Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zoufalá matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.3.21 12:36
@Anonymní píše:
Ahoj všem možná jsem si musela postěžovat, ale mnohem častěji doma upadám do depresí a jsem nepříjemná jak na dítě tak na manžela. Chápu, že tyto problémy asi řeší více lidí, možná potřebuji jen uchlácholit, že v tom nejsem sama. Od doby co jsem čekala dítě byl každý natěšený jak bude jezdit s kočárem atd. Po narození jsem velmi rychle vystřízlivěla, byla jsem unavená, nic jsem nestíhala, poslouchala jsem akorát chytré kecy jak co mám dělat a nedělat. Dnes jsou synovi dva roky a je to snad ještě horší. Naučila jsem se starat o domácnost, každý den mám navařeno, studuji dálkově vysokou školu, manžel chodí až po 16:00 z práce, chodím se synem každý den ven, do toho dělám úkoly do školy večer, snažím se i cvičit (každý den 45 minut) a i být dobrá manželka co se týká intimního života. Bohužel jedna babička je od nás hodinu cesty, dědeček se nezajímá (má raději alkohol a peníze strká do přítelkyně - je to jeho věc), druhá babička pohlídá velmi zřídka na 2 hodiny když nechceme brát dítě do obchodu na nákup, dědeček je zatvrzelý v tom, že když jim nikdo nehlídal, proč by to dělali oni. Malej vstane každý den 6:00-6:30 a já už prostě nemůžu. Pořád jen poslouchám od známých jak jinde fungují i prarodiče - jaký mají sami od sebe zájem a já pak slzy v očích, že u nás se nic takového neděje. Nedej bože, když jsem třeba nešla jeden den ven, to se pak babička pídí po tom proč tohle a tamhleto ale pomoc prakticky žádná.
Myslím, že jsi šikula a zvládáš toho dost. Mám milionovou tchýňku, ale když se syna ptá v 11 hodin dopoledne ptá, jestli byl venku a já mám rozvařený oběd, rozmytá okna a vyklusávám u věšení prádla, trochu se mě to dotkne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 12:37
A tak proč jim vykladas o každým svým prdu? Žij si svůj život a nedivej se kde je tráva zelenejsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 12:38
Ja kdyz to pisu ja. 
do toho ted home office, takze pracovat 5 letym ditetem. Tchyne si radeji vezme na hlidani cizi dite, aby vypadala dobre pred okolim
Příspěvek upraven 17.03.21 v 16:08
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.21 12:38
@PETRAKIM přerušení studia moc nepřipadá v úvahu, chybí mi rok a rada bych ho dodělala před druhým dítětem aby se mu pak mohla víc věnovat - tedy pokud mě dřív neodvezou na psychinu. Cvičení z důvodu, že mám 87kg/172cm od porodu jsem nezhubla.
A co jsem zapomněla dodat, že asi nejvíc hádek vyvolává to, že máme dvě kočky které mají dlouhé chlupy a neskutečně línají takže je všude kočkolit a chlupy navíc jako bonus
- Citovat
- Upravit
17.3.21 12:41
@Anonymní píše:
@PETRAKIM přerušení studia moc nepřipadá v úvahu, chybí mi rok a rada bych ho dodělala před druhým dítětem aby se mu pak mohla víc věnovat - tedy pokud mě dřív neodvezou na psychinu. Cvičení z důvodu, že mám 87kg/172cm od porodu jsem nezhubla.
