase, to neříkám nic. Ale dokážu to respektovat, kdyby někdo chtěl 3-4 měsíce se jen vídat. Pak už bych pokročila nebo se zeptala co bude dál.
Zakladatelko, je potřeba budovat si život sama za sebe. V čem vidím svoji sebehodnotu? A jaké jsou moje životní hodnoty? Za čím si v životě jdu? Čeho si vážím na sobě a na ostatních lidech?
To jsou jen některé otázky, které můžou postupem času navést k větší vyzrálosti a tím i k vyzrálejším a funkčním vztahům. Alespoň podle mě.
Kolik ti je? Zníš dost mladě upřímně
Tohle může prostě mít svůj čas… Držím palec, ať potkáš v životě brzy toho právého.
Mně to připadá, že si svoji sebelásku dokážu udržet, dokud jsem single. Pak ale tomu druhému chci dát najevo zájem, vždyť „mě přeci chce“, no a ztrácím sama sebe nejspíš. A je mi 25. Ano, pravý čas ještě asi nepřišel. Musím si projít více zkušenostmi asi.
@Anonymní píše: Více
Neztratila jsi sebelasku, mas spatne nastavenou emocni vazbu. Koukni na teorii citove vazby, attachment theory.
@Anonymní píše: Více
Neni to o vice zkusenostech. Jasne, lidi zivotem prochazeji, s nekterymi mame vztah, s jinymi ne. Ale neplati to tak, ze az budes vztahove vyrazne zkusenejsi, tak najdes vlastni hodnotu. Ta se buduje spis tim, co vse v zivote prezijes a neskoli te to.
Pokud se das smerem serioveho randeni, tak mozna ze ti to pomuze, ale taky je mozny, ze budes za deset let dalsi otupela osoba, co hleda partnera jenom na to, aby mela rodinu a nebyla sama. A pokud s nimi i spis…no, muj nazor je, ze na velky mnozstvi sexualnich partneru musí byt zena urciteho nastaveni, který ty nemas… Nebo uz zivotem protrela a s jinak se serazenymi hodnotami. Pokud zena spis s větším mnozstvim muzu, kteri do ni neivedtuji energii a cas, proste de o ni nesnazi, tak ji to jenom ublizuje a ztraci hodnotu ve svých ocich
Ahoj holky/kluci, znáte to možná sami? Ale vždy, když jsem nějaký čas single (rok dva) než si někoho obvykle najdu, tak se naučím (nebo alespoň se domnívám) sebelásce a životu sama se sebou, ale jakmile se zamiluji, spíš já se obvykle nesnažím do toho rychle vlítnou, což ty kluky ze začátku dokáže lehce odradit, protože si myslí, že nemám ten zájem, ale já ho MÁM! Jen nedokáží pochopit, že na to jdu opatrně, no ale jakmile do toho pak spadnu, zamiluji se tzv. se nechám „oblbnout“, tak spadnu i do jakési emoční závislosti a zvyku na té druhé osobě a začnu se chovat přesně opačně
A ty vztahy pak po nějaké době zkrachují. Většinou to rozejde ta druhá strana.
Mrzí mě to hlavně nejvíc u toho posledního vztahu a ze závislosti se nemohu stále ještě vymanit.
Je to celkem pech, ale nemáte nějaké vlastní zkušené rady jak umět pracovat sama se sebou?
Jak najít i tu střední cestu, aby se druhý neurazil nebo neztratil zájem ať už na začátku nebo časem v tom vztahu? Takové ty rady jako nebuď jistota, nedělej první poslední, to už znám a snažím se, ale možná pak působím až moc jako sobec.
Prostě, se vztahy to asi moc neumím, respektive s muži.