Změna bydliště při rozchodu

Anonymní
20.12.18 10:34

Změna bydliště při rozchodu

Dobrý den všem, ráda bych Vás poprosila o Váš názor na můj problém, protože více hlav více ví, i když je mi jasné že konečné rozhodnutí je stejně na mě, ráda bych znala názor širšího okolí a nezúčastněných pozorovatelů. Žiju ve velmi komplikovaném vztahu. Můj partner není otcem mých dětí, ale ony ho jako svého berou (vlastního neznají), neříkají mu tati ale on je miluje a ony jeho. Starší už teda vnímá problémy mezi námi ale mladší nic netuší a strejdu milují.
Partner má asi nějakou poruchu či co, protože se chová jak blázen bohužel. Chvíli je úplně normální, milý, hodný, věnuje se nám, hrajeme hry, povídáme si, jezdíme na výlety, prostě dokonalá rodinná idyla. Na druhou stranu mu pak „cvakne“ a je jak vyměněný. Vyvolá konflikt, který nemá žádnou reálnou příčinu (prostě si důvod vymyslí a když mi pak rupnou nervy a pošlu ho do… tak se mnou týden nemluví protože jsem drzá) a doma je peklo na zemi. Nemluví se mnou, kdykoliv se potkáme tak mě uráží a nadává mi že jsem k ničemu a špína (že máme doma bordel, což teda fakt nemáme - on ale začne tvrdit že třeba pod lednicí je bordel - ano tam je pač lednici neodsouvám každý týden), když rupnou nervy i mě tak je schopnej i fyzického násilí - žďuchání, strkání vyhrožování ap. Vždy mě začne vyhazovat, brát mi klíče od auta, dává mi výpověď z práce no prostě psycho. Vždy to jede podle vzorce, nasere se, pak se mnou 4-7 dní nemluví pak ho to přestane bavit, uklidní se, dělá jakože nic a dva dny na to jsme všichni zase ťuťu ňuťu. Pak se zase nasere a jede to na novo. Bez jediné sebereflekce, bez jediné omluvy a ještě tvrdí že je to moje chyba protože neumím držet hubu když mám - ano to teda fakt neumím pač vím, že i když se budu snažit situaci uklidnit stejně to nepomůže (situace, kdy mě třeba strčit a shodil na zem a já se mu šla omluvit že jsem ho nechtěla vyprovokovat a on stejně se mnou pak týden nemluvil) takže hubu nedržím a dop…le ho prostě pošlu.
Bohužel já jsem momentálně v totální finanční krizi, defakto mě hezky dostal kam potřeboval aniž bych si toho já blbka všimla. Byl to můj princ na bílém koni. Opustila jsem svůj byt, věci z něj rozdala sociálně slabých, opustila jsem práci a nechala se zaměstnat u něj ve firmě, pak už i moje auto bylo moc staré takže mi koupil nové(ale je jeho a psané na firmu ne na mě). Takže jsem v situaci kdy nemám vůbec nic, vše je jeho a já na nic nemám nárok. Pracuju za minimální mzdu, ze které platím jídlo, drogerii, holkám školu atd. S penězma nestrádám - když něco potřebujeme (oblečení, dárky ap.) peníze mi dá, ale já osobně nemám ze svého šanci našetřit ani floka.
On je podnikatel a žijeme na vesnici v domě. Jezdíme i 5× ročně na dovolenou. Děti mají na co pomyslí, mají zde prostor pro hraní, mají hřiště bazén trampolínu, čtyřkolku, kola, lyže běžky atd atd a ještě ho milují. Mají zde ve škole přátele, zázemí a vše pro zdravý rozvoj. Je mi jasný že nic není jen o penězích ale taky hodně je a bohužel peníze pro rozvoj dítěte jsou důležitý.
Tak a teď k jádru věci. Několikrát jsem od něj chtěla odejít, několikrát jsem to měla zařízené a nikdy to neudělala. Vždy jsem tak nějak věřila že se to změní. Ted už prostě vím že se to nezmění a že všechny události jsou poznamenaný jeho výstupama (i teď například Vánoce - starší říká to zase budou vánoce když se hádáte a já se vůbec netěším pač je tady tichá domácnost a fakt stres) Vlastně už si vůbec nejsem jistá tím, jeslti ho mám ještě ráda. Teď jsem mu podepsala výpověď (opět mě vyhodil a řekl že mi nedá výplatu pokud mu to nepodepíšu - tak jsem to udělala. Nicméně jak píšu výše je to pořád to samé, účetní to neodeslal a ani to neudělá) a řeším co bude dál. Od ledna chci jít do práce, což si myslím že on neunese, pač mě nebude mít pod kontrolou a bude muset doma začít taky něco dělat (teď si po sobě ani obleční neuklidí). Takže to dopadne tak že tu bude totál stres, tak nějak předpokládám že mi sebere auto abych se do práce nemohla dostat a že mě bude terorizovat skrz úklid, kterej ať si udělá sám když je doma a já v práci.
Takže se připravuju na možnost stěhování. Ihned je to nereálné pač nemám peníze a on mi je nedá. Mám v plánu oslovit nějakou nadaci v nejhorším pač na azyláku teda fakt skončit nechci. Taky řeším práci pač na moji pozici příjímají v mém okrese na několika místech, ale záleží na tom kde mě přijmou. Bydlím na vesnici a mám na obě strany 30 km větší města. Chtěla bych do většího, ale dost možná dostanu dobře placenou práci v tom menším, takže odtud 30 km ale z velkého města 60 km. Kdybych dostala práci u velkého města nic neřeším a jdu bydlet tam, ale kdybych dostala tu druhou práci, byla by možnost zůstat přimo tady v obci. Od února je tu k pronájmu byt za výborný peníze. Ale je to asi kilometr od místa kde žijeme teď, tedy od něho. Pro děti super, neměnily by bydliště, kamarády, prostředí (pač toho se fakt nejvíc děsím) ale kamarádka mě od toho odrazuje, protože on je tu starousedlík a spoustu lidí zná. Já tvrdím, že to mám v hlavě srovnaný a pokud opravdu odejdu tak mi bude šumafuk že se s ním potkám. Tak by mě zajímal váš názor na toto.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Twixinka
20.12.18 11:15

