Přidat na sobeckosti?

Anonymní
19.12.18 20:10

Přidat na sobeckosti?

Ahoj všem, ani nevím, kde začít, proč píšu… prosím anonymně, je to pro mě velmi osobní. Už nevím, co si počít, jestli jsem normální nebo líný sobec… :(
Tak popořádku. Před rokem jsme se přestěhovali na vesnici. Máme 6 2a1/4leté dítě. Jsem už nějaký ten rok na RD. Zhruba stejně dlouhou dobu stavíme dům. Zezačátku jsem pomáhala, co mi síly stačily, teď, když jdeme do finále, ne. Jakože jsem zvládla tahat cihly, s manželem zdít, prostě takové ty hrubé práce, nyní, když dělá „odbornou“ jemnou práci s elektrikou atp., už mám „padla“. Manžel dál maká jak divej, do toho podniká, stará se o všechny záležitosti kolem domu, auta. Na mě jsou „ženské“ práce. Obstrat děti, nákupy, každý den teplý oběd, večeře, v letní sezóně zavařování, v současné době zařizování Vánoc, prostě to každá známe, milion drobných úkonů, které jsou málokdy vidět a nikdo neocení. Do toho jedno mírně ukňourané dítě věčně na hromadě (to starší), mladší zase paličaté a šííííííleně vzdorovité (normálka, období vzdoru). Mám pocit, že vůbec neposlouchají a já jen křičím. :( Do toho pořád nějaká neohlášená návštěva z manželovy rodiny (bydlí tady spousta příbuzných, ale všichni furt lezou sem), chystání oslav (za poslední měsíc manželovy 40, dceřiny 6. narozeniny…), pohoštění. Milionkrát denně drobné činnosti, které ve výsledku nejsou vidět. Dost často se s mužem hádáme. Několikrát jsem ho prosila, aby udělal aspoň nějakou malou drobnost, která mě rozčiluje (třeba nesnesu špinavé nádobí), ale setkávám se v podstatě s názorem, že co po něm ještě chci?? Chápu. Já jsem ta doma, on dělá, co může, stará se jinak, ale… prostě mám pocit, že jsem na pokraji sil, že stokrát nic umořilo vola. Na dovolené nejezdíme, hlídání nemáme, každou chvíli tu mám nasáčkované tchány (kolem kterých já lítám a oni s NIČÍM nepomůžou, i když třeba dodělávám oběd i pro ně a malá mi visí na noze). Oni by byli vůbec samostatná kapitola, ale o tom to tu není. Od října se u mě střídají jakoby období elánu a deprese, jsem frustrovaná, moji rodiče 150 km daleko, kamarády tu nemám, jakákoliv aktivita mimo domov znamená, že s sebou musím táhnout i děti, a to fakt není relax. Cítím se hrozně vyčerpaně, malá v noci hrozně špatně spí, já nemůžu usnout, i když jsem fakt unavená, bušení a svírání srdce. Navíc teď 14denní výpadek prášků na štítnou žlázu, takže fyzicky špatně (prášky už mám, ještě počkat, až zaberou). Prostě nevím, co mám dělat. Domov je pro mě momentálně vězení, do toho návštěvy, které si chodí, jak se jim zlíbí, i když jsem už natvrdo opakovaně řekla, že bych ráda, aby daly předem vědět (bez odezvy), zase ti stejní lidi pořád, mně už vadí i zvuky, pořád mě bolí hlava, je mi špatně… Manžel se snaží tak nějak pomoct s dětmi, ale když si stěžuju, že např. nechci, aby sem tchýně s tchýní pořád chodili, jsem ta špatná, prý si to dělám sama, protože kolem nich DOBROVOLNĚ skáču, prý je jen nemám řešit (nejde), ale to byste je museli znát… Prostě totální ponorka. Dneska jsem nechala úklid na manželovi, že si nepřeju nic na Vánoce, jen aby za mě jednou udělal těch 1000 malých drobností, které on ani děti nevidí, že si chci dát nohy na stůl a být. A jak to dopadlo? Tady spoušť, já z toho depku, protože mi bordel nedělá dobře (jsem v tomhle sice ne úplně perfekcionistka, ale mám ráda nějaký jakžtak pořádek, hlavně umyté nádobí a nerozházené hračky). Manžel uspává děti a já mám pocit, že vůbec nemám sílu už, nejradši bych někam utekla, nemám kam jít, i když bych nejradši někam daleko… Promiňte, že je to tak zmatené, ale je mi fakt až fyzicky zle, nějaké vyhoření nebo co a do toho vlastní výčitky, že jsem ta, co pracuje míň, ale pořád si stěžuje. Ale já už fakt nevím, jak dál. Díky. Anonymní D.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
9918
19.12.18 20:17