A co jsem zapomněla dodat, že asi nejvíc hádek vyvolává to, že máme dvě kočky které mají dlouhé chlupy a neskutečně línají takže je všude kočkolit a chlupy navíc jako bonus
Když se zklidníš, kila půjdou dolů. Vyhraď si na sebe pevný čas. I kdyby to bylo 1× týdně. Ale věnuj se jen sama sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 12:41
Měla by sis urovnat priority a udělat si doma pořádek. Nechápu, proč se zpovídáš babičce, jak často s dítětem chodíš ven. S dvouletým dítětem a manželem, který je téměř celý den v práci přece nemusíš denně dělat tříhodinový úklid. Možná by to chtělo slevit z nároků sama na sebe a své okolí. Já mám děti dvě (skoro 2 a 3,5 roku), k tomu chodím do práce a když jsem fakt unavená, prostě ven nejdeme a klidně si s nimi zapnu pohádky. Doma sice nemám naleštěno, sem tam prach, ale tak nějak mě to přestalo štvát. Děti, manžel a já sama jsme důležitější. Babičku máme jednu a díky Covidu jsme ji půl roku neviděli, navíc není ani tak ta,, hlídací ". Ani bych to po ní nechtěla, necítí se na to, bojí se, že děti nezvládne a já to respektuji. Není to její povinnost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.21 12:41
Na nějaký navařeno každý den bych se mohla pěkně z vysoka… Objednala bych z jidelny, cvičila bych 3× do týdne max. a úklid bych nechala na víkend, až bude manžel doma. Tím bych začala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 12:42
@Anonymní píše:
@elinka90 no moje tchyně si vezme radši na hlídání švagrové kočku
Hele a manžel se štítí vysavače, že nevysaje, když dotáhne z práce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 12:42
@Anonymní píše:
@PETRAKIM přerušení studia moc nepřipadá v úvahu, chybí mi rok a rada bych ho dodělala před druhým dítětem aby se mu pak mohla víc věnovat - tedy pokud mě dřív neodvezou na psychinu. Cvičení z důvodu, že mám 87kg/172cm od porodu jsem nezhubla.
A co jsem zapomněla dodat, že asi nejvíc hádek vyvolává to, že máme dvě kočky které mají dlouhé chlupy a neskutečně línají takže je všude kočkolit a chlupy navíc jako bonus
V tomto mohu poradit - robotický vysavač. Dostala jsem ho od našich, máme taky kočku chlupatici, a je to fakt bezva věc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 12:43
@Anonymní píše:
@elinka90 no moje tchyně si vezme radši na hlídání švagrové kočku
Tak jí dej na hlídání svoje kočky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 12:43
Sis toho nalozila moc no. Dite, skola, cviceni, kocky a jeste chces druhy dite. Uplne stastnou povahu taky nemas, kdyz se potrebujes zavdecit lidem v okoli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všem možná jsem si musela postěžovat, ale mnohem častěji doma upadám do depresí a jsem nepříjemná jak na dítě tak na manžela. Chápu, že tyto problémy asi řeší více lidí, možná potřebuji jen uchlácholit, že v tom nejsem sama. Od doby co jsem čekala dítě byl každý natěšený jak bude jezdit s kočárem atd. Po narození jsem velmi rychle vystřízlivěla, byla jsem unavená, nic jsem nestíhala, poslouchala jsem akorát chytré kecy jak co mám dělat a nedělat. Dnes jsou synovi dva roky a je to snad ještě horší. Naučila jsem se starat o domácnost, každý den mám navařeno, studuji dálkově vysokou školu, manžel chodí až po 16:00 z práce, chodím se synem každý den ven, do toho dělám úkoly do školy večer, snažím se i cvičit (každý den 45 minut) a i být dobrá manželka co se týká intimního života. Bohužel jedna babička je od nás hodinu cesty, dědeček se nezajímá (má raději alkohol a peníze strká do přítelkyně - je to jeho věc), druhá babička pohlídá velmi zřídka na 2 hodiny když nechceme brát dítě do obchodu na nákup, dědeček je zatvrzelý v tom, že když jim nikdo nehlídal, proč by to dělali oni. Malej vstane každý den 6:00-6:30 a já už prostě nemůžu. Pořád jen poslouchám od známých jak jinde fungují i prarodiče - jaký mají sami od sebe zájem a já pak slzy v očích, že u nás se nic takového neděje. Nedej bože, když jsem třeba nešla jeden den ven, to se pak babička pídí po tom proč tohle a tamhleto ale pomoc prakticky žádná.