Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
určite bych šla do vztahu ale neinvestovala bych moc citu…i bych řekla tomu kolegovi že to vidíš zatim na nezávazná milá setkání bez závazku a uvidíte… jako náplast mi to vždy pomohlo si najit hned nekoho jineho i kdyby jen na sex
každý to má jinak…já bych zase nebyla schopná jít do vztahu jako náplasti na bolest..věci si musím odbrečet a odžít.
to se musí odžít… Byla jsem v podobné situaci, před Vánoci definitivně krachl vztah. Měla jsem v té době ctitele/kamaráda. A řekla bych, že mi to pomohlo zvládnout ty dny volna, usmívající se rodiny, rozzářená okna…nechtěla jsem být sama. Řekla jsem mu, že na nový vztah nejsem připravena, ale na svařák, procházku jsme šli i dárek jsme si dali. Psali jsme si a i osobně si hodně povídali. Pak jsme spolu i chvilku chodili, ale nebylo to to pravé. To až další partner asi za půl roku. U Tebe to ale může být jiné. Sama uvidíš, jestli Ti jeho přítomnost bude příjemná nebo to bude k ničemu.
Jo a bývalý mi pak nezávazně popřál hezkého silvestra, paradoxně mi bylo pak hůř. Kdyby se neozyval vůbec, bylo by to lepší. Sejde z očí sejde z mysli tady platí 100%,i když to někdy trvá…
Já bych s ním na vínko klidně šla a uvidíš. Pokud se ti líbí a ty jemu,proč sedět doma a brečet? Držím palce.
Šla jsem z jednoho dlouhodobého vztahu hned do druhého. Teď jsem vdaná, máme dvě děti a nikdy jsem nelitovala
. Dej tomu šanci a uvidíš…
Počkej, srovnej si to v hlavě, nehrň se do nového vztahu, relaxuj, když se se mnou rozešla tak jsem si dal voraz, až mi to bylo úplně jedno..
Dekuji moc vsem za zkusenosti, tim ze to byl ten pravy, tak mam pocit, ze to snad neprejde
stridaji se u me faze nenavisti a litosti a nechce se to spravit ani o pid. Asi to ke kolegovi neni uplne fer ![]()
@Anonymní píše:
Dekuji moc vsem za zkusenosti, tim ze to byl ten pravy, tak mam pocit, ze to snad neprejdestridaji se u me faze nenavisti a litosti a nechce se to spravit ani o pid. Asi to ke kolegovi neni uplne fer
Převozníček…
Smutek se musí odžít? No to bys byla dobrá masochistka. Okamžitě pozvi kolegu na kafe a už ať je ruka v rukávu
pomůže ti rychleji zapomenout. A kdy to přebolí? To je individuální. Já třeba svou první lásku tak jednou ročně stalknu na fb
a to jsme 10let od rozchodu. A když jsem jej asi 5 let zpět zahledla, tak jsem myslela, že mě neudrží nohy
ale jinak mám manžela, kterého bezmezně miluji a za nic na světě bych neměnila. ![]()
@Pandemie píše:
Smutek se musí odžít? No to bys byla dobrá masochistka. Okamžitě pozvi kolegu na kafe a už ať je ruka v rukávupomůže ti rychleji zapomenout. A kdy to přebolí? To je individuální. Já třeba svou první lásku tak jednou ročně stalknu na fb
a to jsme 10let od rozchodu. A když jsem jej asi 5 let zpět zahledla, tak jsem myslela, že mě neudrží nohy
ale jinak mám manžela, kterého bezmezně miluji a za nic na světě bych neměnila.
Docela se stydim, ale priznam se, ze ho stalkuju kazdy den, musela jsem uz vymazat messenger jinak bych se zcvokla. A je mi trochu lip ![]()
@Anonymní píše:
Docela se stydim, ale priznam se, ze ho stalkuju kazdy den, musela jsem uz vymazat messenger jinak bych se zcvokla. A je mi trochu lip
Jen si rozdíráš rány. Moje osvědčená metoda je, nedělat nic i když máš fakt nutkání. Moje poslední taktika je říct si „Jsem zamilovanej a je mi to úplně ukradený“
@Anonymní píše:
Dekuji moc vsem za zkusenosti, tim ze to byl ten pravy, tak mam pocit, ze to snad neprejdestridaji se u me faze nenavisti a litosti a nechce se to spravit ani o pid. Asi to ke kolegovi neni uplne fer
Ten pravý to nebyl, respektive byl to jeden z mnoha potenciálních pravých
. Hele…jak velká je pravděpodobnost, že on byl fakt ten jeden jedinej? A žes ho zrovna potkala? A jak velká je pravděpodobnost, že už nikoho takového nepotkáš? Asi docela malá, ne?
Nevím, vjak velkým městě bydlíš, ale dejme tomu z 10 000 lidí je 5 000 chlapů, k Tobě věkově přiměřených kolem 1 000, když se odečtou divný a šťastně zadání tak jich třeba 100 stále zbývá. Ve Tvém nejbližším okolí! To vůbec není zlý ![]()
Já šla ze vztahu do vztahu, zraněná a ponížená od mého ex a nemohla jsem udělat nic lepšího! Ztracené sebevědomí bylo zpátky daleko rychleji a daleko více si vážím všech dobrých vlastností svého manžela, protože vím, co jsem získala!!
@Aduš8 píše:
Já šla ze vztahu do vztahu, zraněná a ponížená od mého ex a nemohla jsem udělat nic lepšího! Ztracené sebevědomí bylo zpátky daleko rychleji a daleko více si vážím všech dobrých vlastností svého manžela, protože vím, co jsem získala!!
Jasně.Právě jsem dostala nakládačku, příště ji máš ty ![]()
Chtela bych vas poprosit o vase nazory, i kdyz uz tak sama tusim odpoved. Po dvou a pul letech se se mnou rozesel pritel. Byl muj pan Bozsky, moc jsem ho milovala a ztrata me dost zasahla. To dulezite je, ze se tak stalo pred tremi tydny. Cele obdobi jsem smutna a trapim se, i kdyz se snazim chodit mezi lidi a delat konicky, tak me stejne nic nebavi. Mam novou praci, kde jsem pul roku a asi pred tydnem se mi zacal dvorit jeden kolega, taky se mi libi a citim, ze je tam chemie. Ale nevim, ja nemam zkusenost jit ze vztahu do vztahu, takze nevim jestli to “umim” ale obecne jsem cetla, ze smutek se musi odzit. Navic citim, ze nejsem pripravena, doma myslim na ex, sleduju ho na socialnich sitich- je neni online, uziram se zarlivosti a trapi me, ze ani nenapise jak se mam nebo mi nepopreje hezky svatky. Ano, vim, ze je konec, ale ja se s tim, narozdil od nej, jeste nevyrovnala a nedokazu ho bloknout a uplne vymazat. Ma smysl zkusit jit do noveho vztahu? Nechci ublizit mu ani sobe, ale treba by mi to pomohlo zapomenout, ale treba taky ne…je to individualni, ale jak dlouho cekat? Kdy to preboli? Az nebudu brecet pri sepisovani dotazu na emiminu? Az nebudu sledovat mobil jestli nenapsal? Dekuji za kazdou vasi zkusenost!