Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zamilovaná do kamaráda?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
24.8.12 18:18
Nevím, ráda ho mám moc. Nevím, jak se po tolika letech pozná, jestli ho miluju.
Svým způsobem si ho vážím (měli jsme nějaké problémy, které v nás obou zanechali stopy), nechtěla bych o něj přijít, to ne. K dětem se chová víc než dobře.
Je tohle láska?
- Citovat
- Upravit
24.8.12 18:20
Osobně si myslím ze to je lehce adrenalinové dobrodružství, co te láká, aby jsi se cítila žádoucí a chtena, ale láska z tvé strany v tom není.
Stručně-když to necháš byt a ochladnes, sms mu určitě psát nemusíš, ani se s nim libat, přejde to vás oba bez následku. Jestli tomu podlehnes, nic dlouhodobého z toho stejně nebude, akorát ti to ohrozí funkcni manželství a na konci budes jen litovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Imane
24.8.12 18:20
@Anonymní píše:
Nevím, ráda ho mám moc. Nevím, jak se po tolika letech pozná, jestli ho miluju.
Svým způsobem si ho vážím (měli jsme nějaké problémy, které v nás obou zanechali stopy), nechtěla bych o něj přijít, to ne. K dětem se chová víc než dobře.
Je tohle láska?
Nechtěla bys o něj přijít, tak udělej, co můžeš, abys o něj nepřišla 
. On je všude chleba o dvou kůrkách 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 18:21
Ahoj zakladatelko. Sice nejsem ve stejné situaci, ale taky si připadám jako láskou pomatená puberťačka. S ex mám malé dítě, jsme dva měsíce po rozchodu a už mně uchvátil jiný muž… Neznáme se pořádně, jen od vidění, ale pár vzájemných pohledů mi stačilo, abych se bezhlavě zamilovala. Ted jsme ve vyčkávací fázi, kvůli věkové propasti se bjíme oba do toho jít…
- Citovat
- Upravit
24.8.12 18:26
Zažila jsem totéž, chybělo málo a podvedla jsem přítele.. Naštěstí jsem si včas uvědomila, že partnera miluju a ten můj kamarád pro mě byl jen adrenalin, možnost jak pozdvihnout sebevědomí, ano měla jsem ho ráda a mám, a ač to bylo těžký, kontakt s ním jsem úplně přerušila. Tato situace je opravdu moc těžká a nezávidění hodná, přeju Ti ať se správně rozhodneš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Caty
24.8.12 18:27
Nezávidím a stát se to může každému. Otázka je, jak by to bylo kdybyste spolu už taky bydleli, měli děti, každodenní starosti? CHtěla bys takového chlapa ve svém životě? DOkázal by se k tvým, vašim dětem chovat tak jako manžel současný? Bohužel, když v tom jsou děti je to těžké. Nevím, zda bych to dávala no. Ale já když se zamiluju, tak po uši a vím, že kdyby ted se stalo mně to co tobě, tak jsem totálně v háji a nevím co bych dělala. Máme krizi v manželství a každý to řešíme po svém, byt třeba manžel je úžasný táta. Ale pokud ty ho nemiluješ, netrápila bych ho a určitě s ním neflirtovala jen pro své šimrání v břiše. Netrápila bych ho víc. Buď bych si ujasnila pravidla za jakých okolností se stýkat, co vše je dovoleno, aby to neohrozlilo tvé manželství, pokud v něm chceš setrvat a nebo bych to uplně ukončila. Pak je ještě třetí možnost, užívat si a uvidíš co z toho bude, každopádně bych myslela na děti hlavně a na manžela pokud nemáte žádné problémy, je věšný, hodný a jste ok. Nevím jak dlouho spolu jste, ale po určité době se každý vztah zajede a je to spíše stereotip.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 18:31
Chápu tě, stalo se mi něco podobného, ale ještě jsem nebyla vdaná a neměla děti. Žila jsem s budoucím manželem a zamilovala se do jiného. On byl už ženatý, ale také bezdětný. Jenže to byla taková chemická reakce, vášeň, nic dlouhodobého, to jsme věděli oba. Pár měsíců jsme ten adrenalin provozovali - polibky, zprávy do mejlu apod., pak jsem to ukončila, když to ze mne trochu vyprchalo 
Jak to tady píše umea, tak má ve všem pravdu, akorát ukončit to flirtování ve fázi té nejsilnější zamilovanosti na začátku - to bylo pro nás pro oba prostě neproveditelné. Naštěstí se nikdo z našeho okolí nic nedozvěděl.
Klára
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 18:38
Má, má děti a ženu, ale rozvádí se. Ne kvůli mě, jen to spíš urychlilo jeho rozhodnutí od ní odejít. Tehdy jsem ještě nic o jeho citech netušila. Říká, že by to přišlo i tak, což mu věřím. Nikdy ji nebyl nevěrný, je to docela čestný chlap (docela píšu proto, že teď vlastně pomotal hlavu mně - zadané). Vyčítá si to, prý neměl nic říkat. Ze začátku jsem mu jeho slova potvrdila, teď už si jimi nejsem tak jistá.
Díky za reakce, jste moc hodné.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 18:41
V pondělí jsem na něj trošku křičela, že to ke mně není fér, být mi přítelem a najednou takový kotrmelec, teď chce vše zamést pod stůl a dělat, jako by se nic nestalo, nevídat se, přerušit kontakt (což chápu, je to vlastně jediné rozumné řešení). Doslova jsem mu řekla „XY, nedoháněj mě od sebe, prosím“ a pak následoval polibek. Jako z filmu, ovšem špatného filmu 
.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.8.12 18:53
Zakladatelko, pokud se rozvádět nechceš, tak bych neriskovala. To, co popisuješ, je počáteční poblouznění, chemie, hormony…Stačí malé škobrtnutí, náhoda, vnímavější okolí, nebo manžel a prozrazení je tady.
2× políbení…po prvním kroku je člověk blíž k tomu druhému…
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Dobrý den,
.
.
omlouvám se za anonym, ale je to ožehavé téma a nechci, aby mě někdo poznal.
Ve zkratce popis naší rodiny - mám muže, děti, s mužem vycházíme dobře, sex je fajn.
Ale! Taky mám kamaráda - pár let, vždycky jsme si ohromně rozumněli a je to pár měsíců, co mi přiznal, že se zamiloval. Vyrazilo mi to dech, věděla jsem, že se mu líbím, ale nikdy by mě nenapadlo, že je to až tak vážné.
Při jeho vyznání mě políbil, bylo to ohromující. Jen jednou, ale znáte ten pocit v podbřišku, že?
Ukončila jsem to setkání, chtělo se mi brečet, ale po telefonu jsme zůstali v kontaktu. No nejen po telefonu, několikrát jsme se už viděli, bohužel nebo bohudík musíme díky okolnostem. Tomu se ještě pár let neubráníme.
V pondělí jsme měli schůzku, museli jsme něco probrat a opět jsme se políbili. On chtěl z té schůzky odejít, protože to nedává, je vážně nešťastný, vidím, jak se trápí, ale já ho zastavila. Prosila jsem ho, ať mě neodhání, strašně by mi chyběl
Vím, že je to ode mě sobecké, ale nechci o něj přijít, měla bych mu dát čas, aby se z toho dostal. Jenže mě se po něm už po pouhém dni bez sms nebo telefonátu hrozně stýská.
Co to znamená?
Ptám se jak puberťačka, přitom jsem dospělá ženská, já vím, ale jsem tolik zmatená. Už jsem kvůli němu i brečela, všechno se to ve mně tak bije.
Nikdy bych si nemyslela, že mě může někdy přitahovat, ale je tak něžný.
Momentálně je situace taková, že s ním trochu flirtuju, těším se z každé smsky, mám příznaky typického oblbnutí
Jsem nána hloupá a vím, že mi všechny řeknete, ať přeruším kontakt, ale to nejde. Teď ještě ne.
Spíš bych chtěla reakce od těch, které měly nebo mají podobný problém. Od žen, které tohle nějak řešily, přečkaly, zvládly.
Ještě o něm napíšu, že on když se hecne, tak je tvrdohlavý a zarputilý, opravdu by mi dal pokoj. Jenže já si vůbec nejsem jistá, jestli právě tohle chci.
Pro moralisty - ne, nespali jsme spolu, líbali jsme se 2× (i když i to stačí, vím).
Díky za reakce, pokud nějaké budou!