@Anonymní píše:
Ahoj, i když vím, že tohle si musíme rozhodnout sami, tak i tak bych chtěla znát váš názor, jak by jste to řešili vy, být na našem místě
Letos to bude 7let co bydlíme s mojí babičkou (66let).
Dům je babičky, dvougenerační, ovšem s jedním vchodem.
Dále máme společnou elektriku, topení, bojler, voda je ze studny, ale letos jsme měli v plánu zavést pitnou vodu do kuchyně, ale opět by to bylo společné…
Před 6 lety nám babička zaplatila přestavbu, jelikož prodala dva pozemky, tak to pro nás udělala. Přestavba stála kolem 400.000,–Vybavení, obklady atd. jsme si platili sami, loni jsme si tu udělali terasové dveře a venku pergolu, koupili si bazén a všechen ten bordel co byl na zahradě vyházeli a zahradu dali do kupy, aby to tu vypadalo, jako u lidí.
Tudíž peníze jsme investovali, neříkám, že se jedná o nějakou vysokou částku, ale malá také zrovna nebyla.
Bohužel nemůžu říct, že by babička byla babička. Věčný pomluvy s její nejlepší kamarádkou (jinou nemá), věčně je něco špatně, můj manžel nic nedělá, jen hraje playstation, což není pravda, já nevařím, dceru pořádně neoblíkám, proto má každou chvilku rýmu, neustále si stěžuje mojí mámě (její dcera),bohužel máma stojí při ní, když přijedou k nám, máma jde nahoru za babičkou, táta k nám a pak máma přijde na 15 min a jedou domů.
Jinak táta se s ní 4 roky nebaví, nehledě na to, že kdyby věděla, že po vesnici o ní lidi zrovna hezky nemluví, ale to už je druhá věc.
Proto jsme se rozhodli jít do svého.
3 měsíce hledáme pozemek, že si postavíme přízemní baráček. Před ní jsme o tom nemluvili, ale jelikož jsem několikrát telefonovala s finančním poradcem a obvolávala pozemky, tak mě slyšela, tak se mě pak ptala, jestli hledáme pozemek a chceme stavět.
Začala s tím, že si myslela, že ji s barákem pomůžeme a že toho hodně pro nás udělal (tím myslí přestavbu),tak jsem odpověděla, že ano, že už několikrát jsem říkala, že jsme za to rádi, ale že mě prostě už nebaví věčný dohady.
Chtěli jsme si udělat svůj vchod, musela se poradit s mojí mámou, výsledek-je to kravina, žádný vchod. Je tu velký pozemek, chtěli jsme si tu postavit, stejný výsledek, stavět se tu nebude. Chtěli jsme nechat podříznout barák, zateplit a nechat udělat novou fasádu, s tím, že budeme mít smlouvu, že na barák nebude mít brácha nebo máma nárok, pokud do toho vložíme peníze mi, s tím souhlasila, nakonec mi řekla, ať si schovávám účtenky, že chce mít barák přepsaný na sebe. No a teď co ví, že chceme stavět mi říká, že hypotéka je do důchodu, že si nebudu moct koupit co chci, jako teď, že tady je velká zahrada, máme tu bazén a to pak mít nebudu a že si myslela, že jí s barákem pomůžeme, že po její smrti bude můj a pokud odejdeme, tak ho nechá bráchovi (14let)
Bavili jsme se o tom s manželem několikrát, že by jsme ji řekli, že se teda barák podřízne, ale přestavba, která proběhla před 6 lety proběhne znova, nové podlahy, nová koupelna + podlahové topení, dál se barák zateplí, dá se nová fasáda, ale udělá se smlouva, že na barák nebude mít nárok ani brácha, ani máma a pokud bude chtít změny, budu s tím muset souhlasit i já a popř. kdyby to chtěla dát jim, tak mi vyplatí všechno, co jsme nechali udělat.
Ale stále i tak přemýšlíme nad vlastním baráčkem, protože ona se stejně nezmění. Dá na měsíc pokoj a za měsíc bude zase všechno ve starých kolejích.
Takže buď se hold smíříme s tím, že vše co jsme sem dali zůstane bráchovi a mi půjdeme do hypotéky a nebo zůstaneme, ale budeme požadovat tyhle podmínky, ovšem pokud s nimi bude souhlasit

Já bych zůstávala a do baráku investovala jedině tehdy, když by přepsala barák na vás s věcným břemenem jejího dožití (pokud se to s ní dá vydržet).
Tím pádem budete cpát peníze do svého a ona bude mít jistotu, že doma dožije, to je spravedlivé pro obě strany.
Pokud by s tímhle nesouhlasila, tak bych se poohlédla po svém a nadále už tam neinvestovala nic. Alespoň vybavení, bazén atd. si můžete pževézt i do svého…

To je neprijemne..a dalsi dukaz toho, ze vicegeneracni souziti nedela nikdy dobre. Osobne bych stavela sve a zkusila s babi udrzet rozumne vztahy.

