Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žárlím na své dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.12.12 19:51
To budou hormony, s tvym telem se toho hodne stalo, tak hodne veci vnimas uplne jinak nez lidi okolo tebe!
Nojo, ale uz to nikdy nebude takove jako pred tim, jen lepsi 
Ja uz taky nejsem milacek, ale mamulenka, co se stara o rodinu 
U nas to bylo to samy, akorat ja jsem to tedy vnimala jinak nez ty.
Bud rada, ze mas tokovyho muze a tatinka sve dcery a neboj, budes dobra mama, staci, kdyz budes chtit, vsechno ostatni prijde samo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 19:57
Jéé závidím ti 
to já toho mýho musím nutit aby si jí po příchodu z práce všímal. Vždy ji jen pohladí řekne čau prcku a tím to hasne… 
asi mu nedochází, že já jsem s ní celý den a taky bych se ráda večer v klidu najedla nebo vykoupala..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 20:06
Takové pocity jsem nikdy neměla. Muj muž se taky hodně stará, ale já beru, že dítě je kousek mě a jsem za to štastná. Je dobře, že si stav uvědomuješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 20:22
Já jsem na sobě taky občas pozorovala tyhle pocity, a je pravda, že jsem si v duchu při pohledu na manžela, jak se mazlinkuje a šišlá s dětmi říkala: Tyjo, kéž by ses tak mazlil i se mnou, ale ani si mně nevšimneš, co? Lumpe jeden… 
Myslím, že tyhle pocity máš proto, že u vás doma nastala zcela jiná, nová a neznámá situace. Všechno od základů se ve vašem životě změnilo. Dítě je pro každého rodiče prvořadé. Víc se o ně bojíme, víc je hlídáme, máme strach, že nás přestanou milovat, nebo potřebovat. Určitě máš tyhle pocity ke své dcerušce i ty a to, že žárlíš na situace, ve kterých je více pozornosti soustředěno na ni je naprosto přirozené. nežárlíš na ni. Jen je ti líto, že v té chvíli na tu něhu jen koukáš a že zrovna v tom okamžiku nejsi součástí toho mazlení. Když se tvůj manžel bude zase s malu mazlinkovat, tak na ně jen nekoukej. Jdi za nimi, obejmi je, opusinkuj, řekni, že jsou to tvá zlatíčka a uvidíš, že už ti tak úzko nebude. Tvůj manžel tě miluje stejně jako dřív a možná ještě víc. Dala jsi mu přece krásnou milovanou dcerušku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 23:56
@Anonymní píše:
Dobrý den,máme doma několikadenní miminko, na které jsme se s mužem moc těšili. Porod byl skvělý, pobyt v porodnici taky, velké těšení se domů…doma všechno skvělé..
Manžel je z dcerky strašně unešený. Pořád o ní mluví, chodí ji neustále kontrolovat když spí, chce přebalovat, nejradši by snad i kojil, a občas mám pocit, že už mu přirostla do náruče jak často jí chová. Chápu, že si jí chce užít než půjde zase do práce. Ale začala jsem žárlit a stydím se za to.S manželem jsme vždycky měli strašně krásný vztah. On nikdy neměl problém mi projevovat lásku spousty různými způsoby, pořád se ke mně choval strašně skvěle, můžu určitě napsat, že jsem dost rozmazlená jeho pozorností. A najednou je jí míň, a on jí s nadšením soustředí na naše dítě. Já vím, že na tom není vůbec nic špatného, ale prostě to hrozně špatně snáším. Závidím naší maličké jeho pozornost, a žárlím na ní - ještě ani nemluví, sotva kouká, pláče - a on je z ní unešený, jak býval kdysi ze mě. Nevím jak se s tím smířit.
Včera mi začal vykládat, že by nepřežil kdyby se jí něco stalo. A pořád jí běhá kontrolovat jak spí, a vždycky u ní dlouho postojí. Na jednu stranu mi to přijde strašně krásný a jsem šťastná, že to tak má, a na druhou stranu si přijdu taková opomíjená a nezajímavá.
Přitom já naší Michalku moc miluju, ráda se o ní starám a všechno dělám s láskou a co nejpoctivěji..ale prostě potřebuju cítit lásku svého muže tak jako dřív. Když jsem mu to řekla, tak se smál tomu, že žárlím a povídal, že jsem jeho víla šestinedělka, a tím to celé skončilo.
Taky se bojím, že by ta žárlivost vůči Michalce mohla pokračovat. Já měla hrozně špatný vztah se svou mámou už odmala, kvůli její závislosti na alkoholu. Moc se o mně nestarala, zajímala se o mně i sociálka jednu dobu..a já chci všechno dělat jinak než ona, ale zároveň si uvědomuju, že vlastně nevím jak vypadá dobrý a krásný vztah mezi matkou a dcerou, a jak pak můžu vychovávat malou holčičku? Když nemám žádný vzor? Obrovskou oporu jsem našla ve svém muži, ale u něj mám teď pocit, že ho ztrácím, že se objevil někdo, koho má ještě raději než mě..
Možná je tohle celé způsobené jen šestinedělím, kéž by. Navíc když vidím, jak on malou miluje, tak si říkám, jestli já jí třeba nemám ráda málo. Vůbec se nechovám jako on. Samozřejmě, taky se nad ní rozplývám, chodím ji hlídat, chodím na ní koukat, miluju když jí chovám nebo kojím…ale když porovnám jeho nadšení a své, tak se bojím, že je to málo, a že mi to mateřství prostě nenaskočilo..
neboj, ja myslim, ze u tebe to materstvi taky naskocilo… jen nejak jinak, po zensku! on je chlap, nemuze malou kojit, necitil jake to bylo mit ji v sobe celych 9 mesicu, porodit ji, nelomcovaly s nim hormony… tak si to uziva ted. a uziva si to krasne. urcite bych si s nim o tom ale promluvila trochu vic, aby to nezlehcoval, ale aby pochopil, ze je to pro tebe problem a ze se tim trapis!
ja treba mela taky obdobi, kdy jsem na nasi jeste nenarozenou dcerku zarlila… nekdy i ted. mam 3 tydny do porodu a taky porad od manzela slysim jen jak jsem jeho tehulka a maminka, porad hladi brisko a me si moc nevsima… mam pocit, ze uz nejsem jeho zena, ale „jen“ matka jeho ditete… myslim ale, ze je to proste normalni.
je prece krasne, ze se tak stara o asi malou a ze si ji chce uzit co nejvic! uvidis, treba az prejde sestinedeli, bude to lepsi. zacnete zase zit jako rodina, jako muz a zena, pece o miminko se trochu ustali, vsechno dostane urcity rad a bude zase dobre!
a co se tyce tveho strachu ohledne tve minulosti s matkou… pokud to bude pokracovat, mozna by nebylo spatne navstivit nejakeho odbornika, aby ses te zateze zbavila a byla tou uzasnou, milujici maminkou, kterou uz ted jsi, jen si to neuvedomujes!!!
preju hodne sily a uvidis, ze zase bude dobre! vase dcerka z vas udelal rodinu, neprisla na svet proto, aby vas rozdelila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.12.12 17:22
Hlavně se tím netrap, je super, že máš manžela, který ti vždy pomůže a časem za to budeš určitě ráda. Ale je to jen chlap a těm se asi vyznávaní citů musí pořád připomínat, náš tatínek chlapečka mazlí rád, ale jsem to já, kdo se chodí tulit a dává pusy, jinak by na to zapomínal. Nevím, proč to tak někteří mají, ale on tě určitě miluje, tak vás dvě přestaň srovnávat, milá maminko a odpočívej, dokud ho máš doma, bude ti už brzo líp
Ber to jako školu života, zase nová situace, kterou potřebuješ zvládnout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.12.12 14:31
A představ si, jaké by byly asi tvé pocity žárlivosti, kdyby to dítě nebylo tvoje, ale manžel je měl s jinou a ty bys musela snášet jeho chování vůči jim 
žárlivost je do určité míry normální. Ale obávám se, že v dnešní společnosti, kdy je dítě všechno, se partneři dotanou do situace, kdy po porodu se na partnera úplně vykašlou a začnou žít jenom dítětem, u mužů se to projevuje tím, že mají „svou malou princezničku“, které všechno dovolí a rozmazlují ji, a manželka je už nula 
to je teď takový trend
- Citovat
- Upravit
21.12.12 17:19
Já myslím, že to není dobrý zevšeobecňovat 
Každej chlap je jinej, někteří jsou cíťové a přehání to a někteří by se zase měli o své děti starat víc…A taky jsou ti, co to zvládaj tak akorát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.12 12:15
Ve společnosti je teď trend obětovat všechno pro dítě, i tady na emiminu většina žen napíše, že partnerka je míň než děti, míň než rodina a muž nemá vůbec žádné závazky vůči partnerce, ale jenom vůči dětem
- Citovat
- Upravit
22.12.12 12:35
Je mi lito, ze to takhle citis, ale zaroven verim, ze za par tydnu bude lip Uvidis, hormony v sestinedeli nadelaji svoje… Ja mela po obou porodech (hlavne po tom druhem) takove stavy nebo spis pocity, za ktere se tedka trochu stydim (taky jsem kvuli tomu zakladala diskuzi) 
, ale uplynulo par tydnu a bylo mnohem lip a tedka uz si na to ani nevzpomenu a spis nechapu, jak jsem si mohla neco takoveho vubec myslet, takze hlavu vzhuru uvidis, ze bude lip 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.12.24 19:55
@Anonymní píše: Více
Dobrý den 😊 Chtěla jsem se zeptat jak to u vás dopadlo? Momentálně zažívám to stejné. My máme teda dvojčátka takže časově jsme opravdu strašně vytížení ale můžu říct že chlap si dělá čas i na mě ale hrozně se vidím ve vaší větě že jste rozmazlená jeho pozorností kterou už v takové míře nedostáváte. Jsem tři měsíce od císaře takže nedokážu říct jestli za to můžou ještě hormony. Nevím jak dlouho po porodu hormony pracují ale je mi hrozně. Už týden doma brečím. Pokaždé co odjede do práce to na mě padne a cítím se nemilovaná ikdyž vím že mě opravdu miluje ale prostě moje hlava si to nějak vydedukovala z toho že na mě ten čas už není takový co dřív.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.24 07:10
@Milca Mlynkova píše: Více
Tak logicky toho casu moc nemuze byt, kdyz mas dvojcata. Jsou jeste malinky, tak je to zabiracka ale vzdyt malinky nebudou porad. Nestresuj se takovyma myslenkama, at se nezacnete zbytecne hadat a vse se pokazi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.24 07:34
@arinecka píše: Více
Dobrý den 🙂 Vy jste zadavetla příspěvku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.24 07:55
@Milca Mlynkova píše: Více
Ne, ta uz to asi neodpovi, diskuze je stara 12 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.24 07:58
@arinecka píše: Více
To vím ale paní přijde na email že to někdo okomentoval 🙂 Děkuji za radu ale chci aby mi odepsala přímo ona.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
