čekání na mimi
- Snažení
- 22.03.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj deníček.... Minuska 29 Začalo jaro a já ...jako ostatně hooodně často....přemýšlím, jaké by to bylo mít v bříšku malého tvorečka. Začalo to před několika lety...vždycky jsem upřednostňovala rodinu a děti před prací a kariérou. Z
atím patřím do „oddělení" předsnažilek. Když musím říct, že já sama se považuju za snažilku už dlouhou dobu.
Mám skvělého přítele…jsme spolu skoro pět let. Letos jsme se dohodli, že uspořádáme svatbu. O dětech přítel nechtěl dlouho slyšet, ale poslední dobou se i on naladil na tu správnou vlnu. Bohužel v zimě přišel o práci a tudíž z plánu na miminko sešlo, vzhledem k finanční situaci…ani mé přesvědčování, že těhu je na devět měsíců a tou dobou už určitě nějakou práci mít bude. No řeknu vám, že čekání je to nejhorší co znám. Přítel mě neustále uklidňuje, že se dočkám i já, ale já mám takový pocit, že už to dlouho nevydržím. Není dne..možná i chvíle…záleží na tom jak moc se zaměstnám…abych na mimi nemyslela.
Ale i tak si přítel dává při každém tuleníčku veelký pozor, jsem z toho pokaždé trochu zklamaná…pokaždé čekám, že přestane. Zatím bohužel.
Ještě musím podotknout, že k tomu všemu tuleníčko nebývá tak často jak bych si představovala, takže případné těhu…náhodou…nejspíš nehrozí.
Nevím co mám dělat, nevím jak se zaměstnat a tak přečkat to hrozné čekání.
Už jsem uvažovala i o nějakém zvířátku, ale to mi do bytu nějak neprošlo.
Pročítám si vaše deníčky, jak vaši budoucí tatínkové se radují a netrpělivě čekají, jestli ta červená potvora přijde, nebo ne. Jak já bych si přála, aby jednoho dne si můj miláček přestal dávat pozor a radostně a netrpělivě čekal..nečekal … MS.
Věřím tomu, že nejsem sama, která se…dalo by se říct…trápí a kouká do každého kočárku…ikdyž musím říct, že už asi ani nekoukám…moc to bolí…
Okolo mě se to ještě ke všemu hemží dětma.. a já jen přihlížím.
Možná někoho tento příběh rozesmutněl…za to se samozřejmě omlouvám…jen jsem se chtěla svěřit s mými pocity, abych na to nebyla tak sama.
Držte mi holčičky palce…já i přesto všechno pořád věřím, že ten krásný den jednou přijde!!!
Mina
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3941
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2390
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1540
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 848
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 969
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2818
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3796
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3262
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1173
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1595
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...