Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A odkud jste? Já znám hafo holek, co měly dítě a dobře se vdaly. A s těmi lidmi kolem je to divný. Já kam vlezu, tak s někým pokecám.
Ohledně setkání se s kamarádkami - pokud ve tvé městě není žádný mateřské centrum, tak máš ideální příležitost ho začít dávat dohromady. Tvou aktivitu dost ocení i ty ostatní matky, co se cítí samy.
Kontaktujte krajskou koordinátorku a poptejte se co a jak. http://www.materska-centra.cz/…ordinatorky/
Pokud chcete změnu, tak je potřeba začít měnit zaběhané rutiny. Nejde dělat pořád to samé, a čekat že to jednou přinese nějaký jiný dopad. A bez toho, abyste překonávala obtíže a své obavy se bohužel změny dělat nedají.
držím palce.
Na hřišti si nejlíp pokecam s jednou paní v důchodu, jinak to je jen pár vět a každý se věnuje svému. Nežiju sama, ale dovedu si představit, jaké to je. Zkusila bych všechno, co není finančně náročné. Dětské herny třeba v kavárně nebo třeba u nás se každou středu cvičí s batolaty. Zkus i inzerát. Chlapi se do vztahu s dětmi moc nehrnou, ne každý je ochotný se starat o cizí dítě. Nemrač se na celý svět, třeba lidi i trošku odrazuješ svým výrazem ve tváři. Můžeš i napsat sz, když ti bude mizerně.
@doulova87 no je to těžký koukám i bez dítěte
asi už nejsme v žádaném věku a nebo jak tu píšeš, většinou je to blbec, se kterým se nedá ani mluvit. To se mi občas taky stalo. A když jsem narazila na celkem pohodove naladěného chlapa utekl po té větě mám dítě.
@eva valoi jsem ze severních cech. Myslela jsem, že třeba najdu něco aspoň ve městech okolo, jenže pak mi došlo, že je to moc daleko. Cca 30km, tam kde mají nějaký akce pro malý děti nebo možnosti alespoň nějaké. Přijde mi to až zoufale, jak jsou tu lidi nepřátelsti a nechtějí mezi sebe vzít nikoho novýho. Vůbec tomu nerozumím.
@Russet nemyslim si že bych odrazovala. Protože se pokaždý směju a snažim se navázat nejaky kontakt, ale lidi mi o to nějak nestojí.
Asi jsem na sparnym místě s v blbou dobu jak se říká.
Chápu chlapy… každej nebude odvazanej z cizího dítěte. Taky je za to nesoudim, jen jsem tu konstatovala jak to u mě chodí, jak se vždycky vypaří. Přitom jim nedávám telefon a adresu ať se přijdou s dcerou seznámit
stačilo by i jen kamarád, ale o to chlapi moc taky nestojí.
Tak zkus třeba i tady najít kamarádku, už jsem viděla pár diskusí na toto téma. Napiš od kud jsi a uvidíš že se ti někdo ozve. Asi narážíš na divné lidi, nebo vážně nevím. ![]()
Zakladatelko, je svátek, takže tvoje pohádka, se na tento den hodí, klasickej fejk…sama…s děckem…rodiče zemřeli v autě, moc okatý
Ja osobne nechapu ceho se chlapy boji tak ma zena dite vzdit to prece neni zadna tragedie
@VENIVINIVICI píše:
Zakladatelko, je svátek, takže tvoje pohádka, se na tento den hodí, klasickej fejk…sama…s děckem…rodiče zemřeli v autě, moc okatý
Bože, ty jsi trapná ![]()
@VENIVINIVICI píše:
Zakladatelko, je svátek, takže tvoje pohádka, se na tento den hodí, klasickej fejk…sama…s děckem…rodiče zemřeli v autě, moc okatý
Proc by to musela byt pohadka? Po rozvodu jsem na tom byla uplne stejne jako zakladatelka, rodice jsem mela starsi, meli mne pozde, takze mi zemreli kdyz jsem byla mlada, spolecni pratele zustali na manzelove strane, moji sourozenci byli nevlastni a o dost starsi, meli svuj zivot takze mne zustaly dve kamaradky, ktere jsem mela od skoly a to bylo vse. Vyplatu z vetsi casti sezral najem, alimenty jsem vzhledem ke stridave peci mela minimalni, takze na vyskakovani to rozhodne nebylo. Kdybych nemela skvele kolegy v praci, diky kterym jsem se dostala na ruzne akce a poznala nove lidi, byla bych dost v haji.
Zakladatelko, na chlapa zkus seznamku a na kamosky zkus fb. Spousta mest tam ma svoje skupiny, matky take. Ja se takto take seznamila, protoze matky ktere potkavam osobne, nejsou moc kamaradske. K tem chlapum: Spousta chalapu nechce zenskou s ditetem. Boji se toho, boji se otce ditete a vetsinou chteji vlastni deti. Ale je i spousta chlapu, ktere deti treba uz maji nebo jim to nevadi. Takovych mam v okoli vice, nez tech, ktere by se matce s ditetem vyhnuli. Zkus hledat. Lepsi rada neni. Vse ma svuj cas.
Žiju sama, teda s malou dcerou. Ale vlastně sama. Rodinu nemám, rodiče zemřeli před pár lety při autonehodě. Jsem jedináček. Nasla jsem po letech strašně fajn chlapa, teda do jistý doby jsem si to myslela. Když jsem otěhotněla, odešel že dítě si rozmyslel. Že ho vlastně ještě nechce. Odstěhovala jsem se do jiného města, abych to s malou utáhla, protože rodičak mi nepokryl ani nájem. Otec platí alimenty 2500, takže když vyjdeme jsem šťastna. Ale… šťastná je dost relativní pojem. S malou jsme pořád samotné. Chlapi se mi vyhýbají obloukem jako bych byla plesnivá. Když jdu sama jednou za měsíc někam, protože to si výjimečně otec udělá čas na pár hodin tak se chlapi i otočí a dají se do hovoru, ale jak padne věta: Mám dítě okamžitě se stahují, najednou je zájem ten tam a nenápadně se po chvíli vytratí.
Peněžně na tom nejsem na rozhazování, takže si nemůžu dovolit nikde lítat a potkávat nové lidi, takže moc možností není. Jen tak jednou za ten měsíc. Ale to dopada tak jak popisuju. Kamarádi mají své rodiny a tam kde žiju se mi taky nějak nedaří potkat novou kamarádku. Jako by o to nikdo nestál. Nemají tady ani žádné akce pro děti, kde bych se mohla případně s malou přidat. Každý má tak nějak už svůj život, své přátele a já si připadám jak kus hadru. Je mi často smutno. Všude chodím sama. Na pískovišti se snažím občas s někým prohodit slovo, ale skončí to tak po třech větách a je vidět, že maminky si tam nechodí popovídat. Začínám z toho být fakt nešťastná. Zůstala jsem vážně úplně sama. Ta malá má jen mě. K otci většinou ani nechce, protože ho Skoro nezná. Musím ji vždycky slíbit, že přijdu hned jak to půjde, ale většinou stejne pláče, ačkoli ji vysvětluju, že je s tatínkem a ten se o ní dobře postará. Takže mi rve srdce ji tam vždycky nechat na pár hodin jednou za měsíc.
Chtěla bych žít jinej život, dat svému dítěti víc, ale prostě se nedaří. Připadá si nekdo taky osamele a sam jak kůl v plotě?