Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Život s cholerikem aneb jak dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.1.15 18:49
Tezko radit. ja mam cholerika tatinka a syna. manzel je nastesti sangvinik, ja spis flegmatik, proto ty vylevy choleriku pozoruji s nadhledem. nejsou to spatni lide - cholerici, jen se s tim musis naucit zit. nezmeni se, to urcite ne. u nas vzdy pomohlo cholericke vylevy projit s klidem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.15 18:52
Babička jednoho takového cholerika měla a celý život se moc trápila…
Je to těžké, u něj se třeba milující osoba vyvažuje cholerickými stavy.. Tady je popis zkopírovaný z nějakého úryvku: Jinak cholerik je temperamentový typ, ne diagnóza psychické poruchy. My všichni se kombinací všech čtyř temperamentových typů, každý má ale jiný poměr. Ten, kdo vidí na cholerikovi vše špatné, není objektivní a nerozumí typologii temperamentů. Žádný z temperamentů není objektivně ani špatný ani dobrý, ale každý má svou charakteristiku.
Daleko horší než cholerické výbuchy hněvu se mi zdají verbální inzultace anonymních pisatelů. Každý lituje „oběti“ choleriků, ale dá se to vzít i opačně - že cholerik je zase obětí lidské tuposti a cynického chladu okolí. Cholerik je určitě lepší milovník, než „živoucí mrtvola“ flegmatik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.15 18:55
Tak s choleriky se u nás v rodině roztrhl pytel - děda, tchán, švagr a bratr 
Změnit je nejde, takže se musíš naučit s nimi komunikovat, já vím co přesně říct abych se vyprovokovala a naopak vím jak odpovídat abych mohla říct to co chci ale oni nevyletěli.
Ale každý je jiný a třeba brácha je jinak strašně fajn, romantik, miluje svojí ženu nade vše, je strašně citlivý naopak tchán je děsný prudič a despota, to jak se chová ke své ženě by snad mělo být trestné 
Já i přítel jsme flegmatici a taky to kolikrát není jednoduché 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.15 18:57
Myslím že to je na psychologa. Je jasné že on „problém“ nemá. Pokud chceš dát šanci vztahu. Pokus se řešit to z někým od fochu. Psycholog. V Manželské poradně jsou zdarma. Operuji s tím protože jsem trochu vznětlivý a když jsem měl doma problém, využil jsem tuhle možnost. Alespoň se dovíš kdo dělá chybu a jakou. Je taky možné že mu to přerůstá přes hlavu. Kupodivu je prokázané že žena jsou psychicky více odolné než muži. Takže vyhledat odbornou pomoc a nějak ho dostat do stavu že by tam šel taky…Nesmíš mu to říct, jinak vyletí. Musí na to přijít sám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.1.15 19:08
Vím, že to není nemoc, je to jeho povaha… ale je to hrozně unavující poslouchat, co je zase špatně, není moc dnů, kdy by měl fakt dobrou náladu a mohla bych si s ním „užívat“ život, spíš je pořád otrávenej a já se v něm hrabu a zjišťuju co ještě udělat, aby už sakra měl dobrou náladu a nebyl napruzený..
- Citovat
- Upravit
3.1.15 19:21
@Anonymní píše:
Vím, že to není nemoc, je to jeho povaha… ale je to hrozně unavující poslouchat, co je zase špatně, není moc dnů, kdy by měl fakt dobrou náladu a mohla bych si s ním „užívat“ život, spíš je pořád otrávenej a já se v něm hrabu a zjišťuju co ještě udělat, aby už sakra měl dobrou náladu a nebyl napruzený..
To bych ale nenazvala cholerikem. Tata je cholerik. Je to velmi vesely komunikativni clovek plny napadu, akcni, jen zkratka nezvlada stresove situace a resi je okamzite revem, rychle vzplane.
To, co popisujes bych nazvala spis melancholikem, negativistou a prudicem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.15 19:28
Jinak myslim, ze s nekterymi temi rysy se clovek musi naucit zit, treba ta kratka rozbuska, to se tezko meni.
Ale neustale ryt, prudit, hledat vsi na vsem, to je myslim zmenitelne, ale ten clovek musi sam chtit, sam tovnimnat jako problem.
Co mu to nejak kratce nastinit, co se ti honi hlavou? Ze ho mas rada, ale ze nedokazes zit v permanentni blbe nalade, neustale cekat, co pro nej zas bude problem. Ze chces, aby zmenil svuj pristup, aby te neustale nesjizdel. Ze nechces, aby se vas vztah rozpadnul, ale na druhou stranu si nedokazes predstavit zit v tom cely zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.15 19:31
@Bibi239 píše:
To bych ale nenazvala cholerikem. Tata je cholerik. Je to velmi vesely komunikativni clovek plny napadu, akcni, jen zkratka nezvlada stresove situace a resi je okamzite revem, rychle vzplane.
To, co popisujes bych nazvala spis melancholikem, negativistou a prudicem.
Viděla bych to podobně 
Brácha je taky veselý a přátelský, ted žádál přítelkyni o ruku a 14 dní předem byl protivný, nevrlí, hned vybouchl, byl z toho na nervy jak zareaguje, jaká bude reakce. My to víme a tak se ho snažíme podpořit, v den žádosti, když viděl že se mu to povedlo byl zase jako vyměněný až dojatý
Stejně tak tchán, na první pohled milionový člověk, společenský, veselý, milý, taktní a zárověn despota, prudič a puntičkář
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.15 19:35
@Anonymní píše:
Vím, že to není nemoc, je to jeho povaha… ale je to hrozně unavující poslouchat, co je zase špatně, není moc dnů, kdy by měl fakt dobrou náladu a mohla bych si s ním „užívat“ život, spíš je pořád otrávenej a já se v něm hrabu a zjišťuju co ještě udělat, aby už sakra měl dobrou náladu a nebyl napruzený..
Souhlasim s @Bibi239 taky na me pusobi jako negativisticky prudic. Nicmene ty ho znas nejlepe, treba jsi to jen jinak napsala nebo my spatne pochopily.
Ja ti to muzu popsat z druhe strany - ja jsem cholerik, muj muz pohodar. Asi ho se mnou drzi to, ze se naucil se mnou jednak, kdyz mam svoje vybuchy. Treba moje mama se to se mnou nikdy nenaucila, nenauci a proto se pri delsim pobytu spolu vzdy rafnem, ja jsem jeste nastvanejsi a vybusnejsi a ona ze me vynervovanejsi.
Treba to jeji laborovani co mi je atp, co popisujes ty, to me vytaci do bela. Jak rikam, muz se to se mnou naucil. Necha me se vzteknout, odejde a prijde za pet minut, kdyz uz jsem v klidu. Vyhovujici pro obe strany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.15 19:40
@Bibi239 píše:
Jinak myslim, ze s nekterymi temi rysy se clovek musi naucit zit, treba ta kratka rozbuska, to se tezko meni.
Ale neustale ryt, prudit, hledat vsi na vsem, to je myslim zmenitelne, ale ten clovek musi sam chtit, sam tovnimnat jako problem.
Co mu to nejak kratce nastinit, co se ti honi hlavou? Ze ho mas rada, ale ze nedokazes zit v permanentni blbe nalade, neustale cekat, co pro nej zas bude problem. Ze chces, aby zmenil svuj pristup, aby te neustale nesjizdel. Ze nechces, aby se vas vztah rozpadnul, ale na druhou stranu si nedokazes predstavit zit v tom cely zivot.
Přesně! Líp bych to nenapsala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.15 19:43
A mluvila jsi s ním o tom? Snažila bych se mu vysvětlit, že jestli s tím nezačne něco dělat (léčit se), tak to prostě bude konec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.1.15 19:52
Mluvila - několikrát… přesně tohle, co tu píšu, jsem mu řekla…on řekne, že to zkusí, že ho to mrzí, ale že prostě vždycky „vystříkne jak švěstkovej knedlík“, jak on říká..
ale druhý den se oopakuje to samé…a přitom vím, že kdyby jen trochu chtěl, mohl by to korigovat..ale asi je na to pohodlný, trochu zapojit vůli…a přitom tvrdí, jak by bez nás nemohl být, tak to si trochu odporuje
- Citovat
- Upravit
3.1.15 19:54
@Anonymní píše:
Mluvila - několikrát… přesně tohle, co tu píšu, jsem mu řekla…on řekne, že to zkusí, že ho to mrzí, ale že prostě vždycky „vystříkne jak švěstkovej knedlík“, jak on říká..ale druhý den se oopakuje to samé…a přitom vím, že kdyby jen trochu chtěl, mohl by to korigovat..ale asi je na to pohodlný, trochu zapojit vůli…a přitom tvrdí, jak by bez nás nemohl být, tak to si trochu odporuje
Já bych nepodceňovala fakt, že to sám fakt nezvládne. Pracuji s ženami/matkami a ty mají problém se ovládnout směrem k dětem. Řekla bych, že u chlapa je to ještě těžší. Ale trvala bych na tom, že vyhledá psychologa, ničí nejen tebe, ale i děti.
Prostě nůž na krk
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Všechny zdravím…
asi se potřebuju hlavně vypovídat a slyšet nezaujaté názory.
Jsem s manželem sedm let, máme dvě děti, 1,5 a 4 roky. On je cholerik, ale mám nějak pocit, že je to čím dál horší, nejde o žádné fyzické násilí, ale kvůli všemu vyletí, z věcí, které bych já bez problému přešla, udělá drama na několik dní. Na děti vystartuje(na starší), nemá s ní žádnou trpělivost. A já už toho začínám mít dost. Chtěla bych žít v klidu, s chlapem, který bude věci řešit v klidu a s rozvahou. Jasně, vzala jsem si ho, možná jsem doufala, že se změní, možná láska vyprchává, protože už ho mám plné zuby.. máme se stěhovat do domku, pryč z města, kde žiju celý dosavadní život. Byl by to velký krok, příští měsíc má začít rekonstrukce. A já teď přemýšlím, abych si tím nepo.rala život. Máme děti, odpovědnost, ale já jsem mladá ženská(25) a taky bych chtěla trochu péče a tolerance zažít, né pořád jen čekat, kdy vylítne a za něco mě zbuzeruje..ale co dělat? Odejít a začít nový život? Se dvěma malými dětmi? Nebo riskovat, že v domečku se sklidní, až bude mít konečně to svoje kutilství, práci na domku…ale co když ne, pak se budu plácat pryč od rodiny a v domku a nevědět, jak z toho ven…
podporu u rodičů bych měla, ale odejít od manžela s dvěma dětmi je obrovský krok a bylo by to strašně těžké, toho jsem si vědoma…ale chci zažít v životě klid, chlapa, který si mě váží a chová se ke mě hezky…
on má samozřejmě dny, kdy je všechno krásné, moc mě miluje a nemohl by bez nás žít, ale pak zase přijde jeho výlev a je to v… partnerky choleriků asi vědí, o čem je řeč..
za každý příspěvek budu moc ráda.
anonym z pochopitelných důvodů…