Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žárlím na své dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.12.12 17:17
Vždyť je jí pár dní, já bych to neprožívala. Je to pro něj nový, těšil se na miminko, tak si jí musí pořádně užít. Podle toho, co vyprávíš, bych byla šťastná, že mam takovýho muže 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 17:18
Hormony? Buď ráda že se stará a miluje jí, ale je to jiný v tom, že je to jeho krev!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 17:20
Manžel byl a je z našeho malýho taky pěkně posranej - já teda taky, ale řekla bych že to teď víc prožíváš díky hormonům, až se zklidní tak to budeš vidět jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 17:22
Za pár měsíců budeš šťastná za takovou pozornost od manžela..fakt..co já bych za to dala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nick nic
19.12.12 17:26
Važ si toho, že je manžel pozorný k dcerce. Není to zase tak běžné. Ber to tak, že teď projevuje lásku k tobě prostřednictvím pozornosti k malé. Časem se to srovná, jak si na přítomnost miminka zvyknete. Láska otce i matky k miminku je trochu jiná a i láska každého člověka je jiná. Nemůžeš přece říct, že on jí má rád víc jen proto, že se k ní má. Ty jí máš ráda zase jinak.Je vidět, že jsi nad tím přemýšlela hodně, že jsi usoudila, že zakopaný pes je v tvém vztahu k matce…Může to tak být a nemusí…Nech tomu volný průběh. Ono po porodu bývají ženské někdy přecitlivělé až až…Já třeba brečela jen proto, že si manžel pustil jinou pohádku v televizi, než chtěla já…časem se to všecko srovná, uvidíš 
- Citovat
- Upravit
19.12.12 17:29
Našemu malému je 6 měsíců. Manžel přijel po 10 dnech domů a taky se od malého nehne. Teď s ním chodí po chodbě a ukazuje mu obrázky. Takže je skoro celý den nevidím jen na krmení a že bych na malého žárlila??? jsem ráda, že si chvilku odpočinu protože pak manžel zase na 10 dní odjede a jsem moc ráda, že se o něj tak stará. Pak malého budu mít zase 24 hodin v kuse jen já 
Malej usíná kolem osmé a pak se věnujeme s manželem jeden druhému ale s tím, že taky občas odběhne do ložnice zkontrolovat buď ráda - známá když jde do práce, tak její přítel vezme jejich 3 letou dcerku a odveze ji na hlídání k mamince protože by se prý poblil 
, kdyby ji musel utírat po velký 
nehlídá ji ani 5 minut to by bylo utrpení 
to bys asi nechtěla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 17:51
Šestinedělí je prevít nedělej ukvapené závěry. 
Uvidíš že to bude dobrý dej tomu čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 18:00
Já jsem si zas po porodu myslela, že dcera mě nemá ráda, vůbec se nechtěla chovat, a já bych jí nejrači pořád jen mačkala, navíc se u tatínka uklidnila, a u mě třeba ne, no a teď je jí 9 měsíců a je to strašný mamánek… neboj to se vyvrbí. Manžel tě miluje určitě pořád stejně… Ne-li více, když si mu dala vytoužené dítě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.12 18:09
Měla jsem něco podobného, mě chlap strasne rozčiloval, do všeho se mi motal, kdyby mohl tak za mě i koji Časem to samo odeznělo, byly to jen poblazneny hormony a přece jen když příjde dítě, tak se dostane vztah do úplně jiné fáze
Dneska jsem ráda, když občas nechám děti s chlapem doma a na chvíli zmizim někam pryč
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Caty
19.12.12 19:05
Určitě ti bude každá maminka závidět jak je manžel pozorný k děcku, bývá to hodně i naopak. ALE rozhodně bych takové pocity nepodceňovala a ne v šestinedělí, kdy s tebou lomcují hormony. Pokud se tak cítíš, cítíš že t není vpořádku, že žárlíš, vyhledala bych pomoc. Ono se totiž nakrásno může stát že manžell až půjde do práce se bude s malou loučit půl hodiny, tobě lípne jen pusu nebo ani to ne a vystřelí do práce a ty pod návalem hormonů, žárlivosti uděláš nejakou blbost. URČITĚ bych to nepodcenovala. Jinak se neboj, určitě to bude vpořádku, jen o tom s někým promluv.
