Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zlé batole
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.5.21 19:27
Mlatit ho je zbytecny, jak vidis, tak nema na synovo chovani vliv, respektive uplne stejnej, jak kdyz mu budes jen domlouvat, tak proc se k tomu snizovat? Deti, zvlast batolata, se uci kopírováním, opicka vidi, opička udela. A kdyz vidi, ze sve emoce fyzicky resis ty, jak mu muzes rikat, ze pro neho je to spatne?
Jinak mas normalni batole, ma silne emoce a neumi je zpracovat. V zachvátu vzteku nema cenu s nim nic delat, bud u nej a bud se ho pokus necim uz kdyz nabira rozptylit, nebo, kdyz to nestihnes, tak proste vyčkat az přestane. Teprve pak mu muzes říct, co se dela, nedela a jak priste zareagovat, kdyz se zlobi. Ono to nejakou dobu bude k nicemu, ale jednou to tam zustane a vrati se ti to.
Mlatit bych se nenechala, proste bych ho drzela tak, aby nemohl nikomu ublizit.
A nedivej se na nej tak, ze je zlej. Vzdyt kolikrat ani dospeli nezvladaji sve emoce, on je chvíli na svete, ma nárok na to nechat se jimi premoci a ucit se, jak je zpracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.21 19:31
V tomto věku není plácání dítěte podle mě vhodná metoda. Tím ho učíš, že rána se oplácí ránou. V podstatě ho biješ za to, že on někoho bije. Ty můžeš a on ne? Tohle je pro dítě matoucí. Zkusila bych na dítě houknout, velice důrazně vyhubovat a fyzicky zabránit mlácení. Chytit ho, odnést jinam, kde nemůže škodit. Vím, že to je těžké. Já měla obě děti vzteklé, starší v návalu emocí kousalo na potkání. To byl taky oříšek. Musíš zkoušet, co zabere zrovna u vás. Je to metoda pokusu a omylu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.5.21 19:35
Mám ročního syna, občas má taky takový stavy, neřeším, nechám ho, až se uklidní, tak s ním „řeším“ co chce. Když mě při hysteraku kouše, tak už na něj houknu a je klid. Ale většinou se prostě dám do módu, že mě nenasere. Víš, ony ty děti ještě emoce neumí zvládat a ty jako dospělá musíš nějakým způsobem zůstat v klidu. Že dostane na zadek? Tak to bude mít v hlavě zafixováno, že když se něco nelíbí mu, tak jde a bouchne psa nebo mámu. Musíš vydržet, zpracovat to a mít velkou trpělivost.
- Citovat
- Upravit
22.5.21 19:42
Předcházela bych afektům. Chtěl by křupku před obědem, tak bych mu ji dala do ruky a posadila ho s ní k obědu. Představ si, že přijdeš k manželovi a řekneš mu, že chceš křupku. A on na tebe, že ne. Schválně nepíšu, že by dodal, že ji dostaneš až po obědě. Protože to tvoje dítě slyší to NE. Že bude něco až potom, to nevnímá. No co, nenaštval by tě? Já bych mu řekla, ať jde do háje a pro křupku bych si šla. Dítě ti to neřekne, protože to neumí. Nedojde si pro ni, jelikož je křupka mimo jeho dosah. A tak začne zuřit. Co jako může dělat jiného v této situaci… No, a už to jede. Končí to plácáním z tvé strany. Dítě se učí nápodobou. Jasně že tě začne brzy plácat také. A i kdyby to od tebe nevidělo, tak to plácnutí zkusí také, jelikož je prostě temperamentní. Když ho plácáš pak, jen ho utvrzuješ v tom, že takhle se to přece dělá, když je někdo naštvaný. Takže předcházet tomu, aby se dostal do takového vzteku. Když by mě plácal, ruce bych mu přidržela a šli bychom koukat z okna na auta nebo bych mu ukazovala něco, co vím, že má rád. Třeba bych se s ním zatočila nebo ho poházela ve vzduchu, udělala s ním „kotrmelec“ na posteli. Prostě cokoli, co přeruší tu jeho touhu mě majznout. Stejně tak, kdyby mi pořád chtěl oblékat čepici. Čepice zmizí a šup - nabídnu jinou zábavu. Plácat psa bych mu nedovolila, ještě než by k němu došel, bych ho čapla. Ten pes je zlatý, buď šťastná za to, že na kluka nevrčí.
Objímej ho, když o to objetí stojí. Když zuří a brání se, tak o nějaké tvé objetí fakt nestojí. Manžel ti nedá křupku, ty mu nadáváš a on tě bude chtít objímat (a křupku ti stejně nedá, lump jeden…), jako budeš za to jeho objetí vděčná? A bude ti opakovat, že křupku nedostaneš. A ty jí přece chceš a chceš, aby ti jí dal a protože si to nenecháš vysvětlit, praští tě přes ruku a přes zadek. Tak…co za poučení si z toho vezmeš?
Když za tebou syn přijde, že se chce pomazlit, v tomto věku se s ním VŽDYCKY pomazli! I kdyby ti předtím ukousl nos. Pomazlení mu můžeš odepřít, až ti něco promyšleně provede třeba v pěti nebo šesti letech a budeš přesvědčená, že je to z jeho strany vypočítavost a není mu vůbec líto, že ti ublížil. Ale rozhodně ne v roce dítěte.
Nejsem úplný odpůrce tělesných trestů. Párkrát moje děti také dostaly ťafku. Ale neudělala bych to v roce. I ty přece vidíš, že to nefunguje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.21 19:47
Trestas ho “bitim” za to, ze “bije” Tebe, psa. To je uplne na hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.21 19:52
Uplne jednoduse, musis byt ve strehu a jak chce bouchnout, tak chytit ruku, zabranit mu v tom a „ne, to se nedela“. Nebit, nevysvetlovat pul hodiny.
Pomazleni bych neodmitala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.21 20:20
Hele já jsem zjistila, že nejlepší je tomu předcházet. Konkrétní situace: chceš křupku? Ano, dáme ji po obědě, to je moc dobrý obídek. Oni rozeznají ANO/NE a tomu zbytku nerozumí.
A taky záleží na tónu, kterým to řekneš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.21 20:36
V první řadě se snažím odpoutat pozornost. Když už ale záchvat přijde (u nás to je ale řev na zemi a třeba bouchání pestickama do země, na bití zatím nepřišel), tak ho nechám. Jsem vedle něj a čekám. Když se uklidní a chce jít se obejmout, jsem mu k dispozici.
Teď jsem četla VYBORNOU knihu Maličkosti od Haldy a on popisuje, jak se přímo s těmito projevy vzdoru vypořádat. Psal, že se dítě nemá držet nebo objimat v tom záchvatu, ale pokusit se mu vzít dlaně a držet ho pevně za dlaně a opravdu čekat, až se zcela uklidní. Může to být několik minut. Přesně bych ti to popsala do zprávy, kdybys chtěla.
On teď poprvé zažívá emoce, které nezná, i když je to velká zkouška našich nervů, musíme se snažit vžít do jejich role. Pevné nervy přeji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.5.21 23:53
Dceři je rok a čtvrt a pomalu to začíná. Popravdě jsem myslela, že budu mnohem trpělivější, vytáčí mě hrozně. Po několika dnech, kdy jsme se obě vztekaly a ječely, jsem se zařekla, že to takhle nechci. A beru to jako osobní kurz zvládání vzteku 
Denně si říkám, že když nezvládnu emoce já, nemůžu to chtít po ní, s její nezralou nervovou soustavou a nulovými zkušenostmi. Denně si říkám, že je to znak normálního vývoje a odezní to. Pokud je to možné, záchvatům předcházím, když to možné není, nechám ji vyzuřit. Nebije me ani psa, tomu bych aktivně, ale neagresivně bránila, přidržuju jí ručky, když bije sebe. Mazlení a nabídky smíru neodmítám nikdy. Drž se, to milé batole se zase vrátí (doufám)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.21 06:07
Některé děti jsou prudší povahy, bití rozhodně není řešením - agresivitu a zarputilost to jen zhorší. Spíš ho uklidňovat, přebytečnou energii se snažit využít jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.21 06:26
@Anonymní píše:
Ahoj ženský, maminky, hlavně vy co máte agresivní batolata. Jak byste se zachovali v této situaci? Syn byl do roku hodné dítě. Od roku se vzteká y až se válí po zemi. Doslova se točí jako hodiny a řve. Chce něco podat, třeba krupku před obědem, řeknu že ne, jdeme obědvat. Nejdřív se začne vzteky válet po zemi, řvát. Když už ho to prejde, jde mě placnout. Když neuspěje u mě, jde placnout psovi. „Bohužel“ máme tak hloupého psa, že ani nezavrci. Zkoušela jsem mu domlouvat, že to se nedělá, že ne. Když už teda šel mlátit psa, tak jsem mu dala přes ruce, a nakonec i přes zadek. Dnes mi pořád daval čepici na hlavu. Když už je to přestalo bavit, tak začal opět řev, a začal mě mlátit. Opravdu lítají od něj facky. Do nohy, do obličeje.. Nejprve jsem ho při hysteraku zkoušela obejmout, to bylo ještě horší, pak domluvit, a nakonec před ruce/zadek. Ale je to čím dál horší. Nechci mít zle a agresivní dítě. Jak na něj? Není hloupej, když se opravdu nastvu že ubližuje psovi nebo me, tak jde psa obejmout, pohladit. To samé že jde ke mě, a chce se mazlit. Nevím jestli ho mám v tu chvíli odmítnout, což už jsem udělala, a nebo ho pomazlit. Vim že neumí mluvit tak se chce nějak vyjádřit, ale krucinál, jak ho mám trochu brzdit v chování?