Jinak tusim, ze ona nemuze jentak nechat dedit jen jedno vnouce. Pokud by zemrela, dedi jeji dcera a pripadni jejinyní sourozenci.To by musela barak jeste za zivota prevest na bratra, ale i tak bys, tusim mela narok na nejake odskodneni.Ale v tonhle se moc nevyznam 

@káťa jj, to jsem zapoměla napsat, že by tu dožila, tak jako to měla se svým tátou, akorát ten v tomhle byl rozumný, napsal barák na babičku, s tím, že tu dožije, ale pokud by se mu něco nelíbilo z její strany, okamžitě by barák přepsal zpět na sebe.
Ale babička, je tak trochu víc na prachy, co prodala pole a má barák, tak je něco a proto chce mít barák na sebe s tím, že můj bude až po její smrti, tak nám to tenkrát řekla…
Spíš nám i vadí, že cokoliv jsme chtěli zlepšovat, furt se člověk ptá, jak melej fakan, jestli může…

No, blbe je, že ať si podepíšete jakou smlouvu chcete, dědické řízení neobejdete, takže bys musela i tak vyplatit zúčastněné. Jedině, že by je babička vydedila. Jděte do svého. Já bych tedy šla, pokud by barák neprepsala za svého života na mě s manželem.

Ja bych utikala do sveho. At si bracha s babickou uzije. Treba to tak ani nedopadne a v ramci dedictvi se na vas taky dostane. Babicce je „teprve“ 66 let a tim to teprve zacina a bude hur. A jestli nemate nejlepsi vztah ani s maminkou, jednou na vas i hodi plnou peci o nemohouci babicku. Neni to sranda, ale ve svem vam bude lepe a pokud to rodina zkousne, muzete se dale videt a v ramci moznosti si pomahat. 

Ona ho chce přepsat, než zemře, buď na mě nebo bráchu, ale na oba ne, aby nebyli dohady a hlavně její máma ji tenkrát řekla, aby se barák nikdy neprodával, že se na něm nadřeli a že by pak toho, kdo by ho prodal, musela chodit strašit takže proto to chce udělat takhle…
U mě má jistotu, že bych barák neprodala, ale co s tím udělá brácha.
Já si právě myslím, že když ho dostane on a mě vynechá, tak mám prostě smůlu, když je jasně daný, že na něj má nárok jen on. Taky se v těhle věcech nevyznám 

Rychle do svého, žijeme společně s tchýni a kdybych mohla okamžitě jdu do svého.

Záleží v jak atraktívní oblasti to je…sehnat dobrý pozemek je drahé a je to velký problém…já bych zkusil mámu ukolébat sliby a přesvědčit jí, aby vám dostatečný kus pozemku darovala a tam postavit…už to vědomí, že přímé soužití má časový horizont, vás uklidní…

To co jste tam investovali byste zaplatili jinde na najmu to bych neresila. To co investovala ona do domu je jeji vec. Takze osobne bud barak bude tvuj a ona vecne bremeno, nebo bych odesla.

@Anonymní píše:
Ahoj, i když vím, že tohle si musíme rozhodnout sami, tak i tak bych chtěla znát váš názor, jak by jste to řešili vy, být na našem místě
Letos to bude 7let co bydlíme s mojí babičkou (66let).
Dům je babičky, dvougenerační, ovšem s jedním vchodem.
Dále máme společnou elektriku, topení, bojler, voda je ze studny, ale letos jsme měli v plánu zavést pitnou vodu do kuchyně, ale opět by to bylo společné…
Před 6 lety nám babička zaplatila přestavbu, jelikož prodala dva pozemky, tak to pro nás udělala. Přestavba stála kolem 400.000,–Vybavení, obklady atd. jsme si platili sami, loni jsme si tu udělali terasové dveře a venku pergolu, koupili si bazén a všechen ten bordel co byl na zahradě vyházeli a zahradu dali do kupy, aby to tu vypadalo, jako u lidí.
Tudíž peníze jsme investovali, neříkám, že se jedná o nějakou vysokou částku, ale malá také zrovna nebyla.
Bohužel nemůžu říct, že by babička byla babička. Věčný pomluvy s její nejlepší kamarádkou (jinou nemá), věčně je něco špatně, můj manžel nic nedělá, jen hraje playstation, což není pravda, já nevařím, dceru pořádně neoblíkám, proto má každou chvilku rýmu, neustále si stěžuje mojí mámě (její dcera),bohužel máma stojí při ní, když přijedou k nám, máma jde nahoru za babičkou, táta k nám a pak máma přijde na 15 min a jedou domů.
Jinak táta se s ní 4 roky nebaví, nehledě na to, že kdyby věděla, že po vesnici o ní lidi zrovna hezky nemluví, ale to už je druhá věc.
Proto jsme se rozhodli jít do svého.
3 měsíce hledáme pozemek, že si postavíme přízemní baráček. Před ní jsme o tom nemluvili, ale jelikož jsem několikrát telefonovala s finančním poradcem a obvolávala pozemky, tak mě slyšela, tak se mě pak ptala, jestli hledáme pozemek a chceme stavět.
Začala s tím, že si myslela, že ji s barákem pomůžeme a že toho hodně pro nás udělal (tím myslí přestavbu),tak jsem odpověděla, že ano, že už několikrát jsem říkala, že jsme za to rádi, ale že mě prostě už nebaví věčný dohady.
Chtěli jsme si udělat svůj vchod, musela se poradit s mojí mámou, výsledek-je to kravina, žádný vchod. Je tu velký pozemek, chtěli jsme si tu postavit, stejný výsledek, stavět se tu nebude. Chtěli jsme nechat podříznout barák, zateplit a nechat udělat novou fasádu, s tím, že budeme mít smlouvu, že na barák nebude mít brácha nebo máma nárok, pokud do toho vložíme peníze mi, s tím souhlasila, nakonec mi řekla, ať si schovávám účtenky, že chce mít barák přepsaný na sebe. No a teď co ví, že chceme stavět mi říká, že hypotéka je do důchodu, že si nebudu moct koupit co chci, jako teď, že tady je velká zahrada, máme tu bazén a to pak mít nebudu a že si myslela, že jí s barákem pomůžeme, že po její smrti bude můj a pokud odejdeme, tak ho nechá bráchovi (14let)
Bavili jsme se o tom s manželem několikrát, že by jsme ji řekli, že se teda barák podřízne, ale přestavba, která proběhla před 6 lety proběhne znova, nové podlahy, nová koupelna + podlahové topení, dál se barák zateplí, dá se nová fasáda, ale udělá se smlouva, že na barák nebude mít nárok ani brácha, ani máma a pokud bude chtít změny, budu s tím muset souhlasit i já a popř. kdyby to chtěla dát jim, tak mi vyplatí všechno, co jsme nechali udělat.
Ale stále i tak přemýšlíme nad vlastním baráčkem, protože ona se stejně nezmění. Dá na měsíc pokoj a za měsíc bude zase všechno ve starých kolejích.
Takže buď se hold smíříme s tím, že vše co jsme sem dali zůstane bráchovi a mi půjdeme do hypotéky a nebo zůstaneme, ale budeme požadovat tyhle podmínky, ovšem pokud s nimi bude souhlasit

Svoje je svoje. Ač svojí rodinu miluju nade vše jsem s nimi ochotná strávit max týden na dovolené, protože jinak by to zavánělo katastrofou. Maximálně kdyby nemovitost byla moje a oni bydleli u mě ne já u nich.

Nejhorší co může člověk udělat je investovat do cizího domu, který absolutně nemá právně ošetřený. Vlastně už teď zklízíte plody té situace: vše co jsme sem dali zůstane bráchovi Buď se s babičkou domluvte na věcném břemenu, nebo bych na vašem místě šla do svého. Pokud zůstanete tam kde jste, budeš tvrdě investovat do cizího, a pak při dědickém řízení budeš vyplácet někoho, kdo tam nikdy nebydlel.

Ani omylem bych nebydlela s nikým z rodiny. Hezky každý sám. Dobrotu to nebude dělat nikdy. I kdyby přistoupili na tvoje podmínky, pořád ti budou do všeho kecat a budeš se s nima dohadovat.

@Lalelale píše:
Nejhorší co může člověk udělat je investovat do cizího domu, který absolutně nemá právně ošetřený. Vlastně už teď zklízíte plody té situace: vše co jsme sem dali zůstane bráchovi Buď se s babičkou domluvte na věcném břemenu, nebo bych na vašem místě šla do svého. Pokud zůstanete tam kde jste, budeš tvrdě investovat do cizího, a pak při dědickém řízení budeš vyplácet někoho, kdo tam nikdy nebydlel.

přesně : jediné možné pro vás alespoň trochu výhodné řešení
buď přepsat na vás s věcným břemenem jejího dožití a pak investovat do svého…
anebo si investovat do svého a do babiččina nevrážet ani korunu…akorát byste vypláceli další lidi z toho, co jste sami zainvestovali…

Zakladatelko-a máte finance na to, abyste postavili domak, aniž by vás to životní úrovní nehodilo úplně dolů? Počítáte s tím, že stavba může být dražší než předpoklad, tzn. máte rezervu nad částku, se kterou kalkulujete?
A další věc-kolik by si vyplácela svojí matku a tvého bratra, pokud by babička barák nechala napsat na tebe? Tvoje maminka už jiné sourozence nemá?