Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Období vzdoru, u každého dítěte trvá různě dlouho, obecně do dvou až tří let. Potom by mělo přijít klidovější období.
Jak s tím, záleží, jaký styl výchovy preferuješ, jaké máš možnosti. Já nejsem zastánce nějakých dlouhých komunikačních metod, protože by měly přirozené důsledky leda tak pro celou rodinu. Mám 3,5 letou dceru, která má nejhorší období vzdoru snad za sebou(je to třetí dítě, mám čtyři),normálně jsem ji vzala a oblékla, obula ji sama. Nedovedu si představit, že bych ji nějakým rozumným způsobem „nezpacifikovala“.Zase na druhou stranu, když k tomu byl čas a prostor, dávala jsem na výběr třeba ze dvou věcí, nebo na výběr, kam půjdeme ven atd.Ale vždy to tak nejde, to bychom se nikam nedostali.
Jsou situace, kdy je možné „alternativní metody“ vyzkoušet, ale potom situace, kdy v rámci své duševní pohody dítko prostě popadnout a jít.
A ještě řekni, že se jmenuje Sára a mám pocit, že jsem to psala já
Taky se vzteká, hlavně na procházce, když chce vzít na ruku, to je řev po celé vsi. Oblékání - hrůza. Nejdřív řve, že chce ven, pak řve, že se nechce oblékat, pak že chce jiné boty a pak zas když jdeme domu, taky ječí, že chce být venku. Ale myslím, že je to období. Prostě zkouší… Každopádně uvidíme, co se z nich vyklube ![]()
Popadnout a jít u nás nedám. Když se vzteka šije sebou a kope a já ji neunesu, je těžká. Já s ni teda o všem diskutuju asi moje chyba nevím. Někdy se hezky domluvime, ale casto je rev.
Mam stejne starou dceru. Ted chyta amok x krat denne. Snazim se ji dat najevo pochopeni, kde to jde nabidnu kompromis.
Je to normální období. Taky mám doma taky vzteklouna, který chce všechno sám. dělá to už od 18m. Ale já ho většinou nechám. Do schodů normálně chodí, já za ním ho jistím, kdyby spadl. Dřív jsem vyhrožovala, že jestli mi nedá ruku, tak ho vezmu a snesu
Jak jsem slíbila, tak jsem udělala a pak dal si říct. Když se chce oblíkat nebo vyslíkat, tak ho nechám, ponožku naruby bych vůbec neřešila. On teda když zjistí, že mu to nejde, tak si potom nechá pomoct. Za ruku venku taky nechtěl, to byly pravda docela boje. Buď šel násilím do kočáru, nebo jsem ho přidržovala za kapuci. Přes cestu prostě šel za ruku, nebo jsem ho drapla a přenesla, když si třeba lehl na zem. Žádné diskuse.
@Miškotka píše:
A ještě řekni, že se jmenuje Sára a mám pocit, že jsem to psala jáTaky se vzteká, hlavně na procházce, když chce vzít na ruku, to je řev po celé vsi. Oblékání - hrůza. Nejdřív řve, že chce ven, pak řve, že se nechce oblékat, pak že chce jiné boty a pak zas když jdeme domu, taky ječí, že chce být venku. Ale myslím, že je to období. Prostě zkouší… Každopádně uvidíme, co se z nich vyklube
Přesný to její NE JÁ, mě ux straší ve snu. Ještě si vymýšlí, že pokaždém pošpinění oblečení chce hned čistý. Jenže to bych ji musela převlékat 20 krát denně. Každéj flek na tričku, způsobí amok. Když dám čistý, ještě čuchne jestli voní
![]()
A proc by mela padat ze schodu? Nase mala vyjde schody az do 3. patra. Tak ji pridrzuj, tajne jisti. Co jde nech ji delat. Nabidni ji na vyber ze dvou druhu obleceni, chvili ji nech, at se zkusi oblect. Pak nabidni pomoc.
@Anonymní píše:
Přesný to její NE JÁ, mě ux straší ve snu. Ještě si vymýšlí, že pokaždém pošpinění oblečení chce hned čistý. Jenže to bych ji musela převlékat 20 krát denně. Každéj flek na tričku, způsobí amok. Když dám čistý, ještě čuchne jestli voní![]()
Jo, přesně. Má flíček a:,, Ci iný maminko!"
furt peru :-/
@Elenloth píše:
Je to normální období. Taky mám doma taky vzteklouna, který chce všechno sám. dělá to už od 18m. Ale já ho většinou nechám. Do schodů normálně chodí, já za ním ho jistím, kdyby spadl. Dřív jsem vyhrožovala, že jestli mi nedá ruku, tak ho vezmu a snesuJak jsem slíbila, tak jsem udělala a pak dal si říct. Když se chce oblíkat nebo vyslíkat, tak ho nechám, ponožku naruby bych vůbec neřešila. On teda když zjistí, že mu to nejde, tak si potom nechá pomoct. Za ruku venku taky nechtěl, to byly pravda docela boje. Buď šel násilím do kočáru, nebo jsem ho přidržovala za kapuci. Přes cestu prostě šel za ruku, nebo jsem ho drapla a přenesla, když si třeba lehl na zem. Žádné diskuse.
Aspoň, že v tom nejsem sama
taky se snažím o kompromis, třeba ty schody jenže ona na mě kouká přes rameno jestli tam ruce mám, venku za ruku taky nejde. Když přecházíme nebo je to nebezpečný držím ji nasilim za ruku. Valí se po zemí, ja spocens. Všichni blbě čumí. Trik s kapuci, vydrží tak 20 sekund, kouká přes rameno jestli ji držím.
Tak tam ty ruce nedávej. Ona se v nejhorším neskutálí z celých schodů. Maximálně se bouchne. A venku jsem taky zažila scén nespočet. Jak jsem ho chytla za ruku, tak podlomil nohy a už visel, klečel, seděl, ležel, cokoli. No, se mnou měl smůlu. Pokud to bylo na blbým místě, tak jsem ho prostě poponesla někam, kde jsme nepřekáželi a počkala, až se vytrucuje. Že někdo blbě čumí je mi jedno, já to dělám pro sebe. Jsem nekompromisní, pořád dokola opakuju, vysvětluju a nepolevuju. Už to nese ovoce. Budou mu teď dva a za ruku už je to lepší, před přechodem mi ji občas i sám dá. Už se s ním dá prostě domluvit (občas).
@Elenloth dekuju za rady a uklidnění. jen ty naše schody jsou otevřené, pod nimi je 5 metrů v určitým místě se uží. Tam se bojím ty ruce nemít. Na uzavřeném schodišti chodí sama už od léta.
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu se uklidnit a hlavně potřebuju radu jak na dceru. Takže mám 20 měs. dceru. Je to moc chytrá holčička, pěkně mluví, všemu rozumí, skládá puzzle, vkladacky. Je hodná k jiným dětem, zvířatům. Jsou chvíle, kdy je moc hodná, sedí hodinu v čekárně ani se nehne atd. Ale jedno velký ale, několikrát za den dostane šílený hysterický záchvat. Pramení to z toho, že chce všechno dělat sama. Její slovo JÀ mě úplně ničí. Chce sama chodit do schodů, sama venku, obléct taky sama, najíst taky sama. Já na ni nesmím ani sáhnout. Jak ji chci pomoct, hned řve já já. Jenze ji nemůžu nechat chodit do schodu, když vidím že by spadla. Obléct ji nejde, pokožku má třeba na ruby. Říkám pojď pomůžu ti ne řev. Všude chodíme pozdě, protože leží třeba půl hodiny na pultu a nechce se obléct. Já ji nepřeperu, má 15 kilo a je silná. Taky na všechno říká ne na záchod, jídlo atd. Já reknu jdeme do prava, ona jde do leva. Asi nebo spíš určitě to dělá schválně. Má to někdo taky tak? Jak na takový dítě? Chci ji pomoct, protože z toho vztekani je úplně nervově vyřízena, já teda taky. Do kolektivu děti chodí, na kroužky. Tam je moc hodná, nikdo mi nevěří, když líčím co doma dělá. Jinak se spolu mazlime. Sama od sebe přijde pohladi mě dá pusu. Třeba je to jen období, jenže kdy to přejde???
Mas chytre dite.
Tak ji nech, at dela sama co je unosne. Ze schodu bych ji taky nechala jit a jistila ji ze spodu
.
Moje dcera delala to same, doktorka rikala, ze je hodne chytra. I ted ve skole je na urovni sestiletych deti. Ja ji nechala.
@Miškotka píše:
A ještě řekni, že se jmenuje Sára a mám pocit, že jsem to psala jáTaky se vzteká, hlavně na procházce, když chce vzít na ruku, to je řev po celé vsi. Oblékání - hrůza. Nejdřív řve, že chce ven, pak řve, že se nechce oblékat, pak že chce jiné boty a pak zas když jdeme domu, taky ječí, že chce být venku. Ale myslím, že je to období. Prostě zkouší… Každopádně uvidíme, co se z nich vyklube
Jo, přesně. Má flíček a:,, Ci iný maminko!"
furt peru :-/
A bude hur
.
Ja jsem na druhou stranu rada, ze mam sebevedome dite ![]()
Jsem cekala kdo vi co a pritom uplne normalni dite! ![]()
Mame doma totez. Co lze, necham ho delat samotneho. Chce se oblikat, dobre, jestli budes potrebovat pomoc, dej mi vedet.
Totez chuze na schodech. Chuzi do schodu jsem az tak moc neresila, at se zkusi pridrzovat zabradli a sla jsem blizko nej, ale obecne myslim, ze nema moc kde spadnout a nejak se osklive zranit. Ze schodu je to horsi. Ja mu vysvetluji, ze rozumim, ze chce jit sam, ale ze ja se o nej moc bojim a proto radeji pujdu pred nim, abych ho jistila.
Muzes tisickrat vysvetlovat, ale stejne plati, ze osobni zkusenost je neprenositelna. Nas maly takto spadl asi ze 2 malych schodku, o kterych uz si myslel, ze ma zmaknute a ja teda taky, protoze uz tam prosel tisickrat.
Od te doby si pamatuje, ze je potreba se drzet bud zabradli anebo maminky. ![]()
Ahoj, jdu se uklidnit a hlavně potřebuju radu jak na dceru. Takže mám 20 měs. dceru. Je to moc chytrá holčička, pěkně mluví, všemu rozumí, skládá puzzle, vkladacky. Je hodná k jiným dětem, zvířatům. Jsou chvíle, kdy je moc hodná, sedí hodinu v čekárně ani se nehne atd. Ale jedno velký ale, několikrát za den dostane šílený hysterický záchvat. Pramení to z toho, že chce všechno dělat sama. Její slovo JÀ mě úplně ničí. Chce sama chodit do schodů, sama venku, obléct taky sama, najíst taky sama. Já na ni nesmím ani sáhnout. Jak ji chci pomoct, hned řve já já. Jenze ji nemůžu nechat chodit do schodu, když vidím že by spadla. Obléct ji nejde, pokožku má třeba na ruby. Říkám pojď pomůžu ti ne řev. Všude chodíme pozdě, protože leží třeba půl hodiny na pultu a nechce se obléct. Já ji nepřeperu, má 15 kilo a je silná. Taky na všechno říká ne na záchod, jídlo atd. Já reknu jdeme do prava, ona jde do leva. Asi nebo spíš určitě to dělá schválně. Má to někdo taky tak? Jak na takový dítě? Chci ji pomoct, protože z toho vztekani je úplně nervově vyřízena, já teda taky. Do kolektivu děti chodí, na kroužky. Tam je moc hodná, nikdo mi nevěří, když líčím co doma dělá. Jinak se spolu mazlime. Sama od sebe přijde pohladi mě dá pusu. Třeba je to jen období, jenže kdy to přejde???