Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zvládl vztah nevěru?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
30.7.26 11:16
Já to zažila vloni. V březnu jsem se to dozvěděla, přímo od jeho mileny… byli spolu celkem dlouho. Bylo to náročné… první týden, dva jsem úplně vytěsnila z hlavy… U nás to bylo že on se chtěl i rozvádět.. pak jsme to nějak urovnali, ale on zase nespokojenost ve vztahu a vyřešil to seznamkou a milenkou. Ji poznal asi červen… srpen jsme byli na dovolené, ale ta stála tehdy za starou belu. No v záři zase že má problém… řešili jsme, já dokonce tehdy za ním jela 400km vlakem aby se to vyřešilo… zpětně mi řekl, že to byl impulz že chtěl rodinu zpět, když i viděl že jsme za ním jela… já tedy pak litovala trošku, nebo mi přišlo že jsme škemrala, a on měl milenku, což jsem netušila. no pak od ledna on to s ní chtěl ukončit (jo byli spolu přes půl roku), mohl tehdy mít práci doma, ale on se pořád tlačil na montáže.. ona ho totiž začala vydírat že jak ji opustí mi to řekne, a on zbabělec myslel že jak odjede pracovně pryč tak to postupně vyšumí… no nevyšumělo, ona mi to v březnu dala vědět.. on už pak nezapíral… Brečel, prosil… byli jsme i v poradně… Ono byli tam i chyby z mé strany.. já umím být protivná dost… No každopádně je to už rok a půl, a teď už na to ani nevzpomínam… občas… on mě utvrzuje že mě miluje, že chce naší rodinu. Začali jsme spolu trávit více času… jezdíme na kole, začali jsme kempovat.. já to odmítala pořád a nakonec se mi to moc líbí… Jde to asi slepit zase zpět, pokud jsou pevné základy a pokud oba chcete… jak je to dlouho co o tom víš? Snaží se?
- Citovat
- Upravit
30.7.26 11:18
Jak jsi se to dozvěděla přímo od milenky? Ona Tě kontaktovala?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.26 11:28
Ahoj. Jestli jedeš na mrtvém koni ti nikdo neřekne. To musíš vědět ty sama, jestli tam ještě něco zůstalo nebo to postupně mizí.
Jak se k tomu staví manžel? Bojuje o ten vztah? Cítíš z něho upřímnost? Lituje a uznává, že to měl řešit jinak nebo se jen veze a čeká, co bude dál? Trápí ho to, co provedl nebo spíš to, že to prasklo?
Vztah po nevěře zachránit lze, ale zvládne to strašně malé procento párů tak, aby se v tom cítili dobře oba dva.
At tak či tak, ten vztah je už chtě nechtě jiný. Ránu zacelíš, ale nikdy úplně nezmizí. Časem odpustíš, protože zjistíš, ze bez tohoto kroku, se nikam neposuneš s manželem, ale i bez něj.
Obnova důvěry a intimity, tím nemyslím pouze sex, je zásadní. A pokud se neobnoví alespoň částečně, nemá to smysl. Nebude ti v tom dobře. Záchrana a obnova takového vztahu trvá léta. Netlač na sebe, nikam nespěchej, nechtěj vsechno hned.
My jsme po nevěře manželky cca 9 let. Ja to zjistil před třemi lety. Zůstali jsme spolu. Obnovit se nám podařilo téměř vše byť ne úplně, plánujeme, smějeme se, je nám spolu dobře - i já sám cítím, že ten vztah je daleko lepší, než kdy dřív býval. Vím, že me miluje, ma to ale stále jeden háček a ten se nejspíš nevytratí nikdy. Možná se to ještě casem změní, ale momentálně je to tak, ze ji nejsem schopen pustit tak moc blizko, aby to mohlo zase bolet. Jestli to tak mají nebo měli vsichni, co tím prošli a zůstali spolu - ti říct neumím.
Drž se a věř mi, ze pokud někdy nabýváš dojmu, ze ti došly síly, tak nedošly. Jen jsi padla na dno, ze kterého se casem odrazíš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.26 11:48
@Muž 1.2 píše: Více
Ahoj, souhlas. Ten odstup je přirozená a racionální ochrana před další bolestí. Jizva zůstává. Nejde prostě vymazat paměť a zapomenout, čeho byl partner schopný.
Všichni jsme ale jen lidé, kteří touží po životní spokojenosti. Když pak narazíme na něco, co vnímáme jako příležitost k většímu štěstí, začínáme ze současného vztahu unikat. Mnozí se v tomhle hledání ztratí a postupně přicházejí o to nejpodstatnější. Důvěru, blízkost, intimitu, vděčnost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.26 11:50
@884135 píše: Více
jj napsala mi na messenger. Musela jsem si ji i bloknout… psala šílenosti… že ona ho miluje a já nee… a bla bla…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.7.26 14:20
@Anonymní píše: Více
No to je šílený s tou milenkou. Já to vím asi taky tak ten rok. Chtěla jsem tomu dát čas. Jen nevím, jestli se to ještě zlepší nebo to zůstane už ve fázi v jaké to je. Jak píše @Muž 1.2, nedokážu už se k němu tolik citově přiblížit. Mám strach z toho, že mi zase ublíží.
- Citovat
- Upravit
30.7.26 14:28
Jedete na mrtvém koni. Pokud už nějakou dobu chodíte do poradny a nic, tak to značí, že to asi k ničemu nebude. Ona poradna není samospásná. I když zkusíte pět poraden a terapeutů, tak to prostě překonat nemusíte. To, že tam chodíte, vám prostě negarantuje, že to vyřešíte a budete dál spolu. Občas to vyřešení spočívá v tom, že vztah ukončíte… Já bych se asi zkusila s manželem dohodnout, že pro děti budeme dál skvělí a funkční rodiče, ale jako životní partneři to prostě ukončíme, protože to nikam nevede… Upřímně si myslím, že doopravdy vybudovat důvěru k někomu, kdo mě zradil, je velmi složité a většina lidí to nezvládne. To, že spolu hodně lidí zůstane i po nevěře, nebývá proto, že všechno je opravdu dobré, je tam odpuštění a nová důvěra. Většinou v tom hraje roli spíš strach. Že budou muset začít znovu, že neví, jak jejich život bude vypadat, že si lidi budou povídat, nebo jak to zvládnou s dětmi, s penězi atd. Občas si stačí s těmi lidmi chvíli povídat a zjistíte, že oni ve skutečnosti nevyřešili nic, nic neodpustili, nezačali doopravdy znovu věřit, ale přesvědčují sami sebe, že to tak je. Protože je to pro ně pořád snesitelnější, než si přiznat, že to dobré není a nebude. To totiž znamená, že opravdu musíte překopat svůj život a toho se lidi hodně bojí… Takže si nemyslete, že to všichni ostatní fakt překonali a vy budete kdyžtak nějaká výjimka, které selhala, když půjdete od sebe. On jen strach hodně lidem nedovolí, aby sami k sobě byli upřímní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.7.26 15:11
@Anonymní píše: Více
Upřímně ex mě podváděl a zůstalo to tak nějak ve mě do teď a je to přes 10 let.
Ne že bych současného manžela neměla ráda, ale už tak nějak nikomu plně nevěřím. Když by se náhodou stalo že by zdrhl, tak jako jo mrzelo by mě to, ale už by mě to nesebralo jako tenkrát s bývalým.
- Citovat
- Upravit
30.7.26 20:27
@Anonymní píše: Více
Tyto zkušenosti nás nějakým směrem formují. Ztráta naivity nás drží v ostražitosti. Některé rány sice přestanou krvácet, ale jizvy už navždy promění to, jak se díváme na svět. Jestli je to špatně nevím. Člověk se stává vědomějším, zralejším, ale bez té naivity už nedokáže plně milovat.
Všichni to tak doufám nemají, protože by to bylo smutné. Zamilovanost má moc tuto naivitu a slepou důvěru znovu nastartovat. Dává odvahu to zkoušet znovu a je to dobře.
Kdyby lidé nebyli schopni se ze svých chyb a nevěry poučit a růst, pak by veškeré odpouštění ztrácelo smysl a mohli bychom nad vztahy rovnou zlomit hůl. Změna k lepšímu je sice těžká, ale je to jediný důvod, proč dát druhé šance.
Myslím, že i když už je ten člověk dávno minulostí, odpuštění je stále klíčové. Ne kvůli němu, ale kvůli nám samotným.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.26 00:09
@Anonymní píše: Více
Nevěru bych nikdy ve svém vztahu nedala, protože by mě musela hanba fackovat. A zrovna tak, bych ji nikdy neakceptovala u svého protějšku. 
A je úplně fuk, jestli na to máme nějaký úřední papír… 
A ty všechny, které jsou schopné, takový hnusný podvod překousnout a dělat, jakože se nic zvláštního nestalo, upřímně obdivuju. A nebo si právě úplně naopak, o nich myslím své… 
Ale já bych už na takovýho chlapa chuť neměla, protože při každém orálu, bych si hned vzpomněla na to, že ho před nedávnem měla v puse jiná.
To, co bylo před tím, než jsem ho poznala, nijak zvlášť neřeším, ale jakmile jednou někoho pojmu za svého, tak už je jenom můj. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.7.26 07:27
@Černá Madonna píše: Více
Taky jsem si myslela, že je to pro mě konečná. Když došlo ale na věc, je to úplně jiný. Musela jsem hodně přemýšlet, jestli to pro mě bude lepší - zůstat. A je. Ale citově to stále není ono. Mám se ale rozvádět „jen“ kvůli svým pocitům? Kdo ví, jestli někdo jiný by mi dal znovu ten pocit blízkosti a zároveň by fungoval doma tak, jako funguje manžel (tomu se nedá momentálně nic vytknout, i jako otec je dobrý).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
31.7.26 08:01
@Anonymní píše: Více
To je těžko takto říct.. já se až divím že jsem to celkem překonala… užíváme si teď společných zájmu, koníčku… to jsme předtím neměli… Ono já si taky uvědomuji své chyby které ho k tomu dohnali, ale stejně takto se to samozřejmě neřeší!!! Ale ono se říká že podíl na tom mají oba… ve fungujícím manželství manžel nehledá jinou… A fakt musím říct že on se snaží… dělá pro nás toho fakt hodně.
- Citovat
- Upravit
31.7.26 08:02
@Černá Madonna píše: Více
Bych, bych, bych. Šedá je teorie, zelený je strom života. Opravdu ti nepřeju, abys sis to musela ověřit v praxi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
31.7.26 08:48
@LukeR1 píše: Více
Mě podváděl ex v mých necelých 20 letech. Bylo tam teda i týrání. Když jsem se ho konečně zbavila, byla jsem chvíli na antidepresivech a měsíc na neschopence. Zničil mě.
Postupně jsem se začala dávat do kupy, našla samu sebe a začala být spokojená. Když jsem poznala manžela, vztahu jsem se bránila. Ani ne z předchozí špatné zkušenosti, ale proto že jsem si užívala single život.
Celkově mě to poučilo, posunulo. Po nevěře bych nepátrala. Pokud by mě vztah s manželem nenaplňoval, odešla bych. Pokud bych mu přišla na nevěru, tak bych si řekla, že mu ani nestojím za to, aby to skrýval. 
Navic podvést může kdokoli a kdykoli a nemá cenu se tím trápit. Ačkoli to bude znít možná hnusně nebo sebestředně, tak i přesto že mám manžela, děti a dělám ústupky, tak sebe mám a budu mít na prvním místě. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Otázka je jasná - pokud jste zažili nevěru a zkoušeli dát vztah do pořádku, povedlo se to? Nebo jste šli nakonec od sebe?
Klasická situace - 2 děti, manžel hodně práce, já hodně práce doma, přibrala jsem v těhotenství a nepodařilo se mi všechno shodit, na nás oba toho bylo hodně a manžel nespokojenost řešil nevěrou. Rozvádět se ale nechtěl, chodíme do poradny. Jen už je to nějaký čas a pořád to u nás není dobré. Odcizili jsme se. Je tu někdo, kdo podobnou situaci zvládnul? Nebo je to v háji a jen tu jedeme na mrtvém koni?