Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žily byste s kamarádkou?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.9.22 10:49
Žily byste s kamarádkou?
Pro mě to zatím aktuální téma není, ale člověk všude vidí, jakou úspěšnost má průměrné manželství po několika letech (a s dětmi). Často přemýšlím o tom, jak by se to dalo dělat lépe, jaké uspořádání by dávalo větší smysl než mikrojednotka nukleární rodiny, která se nutně rozsype, když jednoho z manželů to přestane bavit.
Polyamorie mi přijde zajímavá, ale dost nestabilní na to, aby v ní byly vychovávány děti. Ale napadlo mě, že dvě (a více žen), rozvedených, které jsou samy na děti, by se mohly dát dohromady. Pro mě by to určitě bylo přijatelnější než vychovávat dítě sama nebo (nedejbože) se muset nastěhovat k rodičům. Takových žen je plno, dělá to už někdo? Musí to být časově, finančně i společensky výhodnější - tedy za předpokladu, že si ty ženy budou rozumět a budou mít podobné názory na výchovu a podobně. Musely by se asi vzdát představy, že si najdou muže a budou s ním žít - romantické vztahy by musely zůstat mimo domácnost. Ale já bych si to určitě dokázala představit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.9.22 10:52
Myslím, že vždy je riziko, že se v životě u jedné nebo druhé objeví pan Božský. Ale jako dočasné řešení tohle spolubydlení je fajn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 10:52
@Žižkovská žena V byte ne, ale ve dvougeneracnim bydleni to. to muze fungovat i s pripadnymi partnery.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 10:56
Nesmysl.
Každá bude kopat za své dítě, když se děcka servou, tak to nebude jak mezi sourozenci, ale půjdou proti sobě a budou si hájit každá to své. 100× radši budu žít sama a omezím se na komfortu, s kamarádkou a jejími dětmi se můžeme vídat na návštěvách nebo na dětském hřišti, ale pak každá hajdy domů do svého, do svých pravidel a své domácnosti.
Proč ti připadá soužití s chlapem k nežití?
S chlapem to má daleko víc výhod, než s ženskou, notabene když ten chlap je ke všemu i otec tvých dětí.
@Žižkovská žena píše:
Pro mě to zatím aktuální téma není, ale člověk všude vidí, jakou úspěšnost má průměrné manželství po několika letech (a s dětmi). Často přemýšlím o tom, jak by se to dalo dělat lépe, jaké uspořádání by dávalo větší smysl než mikrojednotka nukleární rodiny, která se nutně rozsype, když jednoho z manželů to přestane bavit.Polyamorie mi přijde zajímavá, ale dost nestabilní na to, aby v ní byly vychovávány děti. Ale napadlo mě, že dvě (a více žen), rozvedených, které jsou samy na děti, by se mohly dát dohromady. Pro mě by to určitě bylo přijatelnější než vychovávat dítě sama nebo (nedejbože) se muset nastěhovat k rodičům. Takových žen je plno, dělá to už někdo? Musí to být časově, finančně i společensky výhodnější - tedy za předpokladu, že si ty ženy budou rozumět a budou mít podobné názory na výchovu a podobně. Musely by se asi vzdát představy, že si najdou muže a budou s ním žít - romantické vztahy by musely zůstat mimo domácnost. Ale já bych si to určitě dokázala představit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 11:04
@bigl píše:
Nesmysl.
Každá bude kopat za své dítě, když se děcka servou, tak to nebude jak mezi sourozenci, ale půjdou proti sobě a budou si hájit každá to své. 100× radši budu žít sama a omezím se na komfortu, s kamarádkou a jejími dětmi se můžeme vídat na návštěvách nebo na dětském hřišti, ale pak každá hajdy domů do svého, do svých pravidel a své domácnosti.
Proč ti připadá soužití s chlapem k nežití?
S chlapem to má daleko víc výhod, než s ženskou, notabene když ten chlap je ke všemu i otec tvých dětí.
