Moje droga patchwork
- Ostatní
- Emilie
- 05.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už v tom lítám taky. „Patchwork je jako droga. To tě chytí a už nepustí,“ prohlásila Venda Kamená, českobudějovická lektorka této kreativní techniky, když jsem se k ní hlásila na kurz.
To máte totiž tak. Můžete si nakoupit řadu knížek o nejrůznějších věcech, jak se co dělá, ale nic se nevyrovná tomu, když máte možnost vidět skutečného mistra při práci a když máte možnost, aby ten mistr viděl při práci vás. No, aby vám řekl, co děláte špatně. Proč ty čtverce a trojúhelníky se nechtějí tak pěkně spojit v jednom bodu, proč se vám látka krabatí, a dalších sto a jeden proč. Alespoň tak jsem to vnímala já, když jsem po letech samoučení seznala, že mé výtvory se zdaleka nepodobají těm na fotografiích v knížkách a na webu. Takže následující postup, vyhledat si kurz a přihlášku, byl více než logický.
„Tak tě tady vítám,“ odemkla svou dílu Venda, usměvavá obrýlená bruneta, a současně se zeptala, zda mi nevadí, že mi tyká, neb všechny patchworkářky si tykají. Všechny patchworkářky na kurzu nebyly pochopitelně doslova všechny, které se v Budějovicích tomuhle stylu šití věnují, ale byly to „holky“ od 30 do 60 let. Nováčka přijaly vlídně, ale přeci jen ostražitost odložily až ve chvíli, kdy zjistily, že fakt o svém začátečnictví nekecám – jednak jsem zde poprvé držela v ruce nezbytné pomůcky jako například řezák, a jednak jako pomyslné schody i u patchworu platí, že jakmile se naučíte a zvládnete jeden vzor, už na vás číhá o fous těžší, a šička v porovnání s těmi výše se prostě opět považuje za začátečnici. „Holky“ prostě jen sledovaly, na kterém schodu jsem. Na tom druhém, přičemž ten první znamená, že už jste k sobě už někdy v životě úmyslně přišili dva čtverce.
Rozhlížela jsem se po Vendině ateliéru a můj údiv neznal mezí. „Tak tohle někdy ušít,“ komentuiu polohlasně deky nejrůznějších barev a vzorů. „Ušiješ, neboj. To tě chytne a naučíš se to,“ směje se Venda. „Po dnešku už budeš umět tohle,“ a ukazuje jedno z „uměleckých pláten“ na zdi.
Stejně jako já začínám patchwork, začala i Venda. Na mateřské dovolené, kde měla potřebu se kromě dětí věnovat i nějaké konkrétní kreativní činnosti. Začala šít, udělala si lektorský kurz, založila dílnu a obchod. „Bohužel Češi nedokáží ocenit originál, ruční práci, takže musím své výrobky prodávat hluboko pod skutečnou cenou,“ komentuje to, co zná každý řemeslník. Vypočítává, že například přehoz přes dvojpostel by si podle materiálu a doby práce ocenila na 25 000 korun. „Je to hlavně koníček, rozhodně to není žádný extra výdělečný podnik,“ dodává. „A je to hodně drahý koníček,“ směje se. Vytahuje kousky asi šesti látek, které nedávno nakoupila v zahraničí na výstavách patchworku. Metr stojí přes 20 EUR. „Musela jsem si koupit alespoň kousek, aspoň kousíček. A je mi jasné, že do toho v životě neříznu!“ protáčí sama oči nad cenou.
Když na konci lekce odcházím, neodolám a v jejím obchodě kupuji nějaké látky. No, prostě je nutně potřebuji na ten nový vzor, co jsem se dneska naučila. Venda odměřuje a já mezitím pročítám „desatero závislosti na patchworku“, které má vyvěšené na zdi. Stojí tam, mimo jiné, že ačkoli máte doma tolik látek, že je do konce života nespotřebujete, stále kupujete nové. Směji se tomu. „No vidíš, já ti to říkala,“ pokyvuje Venda hlavou. „Už v tom lítáš. Je to jako droga.“
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 994
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 695
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 643
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 554
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 478
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1214
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1672
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 588
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1141
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 962
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...