Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zvažování miniinterupce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.5.19 18:58
V tvé situaci je to zcela racionální rozhodnutí, udělala bych to také.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.19 19:03
Pokud je to jeste miniinterupce, tak to je brzy. Je to opravdu hrozná situace, ale stabilní partner takto nejedná. Vy jste si taky jeste nic poradne neuzila. Mela jste brzo dítě a do toho jste musela jeste studovat. Ted byste mela konecne začít žít, budovat domov, stat se finančně nezávislá na chlapech. Prostě dospět! Ve Vasem případě bych šla pravděpodobně na potrat a s partnerem bych se rozešla, prorože tohle by pro mě byla zrada.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.19 19:11
Prave, chtěla jsem si najít zaměstnání, užit si čas s dcerou, začít být zodpovědná sama za sebe a za ni. To, ze jsem otěhotněla byl obrovský šok, protože ja už jsem vážně poučená a dávali jsme si pozor. Miminko bych vlastně klidně měla, dcera by měla velkou radost, na sourozence se ptá, ale tahle situace je pro mě proste příšerná. Přítel mě totálně zklamal a zabil ve mě vše, kvůli čemu jsem ho měla tak moc rada. Nemůžu se smířit s tím, ze byl tohle schopny udělat i po tom, co vedel, jak těžké jsem měla první těhotenství a vztah spojeny s nim. Je to pro mě strašné zklamání a myslela jsem si, ze tohle nikdy nebudu muset udělat..
- Citovat
- Upravit
14.5.19 19:14
Já bych si dítě nechala, ať s chlapem nebo bez. Bude to náročný, ale těžko někdy budeš pochybovat, že sis ho nechat neměla, když už bude na světě. Opačně zbytek života.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.19 19:18
@drakulova.stara píše:
Já bych si dítě nechala, ať s chlapem nebo bez. Bude to náročný, ale těžko někdy budeš pochybovat, že sis ho nechat neměla, když už bude na světě. Opačně zbytek života.
Pohlídáš jí děti až bude muset na brigádu? přispěješ jí na výbavu a bydlení?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.5.19 19:23
@drakulova.stara To je prave ono, ja nad tím samozřejmě také přemýšlím i z tehle strany a snažím se to opravdu pečlivě zvážit, protože vim, jak je to zásadní rozhodnutí, ale jak ty děti uživím? Z přídavků? Miminko možná, ale ještě dceru, která bude ve škole asi těžko.. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.5.19 19:25
Dítě donos a dej k adopci, uděláš nějaký lidi moc šťastný. Interrupce je hnus, bohužel jsem zažila ze zdravotních důvodů…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.5.19 19:27
Tak na to vážně nemám, když už bych dite měla donosit, tak ho nikomu nedám.
- Citovat
- Upravit
14.5.19 19:27
Bez na interupci.co budes delat sama s dvema detma? zivit j e z pridavku? Tva dcera si zaslouzi lepsi zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.5.19 19:31
@Šarlota4 píše:
Pohlídáš jí děti až bude muset na brigádu? přispěješ jí na výbavu a bydlení?
Běž si kopat jinam, krásko. Nemusím mít stejný názor jako ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Intimita a kondylomata
- 03.11.26
- Anonymní
Hormonální problémy
- 02.11.26
- amenkamen54
Čtvrtý týden těhotenství strach z mimoděložního
- 01.11.26
- Anonymní
Ahoj holky, je mi tezko z cele situace, ale musím s tím “ven”. Je mi 22 let a mám již jednu dceru, které je šest a v září nastupuje do školy, otěhotněla jsem velmi brzy, ale přesto se rozhodla si mimi nechat a postarat se. Minuly rok v září jsem si našla nového přítele, který má již také dceru s předchozího vztahu. Při sexu jsme se poctivě chránili kondomem, jednou jsme měli strach, ze se stala nehoda, tak jsme ještě pro jistotu zajeli do lékárny pro prášek po, který jsem užila a přesto jsem otěhotněla. Byl to šok, ale oba dva jsme se rozhodli si miminko nechat a dokonce se už začali těšit, alespoň jsem si to tedy myslela, jeden večer ale bohužel vše zničil. Partner asi nejspíš neunesl moje těhotenské změny nálad a to, ze jsem byla občas nepříjemná přiznávám, ale nemyslím si, ze by to bylo něco strašného
.. Začal s tím, ze to dite už nechce, ze si ho se mnou nepřeje a ze ja si ho nenechám, ze půjdu na potrat, ze jsem nevdecna za vše, co pro mě udělal a neumím mu ani poděkovat, začal si stěžovat na mou dceru, jak se chová a mě se ten večer úplně zhnusil, jako kdyby se to o cele kolo otocilo. Odjela jsem pryč, jsem zpět u rodicu, nemám zázemí, ani práci, ani peníze, protože jsem si ještě dodelavala školu. Situaci jsme vyřešili, on se mi omluvil, je mu to moc líto a ja vim, ze to tak opravdu nemyslel, ale ja už v sobě nejsem schopna ho začít mít zpět rada. Miminko chce, je ochoten se postarat a pomoct mi i finance, ale ja už si nejsem jistá tím, ze to dite chci, ze ho chci a nim. Mám strach, nechci být zase sama s dvěmi dětmi a každé s jiným, bez partnera, zázemí a jakékoli finanční jistoty. Byla jsem u doktora poprosit o zadanku na miniinterupci, na kterou mám jít v pátek, ale mám pořad strašný strach z toho, ze si to nikdy neodpustim, ze mě to psychicky zničí, i když si proste myslím, ze je to v tomto případě logické řešení. Nemáte někdo podobnou zkušenost? Vim, ze tohle za mě nikdo nevyřeší, jen potrebuju asi více názorů, jsem z toho zničena… 