Zdravím, podle mého je to nějaký normální vývoj, naše malé je hrozně milé dítko, ale taky umí maminku i tatínka pěkně nazlobit. Tak upozorníme a když to nepomáhá, začne se vztekat ještě víc, jdu pryč a když ani to nepomůže, máme hrací ohrádku 
tam se většinou zabaví. Dnešní děti jsou hrozně nesamostatné, protože jim jdeme moc po vůli a pak nám lezou až za krk. Chce to trpělivost, ale taky ukázat nějaké hranice, co fakt ne… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.21 07:36
@Masina píše:
Předcházela bych afektům. Chtěl by křupku před obědem, tak bych mu ji dala do ruky a posadila ho s ní k obědu. Představ si, že přijdeš k manželovi a řekneš mu, že chceš křupku. A on na tebe, že ne. Schválně nepíšu, že by dodal, že ji dostaneš až po obědě. Protože to tvoje dítě slyší to NE. Že bude něco až potom, to nevnímá. No co, nenaštval by tě? Já bych mu řekla, ať jde do háje a pro křupku bych si šla. Dítě ti to neřekne, protože to neumí. Nedojde si pro ni, jelikož je křupka mimo jeho dosah. A tak začne zuřit. Co jako může dělat jiného v této situaci… No, a už to jede. Končí to plácáním z tvé strany. Dítě se učí nápodobou. Jasně že tě začne brzy plácat také. A i kdyby to od tebe nevidělo, tak to plácnutí zkusí také, jelikož je prostě temperamentní. Když ho plácáš pak, jen ho utvrzuješ v tom, že takhle se to přece dělá, když je někdo naštvaný. Takže předcházet tomu, aby se dostal do takového vzteku. Když by mě plácal, ruce bych mu přidržela a šli bychom koukat z okna na auta nebo bych mu ukazovala něco, co vím, že má rád. Třeba bych se s ním zatočila nebo ho poházela ve vzduchu, udělala s ním „kotrmelec“ na posteli. Prostě cokoli, co přeruší tu jeho touhu mě majznout. Stejně tak, kdyby mi pořád chtěl oblékat čepici. Čepice zmizí a šup - nabídnu jinou zábavu. Plácat psa bych mu nedovolila, ještě než by k němu došel, bych ho čapla. Ten pes je zlatý, buď šťastná za to, že na kluka nevrčí.
Objímej ho, když o to objetí stojí. Když zuří a brání se, tak o nějaké tvé objetí fakt nestojí. Manžel ti nedá křupku, ty mu nadáváš a on tě bude chtít objímat (a křupku ti stejně nedá, lump jeden…), jako budeš za to jeho objetí vděčná? A bude ti opakovat, že křupku nedostaneš. A ty jí přece chceš a chceš, aby ti jí dal a protože si to nenecháš vysvětlit, praští tě přes ruku a přes zadek. Tak…co za poučení si z toho vezmeš?
Když za tebou syn přijde, že se chce pomazlit, v tomto věku se s ním VŽDYCKY pomazli! I kdyby ti předtím ukousl nos. Pomazlení mu můžeš odepřít, až ti něco promyšleně provede třeba v pěti nebo šesti letech a budeš přesvědčená, že je to z jeho strany vypočítavost a není mu vůbec líto, že ti ublížil. Ale rozhodně ne v roce dítěte.
Nejsem úplný odpůrce tělesných trestů. Párkrát moje děti také dostaly ťafku. Ale neudělala bych to v roce. I ty přece vidíš, že to nefunguje.
Krásný příspěvek a moc za něj děkuji! Mám taky vzteklouna a tohle rozhodně pomohlo!❤️️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.6.21 11:03
@Barara15 píše:
Krásný příspěvek a moc za něj děkuji! Mám taky vzteklouna a tohle rozhodně pomohlo!❤️️
To jsem moc ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj ženský, maminky, hlavně vy co máte agresivní batolata. Jak byste se zachovali v této situaci? Syn byl do roku hodné dítě. Od roku se vzteká y až se válí po zemi. Doslova se točí jako hodiny a řve. Chce něco podat, třeba krupku před obědem, řeknu že ne, jdeme obědvat. Nejdřív se začne vzteky válet po zemi, řvát. Když už ho to prejde, jde mě placnout. Když neuspěje u mě, jde placnout psovi. „Bohužel“ máme tak hloupého psa, že ani nezavrci. Zkoušela jsem mu domlouvat, že to se nedělá, že ne. Když už teda šel mlátit psa, tak jsem mu dala přes ruce, a nakonec i přes zadek. Dnes mi pořád daval čepici na hlavu. Když už je to přestalo bavit, tak začal opět řev, a začal mě mlátit. Opravdu lítají od něj facky. Do nohy, do obličeje.. Nejprve jsem ho při hysteraku zkoušela obejmout, to bylo ještě horší, pak domluvit, a nakonec před ruce/zadek. Ale je to čím dál horší. Nechci mít zle a agresivní dítě. Jak na něj? Není hloupej, když se opravdu nastvu že ubližuje psovi nebo me, tak jde psa obejmout, pohladit. To samé že jde ke mě, a chce se mazlit. Nevím jestli ho mám v tu chvíli odmítnout, což už jsem udělala, a nebo ho pomazlit. Vim že neumí mluvit tak se chce nějak vyjádřit, ale krucinál, jak ho mám trochu brzdit v chování?