Ja se nedivim, ze se hroutis. Mate toho oba moc. A jeste nemas klid ani ve vlastnim domove. Chtelo by to udelat poradek s temi pribuznymi. Neohlasenym navstevam zkratka vstup zakazan.
A nemela jsi dneska davat doma nohy na stul, nybrz vypadnout nekam uplne. Zajit si nekam posedet, ci zaplavat, na prochazku. Tak by jeden den nebylo uklizeny a co ? Ono to neutece

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
664
19.12.18 20:23

A nemůžete si zaplatit na pár hodin týdně nějakou chůvu? Udělej si od dětí a domácnosti na chvíli volno a věnovat se svému koníčku, jít si sama zacvičit, na procházku, na nákup nebo tak… Když přijdou tchánovci neohlášení tak se klidně tvař že nejste doma a prostě je tam nepouštěj když sije na to opakovaně upozornila. Také mi vadí neohlášené návštěvy, kor když potřebuju dělat něco jiného. Pokud je to ojedinělé dá se to přežít ale pravidelně by mě to štvalo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1779
19.12.18 20:27

Dokážu se vcítit, sem tam prožívám něco podobného. Já jsem teda na úklid magor, protože binec taky nesnesu. Ale občas, když se cítím vyčerpaně, tak si dokážu říct dost a polevím a nedělám nic nebo jen to nejnutnější. Tvému chlapovi by vadil nepořádek? Můj mi často říká, že se na to mám vykašlat a radši si odpočinout. A těm návštěvám bych teda neotevřela. Když nejsou schopni respektovat, že se mají ozvat předem. Radši bych pustila nahlas hudbu a dělala, že je neslyším. Nebo bych jim rovnou ve dveřích řekla, že na ně nemám čas.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.12.18 20:35

Tady v okolí pravděpodobně nikoho na hlídání neseženu, je to malá vesnička v jižních Čechách… S tou návštěvou je to těžké, v podstatě je „vidím“, až když klepou na dveře, a to oni vidí, jestli tady někdo je nebo ne. Jsou podle mě děsně nevychovaní, já to taky jakžtak dlouhou dobu tolerovala, ale pohár trpělivosti už asi přetíká. :( Manželovi asi nepořádek nevadí, protože na něj byl doma zvyklý. U nás muselo být naklizeno a já doteď nesnesu špinavé nádobí nebo rozházené prádlo, potřebuju pro klid duše jakous takous harmonii pro oko, i když ve skříni zrovna nejsou srovnané komínky (oči nevidí, ruce nestíhají). Manželova odpověď právě je, že si mám dát padla, ale to je teoreticky, prakticky mi s tím chaosem kolem nepomůže a mě to způsobuje jakoby vnitřní úzkost či jak to nazvat. :nevim: A to po něm fakt nechci „velkou“ práci, včera například hádka, protože si ani není schopný odnést talíř ze stolu, když vidí, že nestíhám a mám honičku. Pro někoho blbost, já se ale v takové chvíli cítím jako služka (stokrát nic…). D.

