Co bude v roce 2036?

Je to o ničem, předem upozorňuju. Tak tu totiž sedím, a vzpomínám, přemítám, plánuju a sním. Stejně jako když mi bylo 10. A taky jsem tehdy přemýšlela ... o ničem.

Oba kluci mi spí, ten třetí je na „schůzi“ a tak tu u skleničky vína (jenom jedné … a z Bavor, u Mikulova, od místního vinaře, moc dobrej Miler!) tak nějak přemýšlím o životě.

Když mi bylo 10 (rok 1986), tak jsem si představovala, jaký to bude v roce 2000. Teď zpětně si uvědomuji, že jsem v těch myšlenkách naprosto převzala model svých rodičů. Bylo by mi 24 a podle toho modelu bych čekala nějaké třetí dítě (mám dva mladší bratry) a bydlela v paneláku a pachtili bychom se v marné honbě za lepším bydlením a životem vůbec. Asi proto jsem příchod roku 2000 oslavila na druhé konci republiky v horské chatě s úplně cizími lidmi (s mým současným manželem a jeho přáteli a jejich přáteli … ), což mi vůbec nevadilo a s kterými jsme dosud velmi dobří přátelé. Asi proto jsem si v létě 2000 splnila svůj cestovatelský sen, spát pod stanem za severním polárním kruhem. Nevím no. Někdo se chce projet na velbloudovi, někdo vykoupat v Bengálském zálivu, já měla tohle přání. Například můj táta by rád došel na severní pól jen sám se psím spřežením :-) Ale netroufá si už na to. Přeci jen šedesátka na krku, a ikdyž je na svůj věk ve výtečné fyzické formě, tohle je přeci jen už opravdu jen sen.

O nějaký ten rok později ( o několik mnohem let později) jsme postavili dům, vzali jsme se a narodili se nám dva nádherní kluci. A já stále ten svůj život porovnávám s mými rodiči. Máma v mém věku se konečně dočkala své nové kuchyně ve svém novém domě. Ale protože jsme se stěhovali, musela do nové práce mezi nové lidi a vůbec musela začít nový život. Abych řekla pravdu, já sice - dle některých „mudrců“ (známe!!!) sedím doma na pr… (no prostě se flákám na mateřské, že!!!!), ale rozhodně je to životní změna jak bič.

No, nic to nemění na tom, že až to mé zdravotní podmínky dovolí (oba kluci zvolili příchod na svět ne zrovna tradiční - museli to mít po císařsku), ráda bych uvažovala o třetím dítěti. O holce, protože táta by se po dvou klukách, kterí budou u nás doma vítanou pomocnou rukou, rád taky pomazlil se svojí princeznou. Asi Luckou. A já bych se vůbec nebránila tomu mít tři kluky. Tři prince. Budoucí krále. Jaroslava, Jindřicha a Miroslava.

A naši jsou tento týden na dovolené, na Krétě. Jak jinak. Vždycky, když jsou v Čechách tropy, oni jsou ve Středomoří. Vždycky :-) Pamatuju si, jak jsem dostala za úkol coby nejstarší (a tudíž nejdůvěryhodnější) dítě za povinnost kropit zahradu. No jistě, že uschla!!!! :-) Člověk v 19 má úplně jiné povinnosti … třeba randit u vody :-)

No nic. Tak tu sedím, a říkám si, jestli vůbec někdy se taky do Středomoří vypravíme, protože my dáváme přednost spíš tomu Severu. To se uvidí. To prostě přinese život. A tak si říkám, co bude, až mně bude 60. To se bude spát rok tuším 2036. Co bude. Budou tu lítat vnoučata? Nebo mí kluci poletí na Mars?

Jste taky zvědavé, co bude … ??

