Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hlavu vzhůru, jedna moje ne příliš inteligentní kamarádka si nabalila chlapa, do půl roku uplést sviště a teď po něm loudí prstýnek. Vše dobře dopadne!
To víš, ze to bude dobry. Neboj.
Nema asi smysl nekde nekoho rychle hledat, to takhle nefunguje.
V praci by nekdo nebyl? Uz se tak trochu znáte… ![]()
Zkusila bych seznamku. Vyrustala jsem s holkou, co je vzhledove i povahove drobet katastrofalni a kdyz ji se podarilo najit chlapa(jsou spolu zu 4 roky), povede se i tobe
a byt ve 40.poprve mamou neni zadna katastrofa ![]()
Je nějaký zásadní rozdíl mít maturanta v 56 nebo v 60?
Čas už stejně nevrátíš. Za mě je super, že sis nepořizovala dítě jen kvůli tomu, že bys ho měla mít. Spokojená bys nebyla ani ty, ani dítě.
Jestli se o slovo přihlásila příroda, tak s tím stejně nic neuděláš a dítě budeš chtít a to nejspíš čím dál víc. Takže je jen na tobě, jak se s tím vypořádáš dál.
Spíš bych zapracovala na tom, že neumíš navazovat a udržet vztah. Tobě ten chlap nechybí?
@sisk v práci jsem měla kolegy buď mnohem mladší, kteří by o mě nezavadili pohledem a vrstevníci jsou většinou ženatí. Jediný svobodný a nezadaný trošku starší než já evidentně neměl nikdy zájem, protože příležitostí jsme měli v práci milion a on nikdy ani nenaznačil. Ale on byl spíše takový starý mládenec, teď už spolu neděláme.
@svycarka njn, já jsem asi taky kategorie „nic moc“, takže o mě zájem nikdy moc nebyl
@kadlina jestli mi chybí chlap? Asi jo. Ale já jsem vlastně od malička zvyklá dělat vše sama. Sama jsem si hrála, vše řeším sama. Takže vyloženě partnera jsem nikdy nehledala, protože se bojím, že to stejně nebudu umět.
ja to nemyslela tak, ze jsi priserka. jen jsem te chtela spise povzbudit…sama si o sobe myslis, ze nejsi nic moc, ale jak to muzes vedet? v te holce taky ten jeji kluk nasel, co hledal. A o to jde ![]()
Taky bych doporučila tu seznamku. Sice je třeba dost vybírat, ale mám kolem sebe pár případů, kdy to vyšlo.
Muži jsou skvělí i na objetí, pohlazení, pomazlení, povzbuzení a jiné krásné a příjemné věci. Ne jen na to praktické
To ti nechybí? Mně by to strašně chybělo.
Co máš za zájmy, koníčky? zde by nešlo se s někým seznámit? Zkus taky nějak zapracovat na svém sebevědomí, protože zdravé sebevědomí je podle mě základ úspěchu v partnerství. Pokud si připadáš nehezká, co to vylepšit, třeba zhubnutí, kadeřník, kosmetika, změna šatníku…A věk? No, nejmladší už sice nejsi, ale já v tomhle věku otěhotněla a porodila bez problémů, i když tedy zdaleka ne první dítě. A že půjdu ve 55 středoškolákovi na třídní schůzky nijak neřeším, co je komu do toho.
Nikdy bys nemela kritikovat sama sebe pred nekym.Pak tebe tak budou brat.Sve chyby znas a to staci. Netrap se vekem.Ja ze zkusenosti vim, ze radsi mit deti do 30-mas jeste nejake nervy a trpelivost, ale jsem rada, ze mam deti i pozdeji, ve 32 a 35.A na tvem miste by se nebranila ani samozivitelce. Chapu, ze bys chtela vse,"jak ma byt ",ale casem mozna i ten chlap se prida k vasi male rodince. Pokud jeste to jde, porod si mimi! Jinak asi by ses trapila po zbytek zivota, ze ti neco uteklo.At se ti zadari ve vsem, co prejes. ![]()
@Anonymní píše:
Milé ženy. Předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě hrozně citlivé. Nedovedu se totiž srovna s tím, co se mi teď děje. Hlavně se potřebuju vypsat a možná vyslechnout i nějaké to chlácholení. Je to vlastně klasický příběh o tikajících hodinách.
Táhne mi na 36 let. K dětem jsem měla odjakživa odmítavý vztah, nebralo mě to, miminko vedle mě v kočárku mi nic neříkalo. Neumím se k dětem chovat, nerozumím jim, nevím, jak s nimi jednat. Opravdu hodně let jsem o tom přemýšlela a vždy jsem došla k závěru, že bych byla hrozná matka a dítě by mě mělo za trest. Navíc - a to je hodně zásadní - jsem neskutečný asociál, introvert a podobně. Vztahy s muži = 0.
Mám teď delší volno a trošku se už nudím. Včera jsem jen tak seděla a přemýšlela a najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe. Proč nemám dítě? Vůbec to nechápu.
Moje situace je zlá. Jsem jedináček bez vztahových zkušeností. O peníze nejde. Mám docela našetřeno. Nehledě na to, že rodiče by asi o vnouče stáli, takže kdyby šlo o finance, věřím, že by mi pomohli. Kdybych neměla kde bydlet, u nich by to dočasně taky šlo, ale bylo by to natěsno, mají rádi své soukromí a klid. Ale na pár týdnů by se to dalo zvládnout. Víte já nejsem náročná na chlapy (taky nejsem žádná výhra), ale prostě neumím vůbec komunikovat. Takže to není o nějaké vybíravosti, to je o tom, že nemám ani ty příležitosti. Nejsem kariéristka, mám jen normální práci s normální pracovní dobou. Nikdy jsem mateřství neodkládala, prostě jsem počítala s tím, že dítě ne a basta.
Jenže co teď. Určitě nechci být matka samoživitelka. Prostě ten chlap k tomu patří. I kdyby ten vztah zhavaroval (což je dnes bohužel časté), tak bych strašně chtěla, aby otec z života dítěte nezmizel.
Zásadní problém vidím v mém věku. I kdybych se teď nakrásně začla shánět po chlapovi, tak to není ze dne na den. Pak to otěhotnění taky nějakou dobu trvá. Takže kdyby šlo vše hladce a po másla (což by byl zázrak), tak bych mohla rodit ve 40. Přijde mi to hodně. Jednak kvůli zdravotním rizikům, i když vím, že dnes jsou značné pokroky, ale hlavně kvůli budoucnosti. Mít v 60 maturanta? Já nevím.
Jsem z toho teď strašně zmatená. Je mi smutno a chce se mi brečet. Štve mě, že jsem z ničeho nic zatoužila po dítěti a že ho tak jako tak asi nebudu mít.
Upřímně teď netuším, co se sebou.
neplaš, času máš ještě moře
moje ségra měla první dítě ve 39, švagrová ve 38 atd.. on se ten správný najde.
Komunikační dovednosti a vztah k sobě samé je něco, co je třeba pěstovat a trénovat. Se zlepšením se pak podaří najít nějakého partnera - najděte si dobrého psychoterapeuta/psychoterapeutku a postupně k tomu přidejte třeba nějakou seberozvojou skupinu (koedukovanou, abyste se v bezpečném prostředí naučila bavit i s muži).
Bez pořádného úklidu v sobě samotné a změně vztahu k sobě samotné je téměř nemožné proměnit vztah k někomu dalšímu. Ovšem ten první krok jde udělat a pak to, kromě případného vztahu, nese i mnohá další pozitiva. Třeba že přestanete sebe samu v duchu týrat…
obě moje babičky rodily na konci války. Jedné bylo 42 a druhé 44.
Mám teď delší volno a trošku se už nudím. Včera jsem jen tak seděla a přemýšlela a najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe. Proč nemám dítě? Vůbec to nechápu.
Nezlob se, ale na me to pusobí jako : Nudím se, udelam si díte.
Ahoj, v podobné situaci jsem i já a několik mých kamarádek
myslím, že máš velkou výhodu, jelikož bys to zvládla finančně sama, já ne, takže v tomhle je to o dost horší…
Dítě chci určitě, ale ne za každou cenu, ne proto, že každá ženská,,musí,, mít dítě, jinak není dost ženská apod.
Měla jsem období kdy jsem přemýšlela o tom, že si,,to,, prostě nechám udělat, jeden adept i byl, ale pak jsem si uvědomila, že to není fér, mít dítě jako psa, jako náhražku vztahu?
Mám takovou známou, má chlapečka ze zkumavky (tatínka si zahrál kamarád),
kluk je rozmazlený hajzlík, ona na něm hrozně visí a všechno mu podřizuje, kluk udělá v krámě scénu a má dalšího plyšáka (má jich snad 60) a všechno je po jeho, ona je šťastná, že ho má jako,,partnera,,. Je finančně závislá jenom sama na sobě a má co dělat, stěží zvládne uživit sebe a dítě a to má průměrný plat, ono
dítě totiž,,sežere,, peněz, že člověk ani neví jak…
Nemyslím si, že dítě musí žít v úplné rodině, ale myslím si, že člověk to rozhodnutí musí pečlivě zvážit, dítě není jak křeček, kterému občas hodím mrkev a který Tě bude stát pár stovek, dítě je závazek na celý život a nesmí to být jenom,,plod,, touhy a biologických hodin.