  • Citovat
  • Upravit
98
19.12.18 20:36

Jezdí s dětmi třeba jednou měsíčně na par dni ke tvým rodičům. S tvhyni se domluv,ze když přijde,tak bude hlídat a ty si pujdes bud něco dělat doma nebo zařídit po venku. Proste si dupni.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Hroznej puberťák
19.12.18 20:39
@Anonymní píše:
Ahoj všem, ani nevím, kde začít, proč píšu… prosím anonymně, je to pro mě velmi osobní. Už nevím, co si počít, jestli jsem normální nebo líný sobec… :(
Tak popořádku. Před rokem jsme se přestěhovali na vesnici. Máme 6 2a1/4leté dítě. Jsem už nějaký ten rok na RD. Zhruba stejně dlouhou dobu stavíme dům. Zezačátku jsem pomáhala, co mi síly stačily, teď, když jdeme do finále, ne. Jakože jsem zvládla tahat cihly, s manželem zdít, prostě takové ty hrubé práce, nyní, když dělá „odbornou“ jemnou práci s elektrikou atp., už mám „padla“. Manžel dál maká jak divej, do toho podniká, stará se o všechny záležitosti kolem domu, auta. Na mě jsou „ženské“ práce. Obstrat děti, nákupy, každý den teplý oběd, večeře, v letní sezóně zavařování, v současné době zařizování Vánoc, prostě to každá známe, milion drobných úkonů, které jsou málokdy vidět a nikdo neocení. Do toho jedno mírně ukňourané dítě věčně na hromadě (to starší), mladší zase paličaté a šííííííleně vzdorovité (normálka, období vzdoru). Mám pocit, že vůbec neposlouchají a já jen křičím. :( Do toho pořád nějaká neohlášená návštěva z manželovy rodiny (bydlí tady spousta příbuzných, ale všichni furt lezou sem), chystání oslav (za poslední měsíc manželovy 40, dceřiny 6. narozeniny…), pohoštění. Milionkrát denně drobné činnosti, které ve výsledku nejsou vidět. Dost často se s mužem hádáme. Několikrát jsem ho prosila, aby udělal aspoň nějakou malou drobnost, která mě rozčiluje (třeba nesnesu špinavé nádobí), ale setkávám se v podstatě s názorem, že co po něm ještě chci?? Chápu. Já jsem ta doma, on dělá, co může, stará se jinak, ale… prostě mám pocit, že jsem na pokraji sil, že stokrát nic umořilo vola. Na dovolené nejezdíme, hlídání nemáme, každou chvíli tu mám nasáčkované tchány (kolem kterých já lítám a oni s NIČÍM nepomůžou, i když třeba dodělávám oběd i pro ně a malá mi visí na noze). Oni by byli vůbec samostatná kapitola, ale o tom to tu není. Od října se u mě střídají jakoby období elánu a deprese, jsem frustrovaná, moji rodiče 150 km daleko, kamarády tu nemám, jakákoliv aktivita mimo domov znamená, že s sebou musím táhnout i děti, a to fakt není relax. Cítím se hrozně vyčerpaně, malá v noci hrozně špatně spí, já nemůžu usnout, i když jsem fakt unavená, bušení a svírání srdce. Navíc teď 14denní výpadek prášků na štítnou žlázu, takže fyzicky špatně (prášky už mám, ještě počkat, až zaberou). Prostě nevím, co mám dělat. Domov je pro mě momentálně vězení, do toho návštěvy, které si chodí, jak se jim zlíbí, i když jsem už natvrdo opakovaně řekla, že bych ráda, aby daly předem vědět (bez odezvy), zase ti stejní lidi pořád, mně už vadí i zvuky, pořád mě bolí hlava, je mi špatně… Manžel se snaží tak nějak pomoct s dětmi, ale když si stěžuju, že např. nechci, aby sem tchýně s tchýní pořád chodili, jsem ta špatná, prý si to dělám sama, protože kolem nich DOBROVOLNĚ skáču, prý je jen nemám řešit (nejde), ale to byste je museli znát… Prostě totální ponorka. Dneska jsem nechala úklid na manželovi, že si nepřeju nic na Vánoce, jen aby za mě jednou udělal těch 1000 malých drobností, které on ani děti nevidí, že si chci dát nohy na stůl a být. A jak to dopadlo? Tady spoušť, já z toho depku, protože mi bordel nedělá dobře (jsem v tomhle sice ne úplně perfekcionistka, ale mám ráda nějaký jakžtak pořádek, hlavně umyté nádobí a nerozházené hračky). Manžel uspává děti a já mám pocit, že vůbec nemám sílu už, nejradši bych někam utekla, nemám kam jít, i když bych nejradši někam daleko… Promiňte, že je to tak zmatené, ale je mi fakt až fyzicky zle, nějaké vyhoření nebo co a do toho vlastní výčitky, že jsem ta, co pracuje míň, ale pořád si stěžuje. Ale já už fakt nevím, jak dál. Díky. Anonymní D.

Šílená cena za blbej barák. Milionkrát radši v králíkárně v paneláku, než tohle… Divím se, žes neutekla už dávno.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
19.12.18 20:44

K nám a se taky táhnou neohlasene davy. Nechápu tedy proč. Nejsem žádná extra hostitelka. Vždycky když se někdo ohlásí, že k nám jede (aspoň tedy dají vědět chvilku předtím), normálně říkám, že někam za chvíli jedu. Když už vidím, že je nezvana návštěva u branky, beru dítě, klíče od auta, zamykam a odjíždím :lol: :lol: v klidu něco nakoupím A vratim se zpět. :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Když už se někomu povede k nám nakyblovat, usadim návštěvu třeba ven, když je teplo a pořád běhám a něco dělám. Většinou pochopí, že nemám čas s někým stále vysedavat u kafe. Omlouvám se za anonym, chodí sem kamarádky který mě teď asi poznaly :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

