Změna VŠ - prosím o názor

Anonymní
12.2.21 17:10

změna vš - prosím o názor

Ahoj, jsem teď v takové pro mě složité životní situaci a i když samozřejmě vím, že lidé mají mnohem větší problémy než já, budu moc ráda, když mi napíšete svůj názor, abych to viděla zase z jiného úhlu…
Chodila jsem na gympl, byla premiant a od malička jsem věděla, že chci pracovat s lidmi a „pomáhat“. Díky těm studijním výsledkům mi tak nějak začali všichni nadhazovat medicínu a já byla naprosto přesvědčená, že to je cesta pro mě… Během střední jsem sice pořád koketovala ještě nad nějakým uměleckým směrem (hraju na housle, klavír, zpívám..) a prací s dětmi, ale pak jsem to v sobě vždycky nějak uzavřela kompromisem, že prostě s dětmi pracovat budu, protože budu chtít být po medině pediatr a hudba prostě bude koníček… No ale teďka k věci, na medinu jsem se dostala, nastoupila a najednou to všechno šlo z kopce… Celá ta představa, že já jednou budu nést na bedrech tolik zodpovědnosti mě začala hned od prvních týdnů naprosto dusit, zároveň jsem já s prominutím de*il začala až nyní vidět, že práce lékaře je závazek na celý život a po škole atestace, málo osobního času a času na rodinu nebo koníčky a že já chci hlavně rodinu a plno dětí, kterým se budu naplno věnovat… Vůbec mě ta škola nenaplňuje a v prosinci se k tomu začaly přidávat úzkosti a panické záchvaty… Po pár měsících usilovného přemýšlení, co by mě tedy v životě naplňovalo, jsem přišla na to, že ty dvě záliby, kterými jsem žila na střední bych mohla spojit a chtěla bych studovat učitelství pro 1. stupeň. To mi tak nějak otevřelo oči a myslím si, že by to bylo to pravé a i pro moji psychiku lepší (dřív jsem vedla kroužek pro děti, mám mladší sourozence atd. prostě mě to k nim strašně táhne…). Jenže i když už si říkám, že jo, že jsem to vyřešila a že po oznámení, že medicíny nechám, mě přítel i rodiče naprosto podpořili, protože vidí, jak jsem tam nešťastná a sami mi řekli, že jestli mě ta představa té budoucí práce tak děsí a trápí, tak ať to změním a hlavně jsem v životě spokojená, tak i přesto všechno se mi vrací úzkosti, teď ale hlavně z toho, že si připadám jako naprostá nula. Že třeba by se to po letech zlomilo. Bojím se reakce okolí, nepochopení, pomluv, výsměchu, toho že jsem zklamala, že nejsem tak silná, za jakou mě považovali… Prostě toho, co na tuhle změnu řeknou ostatní… Já vím, mělo by mi to být jedno a asi si plno z vás řekne, že řeším kraviny a jsem sebestředná, že to nikoho zajímat nebude, přesto ale věřím, že se tu třeba najde někdo, kdo byl ve stejné situaci a něco mi k tomu řekne, poradí… Děkuju všem, kteří dočetli až sem…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7926
12.2.21 17:15

Co? Však jsi nedostudovala vůbec nic!! Máš jen gympl a nic víc. Pokud budeš dělat něco co tě naplňuje a baví, tak si za tím jdi! Na ostatní se vyser, stejně to za pár let nebude nikdo řešit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.2.21 17:17

Udělej to tak, abys byla v životě šťastná. Změnit školu není přece žádná prohra, neboj. A jestli tě někdo pomluví? Kašli na to, za chvíli si nikdo ani nevzpomene. Půjdeš do nové školy, tam přece taky nemusíš říkat, žes odešla z medicíny, zkrátka ses hledala. To, co se ti teď zdá jako problém, bude za pár let úplně nepodstatné, až budeš dělat to, po čem opravdu toužíš. :wink:
Já to měla naopak, nechala jsem se takhle odradit od medicíny a budu toho vždy litovat. I když mám VŠ diplom a dobrou práci s dobrým platem. Jdi tam, kam tě srdce táhne. ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
25102
12.2.21 17:17

Medicína je náročná škola i práce. Učitelství je v některých ohledech lehčí v některých těžší. Dle mě se nemáš za co stydět. Ze školy tě pro neschopnost nikdo nevyhodil, na školu si se nevykašlala, jen jsi zjistila, že tudy cesta nevede. Měla jsem to podobně jak ty, i když ne s medicínou. Jako střední mám průmyslovku a po dokončení jsem zjistila, že to fakt dělat nezvládnu Sedět 8 hodin u stroje a do zblbnutí šít to samé mě ničilo. Tak jsem chtěla jít na učitelství 1. stupně, kam jsem se nedostala (po 10 letech ve škole, ještě že tak). Na rok jsem šla na obor, kde mě vzali na druhé kolo, ale také to nebylo ono. Tak jsem pak přešla na učitelství 2. stupně a jsem spokojená. Dle mě e důležité dělat to co tě bude bavit. Být lékařka je sice záslužné, ale když bys radši dělala něco jiného, tak je lepší přejít. Učitelek je taky málo a jestli budeš dobrá učitelka, tak těch je ještě míň.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.2.21 17:18

