Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Rodičovství
- Anonymní
- 21.05.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů vracet plné zážitků. Realita mě ale velmi rychle vyléčila.
Marušce bude pět a do školky chodila druhým rokem. Píšu chodila, protože už jsem to vzdala a nechala si ji doma. A upřímně? Ulevilo se hlavně mně.
Největší boj začal už u poledního spánku. Dcera nespí od tří let. Prostě neusne. Doma si maximálně lehne s knížkou nebo si chvíli odpočine, ale spánek z ní nikdo nevymáčkne. Jenže ve školce se jelo podle pravidel starých snad ještě z dob socialismu. Do pěti let povinně ležet v pyžamu na lehátku. A hotovo.
Každý den jsem poslouchala, že „neodpočívá dostatečně“, že ruší ostatní děti nebo že si povídá. No ano, protože vzhůru ležící čtyřleté dítě dvě hodiny na matraci opravdu není přirozený stav. Občas jsem měla pocit, že větší problém než nevychované děti jsou dospělí, kteří absolutně neumějí přijmout, že každé dítě funguje jinak.
Další kapitola bylo jídlo. Já opravdu nejsem bio matka, která dítěti peče pohankové sušenky a zakazuje rohlíky. Ale některé kombinace mě upřímně fascinovaly. Jednou játra, podruhé podivná omáčka neurčité barvy, potřetí sladké jídlo, po kterém měla dcera za hodinu hlad. Když jsem se jednou zeptala, proč mají děti tolik přeslazených čajů, tvářili se na mě skoro jako na nepřítele státu.
A pak nemoci. Nekonečný příběh všech školek.
Přísahám, že některé děti tam rodiče vodili snad už zelené. Tekoucí nudle až ke rtům, kašel jak horník po čtyřiceti letech v dole a učitelky jen rezignovaně říkaly, že „maminka tvrdila, že už je v pořádku“. Výsledek? Maruška byla doma častěji než ve školce. Týden tam, dva týdny doma. Rýma střídala kašel, kašel střevní virózu a já už jen počítala, kolikáté antibiotika letos zase bere.
Nejvíc mě ale zklamal celkový přístup. Člověk měl pocit, že obtěžuje už jen tím, že se na něco zeptá. Když dítě nezapadalo přesně do tabulek, byl problém. Když rodič něco řešil, byl problém taky.
Jednoho dne jsem si uvědomila, že každé ráno odcházíme do školky ve stresu obě dvě. Maruška nechtěla vstávat, já byla protivná už od sedmi ráno a celé to přestalo dávat smysl.
Tak jsem řekla dost.
Nechala jsem ji doma a najednou se nám oběma začalo mnohem líp dýchat. Jasně, není to ideální řešení pro každého a vím, že spousta školek funguje skvěle. Ale moje zkušenost byla spíš nekonečný boj o zdravý rozum. A někdy je asi lepší přestat bojovat, než dítě každý den tlačit do prostředí, které mu jednoduše nesedí.
Přečtěte si také
Kde jsou všechny ty ženské dvojice?
- SOVIČKA93
- 29.06.26
- 545
Když si člověk zkusí vybavit slavné pohádkové a večerníčkové dvojice, okamžitě mu naskočí Pat a Mat nebo Bolek a Lolek. Jenže u dvou ženských postav, které by fungovaly stejně „automaticky známě“,...
Tíha mlčenlivého svědka: Když přítelkyně neví, co vy víte
- Anonymní
- 29.06.26
- 1259
Sedím u kávy a z okna kavárny pozoruji proud lidí na plzeňském náměstí. Šálek je už dávno studený, ale já ho stále svírám v dlaních, jako by mi mohl dát nějakou odpověď. V hlavě mi neustále běží ta...
„Jsi si jistá, že si chceš dát druhý zákusek?“ Manželova poznámka mě rozbrečela
- Anonymní
- 29.06.26
- 1181
Vím, že to byla jen jedna věta. Jenže někdy stačí pár slov od člověka, kterého milujete, a najednou se na sebe začnete dívat úplně jinýma očima.
Snažila jsem se zapůsobit na tchyni. Skončila jsem na pohotovosti
- Anonymní
- 29.06.26
- 1095
S tchyní jsme nikdy neměly vyloženě špatný vztah, ale měla jsem pocit, že si o mně pořád myslí své. Když nás pozvala na rodinný oběd, rozhodla jsem se, že jí konečně ukážu, že nejsem neschopná...
Tchyně nás bere na Maledivy. Radši bych si zlomila nohu, než abych tam jela!
- Anonymní
- 28.06.26
- 5177
Mít bohatou tchyně se může na první pohled zdát jako obrovská životní výhra. Představa, že máte v rodině někoho, kdo topí v penězích a rád své příbuzné obdarovává, zní jako pohádka. Jenže v našem...
K miminku nás nepustí kvůli virům. Na sítích se přitom chlubí fotkami z herny
- Anonymní
- 28.06.26
- 2223
Když se do rodiny narodí nové miminko, většinou je to důvod k obrovské radosti. Všichni se těší, až si uzlíček štěstí pochovají, a těší se na to, jak budou bratranci a sestřenice vyrůstat společně....
Po letech jsem si řekla o přidání. Reakce šéfa mě šokovala
- Anonymní
- 28.06.26
- 4370
Dlouho jsem si říkala, že peníze nejsou všechno a že hlavní je mít práci, která mě baví. Když jsem si ale po několika letech konečně řekla o vyšší plat, čekala jsem všechno možné. Jen ne reakci,...
Po nastěhování do nového domu mám pocit, že v něm nejsme sami
- Anonymní
- 28.06.26
- 1931
Když jsme se s manželem a dětmi nastěhovali do vysněného domu, měla jsem pocit, že začínáme novou kapitolu života. Jenže po několika týdnech se začaly dít věci, které si dodnes neumím rozumně...
Manžel si vsadil, že do léta nezhubnu. Tvrdí, že šlo jen o vtip
- Anonymní
- 28.06.26
- 1420
Nikdy jsem si nemyslela, že mě něco takového dokáže ranit. Nešlo ani tak o samotnou poznámku, ale o způsob, jakým jsem se ji dozvěděla. Od té chvíle se na svého manžela dívám úplně jinak.
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 4604
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