  • Citovat
  • Upravit
25897
19.12.18 20:47

Neohlášené návštěvy nepřijímej nebo hodˇ tchýni nejmladší a prostřední dítě do ruky na hlídání a jediné co bych jim nabízela by byl čaj nebo kafe. Manželovi 1× týdně všechny 3 děti na celé odpoledne a ty někam jdi vyčistit hlavu. Nebo se z toho zblázníš. Stavba domu a mateřská je smrtelná kombinace.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6735
19.12.18 20:48

Taky to znám. Pořád to samý dokolečka :zed: O víkendu jsem dělala oslavu synovi a nádobí sem myla ještě v úterý. Chlap, který půl dne prospal, mi s ničím nepomohl a večer mi řekl, že není uklizená ložnice :pocitac: Já mám teda už větší děti, ale zase jsou od sebe jen 22 měsíců a byly doby, kdy jsem brečela v ložnici a představovala si, jak na pár dní zmizím a dospím se někde v hotelu a uklidním se. Začala jsem šít - po obědě jsem prostě vytáhla šití a bylo mi fuk, že mi dítě visí na noze a ječí, prostě ta hodina byla moje. Psychicky jsem si u toho odpočinula. Najdi si, nebo vrať se k nějaké aktivitě, u které si psychicky odpočineš. Nebo když přišel chlap z práce, vlezla jsem si s knížkou do vany, i ta půl hodka klidu byla balzám na duši.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
664
19.12.18 20:49

Já třeba mám tchyni co je fakt zlatá ale pokud chci s něčím pomoct musím si o ní říct. Taky jsem si chlapovi stěžovala že jí jen obskakuju když tu tráví třeba několik dní (bydlí dál a jezdí třeba na víkend) a on mi řekl ať se nestydím a prostě jí úkoluju,no a funguje to dokonale! I když si teda připadám dost blbě, pohlídá malého, jde s kočárem na procházku, pomůže mi v kuchyni a ještě se od ní vždy něco přiučím :) takže se toho nebát a prostě si říct no

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.12.18 20:50
@Anonymní píše:
K nám a se taky táhnou neohlasene davy. Nechápu tedy proč. Nejsem žádná extra hostitelka. Vždycky když se někdo ohlásí, že k nám jede (aspoň tedy dají vědět chvilku předtím), normálně říkám, že někam za chvíli jedu. Když už vidím, že je nezvana návštěva u branky, beru dítě, klíče od auta, zamykam a odjíždím :lol: :lol: v klidu něco nakoupím A vratim se zpět. :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Když už se někomu povede k nám nakyblovat, usadim návštěvu třeba ven, když je teplo a pořád běhám a něco dělám. Většinou pochopí, že nemám čas s někým stále vysedavat u kafe. Omlouvám se za anonym, chodí sem kamarádky který mě teď asi poznaly :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

Tak to je dost dobrý. Mně se povedlo jen jednou. Zabarikádovaly jsme se s holkama nahoře a já se bavila, jak tchýně volá, kde jsme. Před dětma jakože schovka, byly by schopné to vyžvanit. :) V sobotu jsme zrovna toto vysvětlovala manželově sestře, aby dala vědět aspoň půl hoďky předem (pekly jsme, aspoň bychom se třeba stačily učesat, abychom nebyly takové šmudly,) ale obávám se, že opět nechtělo být pochopeno. Už mě to fakt s…D.

  • Citovat
  • Upravit
36062
19.12.18 20:51

Máte toho oba až nad hlavu. V první řadě bych odbourala ty návštěvy, pokud nechápou že prostě nemáš čas okolo někoho věčně skákat tak to je jejich problém. Prostě přijdou, řeknu nemám čas a šmitec, když to nechápou tak se nedá nic dělat. Tchánovci to samé, přijdou a ještě se nechají obskakovat? Jé, to jsem ráda že jste tady, hned mám víc času, tchýni vraz děti, tchánovi dej taky nějakou práci. Co to jako je, tohleto? Oni neviděj kolik toho oba máte?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13407
19.12.18 20:52

Máte toho oba moc.
A ty když jsi po manželo chtěla ty činnosti, tak jsi měla nafotit barák, ukázat fotky v jakém stavu bude, až se vrátíš a odjet relaxovat.
A přestaň šílet s úklidem, stejně to nikdo neocení.
Mně už 4. den visí prádlo ve sklepě a je mi to úplně fuk.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
19.12.18 20:53

@Medičkaa Bohužel, „moje“ rodina, tedy manželova by vydala na román, ale nechci je tu hanit. Někdy si říkám, že se měla tchýně narodit jako britská královna, to by jí krásně sedělo. Ale je toho víc, na co jsem si musela zvyknout, ale nejsou zlí, tak je tu nechci úplně pomlouvat. Jsem 100% přesvědčená, že jsem mohla dopadnout hůř, to zas z emimča vím. D.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová