Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@PETRAKIM přerušení studia moc nepřipadá v úvahu, chybí mi rok a rada bych ho dodělala před druhým dítětem aby se mu pak mohla víc věnovat - tedy pokud mě dřív neodvezou na psychinu. Cvičení z důvodu, že mám 87kg/172cm od porodu jsem nezhubla.
A co jsem zapomněla dodat, že asi nejvíc hádek vyvolává to, že máme dvě kočky které mají dlouhé chlupy a neskutečně línají takže je všude kočkolit a chlupy navíc jako bonus
Neblazni, vždyť se aspoň nenudis, nejsi žádný máslo!
Taky studuji, čtyři děti, cvičím, domácí výuka, starej tady taky furt smrdí. Hlavně, abychom zůstali zdraví!
S nikým se o tom nebav, kazdej rad machruje.
Ty nejses ale rozmazlena padavka!
Příspěvek upraven 17.03.21 v 12:52
@Russet no u něho než se člověk dočká to je půl roku takže jsem zvykla že když si udělám věci sama mám to hned a nemusím na to pak myslet. A on se pak před ženskýma v práci prezentuje tak, že když jednou za měsíc vytře podlahu tak si myslí, že doma pravidelně uklízí a že jejich chlapi tohle nedělají
1. prarodiče nemají povinnost hlídat
2. nikomu se nemusíš zpovídat z toho, jak o dítě pečuješ
3. se dvěma kočkama budeš mít chlupy pořád a všude
4. zapřáhni manžela
5. cvičením nezhubneš, musíš se hodit do pohody a je to mnohem víc o jídle
6. navař na 2 dny a budeš mít víc času
7. nezáviď, dítě je tvoje a ty se o něj musíš postarat, čím dřív si to srovnáš v hlavě, tím líp
Ahoj, nejsi v tom sama. Období dvou let psychicky náročné, sama jsem to zažila. Ale výdrž, bude lépe. Chce to čas.
Mám čtyřletého syna a šestitýdenní dvojčata. Syn též vstává v šest, někdy i dřív. Manžel jezdí domu pozdě večer, kolikrát syn už je v posteli, chodí spát po večerníčku. Co bych za to dala, kdyby mi manžel jezdi domů ve čtyři..
Máme pouze jednu babičku, ta ale bydlí daleko, takže možnost pohlídat na pár hodin není. Syn tam občas jede na týden, ale průměrně jednou za dva měsíce. Jsem na všechny tři děti sama. Teď v době covidu, se s nikým nevidame. Je to náročné. Ale hlavu vzhůru, bude lépe.
Radila bych Ti paní na hlídání. Asi bych každý den necvičila, ale tak 3-4× do týdne. Zkus trošku zvolnit.
Nehubneš protože jsi ve stresu.
Není důvod cvičit každý den. Stačí 3× týdně.
Na chlupy je dobrý robotický vysavač.
A co dělá chlap? Když je doma před pátou. Tak toho může dost stihnout. Třeba chodit s klukem ven.
@Anonymní píše:
no u něho než se člověk dočká to je půl roku takže jsem zvykla že když si udělám věci sama mám to hned a nemusím na to pak myslet. A on se pak před ženskýma v práci prezentuje tak, že když jednou za měsíc vytře podlahu tak si myslí, že doma pravidelně uklízí a že jejich chlapi tohle nedělají
A to je přesně ono
Proč by se snažil, když ví, že to stejně uděláš sama.
Jak sis to zařídila, takové to máš - a to nejen co se tohoto týče. Chceš strhnout a stihnout všechno dohromady, sama a teď, tak holt padáš na ústa, to je naprosto přirozený důsledek. Co sis naložila, to musíš zvládnout bez pomoci prarodičů, na ty nemá smysl se zlobit.
Vařit každý den není potřeba, stejně tak každodenní cvičení je ve Tvé situaci nesmysl atd. atd… je potřeba si nastavit priority (plus samozřejmě pravidla pro rozdělení domácích povinností).
@Anonymní píše:
Ahoj všem možná jsem si musela postěžovat, ale mnohem častěji doma upadám do depresí a jsem nepříjemná jak na dítě tak na manžela. Chápu, že tyto problémy asi řeší více lidí, možná potřebuji jen uchlácholit, že v tom nejsem sama. Od doby co jsem čekala dítě byl každý natěšený jak bude jezdit s kočárem atd. Po narození jsem velmi rychle vystřízlivěla, byla jsem unavená, nic jsem nestíhala, poslouchala jsem akorát chytré kecy jak co mám dělat a nedělat. Dnes jsou synovi dva roky a je to snad ještě horší. Naučila jsem se starat o domácnost, každý den mám navařeno, studuji dálkově vysokou školu, manžel chodí až po 16:00 z práce, chodím se synem každý den ven, do toho dělám úkoly do školy večer, snažím se i cvičit (každý den 45 minut) a i být dobrá manželka co se týká intimního života. Bohužel jedna babička je od nás hodinu cesty, dědeček se nezajímá (má raději alkohol a peníze strká do přítelkyně - je to jeho věc), druhá babička pohlídá velmi zřídka na 2 hodiny když nechceme brát dítě do obchodu na nákup, dědeček je zatvrzelý v tom, že když jim nikdo nehlídal, proč by to dělali oni. Malej vstane každý den 6:00-6:30 a já už prostě nemůžu. Pořád jen poslouchám od známých jak jinde fungují i prarodiče - jaký mají sami od sebe zájem a já pak slzy v očích, že u nás se nic takového neděje. Nedej bože, když jsem třeba nešla jeden den ven, to se pak babička pídí po tom proč tohle a tamhleto ale pomoc prakticky žádná.
To je prostě normální. Mám doma tritydenni miminko, druhy syn na distancni výuce ve 2. třídě, 3× za noc vstavat, dopol střídavě kojit, vařit, prát a honit druhé dítě k učení, případně s nim dělat úkoly. Odpoledne chvilinku pauza, pak ven, nakoupit, cvičení, večeře, pohádka a padnu za vlast. Na manžela už chuť ani sílu nemám. A za pár týdnů ještě na 20 hodin týdně z domova práce. S jedním - dvěma detma za zadkem pár let, než mladší půjde do školky. Nelze dělat nic jiného než to nějak zvládnout. Babičky máme daleko. Vítej do mateřství.
Ahojky
podle mě jsi náhodou mamka šikulka že to takhle zvládáš. Mému Mrňouskovi teda ještě ani dva roky nejsou a mám pocit že si vůbec neumím představit že bych měla dálkově studovat vysokou. Já si myslím že na sebe klades přehnané nároky. Já mám taky velkou nadváhu ale na nějaké cvičení se mohu vyprdnout alespoň pro teď. Uklízení neuteče a pokud nestíhám nebo jsem unavená tak se prostě ven nejde ono se to opravdu nezblázní i když si taky obě naše babičky myslí že se to zblázní
vím že tady s tímhle názorem asi nebudu mezi zasloužilými matkami moc populární ale můj názor je takový že není umění se na mateřské strhat ale umění je si to zařídit tak aby se člověk nestrhl
což přeloženo do mateřštiny znamená že prostě na nějaké věci je lepší se vyprdnout a smířit se s tím že hold všechno nebude vždycky dokonalý ![]()
Já myslim, ze to zvladas dobre, tak se neprepinej a například necvič denně a necvic tak dlouho, to snad není nutný ne? Nákup si objednej on-line a hlídání vyuzij na jiné své aktivity.
Já nemám hlídání babičku k dispozici vůbec žádnou, leda poslat občas staršího na týden k ni. Ale ze by mi někdo běžně pohlidal na hodku, dvě, tak to vůbec, jsou všichni velmi daleko. Teď mi prdla pracka, v servisu bude možná až tři týdny a Peru dočasně vše pro naši rodinu ručně
celkem me to snad i baví
a taky na večer varim teplou večeři a na oběd taky něco jiného než na tu večeři. Občas i něco upecu.
Doma jeden kojenec a jeden školák co má distančni výuku.
jestli ti muž chodí z práce “až” po 16, tak si můžeš gratulovat, ne každá to tak máme, můj chodí po 19, někdy i po 20, a pracuje ještě potom doma a někdy i o víkendu. Kamarádky muž jezdí pouze na víkendy.
Příspěvek upraven 17.03.21 v 13:11
Já nevím, ale babičkovske řeči jedním uchem tam a druhým ven… Já mám tři kluky (teď 3,6,8 let) babička nám nehlidá žádná nikdy. Studuji také. Jedno dítě má online výuku, 2.trida a musím mu u toho asistovat. Do toho dvě děti denně cvičí na hudební nástroje, obě mají každé zvlášť 2× týdně online hudební nástroj a nauku. K tomu pro všechny vařím, všechny denně venčím, dělám úkoly se skolakem i s předškolákem. Kočky máme též dvě, dlouhosrstá je jedna a stačí. Je třeba ji cesat, jinak jsou chlupy vsude. Chlap pracuje do 18/19h. Cvičim 2× týdně Pilates. Co opravdu doma nemáme je naklizeno. Naštěstí to muzi nevadí. Mě teda ano, ale je prostě třeba si srovnat priority, nejsem pan buh. Úklid není to nejdůležitější. Už jsem si zvykla. Jednou naklizeno mít budu, ale to už doma nebude veselo s třemi rarachy. Za mě… jedno dítě naprostá pohodička. Ale to člověku dojde až když jich má víc.
Já tě chápu, mně to je taky neskutečně líto, oboje prarodiče na…mám tři děti, moje máma vezla kočárek jednou!!! Tchýně asi tak 5×… dědečky ani nekomentuju. Školu jsem dodělala když bylo starším dětem 3 a 5. Byl to masakr, nechápu jak jsem to zvládla, ale víš co, začala jsem si mnohem víc vážit sama sebe a hodně mi to dalo do života. Radím sehnat hlídání od cizích a vydržet, stojí to za to…
Příspěvek upraven 17.03.21 v 13:19
Jaky si to udelas, takovy to mas. Pochop, ze jsi Kral tveho zivota a ano! sobecky si ho zarid, aby te tesil. Zvladam toho mnohem vic a s nulovou pomoci, ale podle sebe. Pred deseti lety s prvnim ditetem jsem byla tam, co ty. Zavdecit se jen ostatnim je pro deti. Dospely si ridi zivot podle sebe, ovsem prerod boli.
Chci jen potvrdit, že robotický vysavač skutečbě vyřeší problém s chlupy, kočky mám dokonce tři, z toho jednu dlouhosrstou.
U nás má taky tchýně i její matka největší starost, jestli už byly děti venku
Takový dotaz okolo 11té, kdy honím oběd, roční a tříleté dítě, aby nezasahovaly do online výuky nejstarší je fakt to poslední, co potřebuju
No prostě nebyly, nestíháme, většinou chodíme jen odpoledne, bez procházky venku bych to doma nedala já ![]()
Tak já ti napíšu jak jsem to měla a mám já. Na první dítě jsem zůstala sama, ex si ho nebral, dělala jsem bakaláře, dělala 12ti hodinový směnný provoz a hlídání jsem měla pouze na služby nebo když jela do školy. Pak jsem se podruhé vdala a měla druhé dítě. To mi občas jedna nebo druhá babička povozila. Teď máme třetí dítě, narodilo se pár dnů před covidem. Od té doby mám doma dítě šesté třídy, které bylo ve škole za poslední rok 5 týdnu, skolkove dítě, které bylo ve školce cca 4 měsíce, nejmenšího brutálního závisláka a nespavce. Jedná babicka měla za rok kočár 2×, druhou syn 2× videl. Tchýně se nezajima, mamka mi vnitřně nemůže odpustit ze třetí máme přes její nesouhlas. Manžel jako podnikatel díky covidu doma moc není a dohání covidove ztráty, abysme nepřišli o podnikání a barák. Jsem ráda že stíhám deti, domácnost a školní povinnosti. Nemám čas na sebe. Spánek, knížka, ale i si umýt vlasy dle potřeby je scifi. Ještě ti přijde, že jsi na tom tak špatně? ![]()