Tenhle problém s jinými názory na výchovu a upřednostňováním vlastních dětí ti vznikne, i když se dají dohromady dva rozvedení (muž, žena) s dětmi. Soužití s chlapem mi nepřipadá k nežití, ten můj je super, jen vidím, že obecně to moc velkou úspěšnost nemá. Dřív lidi žili ve větších skupinách, určitě nebylo všechno ideální, ale rodina, ve kterém je jeden dospělý a děti mi přijde extrémně nevýhodná, skoro si nedokážu představit nic horšího, než bejt na děti sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 11:08
@Žižkovská žena píše:
Pro mě to zatím aktuální téma není, ale člověk všude vidí, jakou úspěšnost má průměrné manželství po několika letech (a s dětmi). Často přemýšlím o tom, jak by se to dalo dělat lépe, jaké uspořádání by dávalo větší smysl než mikrojednotka nukleární rodiny, která se nutně rozsype, když jednoho z manželů to přestane bavit.Polyamorie mi přijde zajímavá, ale dost nestabilní na to, aby v ní byly vychovávány děti. Ale napadlo mě, že dvě (a více žen), rozvedených, které jsou samy na děti, by se mohly dát dohromady. Pro mě by to určitě bylo přijatelnější než vychovávat dítě sama nebo (nedejbože) se muset nastěhovat k rodičům. Takových žen je plno, dělá to už někdo? Musí to být časově, finančně i společensky výhodnější - tedy za předpokladu, že si ty ženy budou rozumět a budou mít podobné názory na výchovu a podobně. Musely by se asi vzdát představy, že si najdou muže a budou s ním žít - romantické vztahy by musely zůstat mimo domácnost. Ale já bych si to určitě dokázala představit.
Zakladatelko, s ženskou se dá hrozně pohádat (s kámoškama to byly brutální hádky na dovolených)a potom se s ní nemůžeš ani v posteli usmířit, teda pokud nejsi lesba
Na mě to teď zkoušela jedná známá. Ve stylu „Jmenuji se vtěrka vlezlá, budu u vás bydlet.“ Že ona je ta chudinka nemocná.
Na tyhle typy jsem alergická.
No okouzlil jí náš dům no. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 11:17
@bigl myslím, že v některých případech by to fungovat mohlo, ale najít takovou kamarádku není o nic snazší, než najít fungujícího a kompatibilního chlapa. Mám tu jednu hodně moc blízkou, se kterou máme podobné vnímání světa i smysl pro spravedlnost, takže když se děti porafou, ani jedna ty svoje nevidíme jako svaté a jsme schopny rozklíčovat, jak to vzniklo. I společné dovolené na pohodu. Rovněž bereme za normální, že jedna té druhé dítko v přiměřených mezích usměrní, když je to třeba. Ovšem pravděpodobnost, že budeme obě zároveň rozvedené (teď jsme roky velmi spokojeně vdané) a netoužící už hledat dalšího chlapa, mi přijde dost mizivá. Takže rozvést se a hledat zcela náhodně spolužití, nejspíš to dopadne, jak píšeš.
Jinak si to představit dovedu, ale osobně je pro mě mnohem lepší bydlet s chlapem, mít doma ten mužský element mi přináší mnoho výhod 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 11:22
@Sylvania 333 píše:
Zakladatelko, s ženskou se dá hrozně pohádat (s kámoškama to byly brutální hádky na dovolených)a potom se s ní nemůžeš ani v posteli usmířit, teda pokud nejsi lesba
Na mě to teď zkoušela jedná známá. Ve stylu „Jmenuji se vtěrka vlezlá, budu u vás bydlet.“ Že ona je ta chudinka nemocná.
Na tyhle typy jsem alergická.
No okouzlil jí náš dům no.
Předem píšu, že nejsem nějaký antiemacista. spíš naopak.
Ale co pozoruju kolem sebe, tak ženský jsou, když jsou spolu, daleko více konfliktní. Prostě do sebe klofou.
Zkusil jsem si představit takovéto soužití více chlapů.
Ten bordel. Ta pohoda. Ta sranda.
Vím, že budete namítat, že by za měsíc domácnost shnila a děti by odebrala sociálka. Ale dnes už spousta chlapů umí domácnost zvládnout stejně jako vy. Myslím, že lépe, než vy auto, vrtačku…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.9.22 11:25
Hele, na VŠ jsem bydlela s kamarádkou, se kterou jsme společně prošly školkou, základkou i gymplem a bylo to boží. Lepší spolubydlení jsem nezažila (i když to porovnám s manželem), ale bylo to tím, že jsme fakt jely na stejný vlně. Důležitý pro nás byl pořádek a soukromí, doteď na to obě vzpomínáme jako na nejlepší časy na vysoký. Bohužel změnila obor a šla do jiného města. Pak jsem bydlela se spolužačkama na bytě a nakonec s přítelem (teď už manželem) a už to nikdy nebylo takový. S tou kamarádkou jsme občas plánovaly, že jestli budeme svobodný, vrátíme se do rodného města, opravíme si jeden domek a budeme spolu podnikat, ale nakonec nás osud zavál každou jinam. Nicméně je jediná, se kterou bych si dokázala soužití (kromě s manželem) představit. Než jít do spolubydlení s někým, tak radši minigarsonka na konci světa…vždycky jsem pak narazila na nějaký problém - něco po sobě neuklízeli, vyzdobili společný prostor bez konzultace, chtěli si moc povídat, záchod a koupelna obsazený v nejhorší možnou chvíli, jídla v lednici, který ničí nejsou, takže tam hnijí a nikdo to nechce vyhodit..drobnosti, který se za studentských let dají zvládnout, ale teď už by mě to asi rozčilovalo mnohem víc…
- Citovat
- Upravit
12.9.22 11:34
Ne, nežila. Jen asi v případě nějaké mimořádné události, kdy bych si samostatné bydlení nemohla dovolit a ona taky ne. Východisko z nouze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 11:39
@Žižkovská žena píše:
Tenhle problém s jinými názory na výchovu a upřednostňováním vlastních dětí ti vznikne, i když se dají dohromady dva rozvedení (muž, žena) s dětmi. Soužití s chlapem mi nepřipadá k nežití, ten můj je super, jen vidím, že obecně to moc velkou úspěšnost nemá. Dřív lidi žili ve větších skupinách, určitě nebylo všechno ideální, ale rodina, ve kterém je jeden dospělý a děti mi přijde extrémně nevýhodná, skoro si nedokážu představit nic horšího, než bejt na děti sama.
Ale málokdy se sejdou dva, co mají oba děti výhradně ve své péči. Dost často je to střídavka, nebo chlap je vídá jen o víkendech atd.
Problémy tam jsou taky, právě proto říkám, že toho bych se asi dožít nechtěla a už ani asi nedožiju, pokud bych někdy zůstala sama z jakýchkoliv důvodů, tak chlapa, co má děti ve střídavce ani za nic. Nebo jo, ale po dobu, co by měl děti, ať si je s nimi ve svém. Přiznávám, že já nemám nervy na to, starat se dlouhodobě o cizí děti, jedině pokud by to byl někdo z blízké rodiny a bylo by to opravdu nutné. Jinak nikdy.
Co se týká toho soužití, tak záleží na typu člověka, já mám ráda své soukromí, proto jsem i nesouhlasila s bydlením u tchánů, i když bychom měli velké komfortní oddělené bydlení. Na tu samotu já tolik netrpím, mám dost přátel a širokou rodinu - na návštěvy a kratší pobyty skvělé, ale jinak chci mít svoji domácnost s mými pravidly, mým bordelem a mými dětmi. Žádné cizí tam nechci, beztak jsou všecky cizí děcka nevychované 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 11:42
@ugluk píše:
@bigl myslím, že v některých případech by to fungovat mohlo, ale najít takovou kamarádku není o nic snazší, než najít fungujícího a kompatibilního chlapa. Mám tu jednu hodně moc blízkou, se kterou máme podobné vnímání světa i smysl pro spravedlnost, takže když se děti porafou, ani jedna ty svoje nevidíme jako svaté a jsme schopny rozklíčovat, jak to vzniklo. I společné dovolené na pohodu. Rovněž bereme za normální, že jedna té druhé dítko v přiměřených mezích usměrní, když je to třeba. Ovšem pravděpodobnost, že budeme obě zároveň rozvedené (teď jsme roky velmi spokojeně vdané) a netoužící už hledat dalšího chlapa, mi přijde dost mizivá. Takže rozvést se a hledat zcela náhodně spolužití, nejspíš to dopadne, jak píšeš.Jinak si to představit dovedu, ale osobně je pro mě mnohem lepší bydlet s chlapem, mít doma ten mužský element mi přináší mnoho výhod
Ano, taky mám takovou kamošku a sneseme i vzájemně ty naše děti. Mně nelezou na nervy její děti a jí moje, děcka se vzájemně mají moc rády.
