Změna postoje k ex

@Sebinah90 píše:
@jkra
ahoj, mám otázku.. Ako si má zariadiť, aby sa staral tak, ako sa starať má?
Bývalý partner si síce naše deti berie, ale absolutne sa im nevenuje a sú u neho v hrozných podmienkach. Už som spísala návrh na súd, aby ich nedostával na celý víkend, vykompenzovala som mu to dňami naviac. Je aj iný sposob, ako by sa dalo zariadiť, aby sa staral tak ako má?

No, konzultuj s ospodem:

@Sebinah90 co nechapes? Socialka, opatrovnik deti.

@Anonymní píše:
Je to rok, co mě partner nechal s dětmi a odešel za jinou… Má se fajn, vše je dle něj, jak si pískne.. Kvůli dětem nechci dělat problémy… Ale cítím, že má trpělivost dochází… Chtěla bych mu taky znepříjemnit život, tak jak to udělal on mě a dětem… Nemám na to odvahu… Závidím těm, co to dokáží… Měla jste některá taky takový pocit?

Chapu tě bytostne. Mam neco za sebou a neco pred sebou. Ty pocity jsou podle me přirozené, clovek ma vztek na toho druheho, jak snadno se „vyvliknul“ z povinností a jak je na rozdil ode mne happy. Predpokladam, ze starosti jsou na tobe a on je na hraní. Zkus si o tom povidat s kamaradkama, s nejblizsimi, s psychologem, v kostele (krestani maji hezky zpracovanou metodiku odpousteni) apod., ale udrz se s tim praktickym zneprijemnovanim.

Ono jednou prijde chvile, kdy prestanes resit tu krivdu a pak bude jakz takz vztah a spoluprace k nezaplaceni.

Navic- kdyz se vyvliknul jednou a jeste takhle nehorazne - a opustit zenu s tak malym ditetem je otrlost nejbyssiho kalibru, tak na nej spoleh nebude nikdy. Tudiz nepocitat s nicim a zaridit se podle sebe je nejlepsi prevence dalsich zivotnich šoků. A o děti bych se taky nebala. Ony moc dobre vedi, kdo je kdo 

Edit: koukam, ze jsem si neco domyslela, nevim, kolik je dětem 

@Lama Lama on už mi ten život právě znepříjemnuje… Ja nemam problém se domluvit, snažím se víc jak rok a v podstatě ve všem nakonec ustoupim já… Ani tak nechci řešit křivdu.. Vadí mi, že i když odešel on, v podstatě by měl mít on máslo na hlave a ne já.

@Anonymní píše:
Mě je to tak nějak jasne, že „bojem“ vzniknou jen konflikty… Ja bych tonzrejme stej e edokazala, dát mu „něco sežrat“.Jen mě po roce snahy a slušně jednání a domluvu, předal ten pocit, že on nic, ještě dělá problémy. Že Jakob y závidím těm ženám, co dokáží svým ex diktovat podmínky ony.

Jee, jak ja te chápu. Ale halt neumis byt mrcha, tak se do toho nestylizuj, zivot je dlouhy. Ja si taky furt pripadam jak posledni bambula a vzdycky me prasti jak facka, kdyz vymyslim opravdu spravedlivou variantu cehokoli a tatka to odmitne a nabidne nejakou naprostou neuskutecnitelnou nehoráznost a je pripraven vyjednávat, ve stylu „ty si lehni na koleje a kdyz pojede vlak, tak se pak nejak domluvime“. Tak ja ho poslu někam a na me je pak sirokou verejnosti apelovano, abychom se „normalne“ domluvili a ze to proste s tim chlapem neumim 

Hele za 5 let tehle nedozirne prudy ho jiz umim poslat do haj.zlu slusne a strucne, aniz bych se nasledne zhroutila a prestala jsem mit potrebu vysvetlovat verejnosti, o co jde a kde je problem. Takze jsem vlastne verejne za megeru ja (ktera chudaka otce vecne vlaci na OSPOD nebo na nej podava zaloby, zatimco on ji -chudak- na nehoraznych alicich sponzoruje LUXUSNI bydlení). Takze neboj, ono vox populi je nevyspytatelne 

@Anonymní píše:
@PaníKadrnožková děkuji za pochopení. Navic ta myšlenka, že tohle bude trvat několik let a spíš než lepší, je to čím dál horší. Opravdu se snažím kvůli dětem vyjít vstříc, ale pomaku sibzacinam říkat, že se prostě nedá nic dělat a pocítí to i děti, že domluva není možná. Ten pocit mu to vse vrátit. Jenže on je prostě silnější, myslím, že nemá nejmenší šanci, na koni bude vždy on.

Nemusi být! Ten pocit vitezstvi (nad sebou), kdyz si poprve vymezis hranice a nenechas se vytocit. Taky stoji za to prijmout skutecnost, ze nektere veci vubec nestoji za boj nebo lepe receno, ze nejde o boj, ale o ty deti. Zjistila jsem, ze skoro kazda situace ma mnoho řešení, pokud protistrana odmitne uplne vsechny, tak pochopis, ze to skutecne dela naschval. To pro me bylo velmi osvobozujici, ze jsem si ujasnila, ze on neni na koni, kdyz mu stoji za to delat zle jen aby bylo zle, vis.

Moc ti preju hodne energie, pevne nervy a odhodlani pracovat na sobe! Protoze jakmile prestanes mit myslenky na pomstu a osvobodis se od krivdy (bez ohledu na to, jak velka a realna je), tak to nebude znamenat, zes prijala porazku, ale ze ses stala lepsim clovekem. A zacne proces osvobozeni se od minulosti. Opakem lasky neni nenavist, ale lhostejnost. Nevim, jestli mi rozumis, me tohle poznani stalo mnoho casu a sil…