Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy … ![]()
(ale neber mě zas tak vážně, vypil jsem láhev červené Rioji tobelos 2015)
Jo je extremne zabrzdeny. Sestehujte se co nejdriv anebo se na to vykaslete. Jinak ztracite cas v necem co nema budoucnost.
@Anonymní píše:
Upřímně, ušetřilo by mi to spoustu času. U mně by být společně šlo, nicméně bydlím ve spolubydlení se čtyřmi lidmi a i když mám pokoj pro sebe, soukromí je skoro nula, všechno je všude slyšet a ani nemám postel pro dva. Setkáváme se tedy u něj, on by i u mně byl, ale z hlediska pocitů i pragmatičnosti je prostě lepší, když jsme tam. On v daném místě s holkou být nechce, jsou to maličko spartánské podmínky, je tam sám, mně to nevadí, ale o ń chce pro život s holkou víc. Jenže já jsem minimalista a už mě dost vyčerpává lítání mezi ním, domovem, školou, prací, rodinou a známými…dokonce jsem mu to říkala, on se nabízí, ak mi pomoct, nechci ho nikam tlačit ale vím, že tohle vyřeší jen společné bydlení (již vyřčeno. Jsme spolu od léta, ale oba cítíme, že to má potenciál, nicméně on je děsně opatrný, ještě nikdy s nikým nebydlel…já nechci být urputná a randíčka jsou fajn, nicméně vím z vlastní zkušenosti, že stejně člověk protějšek pozná nejlíp, když spolu ten pár bydlí. Buď se to rozpadne hned zkraje anebo se Ti dva ještě víc sžijí a mají na své vlastní životy více prostoru…on to vidí jinak, asi bere společné bydlení jako nějaký nepsaný svazek nebo nevím.
Jemu je 32, mě 28. Nemám hnízdící tendence, ale jsem trošku rozbuška, to věčné pendlování mě unavuje a on to ví. Tlačím na pilu nebo je zabrzděný on?
Věk na to stěhovat se do jednoho po půl roce máte… Je divný, že on nechce. Za druhý.. On se o sebe komplet stará sám? Nádobí, úklid, žehlení? Nevozí to k mamince? Budeš jeho první společné bydlení? To je vždycky za trest.
PS ve vašem a hlavně jeho věku, už by měla být i otevřena témata… Bydlení ves /město, děti, svatba, co dřív … Fakt není čas na to patlat se s ním 5 let a pak v 30+ hledat znovu ![]()
Já čím jsem starší, tím zastávám názor, že je k ničemu jen tak randit třeba rok. Nejlépe člověka poznáš ve společné domácnosti a alespoň se nebude ztrácet čas vztahem, který nemá smysl. Myslím, že půl roku je ideální. My se s manželem sestěhovali po cca 4 měsících a jsme spolu doteď 6 let
@Bubla_Bučková stará se o sebe komplet, jen pračku nemá, u něj to jsou trochu atypický prostory no…ale žehlí si sám, zbytek si dělá sakumprásk taky, s rodiči nebydlí.
Já fakt nechci hned hnízdit, jen vím, co to dá za práci dneska v mém věku sehnat někoho do života a zas se plácat dlouhodobě v něčem bez budoucnosti, je lepší být sama. Vím, že není výhra mít neohmatanýho chlapa, ale mám ho nechat plavat, když jinak funguje?
Nějak pořád nevím, jestli ho nechat přijít si na všechno sám nebo po krůčkách nastolit cílený pokradmý nátlak.
@vejilka no právě, to je žel i má zkušenost…ty začátky jsou krásné, ale jsou hlavně k hledání pozice toho vztahu. A pak pokud vztah klape, je to po společném bydlení ještě lepší. Vím, že mě má rád, ale nechci být ta, kdo dělá ten čistý řez, ale už jsem dost vyčerpaná. jinak viz výše.
A proč mu to nereknes narovinu? My se stěhovali dohromady po půl roce vztahu, přišlo mi to brzy ale v podnájmu mi končila smlouva a bylo tak dilema jestli podepsat na rok novou nebo to risknout a zkusit to spolu. A řekli jsme si to rovnou jak to je, že bude stěhování teď nebo až za rok. A vybral si hned. A to mu bylo 25 a mně 23.
@Serpentini já mu řekla, že v mé situaci by to bylo řešení, ale že je na to brzy, kvůli němu. Nemá ce k tomu. Prý tak optimálně po roce vztahu.
Já se stěhovala po třech týdnech.
Nebylo to tak úplně plánované, ale už jsem zůstala nastálo a jsem spolu jedenáct let. Jako chvilku trvalo než jsem si obrousila hrany a naučila se s manželem žít, ale zpětně musím říct, že bych to asi udělala znovu.
My se sestehovali s muzem po cca 14letech vztahu (zacali jsme spolu chodit v 19), poslednich 5 let jsme bydleli v jednom dome a kazdy ve svem byte, idealni varianta, kazdy jsme si jel karieru, domacnost, spolecne travene vecery, dovolene, pratele.
Pote dohoda, ze chceme dite, hledani spolecneho bytu, koupe, dite, v planu druhe dite a nas vztah se ve spolecne domacnosti nijak nezmenil, snad jen, ze jsem vice u plotny nez driv.
Ale rozumim tomu, ze jsme mega vyjimka ![]()
@Jogrr píše:
My se sestehovali s muzem po cca 14letech vztahu (zacali jsme spolu chodit v 19), poslednich 5 let jsme bydleli v jednom dome a kazdy ve svem byte, idealni varianta, kazdy jsme si jel karieru, domacnost, spolecne travene vecery, dovolene, pratele.
Pote dohoda, ze chceme dite, hledani spolecneho bytu, koupe, dite, v planu druhe dite a nas vztah se ve spolecne domacnosti nijak nezmenil, snad jen, ze jsem vice u plotny nez driv.
Ale rozumim tomu, ze jsme mega vyjimka
Chybi ta prvni dovolena v Jugoslávii.. ale chapu, pak jiz same vyhody a socialni jistoty.
My se sestěhovali také brzy, po 6 měsících chození.
on bydlel ve spolubydlení, jenže navíc v průchozím pokoji
Já ještě u rodičů. On se už před tím stěhoval několikrát, různě po kolejích,…pro mě to byla první zkušenost. Bylo mi 21 let. Oba vysokoškoláci a strašně nás to sblížilo. Pak už to šlo rychle. Žádost o ruku, děti a nakonec svatba. Příští rok začínáme stavět
A to spolu budeme příští rok teprve 4,5 roku ![]()
Upřímně, ušetřilo by mi to spoustu času. U mně by být společně šlo, nicméně bydlím ve spolubydlení se čtyřmi lidmi a i když mám pokoj pro sebe, soukromí je skoro nula, všechno je všude slyšet a ani nemám postel pro dva. Setkáváme se tedy u něj, on by i u mně byl, ale z hlediska pocitů i pragmatičnosti je prostě lepší, když jsme tam. On v daném místě s holkou být nechce, jsou to maličko spartánské podmínky, je tam sám, mně to nevadí, ale o ń chce pro život s holkou víc. Jenže já jsem minimalista a už mě dost vyčerpává lítání mezi ním, domovem, školou, prací, rodinou a známými…dokonce jsem mu to říkala, on se nabízí, ak mi pomoct, nechci ho nikam tlačit ale vím, že tohle vyřeší jen společné bydlení (již vyřčeno. Jsme spolu od léta, ale oba cítíme, že to má potenciál, nicméně on je děsně opatrný, ještě nikdy s nikým nebydlel…já nechci být urputná a randíčka jsou fajn, nicméně vím z vlastní zkušenosti, že stejně člověk protějšek pozná nejlíp, když spolu ten pár bydlí. Buď se to rozpadne hned zkraje anebo se Ti dva ještě víc sžijí a mají na své vlastní životy více prostoru…on to vidí jinak, asi bere společné bydlení jako nějaký nepsaný svazek nebo nevím.
Jemu je 32, mě 28. Nemám hnízdící tendence, ale jsem trošku rozbuška, to věčné pendlování mě unavuje a on to ví. Tlačím na pilu nebo je zabrzděný on?