Priznam se,ze jsem to necetla cele,ale jestlize se jedna o pronajem,tak bych zkusila,jak to bude fungovat,pokud by to bylo spatne,tak se vzdycky muzes odstehovat nekam dal :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
218
20.12.18 11:20

Dobrý den všem, ráda bych Vás poprosila o Váš názor na můj problém, protože více hlav více ví, i když je mi jasné že konečné rozhodnutí je stejně na mě, ráda bych znala názor širšího okolí a nezúčastněných pozorovatelů. Žiju ve velmi komplikovaném vztahu. Můj partner není otcem mých dětí, ale ony ho jako svého berou (vlastního neznají), neříkají mu tati ale on je miluje a ony jeho. Starší už teda vnímá problémy mezi námi ale mladší nic netuší a strejdu milují.
Partner má asi nějakou poruchu či co, protože se chová jak blázen bohužel. Chvíli je úplně normální, milý, hodný, věnuje se nám, hrajeme hry, povídáme si, jezdíme na výlety, prostě dokonalá rodinná idyla. Na druhou stranu mu pak „cvakne“ a je jak vyměněný. Vyvolá konflikt, který nemá žádnou reálnou příčinu (prostě si důvod vymyslí a když mi pak rupnou nervy a pošlu ho do… tak se mnou týden nemluví protože jsem drzá) a doma je peklo na zemi. Nemluví se mnou, kdykoliv se potkáme tak mě uráží a nadává mi že jsem k ničemu a špína (že máme doma bordel, což teda fakt nemáme - on ale začne tvrdit že třeba pod lednicí je bordel - ano tam je pač lednici neodsouvám každý týden), když rupnou nervy i mě tak je schopnej i fyzického násilí - žďuchání, strkání vyhrožování ap. Vždy mě začne vyhazovat, brát mi klíče od auta, dává mi výpověď z práce no prostě psycho. Vždy to jede podle vzorce, nasere se, pak se mnou 4-7 dní nemluví pak ho to přestane bavit, uklidní se, dělá jakože nic a dva dny na to jsme všichni zase ťuťu ňuťu. Pak se zase nasere a jede to na novo. Bez jediné sebereflekce, bez jediné omluvy a ještě tvrdí že je to moje chyba protože neumím držet hubu když mám - ano to teda fakt neumím pač vím, že i když se budu snažit situaci uklidnit stejně to nepomůže (situace, kdy mě třeba strčit a shodil na zem a já se mu šla omluvit že jsem ho nechtěla vyprovokovat a on stejně se mnou pak týden nemluvil) takže hubu nedržím a dop…le ho prostě pošlu.
Bohužel já jsem momentálně v totální finanční krizi, defakto mě hezky dostal kam potřeboval aniž bych si toho já blbka všimla. Byl to můj princ na bílém koni. Opustila jsem svůj byt, věci z něj rozdala sociálně slabých, opustila jsem práci a nechala se zaměstnat u něj ve firmě, pak už i moje auto bylo moc staré takže mi koupil nové(ale je jeho a psané na firmu ne na mě). Takže jsem v situaci kdy nemám vůbec nic, vše je jeho a já na nic nemám nárok. Pracuju za minimální mzdu, ze které platím jídlo, drogerii, holkám školu atd. S penězma nestrádám - když něco potřebujeme (oblečení, dárky ap.) peníze mi dá, ale já osobně nemám ze svého šanci našetřit ani floka.
On je podnikatel a žijeme na vesnici v domě. Jezdíme i 5× ročně na dovolenou. Děti mají na co pomyslí, mají zde prostor pro hraní, mají hřiště bazén trampolínu, čtyřkolku, kola, lyže běžky atd atda ještě ho milují. Mají zde ve škole přátele, zázemí a vše pro zdravý rozvoj. Je mi jasný že nic není jen o penězích ale taky hodně je a bohužel peníze pro rozvoj dítěte jsou důležitý.
