Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zamilovaná do kamaráda?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
24.8.12 19:00
- Citovat
- Upravit
24.8.12 19:25
Kdysi dávno jsem měla v práci kolegu, milý, vtipný, jiskřilo to - ale já měla tehdy přítele, zkrátka přes některé věci vlak nejede. Vyhýbala jsem se mu, jak jsem mohla, když zapřádal rozhovor, tak jsem dělala jen hmm, jo, rychle ho ukončovala… Během pár týdnů to naprosto vyšumělo, on se začal bavit s jinými kolegyněmi, pak šel i na jinou pobočku.
A ten přítel, v současné době manžel nevěděl ani ťuk. Možná, že kdyby byl věděl, nevrátil by mi to přesně opačným způsobem, jakmile se mu takto naskytla příležitost, tak po ní skočil jak slepice po flusu.
Chápu, že zájem člověku polichotí, ale na druhou stranu - jsme lidé, ne zvířátka, aby na nás někdo jen mrknul, dal pusu a my hned šli za hlasem (srdce nenapíšu, myslím, že to v tom moc roli nehraje 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 19:38
Gladys, tohle není koketující kolega! To je můj přítel, kamarád, se kterým jsme se tolik nasmáli, porozuměl mi tolikrát!
Viděli jsme se x-krát bez nějakých postranních úmyslů.
Myslím, že to není jen okouzlení někým pěkným, novým chlapem.
Mimochodem, kamarád vlastně vůbec není můj typ, vzhledově myslím.
Doufám, že máš ale pravdu v tom, že srdce v tom nehraje roli!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 20:06
Anonymní - ta nad Gladys
Zakladatelko - ani nevíš jak ti rozumím. My jak se známe těch 14 let a tolik jsme toho spolu prožili, pak to na mě vybalil asi po pěti letech, co jsme se znali. Byl to tenkrát dost šok. Jenže já ho poslala někam, jak jsem psala. No a pak se to najednou tak nějak otočilo… a zblbla jsem se já. Trochu změnil image a přístup a…no těžký to bylo… Ale čím delší dobu se nevidíme, tím je to vždy víc v pohodě. Po setkání, chvíli trochu hlavu mimo, ale za chvíli OK. A jak píšeš, že není tvůj typ!! Tak mám taky úplně to samé!!! ON není absolutně můj typ 
. Takže já vlastně sama sebe nechápu. Jenže prostě tam je víc než kamarádství. No ale rozum stále velí držet se. S přibývajícími léty to jde lépe a lépe 
Tak ti přeji, aby jsi to zvládla!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 20:10
@Anonymní píše:
Anonymní - ta nad Gladys
Zakladatelko - ani nevíš jak ti rozumím. My jak se známe těch 14 let a tolik jsme toho spolu prožili, pak to na mě vybalil asi po pěti letech, co jsme se znali. Byl to tenkrát dost šok. Jenže já ho poslala někam, jak jsem psala. No a pak se to najednou tak nějak otočilo… a zblbla jsem se já. Trochu změnil image a přístup a…no těžký to bylo… Ale čím delší dobu se nevidíme, tím je to vždy víc v pohodě. Po setkání, chvíli trochu hlavu mimo, ale za chvíli OK. A jak píšeš, že není tvůj typ!! Tak mám taky úplně to samé!!! ON není absolutně můj typ
Děkuju! A byli jste taky v kontaktu přes telefon?
Náš kontakt bude a je častější, bohužel to nelze řešit jinak, takže 2× do měsíce se minimálně budeme muset vidět.
Teď třeba nepíše a mně se stýská 
. Nejradši bych si naliskala!
- Citovat
- Upravit
24.8.12 20:15
Anonymní, mám pocit, že momentálně je naprosto fuk, jestli se znáte roky nebo pár dnů… 
Jsi z něj na větvi, nechceš snížit intenzitu kontaktu, což je asi jediné řešení, jak z toho vybruslit se ctí. Otázkou je, zda se ti z toho chce tu svoji čest dolovat nebo ji zahodit a zkrátka si užívat a nemyslet, komu ublížíš, co způsobíš. Neexistuje žádná vychytávka, zkrátka jen ta těžší volba a lehčí 
Za tu těžší volbu můžeš zaplatit ztrátou kamaráda, za tu lehčí volbu posléze ztrátou svého muže. Sama musíš vědět, co je důležitější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 20:23
No jeden čas ano. A hodně. E-mail, skype, ICQ, telefon. Návrhy schůzek, narážky, pak už se to začalo konkretizovat. Na společných akcích to dost mezi náma vřelo. No už to vypadalo, že se snad spolu začneme vídat víc a nejen na popovídání. Ale co pomohlo, tak že byl v jiném městě - naštěstí. A hlavně jsme oba měli málo času. A dost rozumu. To bylo cca před 5 lety. Omezili jsme kontakt. Pak se vše dostalo do rádobykamarádské roviny Pak byl už docela klid. Teď dokud je vše dobré, dokud nezačneme vzpomínat a mluvit o tom. Pak je zle. Ale když děláme, že nic, tak to je docela v pohodě Mám dost společných známých tak se sobě nevyhnem, ale dá se to. Myslím, že když nebudete zacházet dál, tak se to dá udržet i když se občas uvidíte (i když na mě by dvakrát měsíčně bylo moc, nestihla bych se z toho dostávat ). Ale řeknu ti je to někdy fuška 
Fakt mě ale zaráží jak je to možný, když to není vůbec můj typ. Radši tu nebudu popisovat nebo mě tu ještě někdo pozná
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 20:24
@Gladys píše:
Anonymní, mám pocit, že momentálně je naprosto fuk, jestli se znáte roky nebo pár dnů…
S první větou nesouhlasím, protože by mi chyběl jako přítel, člověk, ale to se těžko vysvětluje.
S ostatním souhlasím, ovšem kdyby vše bylo tak jednoduché.. jak by se nám žilo.
Ale každopádně díky za názor, vím dobře, že máš pravdu.
- Citovat
- Upravit
24.8.12 20:35
Anonymní, pro tebe je to přátelství taková berlička, omluva. Teď jste se zkrátka posunuli jinam. Čím dřív to utneš, tím dřív se můžete zase dostat do nějakého kamarádského vztahu.
Jinak se přidávám k netypům, jsem na vysoký tmavovlasý a kolega byl mrňavej světlovlasej 
Ale ten úsměv, hlas, to bylo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.12 19:51
Tak je to vyřešené - utl to za mě. Bolí to 
, i když vím, že je asi to nejlepší, co se mohlo stát. Smůla, že bez jediného slova vysvětlení, prostě mě ignoruje .
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.8.12 15:35
Tak jsem pročetla diskuzi…Jak Ti je teď po pár dnech, co se nebavíte, zakladatelko?? Prožívám totiž podobný případ, jen s tím rozdílem, že kamarád žije daleko, ale než se s ním nebavit vůbec (což jsem zkoušela a myslela jsem, že se zblázním, když mi nepřišla sms, neměla jsem volání, prostě nic), budu s ním radši kamarádka, popovídáme si a mě je hned líp, uvidíme, jak dlouho to takhle vydržíme a kam to vlastně povede a taky s tím rozdílem, že máme doma s manželem krizi. Takže Tě chápu, jak Ti je a držím palce, ať to zvládneš 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.12 10:22
Tady zakladatelka.
Situace se nevyvíjí úplně dobře, došlo na nejhorší a vyspali jsme se spolu. Jsem zamilovaná a lítám v tom.
Scházíme se, voláme si, píšeme si a já mám tak černé svědomí, jak jen může být .
Oba víme, že to musíme utnout, dokonce jsme to už několikrát udělali, ale nejsme ani jeden schopni to vydržet.
Nenávidím se za to, jak dobře mi s ním je.
- Citovat
- Upravit
AnT1
10.9.12 12:20
Co zde chceš dál řešit? Pogratulovat? To, že se toto stane každý věděl i ty, když jsi v tom pokračovala. Chceš poslouchat jak jsi špatná atd., sama to osobě říkáš? Nebo jak jsi udělal dobře, i takový lidi se zde najdou, podpoříte.
Je to k smíchu, protože, kdyby jsi měla charakter, řekneš to manželovy a možná i dostaneš facku, když jsi to nedokázala ukončit sama. Nebo opustit manžela. Možnost jsi měla. Ale teď? Ani za tu facku by jsi nestála.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.12 12:27
Zakladatelko- cca před půl rokem jsem prožívala něco podobného-nedošlo k milování, ale moc daleko tomu nebylo. Vyléčilo mě pár vteřin, kdy jsem omylem poslala sms patřící kamarádovi na mobil přítele..Naštěstí, se mi podařilo ji včas smazat (přítel ji nečetl), ale těch pár minut, kdy jsem měla strach, že to praskne, že přijdu o partnera mě vyléčil z jakýchkoliv hloupostí.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.12 12:54
Ant1, ne, s tebou nechci řešit opravdu nic. Nejsi můj partner, tak šetři síly!
Píšu to sem pro ty, co se ptali.
Anonymní, asi bych taky potřebovala takovouhle léčbu šokem. Ani nevíš, jak ti tvé jasno závidím.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Těžké, těžké, velmi těžké. Znám. Už několik let podobný problém řeším. Kamarád, známe se 14 let. Před devíti lety se mi vyznal, měla jsem před svatbou. Poslala ho k šípku. Pak jsme se pár roků neviděli. Najednou po svatbě, snaha o dítě s manželem a šup objevil se na scéně. A tentokrát to chytlo mě a jeho ještě pořád úplně nepustilo. Málem došlo na nejhorší. Nicméně, ustála jsem to jakž takž. Pak přišlo dítě a zase chvíli klid. Problém je, že se vídáme tak 2× do roka na společných akcích společných kamarádů. On již pár let také zadaný. Ale pořád mezi námi cosi jiskří. Ale s velkým sebezapřením se tomu dá jakž takž odolávat. Kromě toho už to je teď spíš z mé strany. On mám pocit již ochladl. Tím je to ovšem jednodušší
Vždy po setkání se chvilku vzpamatovávám, pak si v duchu nafackuju ať nemyslím na kraviny. Mám muže, dítě a jsme šťastní, byla bych blbá to kazit. Takže zatím takhle pěkně rozum vždy zvítězí. Chce to trénink 