Taky se bojím, že pokud by se něco se mnou stalo, že dítě zůstane viset na krku prarodičům, kteří na to už prostě nemají pochopitelně energii ani finance.
Jinak Tě naprosto chápu, je to těžký, obzvlášť, když většina vrstevníků je už rodičem, taky koukám na FB a každou chvíli tam někdo hodí fotku,,naše mimi,, apod. a mě se chce brečet.
Bohužel, ve věku 35+ je 90% normálních chlapů zadaných a ženský je drží a nepustí, to je realita, takže kde vzít a nekrást? ![]()
@Jitusee píše:
Mám teď delší volno a trošku se už nudím. Včera jsem jen tak seděla a přemýšlela a najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe. Proč nemám dítě? Vůbec to nechápu.Nezlob se, ale na me to pusobí jako : Nudím se, udelam si díte.
Mě to taky napadlo. Jenže otázkou je, jak to je? Protože jedna monžnost je, že jsem vypadla z pracovního tepma a nudím se a vymýšlím „blbosti“ anebo tím, že mám volno mi dochází, že nic nemám. Jak to rozlišit. Pravda je totiž taková, že skutečně nemám nic. Nemám ani kamarádky a žiju v ulitě-celý život. A doteď mi to nějak nedocházelo. Jak říkám, nejsem kariéristka, doma z práce jsem byla nejpozději ve 4, ale byl to pravidlený režim, každý den stejný, práce a pak buď povinnosti nebo nějaký ten sport, film atd. Vždy bylo co dělat. Teď mám dny nevyplněné, nemám s kým ani zajít na kafe a takhle to na mě dolehlo. A to jsem se na to volno těšila. Není to poprvé, co mám dlouhé volno, ale vždy jsem si to užila a byla ráda. Teď trpím. Možná by mi stačilo navázat více kontakty s lidmi. Nevím.
Milé ženy. Předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě hrozně citlivé. Nedovedu se totiž srovna s tím, co se mi teď děje. Hlavně se potřebuju vypsat a možná vyslechnout i nějaké to chlácholení. Je to vlastně klasický příběh o tikajících hodinách.
Táhne mi na 36 let. K dětem jsem měla odjakživa odmítavý vztah, nebralo mě to, miminko vedle mě v kočárku mi nic neříkalo. Neumím se k dětem chovat, nerozumím jim, nevím, jak s nimi jednat. Opravdu hodně let jsem o tom přemýšlela a vždy jsem došla k závěru, že bych byla hrozná matka a dítě by mě mělo za trest. Navíc - a to je hodně zásadní - jsem neskutečný asociál, introvert a podobně. Vztahy s muži = 0.
Mám teď delší volno a trošku se už nudím. Včera jsem jen tak seděla a přemýšlela a najednou to přišlo jako blesk z čistého nebe. Proč nemám dítě? Vůbec to nechápu.
Moje situace je zlá. Jsem jedináček bez vztahových zkušeností. O peníze nejde. Mám docela našetřeno. Nehledě na to, že rodiče by asi o vnouče stáli, takže kdyby šlo o finance, věřím, že by mi pomohli. Kdybych neměla kde bydlet, u nich by to dočasně taky šlo, ale bylo by to natěsno, mají rádi své soukromí a klid. Ale na pár týdnů by se to dalo zvládnout. Víte já nejsem náročná na chlapy (taky nejsem žádná výhra), ale prostě neumím vůbec komunikovat. Takže to není o nějaké vybíravosti, to je o tom, že nemám ani ty příležitosti. Nejsem kariéristka, mám jen normální práci s normální pracovní dobou. Nikdy jsem mateřství neodkládala, prostě jsem počítala s tím, že dítě ne a basta.
Jenže co teď. Určitě nechci být matka samoživitelka. Prostě ten chlap k tomu patří. I kdyby ten vztah zhavaroval (což je dnes bohužel časté), tak bych strašně chtěla, aby otec z života dítěte nezmizel.
Zásadní problém vidím v mém věku. I kdybych se teď nakrásně začla shánět po chlapovi, tak to není ze dne na den. Pak to otěhotnění taky nějakou dobu trvá. Takže kdyby šlo vše hladce a po másla (což by byl zázrak), tak bych mohla rodit ve 40. Přijde mi to hodně. Jednak kvůli zdravotním rizikům, i když vím, že dnes jsou značné pokroky, ale hlavně kvůli budoucnosti. Mít v 60 maturanta? Já nevím.
Jsem z toho teď strašně zmatená. Je mi smutno a chce se mi brečet. Štve mě, že jsem z ničeho nic zatoužila po dítěti a že ho tak jako tak asi nebudu mít.
Upřímně teď netuším, co se sebou.