Tak a teď k jádru věci. Několikrát jsem od něj chtěla odejít, několikrát jsem to měla zařízené a nikdy to neudělala. Vždy jsem tak nějak věřila že se to změní. Ted už prostě vím že se to nezmění a že všechny události jsou poznamenaný jeho výstupama (i teď například Vánoce - starší říká to zase budou vánoce když se hádáte a já se vůbec netěším pač je tady tichá domácnost a fakt stres) Vlastně už si vůbec nejsem jistá tím, jeslti ho mám ještě ráda. Teď jsem mu podepsala výpověď (opět mě vyhodil a řekl že mi nedá výplatu pokud mu to nepodepíšu - tak jsem to udělala. Nicméně jak píšu výše je to pořád to samé, účetní to neodeslal a ani to neudělá) a řeším co bude dál. Od ledna chci jít do práce, což si myslím že on neunese, pač mě nebude mít pod kontrolou a bude muset doma začít taky něco dělat (teď si po sobě ani obleční neuklidí). Takže to dopadne tak že tu bude totál stres, tak nějak předpokládám že mi sebere auto abych se do práce nemohla dostat a že mě bude terorizovat skrz úklid, kterej ať si udělá sám když je doma a já v práci.
Takže se připravuju na možnost stěhování. Ihned je to nereálné pač nemám peníze a on mi je nedá. Mám v plánu oslovit nějakou nadaci v nejhorším pač na azyláku teda fakt skončit nechci. Taky řeším práci pač na moji pozici příjímají v mém okrese na několika místech, ale záleží na tom kde mě přijmou. Bydlím na vesnici a mám na obě strany 30 km větší města. Chtěla bych do většího, ale dost možná dostanu dobře placenou práci v tom menším, takže odtud 30 km ale z velkého města 60 km. Kdybych dostala práci u velkého města nic neřeším a jdu bydlet tam, ale kdybych dostala tu druhou práci, byla by možnost zůstat přimo tady v obci. Od února je tu k pronájmu byt za výborný peníze. Ale je to asi kilometr od místa kde žijeme teď, tedy od něho. Pro děti super, neměnily by bydliště, kamarády, prostředí (pač toho se fakt nejvíc děsím) ale kamarádka mě od toho odrazuje, protože on je tu starousedlík a spoustu lidí zná. Já tvrdím, že to mám v hlavě srovnaný a pokud opravdu odejdu tak mi bude šumafuk že se s ním potkám. Tak by mě zajímal váš názor na toto.

A ještě prosím napiš ,jak dlouho jste se znali než ses všeho zbavila a nastěhovala k němu.Jinak na to asi není co říci.Nechápu jak matka od 2 dětí může takto přemýšlet.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.12.18 11:29

@Amity když jsem se k němu nastěhovala byly jsme spolu rok, dalších 9 měsíců jsem si držela byt do kterého jsem za tu dobu šla 3×. Vlastně to tak nějak vyplynulo prostě, ono platit si 12 000 nájem jen tak taky není žádná sranda. Poté co jsme se dohodly že pustím byt jsem i skončila v práci a nechala se zaměstnat u něj. Já předtím dělala provozní - hodně časově náročná práce ale výborně placená - k dětem jsem měla chůvu. Ale popravdě jsem byla ráda, že s dětmi budu moci trávit více času, že budu pracovat doma.

Nicméně finanční situaci až tak neřeším, vím že se z toho vyhrabu, jsem silná osobnost (i proto nám to asi nefunguje) jde mi spíše o ty další věci.

  • Nahlásit
  • Citovat
breakfast
20.12.18 20:03

Pokud můžeš získat byt přímo v obci, tak nad čím váháš? Děti nebudou muset měnit prostředí. Jsi samoživitelka se 2 dětma, pustila si bydlení a nechala se zaměstnat za minimální mzdu? Do práce se nemůžeš dopravovat jinak než autem? S oslovením nadace jsem to vůbec nepochopila.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama