Změna VŠ - prosím o názor
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Zakladatelko,
v hlave to mas, jak se zda, velmi dobre srovnane, vyzkouselas studovat to, co chtelas a vcas zjistila. ze to neni cesta pro tebe.
Mas rodice, kteri te podporiji a stoji za tebou, tvuj pritel te take podporuje.
Vcas prislas na to, co v zivote chces dokazat, co od nej ocekavas a co te udela stastnou.
Vubes na mne nepusobis sebestredne, ani arogantne ale naopak velmi sympaticky.
Tim, jestli nekdo v tvem okoli rozpozna, jak jses opravdu silna nebo ne, tim se vubec nezatezuj. Nevidim zadny duvod k tomu, aby se ti nekdo vysmival nebo bylas tercem jeho posmechu… s vyjimkou idiotu, ktere clovek v zivote obcas potka a na jejichz chovani nema zadny vliv.
Myslim, ze nas sebe muzes byt hrda stejne tak jako tvi rodice zcela jiste jsou.
Preji ti hodne stesti v zivote, ale myslim, ze ho budes mit, protoze lide jako ty stesti jaksi automaticky pritahuji.
Hodne uspechu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já si myslím, že to, jakým způsobem to bereš a jak mluvíš, tak pro tebe medicína opravdu není a tím nemyslím inteligenci, ale tu realitu po škole.
Chvilku, než jsem dočetla do druhé poloviny, trošku jsem se děsila, že řekneš nějakou uměleckou školu, protože tam je s uplatněním trošku problém.
Myslím si, že máš pravdu a že sis vybrala dobrý obor a navíc máš obrovské štěstí, žes to zjistila v prváku.
S rodiči to někdy bude těžké, ale uplatnění najdeš slušné, s tvojí inteligencí to vystuduješ v pohodě, plat ujde a pracovní doba je do určité míry flexibilní a slučitelná s dětmi..
Z praktického hlediska bych to ukončila co nejdřív, abys pak měla rezervu a nepřekročila neplacené roky studia(4 roky).
Přeji hodně štěstí a myslím si, že ses rozhodla dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lollitka
To mě strašně mrzí, ale i z toho jak píšeš je znát, že jsi inteligentní silná žena… Bohužel, jak jsem si teď sama zažila (i když to samozřejmě nechci srovnávat se zdravotními problémy, které máš ty), ta psychika je neuvěřitelná mrcha… Budu na tebe myslet, hlavně ať je ti lépe 
- Citovat
- Upravit
@carsin
Velmi děkuju za názor a hlavně za podporu, hrozně moc si toho vážím
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Lollitka
To mě strašně mrzí, ale i z toho jak píšeš je znát, že jsi inteligentní silná žena… Bohužel, jak jsem si teď sama zažila (i když to samozřejmě nechci srovnávat se zdravotními problémy, které máš ty), ta psychika je neuvěřitelná mrcha… Budu na tebe myslet, hlavně ať je ti lépe
Díky moc, psychika je fakt svinstvo, ale ono která nemoc není. Jen mě mrzí, že mi to takhle zkazilo už 14 let života, i když se pořád snažím vstávat, když upadnu.
Tobě moc držím palce, ať je tvé rozhodnutí správné, ať se ti daří a splní se ti tvůj sen a ať je ti taky lépe, věřím, že terapie pomůže se s tím ještě naučit pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele podej si přihlášku na ten peďák, školu zatím neukončuj, to můžeš vždycky.
ALE
tvůj základní zárhel není škola, ale nezvládnutá úzkost. Takže co nejdřív vstup do psychoterapie, trošku se opečuj a pak se rozhoduj s čistu hlavou podle toho co skutečně chceš a ne podle toho čeho se bojíš.
A teda ona ta psychoterapie v prváku ti dost pomůže i v tom, aby si pak byla dobré doktorka a nebo dobrá učitelka. Naopak neřešená úzksot ti zhorší všechno. Plus teda pokud poslechneš úzksot a odejdeš z medicíny, bez toho abys to pořádně vyčistila a nechala zahojit, tak tím tu úzkost jen posílíš a na tom peďáku se projeví taky.
A vyber si terapeuta/ku který dělá spíš vztahověji zaměřenou práci - gestalt, PCA procesová práce, biosyntéza, satitterapie a pod.
REspektive vy určitě budete někde mít nějakého psychologa/žku, co nabízí péči právě studentům - bude to na stránkách studijního oddělení, nebo tam kde na webu jsou informace pro studenty s handicapem. Tak se ozvi tam - to bude nejjednodušší.
a v mezičase mrkni do téhle knížky -ono to platí i pro lékaře i pro učitele.
https://obchod.portal.cz/…m-pomocnika/
neboj - to nakonec zvládneš, ať už si vybereš co chceš. I s tou úzkostí se popasuješ se ctí.
držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sany80s
Ahoj, já se právě snažila vždycky nějak domýšlet a plánovat dopředu, jen ta realitu „dokud si to člověk nezažije sám“ je prostě občas jiná, proto asi ostatně teď řeším to co řeším no 
Nad tím tvým leknutím jsem se musela pousmát, myslím že někdy v prváku jsem pořád váhala nad konzervatoří, ale pak nějak člověk " dospíval" a viděl to uplatnění… S tvým názorem na práci učitele souhlasím a právě proto doufám, že to teď už bude dobrá volba… Moc ti děkuju za názor 
- Citovat
- Upravit
Taky jsem menila.. vysmivali se jen rodice…
A ted to uz vazne nikoho nezajima…
- Citovat
- Upravit
@Ou
Děkuji za názor, k psychologovi jsem objednaná, podle mých informací by měl řešit právě tohle, tak snad to je správný krok… Školu mám v plánu dochodit do konce jarního semestru, přesně z toho důvodu co říkáš a taky kvůli praktické stránce věci - statusu studenta… Pokusím se ale hlavně teď na jaře zapracovat na té psychice, jsem si vědomá toho, že to může být do budoucna velký problém a děkuji za upozornění…
- Citovat
- Upravit
Myslím, že je naprosto super, že Tě přítel i rodina podpořili v úmyslu změnit VŠ. Sama jsem měnila obor po prvním roce studia, táta mi to dlouho nemohl odpustit, ale hlavně proto, že jsem z tehdy ještě 5letého Mgr, oboru přecházela na tříletý Bc., tehdy ještě ten titul nebyl tak profláklý jako dnes a táta se zlobil, že ze mě nic nebude. Nakonec jsem si udělala i nástavbu, Mgr. mám, ale i kdybych neměla, i táta nakonec uznal, že je hlavní, že mě to baví a realizuju se v tom.
Jinak tu to ostatní vlastně zaznělo, takže nebudu opakovat ostatní .
Na to, co si myslí okolí, sousedi nebo lidi z ulice, bych se vykašlala. Pokud jsi z maloměsta, tak Tě možná chvíli drbat budou, ale věřím, že jim to moc dlouho nevydrží a najdou si jiný objekt 
.
Držím palce, ať se profesně najdeš 
- jsou lidé, co zjistí až po 20 letech, že vlastně nejsou šťastní v tom, co si sami zvolili v době, kdy na takové rozhodnutí nebyli úplně zralí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Úzkosti řeš v psychoterapii.
Já také měnila obor. A teď ho měním zas…letos mě čekají státnice. Poprvé dělám konečně něco podle sebe. Máš podporu, buď ráda.