- Citovat
- Upravit
19.12.12 19:28
Hormony jsou prevít, to bude dobré Hlavně nic nepokaz, dokud ta hormonální tsunami nepřejde!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mišanila
19.12.12 19:36
Zajímavý, u většiny párů to je spíš obráceně, žena přepne do módu „matka“ zabývá se pochopitelně převážně dítětem a pak žárlí muži a vadí jim nedostatek pozornosti.
Chápu, že máš takové pocity, obzvlášť když ti připaá, že on je z rodičovství nadšenější, ale on se manžel třeba trochu časem zklidní. Teď je to nové, obrovská změna, za pár týdnů to může přestat být tak zajímavé, nové a úžasné. A manžel bude pozornost dělit přibližně stejným dílem
Velká výhoda je, že ti s dítětem pomáhá, to je zas na druhou stranu dar, tak doufej, že to mu vydrží.
Kdyby v tom ale pokračoval i po pár měsících, tak bych si s ním už o tom promluvila.
- Citovat
- Upravit
19.12.12 19:42
Z toho jsem měla strach před porodem, jestli nebudu žárlit a nakonec se dmu pýchou, jakýho mám skvělýho manžela
když každý ráno, jak vstává do práce vzbudí a malou a já slyším Spinkej, já ji přebalím a zpátky uložím, jsem šťastná.
v šestinedělí nedělej z ničeho závěry, hormony jsou prevíti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
máme doma několikadenní miminko, na které jsme se s mužem moc těšili. Porod byl skvělý, pobyt v porodnici taky, velké těšení se domů…doma všechno skvělé..
Manžel je z dcerky strašně unešený. Pořád o ní mluví, chodí ji neustále kontrolovat když spí, chce přebalovat, nejradši by snad i kojil, a občas mám pocit, že už mu přirostla do náruče jak často jí chová. Chápu, že si jí chce užít než půjde zase do práce. Ale začala jsem žárlit a stydím se za to.
S manželem jsme vždycky měli strašně krásný vztah. On nikdy neměl problém mi projevovat lásku spousty různými způsoby, pořád se ke mně choval strašně skvěle, můžu určitě napsat, že jsem dost rozmazlená jeho pozorností. A najednou je jí míň, a on jí s nadšením soustředí na naše dítě. Já vím, že na tom není vůbec nic špatného, ale prostě to hrozně špatně snáším. Závidím naší maličké jeho pozornost, a žárlím na ní - ještě ani nemluví, sotva kouká, pláče - a on je z ní unešený, jak býval kdysi ze mě. Nevím jak se s tím smířit.
Včera mi začal vykládat, že by nepřežil kdyby se jí něco stalo. A pořád jí běhá kontrolovat jak spí, a vždycky u ní dlouho postojí. Na jednu stranu mi to přijde strašně krásný a jsem šťastná, že to tak má, a na druhou stranu si přijdu taková opomíjená a nezajímavá.
Přitom já naší Michalku moc miluju, ráda se o ní starám a všechno dělám s láskou a co nejpoctivěji..ale prostě potřebuju cítit lásku svého muže tak jako dřív. Když jsem mu to řekla, tak se smál tomu, že žárlím a povídal, že jsem jeho víla šestinedělka, a tím to celé skončilo.
Taky se bojím, že by ta žárlivost vůči Michalce mohla pokračovat. Já měla hrozně špatný vztah se svou mámou už odmala, kvůli její závislosti na alkoholu. Moc se o mně nestarala, zajímala se o mně i sociálka jednu dobu..a já chci všechno dělat jinak než ona, ale zároveň si uvědomuju, že vlastně nevím jak vypadá dobrý a krásný vztah mezi matkou a dcerou, a jak pak můžu vychovávat malou holčičku? Když nemám žádný vzor? Obrovskou oporu jsem našla ve svém muži, ale u něj mám teď pocit, že ho ztrácím, že se objevil někdo, koho má ještě raději než mě..
Možná je tohle celé způsobené jen šestinedělím, kéž by. Navíc když vidím, jak on malou miluje, tak si říkám, jestli já jí třeba nemám ráda málo. Vůbec se nechovám jako on. Samozřejmě, taky se nad ní rozplývám, chodím ji hlídat, chodím na ní koukat, miluju když jí chovám nebo kojím…ale když porovnám jeho nadšení a své, tak se bojím, že je to málo, a že mi to mateřství prostě nenaskočilo..