@Cenarius jo, to je přesně asi to, co potřebuju slyšet… vejšku samozřejmě chci, když mám jen gympl… Díky! (zakl.)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.2.21 17:19
@Anonymní píše:
Udělej to tak, abys byla v životě šťastná. Změnit školu není přece žádná prohra, neboj. A jestli tě někdo pomluví? Kašli na to, za chvíli si nikdo ani nevzpomene. Půjdeš do nové školy, tam přece taky nemusíš říkat, žes odešla z medicíny, zkrátka ses hledala. To, co se ti teď zdá jako problém, bude za pár let úplně nepodstatné, až budeš dělat to, po čem opravdu toužíš. :wink:
Já to měla naopak, nechala jsem se takhle odradit od medicíny a budu toho vždy litovat. I když mám VŠ diplom a dobrou práci s dobrým platem. Jdi tam, kam tě srdce táhne. ;)

Děkuju moc :srdce: (zakl.)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.2.21 17:21

@Aspera
Děkuju moc i za sdílení osobní zkušenosti, opravdu pro mě ty názory teď hodně znamenají… :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.2.21 17:22

Naprosto tě chápu. Já šla na práva a vzdala jsem je po 3 letech. Všechny 3 ročníky jsem úspěšně dokončila. Udělala jsem i ty nejvíc „vyhazovací“ zkoušky. Posledního půl roku jsem seděla na přednáškách a přemýšlela nad tím, co tam dělám a proč tam jsem. Nakonec jsem si dala přihlášku a šla jsem na učitelství pro 1. stupeň. Mám už 10 let od státnic. Učím a jsem naprosto spokojená. Nelitovala jsem ani na chvíli.
Nikdo nikdy neřešil, proč jsem měnila školu. Občas se mě někdo zeptá, jestli bych nebyla spokojenější jako právník, ale já jsem si jistá, že ne.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.2.21 17:26
@Anonymní píše:
Naprosto tě chápu. Já šla na práva a vzdala jsem je po 3 letech. Všechny 3 ročníky jsem úspěšně dokončila. Udělala jsem i ty nejvíc „vyhazovací“ zkoušky. Posledního půl roku jsem seděla na přednáškách a přemýšlela nad tím, co tam dělám a proč tam jsem. Nakonec jsem si dala přihlášku a šla jsem na učitelství pro 1. stupeň. Mám už 10 let od státnic. Učím a jsem naprosto spokojená. Nelitovala jsem ani na chvíli.
Nikdo nikdy neřešil, proč jsem měnila školu. Občas se mě někdo zeptá, jestli bych nebyla spokojenější jako právník, ale já jsem si jistá, že ne.

Jo, to je přesně to, jak to cítím… Jé tak to mě moc mile potěšilo, že jsi přešla taky na tenhle obor :srdce: No právě to je to, z čeho mám obavy, to vyptávání se, proč s tím člověk skončil atd… ale asi to opravdu moc řeším…

  • Citovat
  • Nahlásit
3014
12.2.21 17:30

Já jsem taky měnila VŠ, i za cenu dost šílených scén s rodiči - my teda měli nic moc vztahy už předtím, ani jsem tam tehdy nebydlela. Druhou jsem pak šťastně a úspěšně dostudovala (bc) a pak ještě jednu (navazující mgr, ale jinej obor), nelitovala jsem ani vteřinu. Naši byli nakonec rádi, že jsem vystudovala a mám se dobře a teď jsme dávno ok.
Je to tvůj život, ty ho budeš celej život muset žít, a připadá mi lepší žít ho spokojeně :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3802
12.2.21 17:31

Ahoj zakladatelko,
taky jsem byla premiant na gymplu, medicína byla pak samozřejmostí. Já to vydržela 4 roky, ale pak jsem se totálně sesypala. Taky panické ataky, úzkosti, deprese a časem ještě jiné problémy. U mě byl asi hlavní problém ten, že mi šly teoretické předměty, ale jak přišla klinika, tak jsem si uvědomila tu zodpovědnost, potřeba alespoň nějaká zručnost, kterou nemám, strach, že něco zkazím, někomu ublížím… prostě mi z toho úplně přeskočilo. Pokud jsi ty zjistila už v prváku, že medicína není to, co bys chtěla, tak VŠ změň, gympl sám o sobě je dost k ničemu a pokud hraješ a zpíváš, tak to můžeš uplatnit hezky na té pedagogické fakultě. Budeš mít víc času, s dětmi budeš a i studium nebude taková biflovačka. Je fajn, že máš podporu v blízkém okolí, toho bych taky využila. Na ostatní kašli. Jdi za svým srdcem. A léčíš někde ty paniky a úzkosti? Držím moc palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.2.21 17:39

@Lollitka
Ahoj, moc děkuju za upřímnost a máš můj respekt, tuším, čím sis musela projít… Právě proto chci odejít hned z prváku, mám obavy, že kdybych se tam trápila dál, stejně bych odešla a vše bylo ještě horší…
Samozřejmě VŠ chci a věřím, že ta pedagogika by mě mohla opravdu naplňovat, navíc přesně jak říkáš… mám se tam čeho chytit a na čem stavět, tak snad to půjde :srdce: Nejdřív jsem tu psychiku řešit nechtěla, ale nakonec tak trochu i kvůli našim a hlavně příteli (musí to teď se mnou jako s labilní ubrečenou hysterkou být strašný), jsem se objednala k psychologovi a jsem pevně rozhodnutá na sobě v tomhle ohledu pracovat :srdce: můžu se jen zeptat, jestli to není moc osobní, jakým směrem jsi se vydala po ukončení ty? :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.2.21 17:42

@Lily Evans
Děkuju moc za názor, to s rodiči mě mrzí, muselo to být pro tebe strašně náročné, máš můj obdiv, já bych se asi bez podpory blízkých už složila úplně :oops:

  • Citovat
  • Nahlásit
3802
12.2.21 17:48
@Anonymní píše:
@Lollitka
Ahoj, moc děkuju za upřímnost a máš můj respekt, tuším, čím sis musela projít… Právě proto chci odejít hned z prváku, mám obavy, že kdybych se tam trápila dál, stejně bych odešla a vše bylo ještě horší…
Samozřejmě VŠ chci a věřím, že ta pedagogika by mě mohla opravdu naplňovat, navíc přesně jak říkáš… mám se tam čeho chytit a na čem stavět, tak snad to půjde :srdce: Nejdřív jsem tu psychiku řešit nechtěla, ale nakonec tak trochu i kvůli našim a hlavně příteli (musí to teď se mnou jako s labilní ubrečenou hysterkou být strašný), jsem se objednala k psychologovi a jsem pevně rozhodnutá na sobě v tomhle ohledu pracovat :srdce: můžu se jen zeptat, jestli to není moc osobní, jakým směrem jsi se vydala po ukončení ty? :kytka:

Tak to je super, že to chceš řešit a že ses objednala k psychologovi, v tom tě moc podporuju, já taky chodím k psycholožce. No po ukončení to nedopadlo moc dobře, byla jsem 22-krát hospitalizovaná na psychiatrii, beru hromadu léků, momentálně jsem doma. Zkoušela jsem nějaké chráněné dílny a časem mám v plánu další. Bohužel můj život dopadl úplně jinak, než jsem to viděla před maturitou. Chtěla jsem jít po medicíně na Ph. D., něco dokázat, mít kariéru… a místo toho sedím doma z blbým gymplem, ze kterého si navíc po 6ti sériích elektrošoků stejně nic nepamatuji. Je dobře, pokud jsi to podchytila relativně zavčas, že máš ještě šanci se z toho dostat a jít studovat to, co tě bude naplňovat. A je dobře, že i na té psychice budeš pracovat, protože ono stres je de facto skoro všechno. Moc ti držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3014
12.2.21 17:49
@Anonymní píše:
@Lily Evans
Děkuju moc za názor, to s rodiči mě mrzí, muselo to být pro tebe strašně náročné, máš můj obdiv, já bych se asi bez podpory blízkých už složila úplně :oops:

Nesložila :kytka: člověk vydrží víc než si myslí. Nebylo to hezký, taky jsem měla úzkosti, panický ataky (ne ze školy, trpím na ně dlouhodobě, tehdy byly navíc ještě neléčené), stresy že nemám peníze, že jsem neschopná… Ono někdy fakt stačí udělat ten hlavní krok o kterým vnitřně víš, že je správnej, i když se ho bojíš, a ten zbytek se vyřeší sám :) Souběžně s přestupem na novou VŠ jsem získala motivaci řešit svůj psychický stav, vzápětí přišla nabídka na fajn práci skloubitelnou se školou, o rok později nový partner a hned společné bydlení… A naši se nakonec taky uklidnili :mrgreen: moc ti držím pěsti, ať to jde podobně hladce i u tebe!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat