Moje droga patchwork
- Ostatní
- Emilie
- 05.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už v tom lítám taky. „Patchwork je jako droga. To tě chytí a už nepustí,“ prohlásila Venda Kamená, českobudějovická lektorka této kreativní techniky, když jsem se k ní hlásila na kurz.
To máte totiž tak. Můžete si nakoupit řadu knížek o nejrůznějších věcech, jak se co dělá, ale nic se nevyrovná tomu, když máte možnost vidět skutečného mistra při práci a když máte možnost, aby ten mistr viděl při práci vás. No, aby vám řekl, co děláte špatně. Proč ty čtverce a trojúhelníky se nechtějí tak pěkně spojit v jednom bodu, proč se vám látka krabatí, a dalších sto a jeden proč. Alespoň tak jsem to vnímala já, když jsem po letech samoučení seznala, že mé výtvory se zdaleka nepodobají těm na fotografiích v knížkách a na webu. Takže následující postup, vyhledat si kurz a přihlášku, byl více než logický.
„Tak tě tady vítám,“ odemkla svou dílu Venda, usměvavá obrýlená bruneta, a současně se zeptala, zda mi nevadí, že mi tyká, neb všechny patchworkářky si tykají. Všechny patchworkářky na kurzu nebyly pochopitelně doslova všechny, které se v Budějovicích tomuhle stylu šití věnují, ale byly to „holky“ od 30 do 60 let. Nováčka přijaly vlídně, ale přeci jen ostražitost odložily až ve chvíli, kdy zjistily, že fakt o svém začátečnictví nekecám – jednak jsem zde poprvé držela v ruce nezbytné pomůcky jako například řezák, a jednak jako pomyslné schody i u patchworu platí, že jakmile se naučíte a zvládnete jeden vzor, už na vás číhá o fous těžší, a šička v porovnání s těmi výše se prostě opět považuje za začátečnici. „Holky“ prostě jen sledovaly, na kterém schodu jsem. Na tom druhém, přičemž ten první znamená, že už jste k sobě už někdy v životě úmyslně přišili dva čtverce.
Rozhlížela jsem se po Vendině ateliéru a můj údiv neznal mezí. „Tak tohle někdy ušít,“ komentuiu polohlasně deky nejrůznějších barev a vzorů. „Ušiješ, neboj. To tě chytne a naučíš se to,“ směje se Venda. „Po dnešku už budeš umět tohle,“ a ukazuje jedno z „uměleckých pláten“ na zdi.
Stejně jako já začínám patchwork, začala i Venda. Na mateřské dovolené, kde měla potřebu se kromě dětí věnovat i nějaké konkrétní kreativní činnosti. Začala šít, udělala si lektorský kurz, založila dílnu a obchod. „Bohužel Češi nedokáží ocenit originál, ruční práci, takže musím své výrobky prodávat hluboko pod skutečnou cenou,“ komentuje to, co zná každý řemeslník. Vypočítává, že například přehoz přes dvojpostel by si podle materiálu a doby práce ocenila na 25 000 korun. „Je to hlavně koníček, rozhodně to není žádný extra výdělečný podnik,“ dodává. „A je to hodně drahý koníček,“ směje se. Vytahuje kousky asi šesti látek, které nedávno nakoupila v zahraničí na výstavách patchworku. Metr stojí přes 20 EUR. „Musela jsem si koupit alespoň kousek, aspoň kousíček. A je mi jasné, že do toho v životě neříznu!“ protáčí sama oči nad cenou.
Když na konci lekce odcházím, neodolám a v jejím obchodě kupuji nějaké látky. No, prostě je nutně potřebuji na ten nový vzor, co jsem se dneska naučila. Venda odměřuje a já mezitím pročítám „desatero závislosti na patchworku“, které má vyvěšené na zdi. Stojí tam, mimo jiné, že ačkoli máte doma tolik látek, že je do konce života nespotřebujete, stále kupujete nové. Směji se tomu. „No vidíš, já ti to říkala,“ pokyvuje Venda hlavou. „Už v tom lítáš. Je to jako droga.“
Přečtěte si také
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 22
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 31
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 71
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1508
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 2431
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1014
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1236
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1981
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2975
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 2178
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
super
No a následkem je, že už jsem měla doma půl knihovny, chystám se předplatit Švadlenku a mám objednané další látky na deku pro Honzíka. Teď budeme dokončovat deku - základní prvky - bude celkem dvanáct čtverců/na fotce je jen polovina/, ručně šité. Samozřejmě už mám doma patchworkovou sadu 
Jsem moc ráda, že mám tak tolerantního chlapa a mé „koníčky“ trpí, chodím totiž ještě na pedig, fimo, háčkuji a pletu. No a výbavu plen jsem si také našila sama - též nic laciného. 
jen tak dál 