Mně teda soužití s chlapem připadá výhodné i z důvodu pravidelného přísunu sexu, to bych s kamoškou neměla a vodit si do toho babince ještě milence… no, moje nervy. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 12:03
@pouzitychlap píše:
Předem píšu, že nejsem nějaký antiemacista. spíš naopak.
Ale co pozoruju kolem sebe, tak ženský jsou, když jsou spolu, daleko více konfliktní. Prostě do sebe klofou.Zkusil jsem si představit takovéto soužití více chlapů.
Ten bordel. Ta pohoda. Ta sranda.
Vím, že budete namítat, že by za měsíc domácnost shnila a děti by odebrala sociálka. Ale dnes už spousta chlapů umí domácnost zvládnout stejně jako vy. Myslím, že lépe, než vy auto, vrtačku…
Hm, já zas kolem sebe v ženském kolektivu žádný klofání a konflikty nevidím 
každej máme holt jinou zkušenost.
Stejně tak auto a vrtačka
Srandu zažívám jak v práci v kolektivu žen, tak ve smíšený společnosti žen i mužů. Je to o lidech, ne o pohlaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 12:12
@Žižkovská žena Ne, to nemůže fungovat. Žít jako spolubydlící mozna ano, ale proč proboha společně vychovavat děti. Absolutně bych to nesnesla, nechtěla bych aby mi nějaká kamarádka vychovávala dítě a já její. Z okolí znám jeden případ kdy se dvě samozivitelky nastěhovaly společně do podnájmu, nevydržely to ani půl roku a to měly v úmyslu fungovat spíš vedle sebe, ne si zasahovat do výchovy a ani tak to nešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.22 12:13
@Žižkovská žena píše:
Pro mě to zatím aktuální téma není, ale člověk všude vidí, jakou úspěšnost má průměrné manželství po několika letech (a s dětmi). Často přemýšlím o tom, jak by se to dalo dělat lépe, jaké uspořádání by dávalo větší smysl než mikrojednotka nukleární rodiny, která se nutně rozsype, když jednoho z manželů to přestane bavit.Polyamorie mi přijde zajímavá, ale dost nestabilní na to, aby v ní byly vychovávány děti. Ale napadlo mě, že dvě (a více žen), rozvedených, které jsou samy na děti, by se mohly dát dohromady. Pro mě by to určitě bylo přijatelnější než vychovávat dítě sama nebo (nedejbože) se muset nastěhovat k rodičům. Takových žen je plno, dělá to už někdo? Musí to být časově, finančně i společensky výhodnější - tedy za předpokladu, že si ty ženy budou rozumět a budou mít podobné názory na výchovu a podobně. Musely by se asi vzdát představy, že si najdou muže a budou s ním žít - romantické vztahy by musely zůstat mimo domácnost. Ale já bych si to určitě dokázala představit.
Taky jsem nad tímto modelem párkrát přemýšlela jako podle mě to fungovat může, ale musí být ti lidé na stejně vlně, jak už tu někdo zminil, a dodržovat ustanovená pravidla, na kterých se obě předem shodly.
Mám za sebou spolubydlení na koleji, privátě ve třech lidech, a pak spolubydlení na koleji v zahraničí ve dvou, a vždycky to šlo, vždycky jsme se nějak dohodly. Pár nepříjemných situací bylo (výhradně teda v zahraničí, tam jsme by takové odřízlé a byl to větší tlak), to jo, ale vždycky se to vyřešilo společně.
Nemohla bych takhle třeba fungovat s někým, kdo není čitelný, kdo se zasekne a neřekne, co mu vadi, s člověkem, který trestá mlčením, nebo někým, kdo si o problému neumí otevřeně popovídat, říct, co nu/jí vadí, jedno zda žena nebo muž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