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
mishka2
1762
21.7.10 18:57

A jak moc!!! :pankac: Super deníček :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
j.s.
11529
21.7.10 19:33

Já jsem si vždycky říkala, až bude rok 2000, tý jo, to bude, až budu mít někdy dvacet let, to už budu velká, moudrá, chytrá, dospělá, viděla jsem se úplně jinak, teď je mi 27 a připadám si jako pořád stejné ucho, a to mám být za chvíli matkou dvou dětí…letí ten život, věci, lidé se mění…někdy si říkám, no jo, už to není jako dříve…
a že žiju ¨podobný život jako máma???? ta mi pořád říká, holka, ty mi připomínáš mě, taky jsem taková byla, taky jsem to tak brala…
a včera v tv, ta dodávka bez řidiče, manžel mi říká, uvidíš, že děti Toníka (náš syn) budou lítat v autě…
no jo, já si myslím, že nás příroda zabije jednou všechny, ale...........to bude asi rok, hmmm 3058???? :nevim: :nevim:

  • načítám...
  • Zmínit
Freyaa
10052
21.7.10 23:29

to mi připomíná jak jsem se strašně těšila až mi bude 15, budu mít občanku a bude to prostě supr, tak mi padlo 15 let, dostala jsem občanku a nic víc se nestalo:-)

tak jsem si říkala že v těch 18-ti se už určitě musí něco stát, 18 přišlo tak rychle že ani nevím jak, krom toho že mám řidičák nic extra významného se opět nestalo…

takže jsem raději přestala čekat, přemýšlet co bude

od té doby co mám Klárku vidím jak ten život strašně rychle běží, vždyt se nedavno narodila, přijde mi to jako před týdnem ale ono už jí bude 9 měsíců, sice se moc těším až bude chodit, až si budeme povídat, ale někde v koutu duše si přeju aby to byla napořád moje malá holčička a nikdy nevyrostla

jasně že si někdy říkám, co asi bude az budu stará bába, jak se všechno změní, ted co je ultra moderní bude za 40 let, vystavené v muzeu historie.-), ale raději nepřemýšlím protože já se stáří hrozně bojím, už ted mě děti děsí když mi říkají dobrý den pani, a všichni mi vykají:-) moc dobře si pamatuji na den kdy jsem šla poprvé do školy, vedly mě moji prarodiče, pamatuji si vše tak živě, co jsem měla na sobě, na lidi ve třídě, i jak se nás učitelka ptala kolik máme sourozenců a jestli máme doma nějaké zvíře, stále je to tak hrozně živá vzpomínka a přitom je to už 18 let, jak je vůbec možné že tech 18 let uteklo tak rychle to mě děsí, ještě nedavno jsem byla malá holka, a najednou je ze mě máma, a manželka, a ta cesta od toho mimina až po mámu byla tak moc krátká že si budu víc užívat dny které žiji ted

Emilko díky moc za téma :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Angua
50725
23.7.10 00:15

Já si pamatuju, jak jsem si říkala, že v roce 2000 mi bude 17 a přišlo mi, že budu už skoro nad hrobem :lol: :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
vykyna
3471
24.7.10 15:24

Super deníček :palec: .

Já si taky říkala, co bude v roce 2000, ten věk 24 byl pro mě nepředstavitelný. Na 18té narozeniny jsem se moc těšila, moje matka vždycky říkala: „Až ti bude 18, tak si dělej, co chceš, teď budeš poslouchat!“ :roll: . Takže když mi bylo 18, jen jsem jí oznámila, že jdu pryč(jela jsem k tátovi) a ona se děsně divila :lol: .

Jen doufám, že vzhledem k počtu mých dětí se v roce 2036, budu mít spoustu vnoučat, budu zdravá abych se o ně mohla starat :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
4.8.10 10:30

No asi budeme taky pěkně vyděšení z techniky jako dnešní babičky a dědečkové, když se jim ukáže něco v té divné televizi - rozuměj počítači :mrgreen: Ale je to celkem jedno, a možná, že nám to v tom věku bude skutečně jedno…hlavně ať jsme zdraví :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

O líných manželkách

Jaké si to kdo udělá

Jak to bylo se stvořením světa

Jak to bylo s neposkvrněným početím

Naše babičky to zvládaly a my ne?

Máte doma Raka?

Hodlají se maminky zbavit?

Moje droga patchwork

Odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí k předškolnímu vzdělávání

Přes půl světa, abych poznala sebe sama