Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
,,Když se máme koukat na film, zkontroluje, jaký tam jsou herečky a pak teprve můžeme eventuálně sledovat film,,
Jak se sakra stalo, ze ona rozhoduje, na ktery film se muzes koukat? To se mi zda uplne mimo - ze ona kontroluje, zda tam nejsou zavadne herecky a ze tobe to prijde normalni a snasis to.
To snad nemyslíš vážně
ona má opravdu vážný problém. Dobře, chápu, že se jí třeba nelíbí, že by sis s nějakou ženskou psal, byť by to byla jen kamarádka (v rámci možností). Ovšem vidět prvně film a pak ho dovolit tobě
to snad musí být troll. To se ani jako nesmíš sám dívat na běžný program v tv, protože nemá zkouknuto, které ženské tam jsou? Ježíši ty jsi podpantoflák, až to bolí. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, nejedná se úplně o mě, ale vlastně jo. Moje partnerka žárlí, ale strašně. Skoro bych řekl, že nenávidí všechny ženský. Když se máme koukat na film, zkontroluje, jaký tam jsou herečky a pak teprve můžeme eventuálně sledovat film. Žárlí na ženský i ve videohrách. Úplně se děsím toho, že potkám kamarádku a ona mě třeba jen hezky pozdraví. Přitom si třeba píše s kamarádama a já to beru, ale pokud bych tak jednal já, balila by mi kufry, doslova. Je to standardní chování? Měl bych to prostě jen dál snášet a vyhýbat se konfliktům? Protože je navíc strašně vznětlivá? Aby to nebylo tak jednoduché, máme 3 děti. Já vím, je kolik let doma s dětma, do práce (první). teprve půjde, snad někdy v září. Tak je jasný, že na člověka to má nemalý vliv, ale já už jsem z toho unavenej. Kolikrát už řešila, že by šla k psychologovi, nebo společně do poradny, ale začít podle mě stejně musí sama, když bych jí nutil, k ničemu by to nebylo. Jeden z důvodů, proč nechce nikam jít je, že by tím podle sebe přiznala vinu, že je vadná. Jakýkoliv vysvětlování, že to tak není, že všichni máme svoje mouchu atp. Samozřejmě nezabírá. Jinak j po těch dětech je krásná a tělo ji může závidět kdejaká středoškolačka, ale ona si stejně připadá ošklivá a porovnává se i s zenskejma v reklamách. Nemá žádný sebevědomí, což podle mě částečně zavinila výchova, máma za ní vždycky všechno udělala a když se pro něco nadchla, tak jí od toho zrazovala. Když se ve škole už brzy na základní škole vyskytl problém, místo řešení situace, ji máma vzala na jinou školu, což samozřejmě přineslo víc problémů, protože se špatně zaclenovala do už vytvořeného kolektivu. To se opakovalo několikrát. A mám pocit, že náš vztah je podobný, než, aby něco zkusila, přemýšlí nad rozchodem. Teď vlastně ani pořádně nevím, proč to píšu. Je to normální a měl bych to přestat řešit? Je to i nějaká diagnóza, nebo jsem tu mimo já?
Nechápu, jak znikly ty tři děti, když to není ženská do nepohody… Normální to není. Já bych si diktovat nenechala, na co se mám dívat a šla bych třeba do hospody.
Ach jo, proc si vsichni bouchaji jedno dite za druhym bez rozmyslu s kym… ![]()
No a proč v té odborné péči ještě není?
A proč tam případně nejsi alespoň ty? Je jedno kdo začne, když ty budeš mít prostor pro sebe a podporu, tak můžeš začít měnit tu šílenou patologii co popiuješ už tím, že prostě přestaneš opakovat stále stejné vzorce co si se ženou provádíte
Mimochodem čím delší dobu budou vaše děti v tomhle žít, včetně toho že se jejich matka nenávidí a nevěří sí, a namísto toho aby to řešila, tak se snaží kontrolovat okolí, tím víc je poškodíte.
Ahoj, nejedná se úplně o mě, ale vlastně jo. Moje partnerka žárlí, ale strašně. Skoro bych řekl, že nenávidí všechny ženský. Když se máme koukat na film, zkontroluje, jaký tam jsou herečky a pak teprve můžeme eventuálně sledovat film. Žárlí na ženský i ve videohrách. Úplně se děsím toho, že potkám kamarádku a ona mě třeba jen hezky pozdraví. Přitom si třeba píše s kamarádama a já to beru, ale pokud bych tak jednal já, balila by mi kufry, doslova. Je to standardní chování? Měl bych to prostě jen dál snášet a vyhýbat se konfliktům? Protože je navíc strašně vznětlivá? Aby to nebylo tak jednoduché, máme 3 děti. Já vím, je kolik let doma s dětma, do práce (první). teprve půjde, snad někdy v září. Tak je jasný, že na člověka to má nemalý vliv, ale já už jsem z toho unavenej. Kolikrát už řešila, že by šla k psychologovi, nebo společně do poradny, ale začít podle mě stejně musí sama, když bych jí nutil, k ničemu by to nebylo. Jeden z důvodů, proč nechce nikam jít je, že by tím podle sebe přiznala vinu, že je vadná. Jakýkoliv vysvětlování, že to tak není, že všichni máme svoje mouchu atp. Samozřejmě nezabírá. Jinak j po těch dětech je krásná a tělo ji může závidět kdejaká středoškolačka, ale ona si stejně připadá ošklivá a porovnává se i s zenskejma v reklamách. Nemá žádný sebevědomí, což podle mě částečně zavinila výchova, máma za ní vždycky všechno udělala a když se pro něco nadchla, tak jí od toho zrazovala. Když se ve škole už brzy na základní škole vyskytl problém, místo řešení situace, ji máma vzala na jinou školu, což samozřejmě přineslo víc problémů, protože se špatně zaclenovala do už vytvořeného kolektivu. To se opakovalo několikrát. A mám pocit, že náš vztah je podobný, než, aby něco zkusila, přemýšlí nad rozchodem. Teď vlastně ani pořádně nevím, proč to píšu. Je to normální a měl bych to přestat řešit? Je to i nějaká diagnóza, nebo jsem tu mimo já?