Co s takovým chlapem?!
- O životě
- Abyna
- 10.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsem připravená na různé komentáře. Doufám, že pokud je někdo z vás ve stejné situaci, tak mu třeba tímto deníčkem pomůžu dojít ke stejnému rozhodnutí, k jakému jsem dospěla já.
Letos v červnu by to byly 4 roky, co jsem poznala svého přítele. Všechno bylo jako z pohádky, podotýkám, že v té době mi bylo 16 let a jemu o rok a nějaký měsíc víc. Moc jsme si rozuměli, ale čas plynul a já jsem si začala všímat určitých věcí. Začal mi chodit do mobilu, četl si smsky, ke všem mým internetovým účtům potřeboval znát hesla, na všechno neskutečně žárlil, i na sebemenší hloupost. Venku mě pozdravil nějaký kluk a on hned, že s ním něco mám. Začalo mi to lézt na nervy a řekla jsem mu, že se buďto uklidní nebo s ním skončím. Chvíli byl klid, asi rok, jenže kdybych věděla, co mě teprve čeká, tak bych to utnula hned v začátku.
Začalo být hůř a hůř. On to doma neměl zrovna veselé, ale o tom teď psát nebudu. Shodli jsme se na tom i s mou rodinou, že na chvíli půjde k nám. Moji rodiče i přesto, že už vydělával celkem slušné peníze, nic nechtěli, že si má šetřit. A tehdy to začalo, měl mě pod dohledem, věděl o každém mém kroku, urážel se kvůli každé pitomosti, člověk si z něj nemohl udělat ani srandu, nedokázal si sám ani nemazat chleba, vždy čekal, až to udělám já! A přišlo to, co jsem myslela, že se mi nikdy stát nemůže, že se přece změnil… jedna facka, druhá facka, i pěst, otřes mozku, a já pokaždé jen prosila, ať už to skončí, bála jsem se cokoliv udělat, že to bude ještě horší.
Nemohla jsem nic, během posledních dvou let ze mě udělal trosku, otroka. Mám moc ráda jeho tetu, která má dnes ročního chlapečka, i k ní mi zakázal jezdit a na toho malého žárlil! Byla jsem na dně, připadala jsem si jako kus hadru, špína, choval se tak ke mně. Dnes je to týden, co jsem se rozhodla udělat konečně něco pro sebe a vypakovala jsem ho, samozřejmě, že to tak nenechal, tak mi na rozloučenou ještě pomordoval žebra. Děsí mě ta představa, že se mnou chtěl mít dítě a žit se mnou ve svém! Nejednou jsme o tom mluvili. Já mám k dětem moc krásny vztah, sestřino dítě jsem z poloviny vychovávala od 12 let, protože ona k malému neměla mateřský vztah a já ho zbožňuji i přes to, jaký je to drant. Teď už chodí do školy a dodneška mi občas řekne „mami“. Alespoň to mě zahřeje u srdíčka.
Zkrátka, nikdy v životě by mě nenapadlo, co za člověka poznám a co s ním zkusím! Myslím, že jsem udělala dobře, i když někde v hloubi duše ho mám pořád alespoň trochu ráda.
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 118
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 90
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 127
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 160
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 102
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1149
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 932
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 718
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1293
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 619
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
V podstatě jsi už vyhrála celou válku. Nemáš s ním dítě, takže mezi vámi není nic, co by vás dál spojovalo. Klidně bych toho darebáka nechala zmlátit, aby si pamatoval, že má dát pokoj. 
Udělala si moc dobře a věř, že si najdeš někoho s kým budeš chtít být celý život a bude na tebe hodnej a nad tímto obdobím jen tak mávneš rukou 
, ještě že nemáte spolu mimčo, to by bylo děsný 