Ale počítej, že i učitelky mají dost zodpovědnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Bud ráda, že jsi na to přišla takto brzo. Kamarádka takto přišla o 3 roky „života“, po 3 letech studia se rozhodla, že už to psychicky nedává a přihlásila se znovu do prváku na úplně jiný obor. Čekalo ji dalších 5 let na vš.
klidně změň obor, nic se neděje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vystudovala jsem nepříliš snadný přírodovědny obor. Po čtyřech letech na škole jsem zjistila, že mě to bavilo teoreticky, ale jak začalo víc praxe, tak v neděli je mi špatně z představy, že v pondělí musím do laborky. Školu jsem teda dokončila, ale nikdy jsem v oboru nepracovala, udělala jsem si k tomu učitelské minimum (ze budu učit na gymplu ten svůj obor) a šla hned po státnicích učit na ZŠ, na první stupeň (na který jsem teda zrovn vzdělání neměla, ale jiné misto jsem nesehnala). Lidi měli řeči, to jo… Na fakultě, ne ve zlém, ale rozmlouvali mi to, ty, taková chytrá… Jakýsi věhlasný profesor se mě na jedné z posledních zkoušek, když jsem zrovna nějak děsně chytře odpověděla, zeptal, „Holka, proč ty chceš být ta… ucitelka?“ a já jsem se rozbrecela Měla jsem taky pocit, že když misto práce ve vyzkumu jdu učit na zakladku, zivot skončil, ale já jsem tu laborku proste už nemohla ani vidět.
No a to učení, které jsem původně brala jako z nouze ctnost, mě strašně baví! Dva roky jsem učila na prvním stupni a bylo to skvělý, pak jsem šla na mateřskou a dodělala si ke svojí jednooborove specializaci ještě anglictinu a tou si teď privydelavam na mateřský. Chci se k učení určitě vrátit, byla to dobrá volba, je to pěkná práce, jdi do toho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ou má pravdu. Ty jsi teď v úzkosti. Jsi vlastně nemocná a na druhou stranu jsi velmi inteligentní. Proto jsi dost dobře odhadla nevýhody medicíny. Nevěřím, že jsi ale na ty nevýhody přišla až teď. Zapomnela jsi na jednu důležitou věc. Jako doktorka budeš finančně nezávislá. Jako učitelka tomu bude dost jinak. Nepracujeme pro zábavu, ale pro obživu. Studovala jsem taky medicínu, jenže ja už předtím byla Bc. a chyběly mi 2 roky do Mgr. Nakonec jsem to s medicínou vzdala a šla studovat 2 různé VŠ najednou. Jednak mne oba obory zajímaly a byl pro mne důležitý i potenciál dobře se uživit. Na tvém místě za sebe nenechám mluvit strach. Medicína je dřina a psychická zátěž je ohromná. Spoustu lidí tam bralo antidepresiva, nebo byli psychicky na tom dost zle. Psychologické diagnózy opravdu rozmanité. Rozhodni se racionálně, hlavně ne v úzkosti a opravdu ruku na srdce…věděla jsi do čeho jdeš, jakou zodpovednost jako dr. budes mit apod. nebo jsou to jen ted najednou duvody, ktere se ti „hodí do krámu“, protože to nezvládáš??? To je podle mne zásadní. Jinak asi víš, že nemusíš být pediatr. Mám kamaráda, co dostudoval medicínu a delá ve farmaceutické společnosti. Měl taky velké psychické potíže a tahle práce mu velmi vyhovuje. Kamarádka s lupusem se zase uklidila na zobrazovačky a je nesmírně spokojená, když si v klidu vyhodnocuje RTG a magnetické rezonance. S medicínou toho můžeš dělat mraky a mít pohodu. Podle me práce učitelky může být fajn, ale znám pár naprosto vyhořelých učitelek a ty peníze by mi za to fakt nestály. S dětma je to podle mě hodně náročný. A to hraní na nástroje máš tak 2 hodiny týdně max., pikud budeš učit první stupeň. Taky hraji na klavír a něco jiného je si v klidu hrát a něco jiného učit hudebku. Snad si to moc neidealizuješ…a nebereš to jako únik ke klidu. Já osobně bych ve školství klid nenašla, ale ty třeba ano. Jak jsem psala, rozhodovala bych se až budeš trochu kompenzovaná, protože realita lze dost ohýbat a zvláště inteligentní lidi to umí moc dobře tohle. Hodně štěstí
- Citovat
- Upravit
