Moje droga patchwork
- Ostatní
- Emilie
- 05.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už v tom lítám taky. „Patchwork je jako droga. To tě chytí a už nepustí,“ prohlásila Venda Kamená, českobudějovická lektorka této kreativní techniky, když jsem se k ní hlásila na kurz.
To máte totiž tak. Můžete si nakoupit řadu knížek o nejrůznějších věcech, jak se co dělá, ale nic se nevyrovná tomu, když máte možnost vidět skutečného mistra při práci a když máte možnost, aby ten mistr viděl při práci vás. No, aby vám řekl, co děláte špatně. Proč ty čtverce a trojúhelníky se nechtějí tak pěkně spojit v jednom bodu, proč se vám látka krabatí, a dalších sto a jeden proč. Alespoň tak jsem to vnímala já, když jsem po letech samoučení seznala, že mé výtvory se zdaleka nepodobají těm na fotografiích v knížkách a na webu. Takže následující postup, vyhledat si kurz a přihlášku, byl více než logický.
„Tak tě tady vítám,“ odemkla svou dílu Venda, usměvavá obrýlená bruneta, a současně se zeptala, zda mi nevadí, že mi tyká, neb všechny patchworkářky si tykají. Všechny patchworkářky na kurzu nebyly pochopitelně doslova všechny, které se v Budějovicích tomuhle stylu šití věnují, ale byly to „holky“ od 30 do 60 let. Nováčka přijaly vlídně, ale přeci jen ostražitost odložily až ve chvíli, kdy zjistily, že fakt o svém začátečnictví nekecám – jednak jsem zde poprvé držela v ruce nezbytné pomůcky jako například řezák, a jednak jako pomyslné schody i u patchworu platí, že jakmile se naučíte a zvládnete jeden vzor, už na vás číhá o fous těžší, a šička v porovnání s těmi výše se prostě opět považuje za začátečnici. „Holky“ prostě jen sledovaly, na kterém schodu jsem. Na tom druhém, přičemž ten první znamená, že už jste k sobě už někdy v životě úmyslně přišili dva čtverce.
Rozhlížela jsem se po Vendině ateliéru a můj údiv neznal mezí. „Tak tohle někdy ušít,“ komentuiu polohlasně deky nejrůznějších barev a vzorů. „Ušiješ, neboj. To tě chytne a naučíš se to,“ směje se Venda. „Po dnešku už budeš umět tohle,“ a ukazuje jedno z „uměleckých pláten“ na zdi.
Stejně jako já začínám patchwork, začala i Venda. Na mateřské dovolené, kde měla potřebu se kromě dětí věnovat i nějaké konkrétní kreativní činnosti. Začala šít, udělala si lektorský kurz, založila dílnu a obchod. „Bohužel Češi nedokáží ocenit originál, ruční práci, takže musím své výrobky prodávat hluboko pod skutečnou cenou,“ komentuje to, co zná každý řemeslník. Vypočítává, že například přehoz přes dvojpostel by si podle materiálu a doby práce ocenila na 25 000 korun. „Je to hlavně koníček, rozhodně to není žádný extra výdělečný podnik,“ dodává. „A je to hodně drahý koníček,“ směje se. Vytahuje kousky asi šesti látek, které nedávno nakoupila v zahraničí na výstavách patchworku. Metr stojí přes 20 EUR. „Musela jsem si koupit alespoň kousek, aspoň kousíček. A je mi jasné, že do toho v životě neříznu!“ protáčí sama oči nad cenou.
Když na konci lekce odcházím, neodolám a v jejím obchodě kupuji nějaké látky. No, prostě je nutně potřebuji na ten nový vzor, co jsem se dneska naučila. Venda odměřuje a já mezitím pročítám „desatero závislosti na patchworku“, které má vyvěšené na zdi. Stojí tam, mimo jiné, že ačkoli máte doma tolik látek, že je do konce života nespotřebujete, stále kupujete nové. Směji se tomu. „No vidíš, já ti to říkala,“ pokyvuje Venda hlavou. „Už v tom lítáš. Je to jako droga.“
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 241
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 190
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 350
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 152
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 112
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17673
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2373
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2572
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2289
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1525
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
super
No a následkem je, že už jsem měla doma půl knihovny, chystám se předplatit Švadlenku a mám objednané další látky na deku pro Honzíka. Teď budeme dokončovat deku - základní prvky - bude celkem dvanáct čtverců/na fotce je jen polovina/, ručně šité. Samozřejmě už mám doma patchworkovou sadu 
Jsem moc ráda, že mám tak tolerantního chlapa a mé „koníčky“ trpí, chodím totiž ještě na pedig, fimo, háčkuji a pletu. No a výbavu plen jsem si také našila sama - též nic laciného. 
jen tak dál 
