Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krásný dobrý den (večer),
Ráda bych se vám zde svěřila se svým problémem. Mám úžasného přítele na kterého jsem narazila z čista jasna. Přišel do mého života zcela nečekaně, ale za to intenzivně. Jsme spolu něco málo přes rok. Věkový rozdíl 6 let. Já letos dokončila maturitu. Takže mladá a s tím ruka v ruce bezhlavě zamilovaná, a jelikož nic není dokonalé a perfektní i zde se nachází jeden problém. Vzdálenost. Není to žádná velká dálka, jenže přítel je velmi vázaný na svoji práci ve svém městě. Takže se vidíme jen o víkendech. Když opomenu věčné odlučování, které způsobuje bolest (jelikož jsem typ člověka co potřebuje mít vedle sebe toho, koho miluje)dostala jsem se do bodu kdy váhám nad vysokou školou. Nad podáním přihlášky. Škola nám dálku ještě prodlouží. A já vím, že další 3 roky bych takhle pokračovat nemohla. A kdyby ano, ve vztahu by nedošlo k žádnému posunutí. Jsem vystudovaná zdravotní sestřička a studium na vysoké bych teoreticky mohla dělat i při práci, avšak je to mnohem náročnější než normálně. Žádám tedy o nestrannou radu.❤️️❤️️❤️️
Rozumím, že pro něj ztrácíš hlavu. Nenech se ale prosím odradit od svých cílů a snů kvůli vztahu. Vždy stav sebe na první místo. V dlouhodobé perspektivě to oceníš nejen ty sama, ale i tvůj partner. Nepodřizuj svůj život vztahu. Nevím kolik km jste od sebe. Ale pokud byste se zvládli vídat každý týden nebo alespoň jednou za 12 - 14 dní na celý víkend, zvládnout se to přece dá. Mezitím si můžete volat, psát, zapojit do toho sexting a celkově být pro sebe navzájem k dispozici i když zrovna nejste u sebe. Držím palce a ať to klape!
@Terezzzaaa píše:
Krásný dobrý den (večer),
Ráda bych se vám zde svěřila se svým problémem. Mám úžasného přítele na kterého jsem narazila z čista jasna. Přišel do mého života zcela nečekaně, ale za to intenzivně. Jsme spolu něco málo přes rok. Věkový rozdíl 6 let. Já letos dokončila maturitu. Takže mladá a s tím ruka v ruce bezhlavě zamilovaná, a jelikož nic není dokonalé a perfektní i zde se nachází jeden problém. Vzdálenost. Není to žádná velká dálka, jenže přítel je velmi vázaný na svoji práci ve svém městě. Takže se vidíme jen o víkendech. Když opomenu věčné odlučování, které způsobuje bolest (jelikož jsem typ člověka co potřebuje mít vedle sebe toho, koho miluje)dostala jsem se do bodu kdy váhám nad vysokou školou. Nad podáním přihlášky. Škola nám dálku ještě prodlouží. A já vím, že další 3 roky bych takhle pokračovat nemohla. A kdyby ano, ve vztahu by nedošlo k žádnému posunutí. Jsem vystudovaná zdravotní sestřička a studium na vysoké bych teoreticky mohla dělat i při práci, avšak je to mnohem náročnější než normálně. Žádám tedy o nestrannou radu.❤️️❤️️❤️️
Žádný vztah není stoprocentní, zcela jistý a může kdykoliv skončit jak mávnutím kouzelného proutku a co pak..? On si může někoho najít tam u nich (klidně kolegyni v práci), ty si můžeš najít někoho tam u vás (nebo přímo na škole). Citům neporučíš, jsou nevyzpytatelné a co teď vypadá jako super jistota a pevný vztah, se může změnit během pár minut.
Zakladatelko, nenech se ovlivňovat city, když se jedná o tvou budoucnost. Máš jen střední, tedy něco jako „lepší sanitář“. To žádný terno není, ale vejška by ti otevřela mnohem víc možností a výrazně zvedla mzdu. Mysli především na sebe, abys byla jednou co nejvíc soběstačná a nemusela živořit či se spoléhat na zdroje svého partnera.
Neotálelej s vejškou. Jen si nedělej moc iluze, že studium můžeš dělat při práci. Budeš vyšťavená ze směn a mozek ti to už nebude pobírat. Jdi na školu teď, dokud jsi ještě tak hodně mladá. Tři roky utečou rychle a pak budeš mít klid a své vlastní jistoty.
Neobětovala bych možnost dalšího vzdělání kvůli vztahu. Vzdělání máš už na celý život, vztah může ztroskotat z tvojí nebo z jeho strany a nebudeš mít nic. Měla jsem dva vztahy na dálku, jeden přes 700 km a druhý skoro 1000 km, oba trvaly přes dva roky, vidali jsme se jednou za měsíc na delší víkend, když jsem ještě studovala na VŠ jela jsem o prázdninách i na dyl, při práci jsem tomu obětoval všechnu dovolenou. Pendlovala jsme sem a tam. Bylo to hodně náročný. Bohužel to nevydrželo, ale ne kvůli vzdálenosti. Zkusila bych se dostat primarne na školu a pak uvidíš, jaky režim si budete schopni nastavit, ale především si plň svoje touhy a přání. Pokud chceš studovat, studuj, protože by sis to pak mohla hodně vyčítat a případně vyčítat partnerovi, žes kvůli němu nešla na školu. Máme takový případ v rodině.
@Terezzzaaa Když jsem s manželem začala chodit, byla jsem na intru. Jezdila jsem domů jenom na víkendy a to celé 2 roky. Upřímně jsme si mysleli, že nás to oba přestane bavit a letos jsme oslavili 18 let.
Na jednu stranu ano, sebe a svuj vyvoj na prvni misto, na druhou stranu „ten pravy“, ten spravny dil puzzle, se taky nehleda uplne snadno.
Tezko rict, jak moc je ten partner idealni, jestli jsou to jen ruzove bryle nebo je on opravdu jehla v kupce sena.
To my tady neposoudime.
Kazdopadne mas dve moznosti - studovat a pripadne po roce zvazit prechod na dalkove (jde to?) nebo pracovat a studovat dalkove s tim, ze po roce zvazis prechod na denni, kdyby vztah nebyl ono.
Predem bych si ve skole zjistila moznosti, jestli ty presuny jdou a za jakych podminek.
Pokud na to máš, jdi dál studovat. Pokud máte opravdu být spolu, tak to dáte i na dálku. Jasně je to těžké, není to žádná sranda, ale dá se to. My takto s dnes už manželem fungovali 2 roky a šlo to. Sice žádná sláva, ale dalo se to. A studovat při práci je ještě těžší. To co nyní dáš levou zadní, tak těžko cpeš do hlavy a říkáš si proč zrovna já. Dodělávala jsem si při dětech jeden obor a byl to masakr a je mi jasné, že VŠ studium bylo těžší, ale v podstavě pro mě daleko lehčí, protože byl čas a kapacita.
Jsi ještě mladá…a není moc pravděpodobne že spolu budete do smrti smrťouci…(třeba jo..ale ta pravděpodobné b ostnje fakt malá) takze bych určitě šla dál studovat..obzvlášť v tvém (našem oboru) ona ta vysoká je dneska v tomto oboru fakt docela nutnost…nejen kvůli znalostem a dovednostem..ale i kompetencím a penězům…a pokud možno určitě denní studium když jsi čerstvě po naturel… dálkové (kombinované) pokud už nemáš praxi je hodně náročné…není dostatek času a prostoru si výkony natrénovat v ucebne v klidu na pandulakovi) vše se musíš učit sama, na praxi jsi taky vlastně sama…
Ahoj. Co třeba zkusit jít na výšku do města, ve kterém je přítel?
mohli byste bydlet spolu, byli byste spolu častěji apod. Teda pokud je vůbec taková možnost (nevšimla jsem si, že bys to někde zmínila). Nebo alespoň do města poblíž, pokud Vám ta vzdálenost dělá starosti a problémy.
Vztah na dálku se dá, pokud to nejsou nějaké doslova šílené dálky. Pokud spolu být máte, tak budete a věř mi, že žádná vzdálenost to překazit nemůže ![]()
I když vás plně chápu, tak bych to zatím nechal tak, jak to je. Odloučení sice bolí, ale o to intenzivnější je těšení se na víkend, nebo ne?
S přítelem jsme ze stejného města a taky se vidíme 1× týdně, právě o víkendu. A jsme spolu 2 roky a klape to
S pritelem jsem mela vikendovy vztah posledni dva roky na vejsce. Nyni je to uz manzel. Takze zvladnout se to da.
Akorat kdyz jsi ted uz maturovala a teprve premyslis, kam si podat prihlasku na VS, neni nejak pozde? Nebo ti myslis az na dalsi skolni rok? Co budes zatim delat? To s partnerem muzete byt casteji nebo?